Hřištní filosofování
Na dětských hřištích potkávám nejčastěji čtyři druhy maminek – soukromě jsem si je nazvala mamky salámistky, mamky pohodářky, mamky nadšenky a mamky velitelky. Jak je poznáte?
Mamka salámistka
sedí opodál, všímá si svýho a zpozorní jen když se jí dítě zřítí z prolejzačky. Na veškeré požadavky o pomoc ze strany dítěte odpovídá popravdě, že se jí nechce, a že věří, že to dítko zvládne samo.
Mamka pohodářka
sedí nebo stojí poblíž a dítě střídavě pozoruje a střídavě nehlídá. Na každou žádost dítěte o pomoc ochotně přichází, pomáhá, a pak se zase vzdaluje.
Mamka nadšenka
má ruce hned u dítěte – pomůže mu vylízt všude, kam si usmyslí, ikdyby to mělo být až úplně nahoru na tu nejvyšší prolejzku. Asistuje i tam, kde by to dítě možná zvládlo samo. Jásá s ním, když jede dolů po skluzavce a ani na chvilku se nezastaví.
Mamka velitelka
dítě i ze skluzavky dolů přidržuje, na žebříku mu šteluje nohy na každý stupínek, rozhoduje, která prolejzačka se poleze teď, jak moc se bude dítě houpat, jak dlouho na hřišti budou, a hlavně pokud se něco dítěti nelíbí, urazí se.
Který typ jste vy? A který myslíte, že je nejlepší?
Pro mě to dlouho byl typ pohodářka. Minimálně s jedním dítětem jsem byla ochota sama! Ale s přibývajícími dětmi, roky a leností jsem sklouzla do typu salámistka. Obzvláště teď, v těhotenství, se fakt nepřetrhnu 😀
V konfrontaci s ostatními maminkami jsem občas na hřišti cítila výčitky svědomí. Jenže když se na to podívám z dlouhodobějšího hlediska, je salámistka opravdu tak „špatná“ matka?
Co se vlastně děti jednotlivých maminek v těch situacích učí?
Asi se shodneme, že mamka velitelka žádné příjemné pocity v dítěti nevzbudí – celým svým jednáním dává najevo, že jedině ona je schopná rozhodnout, co je to pravé; vlastně tím nepřímo říká, že dítě toho schopné není. (Snižuje mu sebedůvěru.)
Doporučujeme
Dřív jsem byla pohodářka, teď už jsem kovaná salámistka, ale je to s věkem dětí. Na hřišti sedávám s knihou a nebo povídám s jinýma matkama. Děti si poradí a jsou spokojené z volnosti. Jednou mi matka (velitelská nadšenka) sdělila, že vždycky trne, když vidí mého syna a já že jsem naprosto klidná, tak jsem jí jen odvětila, že trnu potichu a věřím v jeho odhad a schopnosti. Nahoru nepoletí a dole ho najdu. A je pravda, že moje děti jsou na hřišti šťastné, ty její si neumí pořádně hrát, s pískem zacházejí jako dospělí, na krajíčku a nedotknout se zrníčka. Dodnes je krmí párátkem (klidně i houpající se) aby špinavýma ručkama nejedly. Ale je to její výchova a ona si ponese ovoce, stejně jako já se svou leností a pohodlností 😀
Já, jako těžká salamistka, nejvic jasam, když najdeme hřiště, kde je kolotoč s takovým tím volantem - tam se můžou točit samy 😀
Jsem hrdá salámistka 😎😂👍 Už rok a něco posílám dítě (teď už druhacek) na hřiště samotné. Je vedle baráku 👍 Desim se budoucich povinných vycházek a hristovani až porodim. Uaa. Už teď vymýšlím jak to osulit nebo si to co nejvíce zpříjemnit. Mě to prostě nebaví 😥. Ani kvůli decku. A proto bude taky umět všechno udělat samo, jako ségra. 👍
@properjoey 😂👍 Joo, to jsem se takhle jednou bála na pirátský můstek vylézt za dítětem (že to se mnou rupne), tak jsem ho navigovala a hecovala zezdola asi čtvrt hodiny 😁 Nikdo tam nebyl a nespěchali jsme, ale teda byla jsem fakt ráda, že se mu nakonec slézt povedlo! 😅
🙈 To bych asi vidět nemusela 😆
Jsem asi mamka pohodařka a salamistka v jednom😁😁
U dětí nestojím, ale každou chvíli je okem pozoruji...a to, i když si s někým povídám...pokud něco chtějí, snažím se je přesvědčit, že to zvládnou sami.. Až když na mě několikrát za sebou volají, pak jdu pomoci😂😂😂😂
To zní docela rozumně 😉
Chybí ti tam Matka čtenářka. Na hřišti usedám, vytahuji knížku a hlavu zvednu pouze, když ke mně dolehne křik nebo když mi děti ke čtení donesou "kafíčko a dortík". Občas je pohoupu nebo tak něco, ale "záchranu" ze zásady nedávám. Proto jsou na zemi ty měkké kamínky, ne? Tchánovci mi na to vždycky říkají Ty to nechápeš, ale my se o ně bojíme... 😀
Já tak podle nálady. Nejvíce bývám č. 2 a 3 a když mám blbou náladu, tak jsem i zřídka č. 1 a 4. A co se týče té velitelky, ta sice velí, ale zase se dítěti věnuje. Takže za mě je nejhorší salámistka. U nás na hřišti to jsou matky, které sedí u piva (hned u hřiště je totiž hospoda) zády k dítěti a nereagují na nic.
