VITAMÍNOVÝ SIRUP🥳
.
Podzimní rýma a kašel se nevyhnula ani nám a předpokládám, že pokud máte děti školkou nebo školou povinné, ani Vám.
Ve škole u holek chybí půlka tříd, takže už třetím týdnem se u nás střídáme s rýmou a kašlem🥴
A to znamená jediné. Nastal čas na náš sirup, který dávám holkám buď po lžičkách nebo z něj udělám čaj.
Pro menší děti doporučuji opatrně se zázvorem😉
🪄A JAK NA NĚJ?
Množství na 3-4 porce
🍊1/2 pomeranče a celý 🍋citron nakrájejte na co nejtenčí plátky
🌱Kousek zázvoru nastrouhejte
🐝2 lžíce medu
Všechno promíchejte a dejte do ledničky alespoň na dvě hodiny.
Do hrnku dejte lžíci směsi a zalejte horkou vodou. Nechte chvíli louhovat a po té můžete přecedit přes sítko🙂
Směs vydrží v lednici 3-4 dny.
Napište mi, jestli i vy oblíbený recept při podzimních nemocech🤍
NAJDETE MĚ I NA INSTAGRAMU:
@mama_sro
Krásné, čtvrteční ráno,
Dnes chci mluvit k Vám všem, kdo trávíte denně hodně času uklízením, aby se v něm ostatní členové rodiny, cítili dobře.
❤Vy všechny, kdo pracujete tvrdě, aby byla Vaše rodina spokojená.
❤Kdo myjete nádobí, vynášíte odpadky, vytíráte zem.
❤Kdo trávíte dopoledne uklízením hraček po bytě, rovnáním plyšových zvířátek do poliček. Každý den, den za dnem, pořád stejná rutinní práce.
🪄
Všechna ta práce, kterou jste udělaly, se po chvíli zdá jako zbytečná a ani není už skoro vidět v tom návalu drobků, fleků od šťávy na podlaze, kostek z lega a panenek.
🪄
Tenhle dopis je pro Vás, které žijete každý den v bytě, který není uklizený jako ty, které vidíme v časopisech o bydlení.
S Láskou,
Monika
🌹Pokračování článku:
https://classyandpetite.cz/2017/09/01/kazde-mam...
🌷SLEDUJTE MĚ I NA INSTAGRAMU:
www.instagram.com/mama_sro
Krásné čtvrteční dopoledne🧡
Nevím, jak Vy, ale já s příchodem podzimu mám větší chuť na pečení a na sladké. A taky školní rána jsou trochu klidnější, když je snídaně už na stole.🙂
Dneska mám pro Vás recept na dýňový chleba. K jeho upečení budete potřebovat dýňové pyré. Je jednoduché na přípravu. V dalším slidu jsem pro Vás sepsala na něj postup. 🧡Můžete zakoupit i hotové pyré.🧡
🍞Dýňový chleba
1.5 hrnku ovesných vloček(můžete je krátce pomlít v mixéru)
1 hrnek dýňového pyré
1/2 hrnku hnědého cukru
2 vejce
1/4 hrnku kokosového oleje
1 lžíce dýňového koření (doporučuji Koření od Antonína)
1 lžička prášku do pečiva
.
🥄Na polevu:
1 1/2 hrnku moučkového cukru
1 lžíce citronové štávy(pokud máte rádi, můžete i vynechat)
2 lžíce mléka dle Vaší volby(já používám mandlové)
1 lžíce javorového sirupu
🥣Postup už je jednoduchý:
Předhřejte si troubu na 180C a formu na chlebíček vystelte pečícím papírem.
Všechny suroviny smíchejte v míse a dejte do formy.
Pečte cca 45 minut. Během pečení kontrolujte, víme, že každá trouba peče jinak.
Nechte úplně vychladnout a až poté, polijte polevou.
Můžete dát na hodinku do ledničky, aby poleva trochu ztuhla.
Dejte mi vědět, jestli Vám recept chutná a jestli jste ho zkusili. Pochlubte se Vašimi výtvory a přidejte #krayrecept abychom je viděli i my.🧡
A nebo nám napište do komentářů Váš oblíbený recept na dýňový chleba, jestli ho tedy pečete 🙂
.
