Holky,já to pořád nechápu,jak to děláte,abyste si užily dovolenou i s dětmi????? Naše děti nikam nedojdou, nikam nechtějí jít, malej pořád jenom ječí,je protivnej, chce jen nosit ode mě, s chlapem ani na krok, pořád jen máma. Krásně jsme sice zvládli cestu na Pálavu,ale to je tak všechno a teď mám depky, že se stejně nikam nepodíváme, protože s Ládíkem se nedá dělat prostě nic, maximálně sedět u televize a pít mlíko 🙈🙈🙈🙈🙈.
Je to takové jaké si to uděláte ... Pokud to je tak, tak bych postavila dítě před hotovou věc. Jdeme tam a tam, budeme dělat to a to. Hotovo. Chceš brečet ? Tak si breč. Ho to přejde když pochopí že brek "nefunguje ". Možná to jen chce méně kompromisu vůči dětem. Kdysi s dětmi nikdo nediskutoval a museli poslouchat. A myslím že jim to neuškodilo. A na nošení na rukou už je dost velký. Děti mají víc energie než my dospělí. Jen se naučte říkat NE. 😉
Starší je od mala velký turista. Mladší je lenoch a trošku to bojkotuje, ale my se nedáme 😉
Pokud chci aby někam došli tak cestou vymýšlíme zábavu. Zpíváme si, v lese po sobě házíme šišky, hrajeme si na schovávanou, prostě i cesta může být cíl 😎
Mladší syn je prudič, nudič a vzdychal..vyfasoval vždycky batoh a prostě se šlo, pomalu ale šlo, základ je dobrá svačina a pozitivní mysl 😂😂já se odprostila od jeho remcání, celou cestu se usmívala a po očku sledovala a motivovala..ve třech a půl dal 15 kiláků na Sněžku, přišli jsme teda zpět až za tmy, ale to je vedlejší...Chápu, že telka je větší zábava, ale mnohem víc mu dá pobyt venku..Jestli je závislej na mlíku, vem mu ho s sebou...já zas všude tahala jeho obr plyšovýho medvěda 😁
@kuliocka17 jj vrcholové prémie musely byt pomalu kazdych 100m nekdy😅🤣 ( jeden medvidek, jedna lentilka apod.)
Asi i záleží, na jaký program je zvyklý během roku. Já mám kluky 5,5 a 2,5 roku, a odmalička jsem s nimi hodne chodila. Ráno vyvencit psa procházkou do lesa, odpoledne procházka po městě se zmrzlinou třeba. Teď o prázdninách skoro každý den vymýšlíme nějaký kratky výlet, vždycky s něčím, co je zaujme, takže třeba různé naučné stezky s úkoly, hřiště nebo něco dobrého v cíli apod. Teď jsme se vrátili z dovolené, kluci denně chodili tak 5 - 6 km a bylo to celkem v pohodě. Ale musel tam být ten cíl, co je zajímá (hrad, minizoo, rozhledna, limča v restauraci, ...) a po nějakých úsecích zastavujeme třeba na menší svacinky. Když to mladšího nebaví, tak třeba zpíváme jeho oblíbené písničky nebo dáváme úkoly (třeba kdo první uvidí červené auto 🙂).
