Ono i dost záleží,jak rychle jsou po sobě.... Mezi nejstarším a nejmladším mám rozdíl 11 let, takže plno věcí už si řešil sám, když byla potřeba dovozu,odvozu, nejmladší jezdil prostě se mnou

Obcas je to masakr

Máme 19, 7, 3. Ale 19 je zcela samostatný, takže nějaké dojíždění a tak řešíme jen u dvou.
A tatínek je úplně funkční, teď dokonce více, protože začínám pracovat a rovnou na směny a tak většina distribuce dětí bude na něm.

Já mám 3 a žijeme bez tatínka. Zvládám to dobře, protože děti mají malý věkový rozestup a baví je stejné věci, taky je hodně vedu k samostatnosti a velká výhoda je, že bydlíme na maloměstě, kde je vše v dochozí vzdálenosti, nemusím je nikam převážet.

Tatínek dětí nepomáhá, ale stará se o své děti a naši společnou domácnost. Velký masakr čekám přístí školní rok, kdy mám v plánu vrátit se do práce a děti budou navštěvovat každé jinou instituci. Celý management domácnosti a dětí, všechna ta mentální práce je ale komplet na mě, to se snažím horko těžko měnit. Ale jsem ráda, že máme tři, je to boží. Spíš nám to cukalo ke čtvrtému.

Mám dva školáky a jednoho školkáče. Manžel je dlouhodobě nemocný, ale podniká a vozí nejmladší z a do školky jinak nijak nepomahá…Ja má práci jen na ranní směnu a víkendy volné což je dost výhra, ale i tak je to honička a opul 8 upadam do komatu,když uspávám nejmladší… Nikdy jsem si ale neřekla,že by 3 stačily…

Mam zatim jeste 7.5.2 ( vsichni maji pred narozeninama) a 8 měsíční v brise 🤭
Zvládáme parádně 5 lety ma dost časově náročný fotbal, několikrát týdně tréninky, víkendy turnaje.. takže na hřišti jsme kolikrát víc jak doma.
Manzel dela na směny o víkendu s nima rad podniká u treba beze mě, mam čas pro sebe velmi casto ❤️
Doma kromě vaření dělá to samé co ja, je to naše společná domácnost a tak se k tomu i staví..
Obcas je to sileny chaos ale nemenila bych a s příchodem dalsiho sourozence vubec nemam obavy jaky to bude, těším se ❤️