#podzimnipeceni#mamanaplnyuvazek#mamanamaterske#dnesjim#zdraverecepty#bloggersre#blogerkyczsk#dynovychlebicek #mamavdomacnosti#maminka#maminky#momblogger#pumpkinbreadrecipe#slowlife #simpleandstill #slowandsimpledays #vkuchyni #myeverydaymagic#minimalistm
První ze série dopisů, které bychom si my ženy, mámy, měly psát.
#mojedrahapritelkyne
Seznamte se s Dickiem.🐘 Malým, netrpělivým slonem, který by nejraději všechno měl hned teď.
Společně se svými kamarády zvířátky, se vydává na dlouho cestu Savanou. Snad během ní zjistí, že ať už jste velký jako slon a nebo úplně maličký, jako třeba motýlek kamerunský, že na velikosti pramálo záleží. A všechno krásné, má svůj čas.🌞
Krásný pátek 🧡
Protože jsem máma na plný úvazek, chystám se tvořit obsah pro maminky, které pracují z domu nebo jsou doma. To-do listy, cleaning, homemaking, meal plan atd. Mám tu nějaké maminky v domácnosti(i pracující)? 🙂
Milí přátelé,
hlásím se z Bulharska.
Stav po pěti dnech následující:
S mužem jsme se stihli třikrát rozvést, popáleniny prvního a lehčího stupně pouze u dvou osob ze sedmi považuji za zázrak a začínám velmi důsledně pročítat podmínky, za kterých se dají prodat děti v cizině a věno dostanou rodiče.
Jinak se tu máme skvěle.
Vzhledem k tomu, že většinu fotek pořizuje starší dcera, troufám si tvrdit, že je zcela neobjektivní, chybí jí soudnost i znalost úhlů, ve kterých se nefotí ani extrémně štíhlí lidé, tudíž následkem jsou záběry, které jsou nejen harmonické, ale zcela nepoužitelné.
Konec hlášení a dobrou noc.
P.S. Kdo chce celou tuhle komedii sledovat více, může mě sledovat na Ig @monikakray
Přátelé, považuji za slušné se s Vámi rozloučit.🙋🏻♀️
Zítra letíme na dovolenou se všemi pěti dcerami, tudíž není jasné, v jakém počtu a případně psychické či fyzické kondici se vrátíme.
🌙
V Jaké budu kondici já, je jasné už dopředu.
☀️
Kamarádka se mě ptala, kolik si beru sebou knížek.
Já: "Letím s pěti dětmi...beru kinedryl, smectu, sáčky na zvracení, plyšáky, plavky(jejich, ne moje, protože na některé věci nejsou ani v cizině zvědaví, že jo) 🤦🏻♀️a pevně doufám, že na palubě letadla budou mít volně alkohol.
📸
Nebojte, budu Vás o všem informovat. Tohle by totiž byl hřích nezdokumentovat pro pobavení a vystrašení další generace.👍🏼
@monikakray
ŤUK, ŤUK! Kdopak bydlí v tomhle krásném domečku?
Domečky na zahradu jsou velmi oblíbené. 📍Při jejich výběru myslete na výšku a rozměry vzhledem k věku dítěte. 📍Domek by měl stát na pevném podloží, aby se nemohl převrátit, nejlépe upevněn vruty do země. 📍Pokud řešíte nerovnosti, pozemek lze snadno srovnat praktickou podložkou a nánosy zeminy ještě před položením domku.
📍Nezapomeňte také domeček umístit do přirozeného stínu a při péči o něj vždy používejte netoxické nátěry a barvy.
Tak hurá na čajový dýchánek!
#dekorace #detskypokoj #maminka#deti #rodina #interier#detskypokojicek
Dětských roztomilostí není nikdy dost. Výběr dekorací do dětského pokoje by ale měl mít svá pravidla.
🐶Obrázky na zeď umísťujte v přiměřené výšce. Příliš vysoko, bude nepohodlné pro dítě na dívání , příliš nízko nebezpečné pro zvědavé, dětské ručky😉
🐤Výrazné barvy jsou lepší pro větší děti. Naopak menším se budou líbit více jemné a světlé.
