Jak říct dětem o smrti

3 zkušenosti

Způsob jak říct dětem o smrti a celkově mluvit o smrti je pojem, který je pro dítě těžko pochopitelný. Smutnící dospělí jsou často zmateni a nevědí jak mají správně reagovat. Většina dětí se vyžaduje hodně vysvětlení a má hodně otázek ohledně smrti. "Co se stane, když lidé umřou?" a "Kam jdou?" jsou nejčastější otázky položené dětmi.

Diskuze o smrti si vyžaduje uznání, že smrt je přirozený proces pro všechny lidi. Děti mohou mít problémy s vizualizí smrtí. Mohou se vyvinout obavy o tom, co se stane po smrti, jak budou cítit smrt a nebo co by se stalo, pokud by jejich rodiče zemřeli. Rodiče by se měli snažit o to, aby otevřeně diskutovali o smrti se svými dětmi pokud se na to zeptají a nebo pokud si to vyžaduje situace.

Smrt by měla být vysvětlena upřímně a jazykem, kterému děti mohou porozumět v daném věku. Koncept smrti se u dítěte mění s věkem.

Rodinní příslušníci by měli vědět, že ukazování pocitů jako je šok, nedůvěra, vina, smutek a hněv je nejen normální, ale užitečné. Sdílení těchto pocitů a vzpomínky na člověka, který zemřel, snižuje u dítěte pocit izolace. Děti potřebují mnoho ujištění, že budou milovány a potřebují mít jistotu, že dospělá osoba se o ně postará. Děti musí vědět, že smrt nezpůsobili a nemohli jí v žádném případě zabránit.

Pojem smrti v různém věku dítěte

Studie ukazují, že děti prochází různými fázemi vývinu v jejich chápání smrti.

Dítě ve věku 0 - 2 roky:

  • vidí smrt jako oddělení a nebo opuštění,
  • nemá kognitívní porozumění smrti,
  • bere smrt jako pocit zoufalství a jako narušení péče, ochrany.

Dítě ve věku 2 - 6 let:

  • často věří, že smrt je dočasná,
  • vnímá smrt jako trest,
  • zapojuje se do magického myšlení a touží, aby se stalo skutečností.

Dítě vě věku 6 - 11 let:

  • zobrazuje postupné chápání nezvratnosti a konečnosti smrti,
  • demonstruje konkrétní odůvodnění se schopností pochopit vztah příčiny a následku.

Dítě ve věku 11 let a více:

  • chápe, že smrt je nezvratná, univerzální a neodvratná,
  • má abstraktní a filozofické myšlení.

Je důležité, aby si rodiči uvědomili, že děti všech věkových kategorií reagují na smrt jediněným způsobem. Děti potřebují podporu a někoho, kdo bude poslouchat jejich myšlenky a poskytne jim umístění a zmírní jejich obavy.

Žal

Žal je proces, který se odehrává v průběhu času. Počáteční šok a jeho popření se může přeměnit do smutku a hněvu, který může trvat týdny až měsíce. Některé děti nevykazují žádné emocionální reakce na smrt. To může být znepokojující pro rodinné příslušníky.

Běžné chování zahrnuje:

  • šok,
  • pláč,
  • smutek,
  • hněv,
  • vinu,
  • zvýšený tesk,
  • neposlušnost,
  • nedostatek zájmu o školu,
  • problémy se spánkem,
  • sníženou chuť do jídla,
  • dočasný návrat k více dětskému chování.

Příznaky problému a nebo poruchy zahrnují:

  • dlouhodobé popírání,
  • opakovaný pláč,
  • depresi,
  • sebevražedné myšlenky,
  • trvalý hněv,
  • trvalé neštěstí,
  • sociální stažení,
  • těžkou úzkost z odloučení,
  • zhoršení v učení se ve škole,
  • přetrvávající problémy se spánkem,
  • poruchy příjmu potravy,
  • dlouhodobé vyhýbání se pocitům.

Pokud se nějaký z těchto příznaků objevuje a přetrvává, je nuté, aby rodič vzal své dítě k lékaři - specialistovi v oblasti duševního zdraví.

