Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
18moniik
4. črc 2019
3763 

Jak naše dceruška přišla na svět, aby nás učila.

#mujporod #mujpribeh

Původně jsem tento článek psát nechtěla, protože příchod naší vymodlené holčičky nebyl zrovna snadný a nekončil držením miminka v náruči a slzami stěstí. Proto upozorňuji nastávající maminky s citlivější povahou, aby to raději nečetly a zbytečně se nestresovaly. Drtivá většina porodů končí nádherným happyendem, takže se nebojte 🙂

A jak náš příběh začal?

Na konci dubna 2018 jsem po dvou letech toužení, marných snah a modlení zjistila, že se nám sen konečně vyplnil a na testu byly krásné dvě čárky. Manžel měl za dva týdny narozeniny, tak jsem si toto nádherné překvapení nechala pro sebe...a že to nebylo vůbec jednoduché, tvářit se takovou dobu, jakoby nic 😀 Narozeninový dárek byl skvělý a manžel štěstím bez sebe. 

Měsíce plynuly jako voda a my si užívali rostoucí bříško, první pohyby a těšili se na termín 5.1.2019, na naší holčičku, které jsme vybrali jméno Taťánka. Těhotenství jsem měla ukázkové. Žádné nevolnosti, žádné potíže, prostě pohoda a klídek....až do porodu.

Byl poslední den roku 2018 a já se těšila, jak připravím silvestrovské jednohubky a užijeme si konec roku v klidu doma, naposledy ve dvou. Jak jsem se mýlila. Už od půlnoci z 30.na 31.12.2018 jsem cítila drobounké pobolívání v podbřišku, které jsem považovala za poslíčky. Dala jsem si v klidu sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy, nestačila jsem se divit....já se počůrala?!? Ale ne....praskla mi voda. 

Vzbudila jsem manžela, že asi pojedeme do porodnice. Bolesti byly nepravidelné a hodně slabé. Přirovnala bych to k slabší menstruaci. Ještě jsem si jako frajerka umyla vlasy (přece mi to musí slušet až mě dcerunka poprvé uvidí), udělala jsem mužovi sváču a jeli jsme celí natěšení do porodnice v Klatovech. Porodu jsem se nebála. Uklidňovala jsem se vědomím, že přežiju chvíli bolesti a pak už bude jenom dobře. Zvládla to spousta žen přede mnou, tak já taky. Přijali nás a umístili na porodní box. Bolesti postupně sílily a musela jsem je už dost prodýchávat. Několikrát jsem si dala vanu s aromaterapií, aby se otevřely porodní cesty. Moc platné mi to nebylo. Po několika hodinách byly už kontrakce pravidelné po 3 minutách a dost silné. Myslím, že jsem to zvládala obstojně. Uzavřela jsem se do sebe a soustředila se jen na dýchání a úlevu od bolesti. Bohužel jsem se ale neotvírala a bolesti jsem měla jen ve spodní části bříška. Rodila jsem celkem 14 předlouhých hodin a byla otevřená jen na necelé 3cm. Když už jsem mlela z posledního, dali mi kapat oxytocin, aby se cesty konečně otevřely a mohla jsem přivést Táničku na svět. 

Pak to začalo....

Oxytocin udělal své a já dostala obrovské kontrakce, po kterých jsem začala pomalu kolabovat, protože už jsem nemohla pořádně prodýchávat jak jsem byla vyčerpaná. Najednou maličké začaly rapidně padat ozvy. Vyrojila se kolem mě během vteřiny hromada doktorů a porodních asistentek a řekli mi, že se maličké už moc nedaří a musíme jít akutně na sekci. Souhlasila jsem a vlastně byla i vděčná. Sestřičky mě chytly pod rameny a odvedly mě na operační sál (ano, došla jsem si tam s bolestmi hezky po svých). Položili mě na stůl, který byl tak úzký, že jsem se bála, že z něj spadnu jak dělová koule 😀 Připoutali mi nohy a dali infuzi. Ještě jsem narychlo podepsala všechny souhlasy. Slyším doktora, jak říká:,,Tři poslední kontrakce, uspíme Vás a odpočinete si....´´. Poslední kontrakce jsem si vychutnala opravdu do sytosti. Díky tomu, že jsem měla přivázané nohy a nemohla se hnout, to byly ty nejhorší kontrakce vůbec. Myslela jsem, že je po mně....pak najednou kontrakce odezněly a všechno přestávalo bolet. Řekla jsem sestřičce nashledanou a usnula. 🙂