🦁Myslete i na věk dítěte. Partu tří kamarádů včele se slonem puberťák už neocení😀
Tak a teď vy, co vás při zařizování dětského pokoje zajímá nebo zaskočilo?🤍
🤍
#dekorace #detskypokoj #maminka#deti #rodina #interier#detskypokojicek
Úplně mimo téma, prosím Vás, řekněte mi, že nejsem jediná, kdo prostě ty beauty tutoriály nechápe. Já mám snad plechový ruce nebo co, ale všechno, co vypadá easy peezy, je pro mě tak jednoduchý, jako udělat stojku. Čili-že nereálné.
Asi bych měla poděkovat Bohu, že mi nadělil něco jinýho, na druhou stranu bych si občas přála, aby se něco, co vytvořím, trochu, alespoň trochu podobalo originálu😁
Btw, zhruba takhle to dopadne, když následuju tutoriál na volume. 🤓
Kdybych si měla vybrat, vybrala bych si "přátelství" mezi ženami. Neměly bychom se soudit, ani obviňovat, ani říkat, že "já bych to zvládla lépe", protože to není pravda. Každá žijeme v naprosto odlišné situaci a máme úplně jiné možnosti. Nemusíme se milovat, ale měly bychom se respektovat.❤
www.instagram.com/monikakray
Dlouho jsem tu nebyla, protože jsem si řešila osobní a zdravotní problémy. Dnes už můžu říct, že se týkaly deprese a úzkostí. Mrzí mě, když se o tom nikde nemluví, jako by takové pocity neexistovaly nebo neměly existovat a jenom proto, že jsme rodiči, musíme být neustále šťastní a v euforii, jak je všechno úžasné.
Přemýšlím, kolik maminek nebo rodičů si podobným pocity prochází, ale bojí se o tom někde mluvit, aby nebyli pochopení špatně.
To, že jsem smutná, přeci neznamená, že svoje děti nemiluju.
Takže nevím, jestli je tu někdo, kdo to potřebuje slyšet, ale jste úžasná, ať už teď cítíte cokoliv.❤
Tak dobrou noc✌🏼
Krásné dopoledne,
děkuji za Vaše včerejší ohlasy 🙂
Dneska po Vás chci, abyste se zamyslely/i,nad jedinou věcí, kterou jste zvládly. Ať už je to cokoliv. Počítá se všechno, tak na to buďte pyšné💜💜💜
Dnešek byl možná jeden z těch šílených dnů, kdy máte pocit, že už nemůžete a nepovedlo se skoro nic. Ale to neznamená, že si nezasloužíte lásku, a pocit bezpečí.
Nevím, jak u Vás, ale u nás, to tedy dnes bylo opravdu výživné a jsem ráda, že už je večer a děti konečně šly spát.
I když netuším, čím si procházíte, ale vidím vás a slyším vás. Dobrou noc💙💙
Být rodičem během pandemie není fakt žádná sranda. Musím říct, že během toho roku jsem o sobě zjistila hodně věcí.
🎉Nemám moc trpělivosti
🎉Potřebuju ticho, abych se mohla soustředit
🎉I když nerada chodím mezi lidi, teď vítám jakoukoliv možnost jít ven. I kdyby jenom pro oblíbenou kávu nebo vyhodit smetí. Ano, čtete dobře. Odpadky. I to považuju za jednu z možností, jak se nadechnout a uvolnit stres, protože co si budeme povídat.
Vize o tom, jak je celá rodina šťastná, když jsou doma zavření v bytě či domě o několika stěnách a nedejbože bez zahrady (tady musím fakt smeknout hodně, hodně hluboko), je úplně mimo.
Lezou si na nervy i ti, co se milují tzv. #tothemoonandback
Ale přišla jsem ještě na jednu věc.
Že vlastně nejsem zase tak špatná. Holky mají co jíst, každý den, kdy se vzájemně nepozabíjejí je vlastně úspěšný a nakonec jsem zjistila, že jako rodina fungujeme skvěle a že být mámou uprostřed pandemie fakt není sranda.
Proto chci dneska věnovat svůj post všem rodičům, kteří to každý den zvládají a tím nemyslím, že mají navařeno, naklizeno a smějí se jak měsíčci.
A nám všem chci poslat alespoň virtuální objetí <3
Jmenujte kohokoliv v komentáři, kdo si také dneska virtuální objetí zaslouží :-*
Občas mám pocit, že i když se hodně snažím být vděčná za všechno co mám, a všechny ty deníky vděčnosti pro mě vůbec nejsou.
