ALICE MEDEA - porod lvice v rozestavěném Rodném domě
Nad druhým miminkem jsem začala přemýšlet, když prvorozené dcerce byl přibližně rok a půl. Jenže to nebylo jen tak. Dceru jsem kojila zcela podle jejích potřeb a stále jsem od porodu neměla menstruaci. Otěhotnění tedy nebylo možné (měřila jsem BT a věděla jsem, že nemám ani ovulaci). Po nějaké době jsem začala zkoušet pít bylinkové čaje na podporu cyklu a užívat tinktury. Až jsme si nakonec s kamarádkou, která řešila stejnou situaci, objednaly australské květové esence. Menstruaci jsem stejně nedostala. Jak jsem později zjistila, z první ovulace jsem rovnou otěhotněla 🙂 Početí miminka bylo vědomé. Věděla jsem, že je s námi, a že pokud se s manželem právě teď pomilujeme, otěhotním. Po nějaké době jsem si udělala těhotenský test a znovu jsem zažila ten úžasný hřejivý pocit při pohledu na druhou čárku testu. Manžel byl nadšený, dcera také. Byl listopad. Přišlo k nám miminko a my jsme začali řešit koupi domu, který se nám líbil. Cítila jsem, že pro druhé dítě potřebuji mít rodný dům... Chtěla jsem zapustit kořeny, mít kde pohřbít placenty dětí. Rodný dům pro mě byl velice zásadní.
Celé těhotenství probíhalo zcela bez komplikací, stejně jako to první. Akorát jsem již přesně věděla, co chci a co nechci. Na pravidelných gynekologických prohlídkách jsem odmítla ještě více vyšetření než u prvního těhotenství. Přesto mě lékařka stále vítala s úsměvem a já jsem jí za to velice vděčná. Věděla jsem, že chci zase rodit doma a bylo pro mě důležité, aby na to byla připravená i naše první dcerka a nebyla vyděšená. V rámci této „předporodní přípravy“, mě Timejka doprovázela na všechna vyšetření a na každou poradnu. Pustila jsem jí videa z pár pěkných porodů na internetu a vše jí, úměrně jejímu věku, vysvětlila. Věděla, co se u nás doma bude dít a že děti nenosí čáp 🙂 (když se jí narodila sestřička, měla dva a půl roku).
Během těhotenství jsme řešili hlavně dům a jeho rekonstrukci. Veškeré plánování a zařizování jsem měla na starost já. Bylo to náročné. Ze sto let starého domu zůstaly jen obvodové zdi. Vše se dělalo znovu. A jak už to bývá, rekonstrukce nešla zcela podle plánu. V květnu jsme museli vyklidit náš pronajatý byt, dům však nebyl obyvatelný. A tak jsme se uchýlili k tchýni. Tam jsem ale rodit nechtěla a ani nemohla. Tak jsme se nakonec slavnostně přestěhovali do domečku, kde nebyla koupelna, záchod, podlaha ani strop, pouze jeden stavební kohoutek se studenou vodu a kadibouda na dvorku... Jediné co fungovalo, byla elektřina. Na podlahách byl pouze štěrk a OSB desky pod nábytkem... Bylo léto, tak to nějak šlo. Byli jsme spolu a konečně ve svém. A co bylo hlavní, měla jsem pro druhé miminko tolik vysněný Rodný dům.
Třetí noc v domě jsem ve 4 hodiny ráno začala cítit slabé kontrakce po 15-20 minutách. Manželovi jsem řekla, že už se asi něco začíná dít, ale ať jde normálně do práce. My jsme se starší dcerkou Timeou začaly den jako každý jiný. Šly jsme na nákup - pro kamarádku dřevěného koníka, pak do zdravé výživy (kde jsem si u kontrakce poprvé přidřepla) a vyřídit po městě takové ty běžné věci. Pak jsme šly domů. Když přišel manžel ve dvě hodiny z práce, šli jsme společně na oběd k mojí babičce. Na zpáteční cestě jsme se potkali s tchýní a já už se sem tam v kontrakci opírala o kočárek. Po obědě si Timejku odvezli moji rodiče na koupačku k nim do bazénu. Já jsem doma chodila po zahradě sem a tam, opírala se o stromy, o Zem, o lešení. Blížila se bouřka a kontrakce byly silnější a silnější. Po nějakém čase jsem měla chuť na teplou vanu. Šla jsem ke kamarádce, která bydlí kousek od nás a napustila si vanu u ní. Kontrakce ve vaně na 40 minut úplně přestaly a já odpočívala a trošku znejistila co se to děje. Potom už kontrakce začaly přicházet každých 3-5 minut a už jsem se jim musela více věnovat. Ve vaně jsem se samovyšetřila a odhadla, že jsem otevřená tak na 3-4 cm. Během mé koupele jel manžel k další kamarádce vypůjčit vařič, abychom měli kde ohřát vodu. Měla jsem doma dokonce přichystaný porodní bazének, ale ten jsme, vzhledem ke stavu rekonstrukce, ani nevytáhli z krabice. Po koupeli mě manžel vyzvedl. Od kamarádky mimo vařiče přivezl ještě termosku s úžasným čajem, skleničku medu a oříšků, abych měla dost energie. Bylo to milé překvapení. Po cestě domů už mě musel podepírat. Kontrakce už měly sílu. Doma jsme společně ještě rychle vybalili nějaké věci pro miminko. Ve 21 hodin nám prarodiče vrátili vykoupanou, nakrmenou a spokojenou Timejku. Timča mi během kontrakcí lezla po zádech, což mi moc pomáhalo na křížové bolesti, které jsem tentokrát měla. Podávala mi jídlo a pití a jednu dobu jsme si všichni tři i s manželem dokonce zpívali. Když jsem nebyla na všech čtyřech na posteli, opírala jsem se vestoje o postýlku a přitom ze mě začala odcházet krev. Timejka seděla za mnou na zemi, dívala se a hlásila každou kapku krve „kap, kap, kap“. Bavilo ji to docela dlouho. Krve se nebála, věděla, že k porodu patří.