Probudila jsem se na pokoji, manžel byl nade mnou, v očích slzy a říkal, že máme krásnou vlasatou holčičku vážící 2870g a dlouhou 50cm. Byla jsem neuvěřitelně šťastná a těšila se, až mi jí přivezou. Po chvíli přišla doktorka a sdělila nám, že měla Tánička při příchodu na svět nějaké potíže, že má mikrocephalii (hodně malou hlavičku - 30cm) a že jí při porodu vyndali přidušenou, skoro nedýchající, takže jí raději odvezou na neonatologii do Plzně. Odvezli mi jí v inkubátoru, aniž bych jí viděla....

Čekala jsem dlouhé čtyři dny než se trošku zahojím, budu schopná chůze a pustí mě za mojí holčičkou. Mezitím jezdil manžel za Taťánkou na JIRP, aby nebyla sama. Sice nechtěli, ale za čtyři dny mě opravdu pustili...hurá.

Dorazili jsme do Plzně. Konečně jsem viděla svojí dceru. Kutálely se mi po tvářích slzy, když mi dali prvně do náruče toho maličkého drobečka. Byla jsem šťastná a zároveň zdrcená ze všech těch hadiček, co měla na sobě. Na neonatologii jsme strávily celkem 23 dní. Během té doby podstoupila Tánička nespočet vyšetření včetně magnetické rezonance, genetického vyšetření a lumbální punkce. Testy ukázaly, že má genetickou mutaci na 17.chromozomu, proto má malou hlavičku. Díky přidušení má navíc centrální svalovou hypotonii. Lékaři nás připravili na to, že by mohla mít potíže s psychomotorickým vývojem, mentalitou, přijímáním potravy a velikou spoustou dalších symptomů. Bylo to jako ledová sprcha. Třičtvrtě roku se na miminko těšíme a přijde tohle. Psychicky jsem to málem neunesla a pořád jsem plakala.......ale ona byla tak úžasná. Řekla jsem si, že to zvládnu. V manželovi jsem měla nekonečnou oporu. 

Po propuštění domů začal další boj a to s jídlem. Jelikož jsem už na neonatologii stresem přišla o mléko, musela jsem jí krmit umělým. Táňa od narození odmítala jíst. Neřekla si o jídlo, ani neměla pocit hladu. Musela jsem jí nutit každou kapičku. Byl to očistec. Po třech měsících jsme skončily v nemocnici kvůli dehydrataci. Odmítala do sebe cokoliv dostat. Nepomohla žádná finta. Vyzkoušeli jsme několik mlék, saviček, lahví...prostě všechno. Už jsem z toho byla psychicky vyřízená a okolí se začínalo strachovat i o mě. Malá měla období, kdy celkem obstojně, i když nedobrovolně, papala. Pak se to zase otočilo a nesnědla nic. Bohužel takováto otočka nastala i teď v jejích 6 měsících a jsme opět v nemocnici, kde vyfasovala sondu. Všechna vyšetření jí dopadla dobře, takže nám tu zaúřadoval prokletý 17.chromozom. Po konzultaci s lékaři jsme přistoupili na jediné možné řešení a to zavést operativně PEG přímo do bříška (sonda vedoucí přes kůži do žaludku). Původně jsem se tomu všemu velice bránila, ale člověk si musí sáhnou na samé dno, aby zjistil, že je to nejlepší řešení pro všechny a hlavně pro Taťánku.

Teď tu sedím na posteli a koukám s hrdostí na tu nejstatečnější holčičku, kterou mi přivezli po operaci. 

I přes všechny nedostatky, se kterými se narodila je úžasná, milujeme jí a dělá nám život krásný. Jsem pyšná, že můžu být její maminka. 