Samozřejmě jsem ráda, že jsou naše dcery zdravé a my taky, že máme kde bydlet, co jíst a máme se i v této nelehké době dobře.
Přesto jsou ale dny, kdy jsem prostě ráda, že už je večer, v domě je relativně uklizeno, ticho a všechno funguje.
A vypisovat ještě "tři věci za které jsem dnes vděčná", na to nějak nemám vždycky sílu.
když se považuju za vděčného člověka, který si moc dobře uvědomuje, že na světě jsou lidé, kteří se mají opravdu špatně a bojují s věcmi, se kterými bych já rozhodně nechtěla.
Máte to také tak někdy? Že jste prostě jen rádi, že je večer?
konec dne?
"V prve rade, bych chtela podekovat za Vas blog, rada ctu Vase clanky, protoze se v nich casto vidim. Mam sice "pouze" jedno dite, syna, ktery bude mit za par dni 1 rok, ale doslova mi mluvite z duse. Opravdu neni vzdy vse perfektni a tak, jak bychom chtely, materstvi je zaroven tak krasne a pritom tak narocne, az nekdy temer desive. A je tolik lidi kolem nas, kteri jen odsuzuji a mysli si, jak vi vsechno nejlepe, az je mi z toho casto smutno, kolik nepochopeni z rad cizich, ale i blizkych zazivam dnes a denne. Diky Vam vsak mam pocit, ze v tom opravdu nejsem sama! A nyni bych chtela vyuzit moznosti napsat Vam svuj pribeh, bude to spis takove jedno velke "vypsani se" z me strany, tak snad Vas to nebude obtezovat."
Těmito slovy začínal email od maminky Zuzky, který mi přistál v mailu zhruba před týdnem.
Je tak obsáhlý a plný smutku, neštěstí a pocitu ztracení, že se k němu musím pokusit vyjádřit i tady, mimo zprávu přímo Zuzce.
. Zuzka totiž popisuje úplně přesně to, co všechny nás často trápí.
Spokojené, zdravé a šťastné dítě, přesto má pocit, že se jí vše sype pod rukama. Manželství, rodina a zdravý rozum.
Zuzi, jestli teď čtete tuto zprávu, vím, že slova to nespraví, ani nezmění, ale pokusím se Vám alespoň na dálku poslat objetí a pozitivní slova, která Vám doufám, dodají alespoň trochu síly a odvahy, pokračovat dál.
Za každý email, zprávu jsem vděčná. Všechny pocity, které se mnou sdílíte se opakují, ale přesto jsou samy o sobě jedinečné, stejně jako jste jedinečné a výjimečné Vy samy.
❤Každá zvládáte všechno negativní jinak, ale to neznamená, že hůře, než ta druhá.
❤Chci, abyste byly silné.
❤Chci, abyste se podívaly na svůj život a svou rodinu a uvědomily si, že naprosto vůbec nezáleží na tom, jestli máte plný dřez nádobí nebo Vám padá oblečení z koše na prádlo.
❤Chci, abyste samy se sebou měly slitování a staraly se o sebe s větší láskou.
❤Chci, abyste si odpustily, že nevíte všechno a nevíte jak se máte zachovat, když se Vám tříleté dítě válí vzteky po zemi nebo miminko staré sotva pár týdnů jen pláče a pláče.
❤Stojíte za to, abyste se měla ráda. Musíte se mít ráda.
Když přiznáte nahlas, že jste ztracená a nevíte si rady, neznamená to, že jste slabá.
❤Naopak jste dost silná a odvážná, abyste to řekla nahlas.
A ono to chce opravdu veliký kus odvahy,
to víme my všechny.
S Láskou,
Monika 💟
Skromně a s veškerou pokorou si dovolím sdílet kousek své prvotiny, na které konečně, navzdory věku i času pracuji.
A víte co? Věk je jenom číslo a nikdo Vám nikdy nemůže říkat, že jste na něco moc staří nebo mladí. Dělejte to, co Vás baví ❤
Kosmetický průmysl udává směr miliónům dívkám a ženám po celém světě. Udává pravidla, co nosit a kdy a že růžová barva je trendy na jaře, ale na podzim už by měla zůstat ve skříni.
Říká jim, jak konturovat tvář, aby dosáhly ideálního tvaru, jak nanášet rozjasňovač a s čím kombinovat bílou košili.
