Minule jsem vám slíbila další cviky pro ploché bříško, ale okolnosti můj úmysl změnily. Na tento článek mě navedla Sven, která mi napsala e-mail s několika otázkami. Když jsem začala uvažovat o odpovědi, vyvstávaly další okruhy, které s tématem úzce souvisejí. Sven tímto děkuji a doufám, že se na mně nebude zlobit, že jsem ji takto vytáhla na světlo...

První otázka, kterou mi Sven položila, byla, zda mohla udělat něco, co by vzniku rozestupu zabránilo. Odpověď zní, že téměř na 100 % nemohla. A není pravda, že rozestup se "přihodí" lenivkám s povolenými břišními svaly. Stává se to i sportovkyním. Někdy se uvádí, že sklony k němu mohou mít ty, které mají relativně krátké přímé břišní svaly (ženy malého vzrůstu nebo takové jako já - mám malý poměr břicho podél ku břichu napříč). Každá z nás je "postavená" jinak. Je to jako se strijemi. Jedna maže a má bříško rozpraskané jako vyprahlé pole, jiná na to prdí a má bříško sametové.

Druhá otázka zněla, proč to nesledují a neupozorňují na to gynekologové. Odpověď se může zdát drsná, ale je to tak - břišní svalstvo není "jejich" část těla:o( A možná že v tom hraje velkou roli jistý alibizmus - vznik rozestupu (méně) a jeho následné zatahování (více) se dá do jisté míry ovlivnit cvičením. Jenže "ono se něco stane jí nebo dítěti a mně pak budou popotahovat, protože jsem jí řekl/a, že má cvičit".

Pokud je žena zdravá a nic nenaznačuje zvýšené riziko samovolného potratu (např. předchozí potraty, ne příliš dobře prosperující těhotenství, apod.), není důvod, proč by nemohla cvičit během těhotenství, za podmínek, že intenzita cvičení nepřesáhne úroveň, na kterou je zvyklá z doby před otěhotněním (takže žádné trhání rekordů nebo snaha dohnat to, co jste doposud nestihla) a vyhne se nárazům o vysoké intenzitě (poskoky, pády, nárazy do někoho/něčeho). A samozřejmě žádne posilování břišních svalů typu 400 sklapovaček denně.

O vzniku rozestupu blíže pojednává článek "Bříško po porodu - rozestup břišní stěny". Cviky uváděné v článku "Čas bříšek - první část" jsou vhodné i pro těhulky v kterékoliv fázi těhotenství. Zabijete jimi několik much jednou ranou - zmírníte povolení břišních svalů, můžete do jisté míry ovlivnit velikost vzniklého rozestupu, po porodu se bude rozestup lépe zatahovat, nebudou vás tolik bolet záda a zmírníte, nebo úplně eliminujete problémy s močovou inkontinencí. A také se naučíte dýchat do bříška, což je důležité při porodu. Při porodu vám též pomohou pevnější břišní svaly při vytlačení miminka ven. Výborným cvikem je také chůze.

Třetí otázka Sven byla ohledně následků. I ty jsou individuální a nerada bych tady psala katastrofické scénáře a někoho tím zbytečně děsila. Doporučovala bych konzultaci s fyzioterapeutem/terapeutkou. Ti vám také mohou říct, jak velký rozestup máte.

Tak plním další část slibu. Vminulém článku jsem psala o tom, jak zjistit, zda máte rozestup břišní stěny, co po porodu rozhodně nedělat a s čím můžete začít. Zde si povíme něco více o svalech, které během těhotenství trpěly nejvíce, a jak je dostat zpět do formy.

Jak se Vaše svaly přizpůsobují růstu Vašeho nenarozeného miminka, postupně povolují a ochabují. Po porodu se děloha celkem rychle zatáhne do původní velikosti, ovšem svaly potřebují více času na to, aby získaly původní délku a sílu. Rychlost, s jakou to dokáží, závisí na Vaší genetické výbavě, velikosti narozeného miminka a kilogramech nabraných během těhotenství. A samozřejmě na cvičení.

Sval "odpovědný" za ploché bříško

Mnoho novopečených maminek dělá tu chybu, že krátce po porodu začnou s náročným cvičením zaměřeným na vnější břišní svaly (leh-sedy, sklapovačky). Místo toho by se měly zaměřit na na posilování pánevního dna a nejhlubšího břišního svalu - příčného (transeversus abdominis), který vede horizontálně napříč bříškem. Ten (v ideálním případě) působí jako pás, který dává Vašemu bříšku plochý vzhled. Abyste ho vašemu  bříšku vrátily, musíte (nejen) při cvičení zabránit vyklenutí břišní stěny. Pokud začnete s cvičeními zaměřenými na vnější břišní svaly (zejména přímý břišní sval - rectus abdominis, extra vypracovaný známý jako "pekáč buchet"), nebude příčný sval dostatečně silný na to, aby tomuto vyklenutí zabránil. Posilování příčného svalu též napomáhá zatažení rozestupu břišní stěny. Také zjistíte, že jak příčný sval zesiluje, lépe držíte stabilitu a méně vás bolí záda v oblasti bederní páteře:o)

Cviky

1) Zatahování bříška v leže na boku

Nejmilejší Kubíčku,

každý den se snažím napsat sem, co se Ti ten den povedlo, co jsi zažil, jaké děláš pokroky. Ale myslím, že bys měl vědět i to, co se dělo, než jsme se dostali až sem. Takže...