Ano....nikdo z nás si nechce představovat a připouštět, že zrovna jemu by se nenarodilo zdravé dítě, ale bohužel se to stává. Pak teprve přijdete na to, jakými maličkostmi jste se trápili a otravovali si život. Teď mi všechno přijde jako banalita a hloupost. Čím jsem se dřív trápila, tomu se teď směji.

A Proč? 

Protože mě moje dcera naučila a stále učí, že všechno není tak, jak si naplánujeme či vysníme. Že život není vždy procházka růžovou zahradou, ale umí tvrdě zasáhnout a změnit ho během okamžiku. Že všechno zlé je pro něco dobré. Že trpělivost opravdu přináší růže. Že mateřská láska je nekonečná a že už nikdy nebudu taková jako dřív. Jsem totiž máma. ❤️

Děkuji, pokud jste dočetli až sem.

A teď mě prosím omluvte...moje holčička se probouzí z narkózy. Jdu jí držet za ručičku.

    Krásně napsané... Tánička je krásná a hlavně strašně moc statečná tak jako její maminka.

    4. črc 2019

    Ano,krasne napsane 🙂 A Tanicka ma nadherny kukadla 😍A preju,at jste holky obe brzo zase doma!

    4. črc 2019

    Tanicka má silnou a úžasnou maminku!!! Tatínka určitě také 🙂 Hodně sil a zdravicka! Jste úžasné,holky😘

    4. črc 2019

    Navzdory tomu, co jsi napsala, Tvoje dcera vypadá naprosto úžasně a spokojeně a nic jí nechybí. Ať vám roste ve zdraví, věřím, že se vše v lepší obrátí. ❤

    4. črc 2019

    Krasne. Posilam mnoho sil. Jste statecne. :*

    4. črc 2019

    Měly jsme hodně podobný příchod dcerky na svět, jen máme trochu jiné postižení. Je to už skoro 4 roky a pořád si přesně pamatuju ten vodopád emocí. Život nám někdy dá na pr.el, ale ty naše holčičky se nám narodily proto, aby nás obohatily a my jim mohly dát úplně vše <3 Držte se obě <3

    4. črc 2019

    Je krásná beruška 😊😊 držím palce, ať ji provází štěstí a ze svých neduhů se co nejvíce dostane 🍀🍀

    4. črc 2019
    5. črc 2019
    6. črc 2019

    Taťánka je úžasná holčička. Obě jste moc statečné a držím vám palce ať všechny překážky spolu překonáte!

    6. črc 2019

    Úžasné. Tečou mi slzy. Krásně napsané. Držím palečky, jste opravdu stateční.

    7. črc 2019

    Vlasatice okatá😍😘💗. Jak to vidí doktoři do budoucna?

    7. črc 2019

    Je nádherná i přes to všechno. Má svou vnitřní krásu ☺ stejně jako Vy. Než se narodila, věděla do čeho jde a co jí i Vás čeká, ale dá Vám mnoho lásky. Čistá dušička ❤ Hodně se toho od sebe navzájem naučíte, jen ten život bude vždy trochu komplikovanější. Ale takový ten život prostě bývá. Sama jste to napsala ☺

    7. črc 2019
    7. črc 2019
    7. črc 2019
    7. črc 2019

    Malá je nádherná a jste obě hrozně statečné ❤ čistě ze zvědavosti, ten 17. chromozom screening neukaze? Já šla poprvé do poradny až v době po prvním screeningu, tak netuším 🙂

    8. črc 2019

    @zlorenka moc děkujeme. Nám to screening neukázal. To by museli asi dělat nějaké extra genetické vyšetření z plodovky. Je to hodně vzácné. 🙂

    8. črc 2019

    Krásně napsáno, vím čím jsi procházíte. Máme postiženého syna a také jsme prošli vším co vy. Také jsme měli zavedeny PEG a vím, že to bylo dobré řešení, akorát my jsme ho zavedli až v roce, protože jsme to s manželem nechtěli a nakonec jsme do toho museli. V roce měl totíž jen ne 6300g a to už se dr. nelíbilo. Nám jedl ale vše šlo do 5 min ven. Přeji vám, aby se malička už jen usmívala a netrápila. A vy jste našli pokoj a mohli si život sní užívat. Jako my se synem, který má pravděpodoně Angelmanův syndrom.