✨
Přesto druhým dechem hlásá, že přirozená krása je nejkrásnější a že bychom se měly milovat takové jaké jsme. A nejlépe v pohodlném spodním prádle, které schová naše bříško a s rozjasňujícím krémem, abychom vypadaly svěže.
✨
Něco ti řeknu #beauty světě, podle mě jsi pokrytec.
Fakt netuším...nevíte někdo?😕
Drahá Vděčnosti....
Když přemýšlím o „vděčnosti“, napadá mě jedno, co bych jí řekla.
„Myslím, že Tě lidé podceňují a nechápou. „
Mají pocit, že vyslovit nahlas vděk za něco, pomalu hraničí s bláznovstvím nebo dokonce s nějakou sektou.
Protože přeci není normální, děkovat za jídlo, hezký domov, přátele, rodinu nebo snad zdraví.
O vděčnosti se píší eseje, jsou jí zahlcené sociální sítě a všude čteme, že bychom měli být vděční.
Za to, že se ráno probudíme do dalšího dne, že máme alespoň jednoho dobrého přítele, že máme na stole jídlo, z kohoutku nám teče pitná voda a naši zemi nesužuje žádná živelná katastrofa.
Protože tohle všechno není samozřejmost a měli bychom si toho vážit a být za to vděční.
A to bychom opravdu měli být.
Žijeme v zemi, kde se stalo skoro tradicí, na něco nadávat.
Na počasí, protože v lednu je zima a žádný sníh. V srpnu je zase horko a v listopadu je to nejhorší, protože už za měsíc tu budou Vánoce. A to budou plné obchody lidí, šíleně pobíhajících sem a tam, nikde se nebude dát zaparkovat a ke všem těm povinnostem, které už máte, přibudou další.
Nadáváme na lidi, na počasí, na peníze, na fronty u pokladen, na to, že je všechno drahé a co není drahé, to je šunt.
Často tak plýtváme dechem na věci, které nejenže nemůžeme ovlivnit, ale hlavně nejsou důležité.
A zatímco my tím dechem tak plýtváme, jiným dech dochází.
Na konci minulého roku se ke mě dostala zajímavá výzva. 90 ti denní cesta vděčnosti. Nejdřív jsem ji považovala za něco divného, neobvyklého a nedokázala jsem si představit, co bych já mohla psát do nějakého sešítku každý večer.
Čím víc o tom ale přemýšlím a každý den si rekapituluji, uvědomuji si, že mám opravdu být za co vděčná.
Mám báječnou rodinu, zdravé děti, skvělého muže. A ne, nikdo z nás není dokonalý a nežiji si v Telenovele plném třpytek a duhy.
Naše dcery se denně hádají, bývají nemocné a já často unavená a můj muž má k dokonalosti stejně daleko, jako já. Ale přesto jsem vděčná, za to, že je mám.
Za to, že naše dcery vidím vyrůstat, že za mnou chodí a povídají si o tom, co je trápí i těší.
Za to, že jim mohu dopřát kvalitní jídlo, pěkný domov, vzít je na výlet.
Ale nejvíc jsem vděčná za to, že je mám ve svém životě a že ten jejich mohu sdílet společně s nimi.
Zkuste se občas zastavit a třeba jen v duchu poděkovat za to, co máte. Ano, vždycky můžete mít víc, ale také můžete mít méně.
Co kdybyste se dnes, probudili jen s těmi věcmi, za které jste včera poděkovali?
Musím přiznat, že já bych se dlouho budila bez ničeho.
A to chci změnit.
Vlasy jako obláček -L´oreal Nutritive Magistral
Krásnou středu milí přátelé!
Občas mám pocit, že žiji ve špatné době protože prince, aby tu člověk pohledal. Za to kvalitní produkty nejen na pleť, ale hlavně na vlasy, těch je opravdu hodně a proto jim dnes bude patřit moje recenze. Tak se pěkně usaďte, vezměte si něco dobrého, sladkého nebo slaného a přečtěte si, jak si vlasoví mágové z L´oreal s jejich řadou Nutritive poradili s mými loknami.
Kérastase Nutritive-a teď cituji-"Je vlasová kosmetika pro potřeby suchých a zcitlivělých vlasů." Jenže co to vlastně znamená?