@petaov Jo, ty tu máme taky, ale ty bych zařadila do samostatné kategorie, protože zpravidla nereagují ani na to dítě zřícené z prolejzačky...osobně se dle momentálního stavu a únavy nacházím někde mezi bodem 1 a 2. Jinak souhlasím s @tipata, je to hodně dáno věkem dětí. U nás na hřišti máme ještě jeden typ, kterému s mužem přezdíváme (trochu se závistí) "superpozitivní tatínek" - jedná o příjemného vždy dobře naloženého otce od rodiny, který blbne společně s dětmi a neustále pro ně vymýšlí nové a nové nápadité hry....
Já jsem asi takový kříženec pohodářky a velitelky. Synovi nechávám docela dost prostoru, aspoň mi to tak přijde v porovnání s jinými dětmi, ale na druhou stranu... je to prostě moje první dítě a někdy nemám ten odhad, co zvládne a co ne. Plus on je takový mamánek, hodně se bojí (bohužel zdědil po mně), hodně si rozmýšlí, jestli to něčeho půjde. Ale pak se najednou "utrhne ze řetězu" a vydá se na tu nejšílenější možnou výpravu, která se v danou chvíli nabízí. Takže v tu chvíli se z pohodářky stává velitelka (no, řekněme po pravdě, spíš saň), která po svém dvouletém potomkovi řve věty typu "Kam to sakra letíš? Okamžitě stůj!" a následně ho peskuje těmi klasickými mateřskými perlami všech generací, jako "Na co máš hergot tu hlavu? Seš ty normální?" apod. Jako kdyby tomu mohl rozumět. 😀 No a pak se uklidním a zase jsem ta pohodářka, co ho nechá dělat si, co chce a jen ho zpovzdálí pozoruje.
@tipata Holka, tys mě rozesmála. Připomněla jsi mi nedávnou příhodu. Telefonovala s mamkou teta, mají o rok staršího vnuka, než je náš zbojník. A ptala se mamky, jak to děláme s mytím rukou. Že prý je ten jejich vnuk hrozný, že aby mu pořád umývala ruce, pořád na něco sahá. Jako příklad dávala to, že mu umyla ruce a on cestou z koupelny prohlédl všechny šuplíky v chodbě, čímž si ty ruce opět "zamazal". Vzpomněla jsem si na ni následující den, kdy malému upadlo na zem pár kousků snídaně. Přiběhl náš pes, všechno to olízal, sežral a jen vyplivl kousek okurky. My se synem zatím přišli z koupelny, syn uviděl na zemi okurek, bleskurychle po něm skočil a spokojeně ho spořádal. Tetka by asi v danou chvíli umřela. Nebo minimálně volala záchranku. 😂
Zalezi, s kym na to hriste jdu. S petiletou dcerou uz jsem salamistka, ale kdyz mame odchazet, tak se ze me stava velitelka, v ocich dcery satan! S dvouletyma dvojcatama salamistka byt nelze. 😂 Takze neco mezi pohodarkou a nadsenkou (i kdyz nadsena z toho vubec nejsem 😁).
A vubec... pro matky s vicercaty na hristi bych udelala jeste jednu kategorii - “lita jako blazen”.
Jsem zřejmě salámistka křížená s pohodářkou,ale vypadám občas asi na velitelku. Nechávám syna většinou si hrát v klidu, ale hlídám si ho, aby ho nenapadla nějaká konina... Rozhodně mu nepomáhám s každou ptákovinou, chci aby se naučil poradit si sám. Když mu to nejde, řeknu mu, jak bych to udělala já, čekám, jestli si podle toho poradí a když ne, lehce mu pomůžu s nožkama třeba, jak je má stavět...
Jak kdy, zalezi na me nalade a taky na nalade kluku. Takze obcas sedim na lavicce a koukam na ne, oni si hraji sami, jindy, hlavne kdyz chce mladsi nekam lozit, tak jsem u neho a asistuju. A kdyz jsme na pisku, tak delam babovky a tak s nima, ani ne proto, ze bych byla tak namotivovana, ale protoze me to bavi, mam rada pisek, hlinu a tady ty veci, prinasi mi to vyrazne hapticke poteseni :D
Začni psát komentář...
Já jsem podle nálady buď salamistka, nebo pohodarka, resp. spíš něco mezi.razim zásadu, že na prolejzku, na kterou se sami nedostanou, na tu prostě nesmí ( což je štve, takže se to brzy naučí🤣)nechávám je vzdálit se na dohled, klidně mimo hřiště, ale musí mi to oznámit, jinak samozřejmě pribiham, pokud mají strach, nemůžou dolů, spadnou, nebo mají jiný problém, který sami nedokáží řešit.nicmene i v těchto případech se snažím spíše slovně navigovat. Tuhle mi synek "utekl" na pirátskou loď, vyškrábal se až na můstek, kudy vede prkno ve výšce ( okolo sítě) a tam odsud se jezdí skluzavkou dolů.no plakal, že se strašně boji, tam jsem musela za ním, že to tedy přejdeme spolu a sjedeme dolů.vysvetlila jsem mu, že ale musí ten můstek aspoň z půlky prolezt sám, jinak se tam nevejdu...a než jsem tam narvala prd*l, tak byl dole 🤦🤣 tak jsem se alespoň svezla 👍