    8. črc 2019

    Drzim velmi palce, at vse co nejlepe zvladnete. 😘🍀🍀🍀

    9. črc 2019

    Krásně sepsaný příběh a přeji do budoucna už jen samé dobré zprávy, zážitky a spokojenost 🍀❤️ maličká je krásná holčička 😍

    9. črc 2019

    Placu...uff...Drzim vam moc pesti,at se male dari lip a lip a rozpapka se ❤ jste obe statecne a mala si vas vybrala za mamu prave proto,ze vse tak uzasne zvladate! Posilam mnoho sil a preju jen zdravi 🍀🍀🍀

    11. črc 2019

    Všem vám velice děkujeme za krásná slova a velkou podporu 🤗
    Moc si toho vážíme 😊

    12. črc 2019

    @bartoskovi chudinka, přeji, aby bylo lépe. Děti jsou šikulky a bojovníci 🙂U nás byl PEG už taky poslední řešení. Jak moc jsem ho nechtěla, tak jsem za něj teď vděčná.

    12. črc 2019

    @alemari doktoři zatím nejsou schopni na 100% říct jak to bude a nebude, proto nepřestává mě věřit, že následky budou minimální 🙏🍀
    Je to obdivuhodná bojovnice ❤️

    12. črc 2019

    @18moniik věřím v to, že to bude už jen dobré💗

    12. črc 2019

    Dobrý den, přeju hodně sil Vám a malé jen zdraví, sama mám autistickou holčičku s těžkou mentální retardací, tak vím jak je to těžké se s tím vyrovnat a fungovat, ale milujeme je a jsou naše, ať jsou jací jsou

    17. črc 2019

    Wauu tak pro tomhle příběhu jsem probrecela půl dne je mi to moc líto ale vše zvládnete malicka je krásná a strašně statečná tak jako i vy preju hodně sil

    17. črc 2019
    17. črc 2019

    Krasne, smutne - vedleme odfukuji obe moje deti a ja ronim krokodyly slzy, plne optimismu a nadeje. Preji Vam obema silu se s tim prat dal

    17. črc 2019
    17. črc 2019

    Ahoj,

    no tak slzy mi ukáply, nedá se to zastavit, ale lítost ještě nikdy nikou nepomohla. Ale mně pomohl tvůj text - vrátila jsem se zpátky o dva roky, kdy dcera ve dvou měsících začala odmítat prso, měsíc jsem se to snažila zachránit (dvě laktační, elektronická odsávačka, všechny rady a tipy, co existují), pak jsem se smířila s tím, že nebude kojená a měla jsem pocit, že mám vyřešeno (ačkoli to smíření fakt nebylo lehké), ale teprve pak to začalo: neuměla pít z žádné lahve, z žádné savičky, vřeštěla hlady, nemohla jsem ji nijak nakrmit, v prsu už ani nebylo, hubla a hubla, řvala úplně furt, doktorka pak už vypsala papíry na špitál a na sondu to byla středa a já ji ukecala, že do pátku, aby nám dala čas, že ji nějak nakrmím. A to jsem ještě mezitím musela na kontrolu do centra pro postižené děti, jestli teda má vůbec sací reflex (o tom jsem ale nepochybovala, hladově sála vše, jen ne prso a lahev). Nespala jsem vůbec, starší dcera (dvouletá!!!) trávila celé dny a týdny sama! u televize, protože já jsem hodiny a hodiny ležela u mladší a snažila se ji v krkolomných pozách nějak nakrmit. Počítala se každá kapka, každá bublinka v lahvi. Začala jsem skoro chlastat, abych vydržela hodiny a hodiny v jedné poloze shrbená nad dcerou řvoucí v hladovém amoku. Málem jsem tehdy jeden večer od dětí utekla, vážně. To jen jak ti rozumím s tím, když nedokážeš dítě nakrmit. U nás to trvalo ale "jen" tři měsíce, v půl roce už jsem ji byla schopna dát sunar z lahve a ona ho sama vypila. Velká empatie. Jsem s tebou.