Upřímně, termín je matoucí, a ne každý ví, co si má pod ním představit. To je vlastně i důvod, proč jsem se nepustila do psaní recenzí už dříve. Ne proto, že bych nemilovala rozmazlování a hýčkání se nebo snad kosmetiku jako takovou. Páni, já jsem přímo skincare&bodycare lover!
Miluju zkoušet všechny ty nové krémy, oční gely, tající odličovací balzámy, které jakoby mávnutím kouzelného proutku odlíčí všechny nečistoty a i když chvíli vypadám jako medvídek panda, lusk! Hned vzápětí je moje pleť čistá a tak jemná, jako dětská..no však vy víte co 🙂
I přes svoji poměrně citlivou pleť, která se ještě několikrát do roka mění v africkou poušť se suchými šupinkami, zvolna a s železnou pravidelností obměňována bradou, která si občas pořádá mejdany bez mého dovolení, pleťovou péči miluju a ráda jí zkouším.
Důvodem tedy nebyla neláska nebo snad nezájem, ale prosté nevědění, jak začít, jak psát a hlavně, jak správně formulovat slova. Všimly jste si toho někdy?(a omluvám se za to y, ale předpokládám, že tento článek čtou převážně ženy, pokud ne, tak pánové promiňte, nic osobního!) Ale některé blogerky nebo spíš kouzelnice, které stojí za recenzemi produktů doslova kouzlí se všemi těmi termíny, výrazy, INCI, texturami a viskozitou, že v mém podání je každá recenze prostě jen sled náhodně vypadajících slov, které nejen nedávají smysl, ale hlavně působí tak strašně nudně a neosobně. Jenže psaní recenzí může být přeci i zábava, tedy vlastně celé blogování by mělo být jednou velkou srandou se špetkou sarkasmu, vtipu, třpytek a glancu...no ale hlavně tou zábavou.
Na úvod by se slušilo říct, jaký typ vlasů vlastně mám, protože to je vlastně alfa a omega správného výběru. Nu, do vínku mi kromě nevýrazných řas a širokých kolenou(ale o tom až příště) byly také dány vlasy polovlnité. Ptáte se, co je to proboha za vlasy? No, řekněme nonšalantně, dost na houby.
Nejsou totiž ani plné roztomilých kudrlinek, které každého rozněžní, ani rovné a hladké, že svým leskem napodobují zrcadlo. Jsou suché, často se třepí, chvíli se vlní a chvíli ne a hlavně se často zacuchávají. A proto jsem při výběru kosmetiky velmi náročná.
Možná si řeknete, že když jsou sušší, tak stačí pořádně vyživující maska, ve které by lžíce stála a vlasy se budou tetelit blahem. A už jsem Vám říkala, že kromě toho všeho, mám také vlasy jemné? Tedy tak jemné, že přestože potřebují výživu, každá maska nebo olej je pro ně takovou zátěží, že během pár hodin vypadají jako nemyté dny. Možná týdny...no prostě dost nevzhledně. Mastně, chcete-li to vědět přesně. Pokud tu mezi Vámi mám majitelky jemných vlasů, vy víte co tím myslím. A také jak těžké je najít něco, co vlasy neuplácne, nezmastí, ale zároveň dostatečně hydratuje.
Kdybych ale měla vlasy nebarvené, bylo by to jednodušší. Jenže já jsem si během puberty prošla tolika barevnými změnami, že by mi mohla duha závidět...ano i na blond došlo. Pěkně platinovou... i melíry byly..no abyste měly obrázek to asi stačí.
BALENÍ
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA INSTAGRAMU: @madamepreppy
Krásné ráno všem <3
Lidé mě často zastavují a vyjadřují svůj obdiv k tomu, že jsem se rozhodla mít pět dětí. Doslova říkají, že jsem statečná a odvážná a také že jsem "dobrá".
Mýlí se. Vůbec nejsem tak dobrá, abych tvrdila, že to zvládám s přehledem.
Někdy se bojím, panikařím a jsem zoufalá.
Ale mezi mnou a jimi nebo VÁMI není žádný rozdíl.
Já všechno co cítím, i když to není jak to říct, společensky přijatelné-říkám nahlas a I vy můžete.