Volíme destinace nebo trasy tak, aby si to pokud možno užilo i to děcko. Já chci vidět zámek, ale vím, že sedmileté dítě s PAS a LMR si to neužije, no tak tam holt nejdeme, nebo já jdu na zámek a manžel zatím se baví se synem a opačně. Ale nám pomohlo i změnit trochu přístup. Dokud jsme jezdili do hotelu a museli tam syna prostě kočírovat, aby se nechoval jako on, ale jako někdo jiný, neužili jsme si to nikdo. Změnili jsme ale přístup k jeho postižení, jezdíme do kempu, přestali jsme se za autismus stydět a užíváme si to všichni. A zvládneme i menší túry v rámci kilometrů, co je syn schopen zvládnout. Dokud jsme to brali tak, že prostě jdeme, tak to bojkotoval. Pojali jsme to ale jako hru, že on musí hledat turistické značky stromech, protože jinak se ztratíme. A to ho začalo bavit. Před dovolenou si děláme i kvůli jeho autismu a přesný rozpis toho kam půjdeme, příprava na dovolenou je značně složitější, vymýšlím různé hry, co může během túry plnit... Baví ho vyhazovat věci do kontejnerů, takže s sebou občas nosím jak trubka obaly na vyhození a během cesty on prostě vyhazuje věci do popelnic... Jo jsem jak bezdomovec, ale on má radost a my se takto taky podíváme kam chceme. Nebo prostě přizpůsobujeme... Chtěli jsme se letos projet s mužem na bruslích a koloběžce kolem Lipna, tak jsme si půjčili sportovní vozík, strčili tam syna, jemu do ruky kreslicí tabulku a jeli jsme. Kde šlo zkrátit si cestu lodí, tak jsme jeli lodí aby i on měl zážitek, někde jsme zastavili, aby se syn proběhl a nasbíral pár kamínků co má strašně rád a pokračovalo se dál... Dneska jsme se vrátili z kempu v Chlumci nad Cidlinou a náš program byl: zábavní park, minizoo, prohlídka zámku s princeznou a 1,5km procházka ke skalním útvarům, kdy syn po cestě hledal modrou turistickou značku na stromech a my dělali blbý, že je nevidíme a on měl ukrutnou radost z toho, že je lepší než my a vidí je, zatímco my ne.
@stratford tak to budu muset vyměnit manžela 😄.
Ja bych rekla ze je to i o povaze. Me 3,5 lety bojkotuje sebemensi procházku. On ma teda astma a opravdu se dost zadychava i přes léky, ale je i od povah pecival. K životu mu stáčí deka a postel. Někdy jen deka. Je Schopný ležet a válet se, u toho si zpivat a povídat a přemýšlet nad existencí brouka 🙂. Venku nebeha, na hřišti sedí. Na zahradě se vali v tráve a jezdí si i dvě hodiny s autickem. Když nekam vyrazime, mam sebou motivační zbroj - bonbony, ty vytahuju když je nejhůř. Občas poponesu, a taky ae vymysli zabava - u nás třeba dokonale fungují hledat turistické značky 🙂. Na dovolenou bych klidné sbalila kocar nebo toddler nositko. Ale naprosto chápu. Me to remcani a nechut ze strany ditete nejednou zkazilo náladu. Člověk se snaží a dítě bojkotuje.
Malej je prudič. Všeho se bojí a pořád jen kňourá.
@ruzovyjednorozec77 Tak to máme přesně takhle. Malej si prostě rád hraje doma, případně lítá na hřišti,dokud nepřiletí nějaká vosa, to pak rychle mizí do bezpečí.
Kazde dite je jine, ja mam asi stesti na pohodove deti. I mimo dovolenou jezdime na vylety, travime cas venku, takze jsou deti zvykle neco objevovat. Vybirali jsme dovolenou kde je vyziti pro deti, starsi dceru doted cista priroda nebrala, takze jsme vybirali prirodni hriste, zabavni parky atd..vse jsem ji popsala a tesila se..malemu je to zatim jedno, vystaci si s kaminkama na hromadce :D ale taky je to pohodak, vsude si najde neco a je v pohode. Ale jak rikam je to hodne o povaze deti
Trénujeme celý rok-vzdy min 1den v týdnu turistika.Dovolenou uzpůsobujeme i dětem (ale žádné zábavné parky) ale zároveň vybíráme místa tak, že si to také užijeme.Mame nosítko a postupně se chodí víc a víc.Dcerka v 5,5 zvládne 10-15km v kopcích na pohodu,za odměnu má v cíli hranolky🙂 Děláme delší pauzy,ať může malý objevovat svět,při delších túrách máme pravidlo že u každého rozcestníku 1gumove kokino atd...jo, občas toho máme dost ale s dětmi je to také super,jen se jim věci nesmí otrávit🙂
Děcka se chovají jako doma, ale já si užívám změnu prostředí a čerpám z toho celý rok. 🤭 S oblibou říkám, že nechat vše na dětech, sedí v plínkách u televize s čokoládou ještě v 15. 🤦♀️Takže jim rozšiřujeme obzory i přes nekonečné "mě bolí nožičky". Chce to přizpůsobit náplň dětem, motivovat, mít cílovou odměnu a drobné protesty ignorovat. 😁
Ja bych trochu doufala, ze je to jen obdobi a prejde to a zkousela to dal, i kdyz je to oser. S mym ditetem nektery vylety byly naprostej ocistec a nektery zvladla krasne, jak ji to zrovna sedlo. Souhlasim s radou, ze je potreba to neustake krmit! Mwjte s sebou samy mnamky pro dite (ale ne jenom sladky - mam spatnou zkusenost s rychlyma cukrama, u tech sice nastane kratkodobe mirny zlepseni, ale jak opadnou, je to jeste mnkhem horsi nez predtim, takze svaciny at jsou bohaty i na tuky a bilkoviny a stridat to).