    Mého malinkého syna zase čeká docela dlouhá operace, o které se ví už od narození a s tím usínám každý večer, od té doby, co se narodil. Operuje se to asi ve dvou letech a má to všechny rizika spojená s dlouhou narkozou... To zase k tomu dalšímu, co píšeš, že jsem se zase do tebe úplně vžila, ačkoli nás ta velká operace teprve čeká.

    Držím pěsti ve všem, co podnikneš. Zdraví všem tvým dětem nynějším i budoucím!

    17. črc 2019

    @18moniik , chápu vás, je těžké toto přijmout, ale víme, že to děláme pro naše děti. Děkujem, ale je to takový roštáček, ví že mu to projde, když zlobí, ale je také hodně veselí a srandovní.

    22. črc 2019

    Moc vám všem děkuji za krásná slova a podporu. ❤️🤗
    Taťánka je obdivuhodná bojovnice a věřím že společně všechno zvládneme.

    23. črc 2019

    I mně ukápla Slzička, jsem měkota ...člověk by pro ty mrňousky dýchal. Přeju mnoho sil, Tánička ať má co nejmíň problému a krásně se rozpapká a hodně hodně zdravíčka 😘🍀

    31. črc 2019

    Krásně napsané😘 Taťánka je nádherná😍 přeji hodně sil🍀🍀

    31. črc 2019

    Hodně sil Vaší holčičce i vám..
    Ano..člověk řeší malé věci...
    Přesně jak píšete,máte to krasne a skutečně popsáno...
    Ať vám dělá malička jen radost 🍀

    1. srp 2019
    3. srp 2019

    Jste úžasně statečné, obě dvě 🙏🍀❤
    Snad nepokladam opakujici se otazku, ale gynekolog pri ultrazvucich malinké nemeril hlavicku? Nevim jestli to prave patri k rutine, ale pamatuju si, ze muj dr to dela.
    Kazdopadne drzim palce, ať to zvladate vsechno bez dalsich problemu navic😊🍀✊

    6. srp 2019

    @osicenka děkujeme moc 🙂❤️
    Gynekolog hlavicku měřil při každém ultrazvuku, a říkal že je menší, ale předpokládal, že bude Tánička jenom celkově malá 🙂

    6. srp 2019

    Jste uzasnyyyy, nemám slov!!!! ♥️♥️♥️♥️

    8. srp 2019

    @dzungala moc děkuji. Koukám, že jste si také užili svoje. Hlavně, že už je to v pořádku.
    Chlapeckovi držím moc moc palce ať všechno zvládne levou zadní a ty také 💪😊🍀

    10. srp 2019

    Jste obě nesmírně statečné holky, krásný článek, mluvíte mi z duše, mateřství člověka opravdu změní, posílí a přestanou pro něho být podstatné nesmysly, zvlàšť, pokud si člověk projde takovým náročným narozením miminka, měla jsem to podobnè. Moc Vám držím pěsti, ať dělá maličká pokroky a je zdravá a Vy také.

    20. srp 2019

    To je nádherně napsané. Vehnalo mi to slzy do očí. Přeji vám ať se Tánička vyvíjí co nejlépe a dělá vám stále takovou radost a přináší štěstí do rodiny.

    29. srp 2019
    7. zář 2019

    Jste stateční všichni 3. Malá je krásná i přes svůj nedostatek a dle fotek i šikovná. Hodně štěstí

    12. zář 2019
    25. lis 2019

    Bulim tu jak želva. Strašně obdivuji všechny kdo se starají o jakkoli nemocné dítě. Jste neuvěřitelný.
    Můj porod byl hodně podobný. Úplně se mi to všechno znovu vybavilo když jsem to četla. Taky mě čekal akutní císař. Na mě naštěstí čekala zdravá holcicka. Přeji vám mnoho sil a ať vám děla dceruska jen samou radost ♥️.

    6. únor 2020

Začni psát komentář...

Odešli