Zkuste si to. Napište nebo řekněte to první, na co dneska myslíte, i když nebudete zrovna v dobré náladě, zkuste to a pak mi napište, jestli se Vám ulevilo. Mě tedy rozhodně vždycky 😉
Monika❤
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
I NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/
Krásný večer 🙂
Nedávno mě oslovil v directu nějaký pán, který napsal knihu, jestli bych mu ji nezpropagovala na svém profilu, že mi jí pošle zdarma výměnou právě za propagaci. Což o to, lidi, kteří něco vytvořili a dali do toho energii a leckdy i dost peněz opravdu obdivuji a ráda jim pomůžu a podpořím je. Problém ale je, že ten dotyčný napsal knihu ve sci-fi, což je žánr, který jednak nemusím a druhý problém je ten, že jsem po něm knihu nechtěla a už vůbec bych ji nechtěla zdarma v rámci nějakého obchodování.
Teď se asi ptáte proč jsem to nevzala. Odpovědí by na to mohlo být jen stories od ženy, které si celkem vážím a obdivuji ji a v něm ona mluví tak od srdce a otevřeně o tom, že vše co doporučuje a má ráda je skutečné a nedělá to kvůli blogování, kterým se mimochodem stejně neživí. Věřím jí to, opravdu je to člověk, který nemá zapotřebí lhát a něco si vynucovat..otázkou ale je, jestli se čtenáři a fanoušci tohohle vůbec mají bát? Toho, že jejich oblíbené blogerky nejsou transparentní a jeden týden zbožňují tenhle krém xy a druhý týden zase jiný a kdo se v tom má pak vyznat.
Řekněme si to narovinu, takoví blogeři někteří prostě jsou a berou jednu spolupráci za druhou. A to je přesně důvod proč jsem tu "chtěnou" spolupráci s knihou nevzala. Protože já takové spolupráce nechci a nedělám. Všechno, co jsem kdy doporučila někomu bylo jednoduše to, čemu jsem věřiila a věřím a mám ráda.
Ano, teď se určitě objeví komentáře typu, že vlastně závidím těm ostatním, kterým se účty spolupracemi jen hemží. Ještě že tu máme starou, dobrou, českou závist, že? Na co bychom to pak svalovali?
Upřímně? Některé spolupráce svým kolegyním opravdu závidím, ale v dobrém, protože vím, co to obnáší a že si to opravdu vydřely a tvrdě na sobě pracují. A ano, byla by to nádhera dostat sérum od Estée Lauder se svým jménem, protože ho používám už léta a naprosto ho miluju. Stejně jako spolupráce s Kiehls, Lancome nebo Anabelle Minerals by mě potěšila tak, že bych jásala hodně nahlas. Jste překvapení, že to říkám? Všechny do jedné sníme o nějaké spolupráci a byla by pro nás splněný sen, proč to nepřiznat?
Ale pokud vidím blogerku, která je nadšenkyní do kosmetiky s takovou spoluprací, přeju jí to. Pokud ta samá blogerka propaguje běžecké boty, zatímco jediný běh, který propaguje se odehrává k lednici a zpátky k počítači, je to přinejmenším k zamyšlení. A pak se není čemu divit, že se Vy bojíte a ztrácíte důvěru.
Důvěra je křehká věc a měli bychom s ní nakládat velmi opatrně a proto Vám všem, kteří jste ji vložili sem ke mě, ze srdce děkuji.
Na obrázku báječná tvářenka Lily Glow od anabell minerals, kterou miluju a opravdu používám. Dodá kouzelný lesk a zdravou barvu. Můžete ji dát jako topper na tvářenku nebo použít jako oční stíny.👍
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
NEBO NA INSTAGRAMU: @madamepreppy
Tři roky blogerkou a přesto nováčkem
Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.
Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.
No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….
Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.
Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?
Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.
Milí čtenáři,
je čas rozloučit se. Rozloučit se, se starým blogem.
Když jsem před třemi roky zakládala Deník zasloužilé mámy a následně Blog mámy, naši nejmladší dceři byly dva roky. Téma mateřství pro mě bylo hodně důležité a hodně mě ovlivňovalo a upřímně, i když mám dětí pět, občas mám pocit, že se tu prostě nějak vyskytly a nechápu jak 😂
Ale co se tím snažím říct je, no ono toho je dost, ale bude to v článku na blogu 😀 ale zkráceně, už delší dobu cítím, že Blog mámy už vlastně není o mě a není pro mě. Jsem máma a vždy jí budu, ale trvalo mi hodně let dospět až sem, kdy jsem tu svoji roli nejen přijala, ale mám jí i ráda.