🍷🍷🍷 🍷🤷♀️🤷♀️🤷♀️
Jó Ivčo, to si nevybereš, když byl Lukáš ve věku Ládíka, všechno bylo pro mě za trest, protože kluk nevydržel na zadku, nezavřel pusu, byl úplně všude. Dnes prozměnu nechce nikam a sedí jak pecka 😂 kdyby nemusel do večera by nevylezl z postele, max když je hadík. 😁😁 Ono to nikdy prostě nebude tak jak člověk chce 😂😂😂
Kdyz dovolena, tak jedine bez deti!😁
Podle mě kdo tvrdí,bže si dovolenou s dětma užívá tak kecá 🤣🤣
Nebo takhle, s jedním tomu i věřím a když jsou dvě tak až od určitého věku 😁😁
Ale víš jak, strašně moc záleží jaké to dítě je.
Ale jednou, jednou přijde doba, kdy si to užiješ i ty, fakt, jen to možná bude až děti vyletí z hnízda 🤣🤣
@leniczka23 když máš v pohodě děti, jde to i se třemi 😉😁
1) pristupujeme k tomu pozitivne, na vylety se tesime. Kdyz uz predem premyslis o tom, ze se to nepovede, pravdepodobne to tak bude
2) syna na cestovani a hlavne chozeni zvykame od malicka. Ted ve 3,5 letech za den klidne ujde i 15 km
3) trasa a program je prizpusobeny jemu, vymyslime motivaci, hecujem, hrajeme si po ceste
@journals my treba delame vse, co zminujes, a taky uz spousta vyletunstala za prd. Ted skoro ve 4 letech ujde min nez ve 2 letech (kdyz ji bylo asi 2 a ctvrt, dala s tatou 12 km...ve 3 letech uz jsme s ni nedali ani 6 km).
Neverim radam ze "jaky si to udelas, takovy to mas". Pokud nemas to spravny dite tak "jaky si to udelas, takovy to pak neni protoze ti do toho dite hodi vidle".
Ale nekdy je to dost o nacasovani - nejezdit na vylet kdyz je dite uz od rana uknourane, ale vychytat ten den, kdy ma samo naladu nebo aspon je otevrenejsi novym zazitkum. Snaz se pruste oresvedci, pokud bude mit na minuly vylet stastnou vzpominku.
Tak moje děti jsou v pohodě ta starší kdyby mi začala křičet a křičet ,tak bych jí řekla jestli nepřestane necháme ji na pokoji samotnou a hned je ticho,a celou cestou si povídáme , maximálně začne naříkat ,že ji bolí nožičky,ale to jí manžel ještě vezme na chvilku na koníčka a ta mladší je taky mamiňak ,nevím kolik je mladšímu ,ale já pro mladší tahání sebou ještě golfáč,s tou starší jsem odbourává kočár od dvou a půl let a zvykala jsem ji na chození ( nic jinýho ji nezbývalo , protože jsem byla těhotná a stoupatko ke kočárku jsem nechtěla kupovat ,to samý se chystám udělat i s mladší od dvou a půl let začnu trénovat víc chození,a nejvíc ,když jsem trénovala chození ,tak pomáhalo ,když ta starší měla koloodrazedlo,to si nestěžovala,že ji něco boli,a zvládla být i hodinu bez kočáru,tak jestli to jde a je tam cesta dobrá,vzít koloběžku nebo koloodrazedlo a jet na výlet,jo a když moje děti jsou od rána protivný a vezmu je ven ,tak najednou jsou hodnější a venku málo kdy kňourají
Souhlasím, že je to o tréningu už od mininek, prostě dítě zvykat na výlety. Je těžké dítě nutit najednou na dovolené na něco co není vůbec zvyklí a pak chtít po něm nějaké výkony. Navíc svoje děti zvykam, že na každém výletu není zábava pro děti, prostě jdeme, zpívané si, hledáme značky, sbíráme maliny, boruvky. Mladší je stejně starý jako tvůj a ujde tak 10 km (starší v jeho věku ušla tak 13-15km, je ale proti ní hodně často nemocný, zvlášť od jeho kovidu mu šla imunita dost dolů) poslední dva km bývají s řečmi, ale když se správě namotivuje není potřeba ho nosit. Střídáme dny s výletem se dnem válením se u vody nebo zábavou jako zoo. Samotné vymyslíme i výlety se zábavou pro ně, třeba na Lipně - vylezeme ke stezce - tam si pohraji na hřišti, pak po hřebeni do Frymburku, kde nad ním je kaplička vedle ní houpačka a zpět parníkem. Když jsou pak ještě schopné řadit po výletě dvě hodiny na hřišti, je jasné, že sil mají dost. Takže je prostě jasné, často děti zkouší, co vydrží rodiče 😅.
