Mé štěstí asi nabralo konec. Chlap byl 3 dny divny tak jsem to z něj začala dolovat a on se prostě nemůže přenést přes to že z vesnického baráku od rodičů šel bydlet do Prahy do malého bytu. Že chce mít možnost se někam zavřít a být sám. Prý mě má rád a chce najít kompromis ale dá se na tohle najít? Peníze na větší bohužel nejsou.
a co třeba nějaký koníček kam by chodil sám - můj chlap třeba o víkendu jezdí na kole, je třeba pryč 2-3 hodinky a přijede uplně zrelaxovaný 🙂 každý z nás potřebuje občas vypnout mozek a být jen sám, tak co třeba kdyby začal tvůj chlap chodit plavat, do posilovny nebo jezdit na tom kole - prostě dělat něco co ho baví 🙂
Je to velka zmena. Barak x byt. Nevim jak je byt velky,ale pokud zil do ted sam s rodici,kde mel sam pokoj a ted nema a jsi tam ty a dite a nema se kam "schovat",tak to muze byt ponorka. Je fajn,ze to chce resit. Takze bych zkusila shanet vetsi byt. A nebo se domluvit,kdy treba vy tam nebude a kdy on. Aby jste travili cas i od sebe. Mate se treba kam zdekovat na vikend? Nebo pritel at jede nekam na vikend...Najit si nejaky konicek...
A na té vesnici u rodičů bydlet nemůžete?
Musí to být velká změna. Já jsem hodně těžce nesla, když jsem se z bytu v malém městě přestěhovala do bytu ve větším městě. Hrozně mi chyběla ta atmosféra a ten klid malého městečka. Spokojená jsem začala být až jsme se přestěhovali víc na okraj města do příjemnějšího bytu s krásným výhledem.
Možná mu jako chlapovi chybí i práce kolem domu a v bytě se nudí, ne?
Každopádně držím palce, ať se vám situace podaří vyřešit ke spokojenosti všech.🍀
Já ho chápu, já taky potřebuju nějakou svoji "noru", kde se sama zavřu.
Bydlíme v baráku s našima a máme byt v patře,takže noru nemám žádnou a občas mi z toho doma tečou nervy 😄. Ale můžu aspoň na dvůr a zahradu. V bytě někde v paneláku bych taky měla problém si zvyknout. Dej mu čas a připrav se,že bude nevrlej a nebrala bych si to pak osobně...
Já jsem vyrostla v domě a s manželem jsme bydleli ve 3kk s jedním později se dvěma dětmi. Opravdu mi tam hrabalo. Začalo mi být i špatně, když jsem tam měla jít. Připadala jsem si tam jak v kralikarne. Jak ve vězení.Museli jsme pryč jinak bysme se zbláznili asi oba. Teď bydlíme v domě se zahradou a jsem tady fakt šťastná. Tady je to "doma". Já ho chapu. Já se přibližovala k bytu a chtělo se mi brečet, bolelo mě břicho.
Zatím jsem dala návrh že ikdyz to bude znamenat že se budeme vídat hodně málo protože dělá 16 hodin a krátký dlouhý tyden že v jeho dlouhém týdnu by ty dva divný trávil u rodičů. Byt je hodně malý,z ložnice bude muset být dětský pokoj a my budeme jen v obýváku. Spousty lidí to tak má,ale je fakt že když byl v baráku těžko se zvyká. Ale upřímně to na mě působí sobecky....fungující vztah zavrhne pro své pohodlí. Rozumím mu I zároveň. Dnes to budeme ještě resit
Můj muž tohle občas mívá taky, prostě si potřebuje zalézt někam sám, dělat si svoje věci, "nebejt". Naštěstí na to máme prostor. A i kdyby ne, snažila bych se mu to umožnit, protože on toho jinak ke štěstí moc nepotřebuje 😉
Ale taky se mu moc nechtělo mi to říct, aby se mě to nedotklo. Takže je fajn, že ti to chlap přiznal. Chápu, že pro svobodného chlapa zvyklého na vlastní soukromí, je rodinný život náročný. Buď se s tím srovná, nebo se vrátí k rodičům. Ty mu to můžeš ulehčit, že čas od času podnikeneš sama s dítětem nějaký výlet, kino, apod. a on bude mít těch pár hodin pro sebe. Držím palce, ať to vyřešíte 🍀
@danielaer ono to je strasne tezky. Ja vyrosla v 2a1 ale sama s rodicema a meli jsme zahradu. Sla jsem k muzi do panelakoveho 1a1 ( ted je z toho 2kk) . Bylo to uplne v pohode dokud byly deti male a dokud jsme jezdili na vikendy ven. Ale ta loznice mi fakt chybi. A moznost byt sama. Tady to nejde. Leda na zachode nebo ve vane. Fakt hodne trpim, nevyspim se kdyz mne furt nekdo rusi a neni to moc k ziti. Jsem tvarna takze to nejak preziju, ale neni to dobre.
