Den - úterý
Čas - 8:00
Prostor - virtuální
Počet členů - 24 (stabilní)
Já: Dobré ráno, jak se máte? (dlouhá pauza)
Aneta: Dobře
Já: Super, to jsem ráda. Zažil někdo z vás o víkendu něco zajímavého?
(pauza ještě delší, ale nemá dobrý konec, nikdo se neozve)
Já: No, nevadí. Tak přejdeme k minulé látce. Pamatuje si někdo, o čem jsme se bavili v pátek?
(ticho, nikde ani hlásek, vidím jen ikonky zvířat a kreslených figurek, kameru nemá zapnutou nikdo)
Já: Haló jste tam? Může aspoň někdo promluvit?
Sam: Mluvili jsme o vidu.
Já: Super Samueli, ano slovesný vid. Tak jaké jsou dva typy vidu?
(opět ticho, možná tam vůbec nikdo není, možná že mluvím do nějakého hrozně prázdného temného virtuálního prostoru, najednou tmou probleskne hlásící se žlutá ikonka ruky, ale hned zase zmizí)
Já: Verčo, tys tam problikla, pamatuješ si na to?
Verča: Hmm... no... dokonalý a nedokonalý.
Já: Skoro, pozor je to DOKONAVÝ a NEDOKONAVÝ (začnu vysvětlovat, jak se vidy rozeznají, pustím dětem prezentaci)
Já: (po prvním slidu) Máte to napsané? (Zase to hrozné zlověstné ticho) Můžu dál?
Aneta: Ano
Já: (po druhém slidu) Můžu na další stránku? (TICHOOOOO) Haló jste tam? Můžete na mě mluvit?
Aneta: Ano
Já: Velmi bych ocenila, kdyby taky mluvil někdo JINÝ než Aneta.
Já: (po obšírném vysvětlování) Rozumíte tomu všichni? Nebo je tady někdo, kdo se chce na něco zeptat? (už nechci ticho, chci ODEZVU, jakoukoli!!!)
Sam: Ano
Já: Na co má, Same, být to ano?
Sam: Rozumím tomu.
Já: Ok, to je Samuel, co vy ostatní?
Ostatní: (pár řekne ano, někteří jen A, protože si hned vypínají mikrofon)
Já: No dobře, teď si uděláme jedno online cvičení a uvidíme. (Mám připravené kartičky se jmény, takže se mi nestane, že bych na někoho zapomněla, vyvolám postupně všechny, u některých se nedočkám odpovědi a vzápětí píšou do chatu, že jim nefunguje mikrofon)
Já: (po konci online cvičení) Musím vás pochválit, docela vám to šlo. Je tedy ještě někdo, kdo potřebuje něco vysvětlit? (ano, nemýlíte se, opět TICHO, ano je to vyčerpávající, když člověk nemá žádnou nebo jen minimální odezvu)
Já: No, moc jste toho dnes teda nenamluvili.
Honza: Paní učitelko, vždyť je první hodina. Jsem vstával v padesát pět.
Jasmína: Já v padesát. Sem ještě v pyžamu.
Kája: Já sem se teda dneska stihnul převlíknout.
Já: No, tak vidím, že jste se nakonec přece jen trochu rozmluvili. (pak následuje moje krátká připomínka, že by měli dodržovat režim, jako kdyby vstávali do školy, v osm být nasnídaní a převlečení... UTOPIE) Dobře, tak to je pro dnešek vše. Uslyšíme se zítra. To máme 3. hodinu, tak očekávám příval slov. Tak na shledanou!
Ostatní: Nashledanou, nashle... (takže tam byli, BYLI TAM, nemluvila jsem do hrozivé černé kyberdíry)
Já: (odhlašuji se a těším se na hodinu se šesťáky, ti sice někdy mluví až moc, ale reagují, zkrátka jdu z extrému do extrému)
Epilog: Čím vyšší třída, tím méně komunikace ze strany žáků. Kamery se ve vyšším ročnících vůbec nezapínají. V každé třídě se najdou tzv. "mrtvé duše" tedy děti, které jsou sice přihlášené, ale vůbec nereagují a zřejmě ani nejsou u počítače nebo mají vypnutý zvuk. Záškoláctví školního roku 2020/21 - vypnuté kamery, vypnutý mikrofon. Také bohužel platí přímá úměra, že starší děti více ztrácí motivaci a chuť k učení online. Proč? O tom zase někdy příště...
PS: Jména jsou smyšlená, věty zcela autentické.

Přidávám se, 4 .třída, jména také změněna, jinak také realita.
S kolegyněmi říkáme, že "vyvoláváme duchy" , někomu to vypadává doopravdy, někdo se neozývá schválně.
já: Tondo, jaké i se píše ve slově kobyla. Dokážeše to odůvodnit?
Tonda :-----
já: Tondo, zapni si mikrofon...
Tonda: ------
já: Tonda se nám neozývá. Tak Lucko.
Lucka: A na které jsme straně? Na co jste se ptala? Mně to vypadlo. Jé, mně spadla učebnice.
já : Tak Radku. Lucku vyvoláme za chvíli.
Radek: ------
já: Radku, zapni si mikrofon...
Tonda: pančelko, Radek píše, že mu nefunguje mikrofon. Já tu mám pejska, koukejte.
já: Je to hezký pejsek, ale jaké i se píše .....
Tonda: -----
já: Tondo, jsi tam?