Máme taky věčně protivné a ukňourané dítě, takže na dovolené budeme jezdit bez něj. To bylo pořád nechci jít na jídlo, nechci na pláž, ale k bazénu atd. A i když byl postavený před hotovou věc, tak jsme pořád poslouchali jeho kňourání. Přitom dřív nebyl problém, když jsme chodili na výlety. Někdy mám pocit, že mozek toho našeho protivy je už v pubertě, zatímco on teprve půjde do druhé třídy 🤦
Nevím,kde přesně na Pálavě jste,ale je tam spousta věcí i pro děti neturisty....mohli by ho bavit kukuřičné bludiště v Dolních Dunajovicích nebo třeba Archeopark v Pavlově,odkud se dá vyjít i na zříceninu Děvičky,i když je to dost do kopce,ale pouze 2 km,takže žádná hrozná túra.My to tak máme se starší,musí mít nějaký cíl,jinak jí chození nebaví, mladší je nadšená úplně na vše,jeden den měla skoro 23 000 kroků a to jí bude šest.
Nevím, kolik toho nachodítě běžně, ale zdravé 3,5 leté dítě zvádne víc jak netrénovaný chlap🙂 Fungují odměny (mám s sebou balíček bonbónů a po určité době dávám posilnění), sledování krokoměru (má dnes většina lidí buď na hodinkách nebo na mobilu), jakékoliv rozptýlení (s většími se hrává slovní fotbal, u vás třeba zpívání, počítání kroků, povídání...). A nejlíp funguje parta kamarádů. Letos měla dcerka jakousi averzi vůči výletům na kole, jsme cyklistická rodina, takže přes rok jsme s tím trochu bojovali, teď jsme byli týden s kamarády a jezdila všechny trasy vepředu, předháněla se s děckama a nikdo nám nechtěl věřit, že před odjezdem odmítala jet 15km po rovině, zatímco teď nebyl problém přes 30km na Vysočině. Jinak jako odměna může být slíbená zmrzlina, pohádka, půjčení mobilu na focení, cokoliv, co víte, že je vám dostupné a udělá mu to radost. A nedat se, to víš, že děti fňukání zkouší, je to pohodlné a bezpečné, jak rodiče dostat tam, kam chtějí🙂
Ano, dovolenou přizpůsobit, aby byli spokojeni všichni. Chodit túry, chodit po hradech a zámcích, tak vím, že děti budou otrávení a neuzijeme si to nikdo. Proto je lepší, udělat kompromis, ano, jít na hrad, cestou potkat 2 hřiště a užijeme si to všichni. Vše musí do sebe zapadnout a být pro obě strany. Pak mohu říct, anoo, dovolené s dětmi si užívám. My nejsme turističtí, ale cyklisti, malý zvládá s námi přes 40km, ale je to jen tréninkem a tím, že i když knoural, že nechce, nemůže, nenechali jsme se odradit a zkoušeli to dal...
Starší jsou úplně v pohodě a na dvouleťáka máme na polední spaní kočár, abychom mohli být pryč celý den. Chce to děti postupně zvykat a pak jsou úžasní parťáci 🙂