Ano, vím, že to pro některé mámy je překvapivé, ale ne každá máma to mateřství má prostě ráda, vnímá ho jako smysl svého života a cítí se v něm jako ryba ve vodě. Pokud Vy ano, je to báječné a jsem za Vás moc ráda. Pokud ne, nejste divná, ani já nejsem 😉
Delší dobu jsem proto nebyla online, ani na blogu, ani na instagramu.
Bylo to prostě proto, že jsem uvažovala definitivní ukončení nejen blogu, instagramu, ale i celého "blogerského" života. Ale čím dál víc jsem se přibližovala k onomu rozhodnutí, tím více mi docházelo, že ty pocity mám jenom proto, že jsem se cítila přitlačená ke zdi nutností, být jako ostatní. Mít stejný feed, recenzovat produkty, psát pozitivní captions a prostě zapadnout.
Postupně mi ale docházelo, že ta uniformita mi bere radost a chuť, cokoliv sdílet, psát a tvořit a musela jsem se rozhodnout, co dál.
Blog má také novou adresu.
www.monikakray.cz
a o čem vlastně teď bude, když ne(jen) o mateřství? Starší články tam zůstaly, ale nové budou osobnější, upřímnější, budou o mě, mém životě, životním stylu, který mě dělá dobře a radost, protože to je na konci dne to nejdůležitější. To, jak se cítíme my sami, bez ohledu na ostatní.
Najdete tam všechno co mě se líbí a baví. Od módy, která je jiná, přes kosmetiku, až po všechno, co jsem zažila a co mě překvapilo, nadchlo nebo zklamalo. Například "týden ups&downs" kde chci shrnout co se za ten týden stalo, po oblíbence týdne, kdy Vám představím něco, co mě zaujalo. Může to být prima kniha, hezký svetr nebo třeba jen místo, které mě inspirovalo a nadchlo.
Věřím, že pokud se mnou vydržíte i další nejméně tři roky, za které jsem Vám vděčná, stejně jako za Vaši podporu a nádherné zprávy, které mám denně ve schránce, bude mezi všemi těmi novými věcmi něco, co Vás třeba inspiruje nebo jen zaujme. A protože to jsem pořád já, stejně osobitý bude můj styl psaní, který je prostě jen můj.
tímto Vás oficiálně zvu na novým facebookový profil:
https://www.facebook.com/Madamepreppy-109582593...
Dost jsem dneska přemýšlela o důvodu, proč ho založit. Jedním z nich je určitě fakt, že Blog mámy už není o mě ani pro mě a že obsah, který chci dál přidávat, nebude mít s mateřstvím moc společného. Bude to o mém životě, do kterého naše dcery určitě patří a tvoří jeho velikou část, ale stejně jako mého muže, i naše dcery chci držet dál od sociálního světa, jak jen to půjde.
A kdo ví, co kdybych se náhodou dostala na premiéru Hollywoodského trháku a fotografové by šíleli 😀 Samozřejmě si dělám srandu, ale určitě mě chápete.
Druhým důvodem je také to, že chci aby to bylo místo, kde se mluví nahlas a otevřeně a možná i o tom, o čem jinde prostě ne. Chci, abyste Vy, byli součástí nového začátku "starého blogu", protože Vy jste vždycky byli tím důvodem, proč jsem psala a blog tvořila a pro koho jiného bych také měla psát 🙂
Budu ráda, když se ke mě přidáte.
Monika❤
Občas máme pocit, že se ten den neudálo nic výjimečného.
Nic jsme nezměnili, nikoho neovlivnili a den je u konce.
Ale to je omyl.
Měníme a ovlivňujeme lidi kolem sebe každý den.
Může to být řidič auta, kterému dáme přednost, i když ji máme my, ale on už tam stojí dlouho.
A jeho to potěší.
Může to být prodavačka v obchodě, která je unavená a přesto jí popřejeme pěkný den. A ona má najednou více energie.
A v neposlední řadě jsou to naši blízcí, které ovlivňujeme každý den.
Jak často jim říkáme, co pro nás znamenají, i beze slov.
Protože nic jako přemíra lásky, neexistuje.
Nemůžete nikoho milovat příliš.
Jen příliš málo.
Dobrou noc.😴
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA INSTAGRAMU : @theblogmamy