S tatínkem se seznámili v srpnu 2002. Ano, ten srpen, kdy se přes nás přehnala velká voda. V době, kdy bylo v práci mrtvo, protože všichni měli jiné starosti, jsem se rozhodla, že zjistím, co všichni vidí na tom chatu. A jak jsem tam tak plkala a plkala, tak jsem se začala špičkovat s jedním pánem a moc dobře jsme se bavili. Navíc jsme zjistili, že bydlíme kousek od sebe a tak slovo dalo slovo a večer jsme šli na kávu s matonkou (já jsem řídila) a pivo. Propovídali jsme celý večer a já jsem měla v žaludku rybník kvákajících žab, protože těch matonek bylo hodně:o)

O dva dny později jsme se sešli znovu a už jsme spolu zůstali. Proto ráda říkám, že mi tatínka přinesla velká voda:o)))

V březnu 2003 jsme se nastěhovali do prvního společného bytu. Zatím jsme věci brali, jak přišly. Nechávali jsme jim volný průběh. Já i tatínek jsme měli svoje zkušenosti a věděli jsme, že to, že si dneska moc rozumíme a je nám spolu fajn, neznamená, že to tak bude i příští týden. Já jsem navíc zhruba ve stejné době, kdy jsme se s tatínkem potkali, začala studovat vysokou školu a měla jsem jiné starosti, než přemýšlet, jak to s námi bude za několik let a i když kolem mě spolužačky začaly rodit děti, tak jsem věděla, že bych při studiu děťátko nechtěla, protože jsem měla pocit, že bych musela ošidit jedno nebo druhé.

Když jsme spolu byli čtyři roky, začali jsme kroužit kolem svatby. Tatínek věděl, že bych si ho moc ráda vzala. Ne proto, že bych mermomocí chtěla být vdanou paní, ale protože jsem to vnímala jako posun dál. Jsem přesvědčená, že kus papíru nezastaví člověka, který chce odejít, ale pro mě to znamenalo "máme se rádi, chceme spolu být a jsme ochotni být odpovědný jeden za druhého". Tatínek si dlouho nebyl jistý, protože už jednou ženatý byl. Nechtěla jsem ho do ničeho nutit, ale řekla jsem mu, co cítím a proč to tak cítím.

Většina z nás nemá to štěstí, že pár týdnů po porodu vypadají, jako by snad nikdy nerodily:o) Jak už jsem na Modrém koníku několikrát psala, zveřejňování fotek s názvem "Mé bříško 14 po porodu", na kterých je zachycená ženská postava s naprosto plochým bříškem, by snad mělo být trestné:oD

Ale i my se můžeme dopracovat k tomu, že ten vak, který nám visí pod pupíkem, zmizí a bříško přestane "trčet". Nebo se alespoň zmenší. Ovšem chce to čas, úsilí, trpělivost a alespoň určitou důslednost. Každá jsme jiná. Proto vás nesmí odradit, když to nepůjde hned. Naše tělo dostávalo zabrat zhruba 9 měsíců. Myslím, že by si zasloužilo, abychom mu daly zhruba stejnou dobu na "opravu", než začneme házet flintu do žita:o) Ale bohužel to může trvat i déle. Rozhodně ale potřebuje pomoci a samo to půjde asi jen těžko...

Co je to diastáza/rozestup?

Jedním z důvodů přetrvávajícího poporodního bříška může být diastáza břišní stěny (rozestup břišních svalů). V diskuzi "Brucho po porode" http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/brucho-po-porode/ jsem na toto téma už napsala pár příspěvků, a proto si některé části dovolím zkopírovat i sem.

S rozestupem se setkáváme u novorozenců (naprosto normální) a některé z nás si jej nesou jako šrám z bitvy zvané těhotenství. Někdy se objevuje i u starších lidí a lidí s oslabenými břišnímy svaly. Někdo ho má celý život a ani o tom neví:o/

V případě rozestupu získaného/zhoršeného v těhotenství jde o to, že jak bříško roste, nestačí se svaly tomuto růstu přizpůsobit a místo aby se natahovaly přes něj, vezmou to zkratkou do stran:o( Svaly také oslabují a povolují, aby se přizpůsobily vašemu rostoucímu miminku.