Na dětských hřištích potkávám nejčastěji čtyři druhy maminek – soukromě jsem si je nazvala mamky salámistky, mamky pohodářky, mamky nadšenky a mamky velitelky. Jak je poznáte?
Mamka salámistka
sedí opodál, všímá si svýho a zpozorní jen když se jí dítě zřítí z prolejzačky. Na veškeré požadavky o pomoc ze strany dítěte odpovídá popravdě, že se jí nechce, a že věří, že to dítko zvládne samo.
Mamka pohodářka
sedí nebo stojí poblíž a dítě střídavě pozoruje a střídavě nehlídá. Na každou žádost dítěte o pomoc ochotně přichází, pomáhá, a pak se zase vzdaluje.
Mamka nadšenka
má ruce hned u dítěte – pomůže mu vylízt všude, kam si usmyslí, ikdyby to mělo být až úplně nahoru na tu nejvyšší prolejzku. Asistuje i tam, kde by to dítě možná zvládlo samo. Jásá s ním, když jede dolů po skluzavce a ani na chvilku se nezastaví.
Mamka velitelka
dítě i ze skluzavky dolů přidržuje, na žebříku mu šteluje nohy na každý stupínek, rozhoduje, která prolejzačka se poleze teď, jak moc se bude dítě houpat, jak dlouho na hřišti budou, a hlavně pokud se něco dítěti nelíbí, urazí se.
Který typ jste vy? A který myslíte, že je nejlepší?
Pro mě to dlouho byl typ pohodářka. Minimálně s jedním dítětem jsem byla ochota sama! Ale s přibývajícími dětmi, roky a leností jsem sklouzla do typu salámistka. Obzvláště teď, v těhotenství, se fakt nepřetrhnu 😀
V konfrontaci s ostatními maminkami jsem občas na hřišti cítila výčitky svědomí. Jenže když se na to podívám z dlouhodobějšího hlediska, je salámistka opravdu tak „špatná“ matka?
Co se vlastně děti jednotlivých maminek v těch situacích učí?
Asi se shodneme, že mamka velitelka žádné příjemné pocity v dítěti nevzbudí – celým svým jednáním dává najevo, že jedině ona je schopná rozhodnout, co je to pravé; vlastně tím nepřímo říká, že dítě toho schopné není. (Snižuje mu sebedůvěru.)
Já jsem podle nálady buď salamistka, nebo pohodarka, resp. spíš něco mezi.razim zásadu, že na prolejzku, na kterou se sami nedostanou, na tu prostě nesmí ( což je štve, takže se to brzy naučí🤣)nechávám je vzdálit se na dohled, klidně mimo hřiště, ale musí mi to oznámit, jinak samozřejmě pribiham, pokud mají strach, nemůžou dolů, spadnou, nebo mají jiný problém, který sami nedokáží řešit.nicmene i v těchto případech se snažím spíše slovně navigovat. Tuhle mi synek "utekl" na pirátskou loď, vyškrábal se až na můstek, kudy vede prkno ve výšce ( okolo sítě) a tam odsud se jezdí skluzavkou dolů.no plakal, že se strašně boji, tam jsem musela za ním, že to tedy přejdeme spolu a sjedeme dolů.vysvetlila jsem mu, že ale musí ten můstek aspoň z půlky prolezt sám, jinak se tam nevejdu...a než jsem tam narvala prd*l, tak byl dole 🤦🤣 tak jsem se alespoň svezla 👍