Já jsem se sama s dcerou přestěhovala z většího bytu do 2+1.a sama jsem z toho byla na prášky.nokdy jsem si nezvykla na spaní v obýváku.nikdy mě nepřestalo s.rat pořád roztahovat a zatahovat gauč.a to jsem byla sama s dcerou.predstava mít tam ještě chlapa a cizí dítě.
To,že bude jezdit k rodičům nic nevyřeší. To se akorát odcizite. Za mě chlap nemůže takhle utíkat od problémů,provozu rodiny..
Mluvit,mluvit,mluvit a evt hledat něco jiného.otazka je,zda je skutečně problém v prostoru.
Vztah k synovi má opravdu dobrý?má o něj zájem,starost?cítíš upřímně že ho má rád?(Nemusíš odpověď psát,stačí když si odpovíš sama)
Já to plně chápu. Mě kdyby někdo zavřel do paneláku, tak to nedám. Tady nejde jen o místo, ale i o zahradu, možnost vyběhnout jen tak ven...
Taky potřebuju prostor sama pro sebe, chápu ho. Riskla bych přestěhování do většího.
A máte balkón? Muj muž žije na balkóně, sedí tam, kouří a klidně hodinu čumí do blba 😂😂😂
ona je to prostě velká změna jít z baráku do malého bytu. Taky jsme s přítelem na začátku vztahu řešili jak to bude. Jsem z města z paneláku on z vesnice. Když jsme spolu začali, bydlel na samotě. Tenkrát mi řekl, že do města by šel jen ve stavu nejvyšší nouze, že by se v bytě zbláznil. Mně představa jít z města nevadila, vždycky jsem chtěla z města vypadnout, ale to kde jsem ted, je druhý extrém 😀 na samotě, takže všude dojíždění autem, velká zahrada a louka, takže spousta práce......občas si zavzpomínám jaká pohodička to byla ve městě 😀
Pokud bydlel do ted u rodičů a měl tu svou volnost, tak je to jistě velká změna, ale jestli chce opravdu být s vámi, tak to bude muset zvládnout.
@martinka_33 a pudu mate? A mohla bych ji videt? 😅
A ted vazne... Ja bych se bala, ze je za tim i neco jineho. A treba taky neni. Ale bala bych se jit do vymeny za vetsi byt, na ktery bych pak mohla zustat sama, pri dnesnich cenach. Nevim, jak jste spolu dlouho, asi moc ne, dite neni jeho, dlouho zil sam... Spousta vztahu tohle neustoji. Znam par lidi, co ziji dlouhodobe sami a uprimne nesnesou ani navstevu na vikend, prijedem a pomalu do hodiny citim, ze zaciname vadit.
Snazit se, resit spolu, ale nedelat nejaka rozhodnuti, na ktera pak budes financne sama.
Vyrůstala jsem v bytě 2+1, skoro osm let na koleji v jedné místnosti v Praze. Teď barák (spíš tvrz),
zahrada, vše postupně opravujeme. Nadávám na spoustu věcí, ale do bytu už bych nechtěla. Nedivím se, že se mu to nelíbí. Hlavně, když vůbec na malý prostor, o který se musí dělit není zvyklý. Musí si zkusit zvyknout nebo nabídnout schůdné řešení pro oba.
Já jsem taky z vesnice a v Praze bych umřela. Bydlíme v pidi městě a jsem furt navezená u našich nebo u ségry na zahradě, ale chlapa to netrápí, protoze si jede po svý ose. Mít peníze jsem fuč, fuč a fuč nejlépe na samotě u lesa.
Chata na víkend je dobrý nápad, ale při dnešních cenách to nebude úplně reálné.
Mě to tedy přijde divné. Působí to na mě, že byl zvyklý na svůj single život a těžko se mu něčeho vzdává, přizpůsobuje. Pár dnů trucuje, teď se jakože vyslovil a vy máte hledat řešení. Na oko kompromis, ale ve své podstatě jde o to, že o něco přijdete akorát vy, aby si on přišel na své. A co vaše potřeby, o ty se taky zajímá? A co kdyby řešení vymyslel on? Nějak se mi to celé nezdá, ale doufám, že mýlím.
@martinka_33 já taky ne 🙈 ale řešení by to bylo 😁
@martinka_33 😂😂😁tak to je dobrý 🙈
No holky děkuji za názory je to tak půl na půl....buď nám bude stačit zatím jezdit k těm rodičům a že někdy budeme bez sebe a časem najdeme řešení v podobě bytu a nebo to nezvládneme. U nás je zatím klid,skoro jako před tím. V ten den kdy s tím přišel se mu toho sešlo víc....práce a tak celkově špatný den. Nicméně to vše neříkal jen tak takže uvidíme co přinesou další dny
Co prodat pražský byt a koupit menší baracek v rozumné dojezdové vzdáleností do Prahy?