Nejčastější komunikační chyby ze strany dospělých

Vyhýbání se rozhovorům

Mnoho lidí má sklon nemluvit o vecěch, které je ruší. Snaží se skrýt své pocity a doufají, že nic neříkat bude to nejlepší. Děti jsou skvělými pozorovately. Umí číst výrazy na tvářích dospělých, umí vycítit mnoho ze způsobů jakým chodí a nebo jak drží ruce. Jde o citlivé téma, při kterém je nutné hledat rovnováhu, která dětí povzbudí ke komunikaci a je nutné hledat rovnováhu, jenž zamezí konfrontaci.
To zahrnuje následující:

  • snažit se být citlivý k dětské touze komunikovat, když je dítě připraveno,
  • udržovat otevřenost,
  • poslouchat a přijímat dětské pocity,
  • nabízet dětem rozumné vysvětlení, i když je dospělý jedinec najedovaný,
  • najít jednoduchou odpověď na otázky přiměřené věku dítěte.

Nedostatek odpovědí, resp. žádné odpovědi

Pokdu rodič nepozná všechny odpovědi, často se cítí nepříjemně. Děti očekávají od rodičů, že všechno ví a že vše umí. Odlišné odpovědi nacházíme v odlišných fázích života.

Smrt je tabu

Smrt je tabu, a to často i pro ty, kdo mají silnou víru. Smrt byla vždy neoddělitelnou součástí života. Lidé umírali doma, obklopeni jejiich blízkými. Dnes umírá více lidí v nemocnicích, v domovech důchodců a jejich blízcí mají méně příležitosti prožít s nimi poslední chvíle.

Související články

Více o tom jak mluvit s dětmi o smrti na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. https://web.archive.org/web/20090323225106/http://www.cc.nih.gov/ccc/patient_education/pepubs/chi...
  2. https://web.archive.org/web/20060613221928/http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/ency/article/001909...
  3. http://www.uchicagokidshospital.org/online-library/content=P03044
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti s mluvením o smrti s dětmi

Máš zkušenost s mluvením o smrti s dětmi?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
pajulinkka
19. bře 2015

Do nebíčka

Pamatuji si, když umřel bráchovi děda (máme každý jiného), tak mu mamka vysvětlila, že jde do nebíčka a sedí tam na tom obláčku a pořád se kouká.

Nám minulý rok umřel pes, a tak jsem si na to hned vzpomněla, tak jsem to synovi (4r) taky tak řekla. Besinka je tam na tom obláčku a kouká a hlídá nás.. Když na začátku letošního roku zemřel strýc, který bydlel s námi v domě, tak jsem řekla, že strejda šel do nebíčka za Besinkou a hlídají nás společně. Matýsek to pěkně pochopil a občas mi i ukáže obláček a říká: "Tam je Besinka a strýc". :-)
1 poděkování
atrami
30. led 2015

Smrť v rodine a ako to povedať deťom

Mama mi zomrela, keď synovia mali 8, 5 a 2 roky. Mama bola dlhšie chorá. Návštevy sme museli obmedziť nakoľko to jej stav nedovoľoval. Museli sme im to stále vysvetľovať. Najbližší vzťah mala k najstaršiemu synovi a aj on ju zbožňoval. Oznámiť mu to bola najťažšia vec. Dostal hrozný záchvat plaču. Nechcel to pochopiť. Nakoniec nechodil pár dní ani do školy. Prostredný syn to zobrala ako fakt. Na pohrebe sa nezúčastnili. Na jednej strane by to asi syn nezvládol a na druhej strane bola moja trauma z detstva. Tomu, aby to deti zažili som sa chcela vyvarovať. Boli v blízkom parku so svokrou, potom dali kvety na hrob a neskôr boli na kare. Najmladší syn ten si to neuvedomoval, teda som si to myslela. Mala som dojem, že si ju ani nepamätá. Mesiac po pohrebe sme išli na návštevu k dedkovi a on sa rozbehol za jednou pani a kričal : ,,Babka!" Prišiel bližšie a vtom sa zarazil, zistil, že to nie je ona :-(
0 poděkování
majkali
16. čer 2014

Úmrtí v rodině a účast dětí na pohřbu

Nedávno mi umřela maminka. Bála jsem se, jak to říct synovi (v té době 4,5). Hodně se ptal, čímž mi to usnadnil. Řekla jsem mu, že její dušička šla za druhou babičkou do nebíčka a teď tam jsou spolu. Vzala jsem děti i na pohřeb - krátké rozloučení na hřbitově, starší syn hodil babičce na rakev kytičku, všechno proběhlo tak klidně, přirozeně. Často se dívá do nebe a občas babičce zamává. Nese to líp než my dospělí.
1 poděkování