Porodní asistentka přijela kolem 22 hodiny a byla úžasná. Přesně taková, jakou jsem ji potřebovala. Během porodu jsem se i díky její „neviditelnosti“ dokázala úžasně ponořit do sebe. Mnohem více, než u prvního porodu. Nepřála jsem si během porodu žádné vnitřní vyšetření, pokud to nebude nezbytně nutné. U prvního porodu mě vnitřní vyšetřování bolelo a bylo nepříjemné. Porodní asistentka mé přání respektovala a tak jsem mohla v klidu nerušeně rodit opravdu podle toho, jak jsem potřebovala. Dcerka už byla v tu dobu dost unavená a manžel se jí snažil marně uspat v nosítku, v kočárku, nic nefungovalo. Když jsem začala víc křičet, trošku se lekla a rozplakala. Manžel s ní odešel stranou a vysvětlil jí co se děje a že je vše v pořádku. Vrátili se zpět asi 20 minut před porodem miminka. Chvilku po tom, co mi praskla plodová voda. No…ona vlastně nepraskla, doslova explodovala a rovnou na porodní asistentku 🙂 Všichni jsme se chvilku smáli a utírali podlahu. Prasknutí plodové vody jsem tentokrát vnímala úplně jinak než u prvního porodu. Tenkrát to příjemné nebylo. Zato teď jsem při prasknutí vody měla úžasný, až orgasmický stav. Doteď na to ráda vzpomínám 😀 Tentokrát jsem u porodu měla mezi kontrakcemi delší prodlevu na odpočinek. Tělo fungovalo dokonale a přesně tak, abych vše v pohodě zvládla. Dcera ne a ne usnout. Byla a je stále zvyklá usínat u kojení, na což jsem já opravdu neměla ani pomyšlení. Podle slov PA vím, že Timejka chtěla stále prsíčko a že jsme jí říkali, že teď ne. Že si dají potom společně s miminkem. Já už jsem ale byla myšlenkami jinde a toto si nevybavuji.
V závěru porodu jsem cítila každý kousek těla miminka, jak se mnou sunul na svět. Bylo to úžasné propojení. Už jsem nestála, ale byla jsem na zemi v nohách postele v dřepu s jednou nohou opřenou do kleku. Během závěrečných kontrakcí jsem porodní asistentku pevně držela kolem ramen a mačkala jí vší silou. Po porodu jsem se jí za to omlouvala, byla totiž sama pár týdnů před porodem. Tentokrát jsem při prořezávání hlavičky cítila mírné pálení (u prvního porodu jsem nic takového necítila). Miminko jsem hladila po hlavičce a vítala je. Cítila jsem rodící se ramínka a potom už to šlo ráz na ráz. Miminko jsem chytila a porodní asistentka mi pomáhala ji přidržovat, otočit a odmotat pupeční šňůru, abych si maličkou mohla položit na břicho. Miminko bylo úžasné, teplé, voňavé a nádherné. Následovala chvíle, kdy se Vesmír zastavil, a my jsme se vítali a mazlili. Timejka byla, a rok po porodu stále je, ze sestřičky unešená.
Tak se nám 24. července před půlnocí ve znamení Lva narodila ve svém Rodném domě Alice Medea. Byla celá od krve a měla na sobě hodně mázku. Pusou jsem jí odsála krev z nosu a pusinky. Všichni jsme stále osahávali pupečník, jestli ještě tepe nebo už ne. (Od té doby Timejka hladí pupečník i na fotkách.) Její reakce bezprostředně po narození sestřičky byla úžasná. Předvedla nám fascinující „sesterský seznamovací tanec“. Lítala jak víla sem a tam, tu políbit ručičku, tady pohladit nožičku, semhle si přivonět a jaké má miminko vlásky. Bylo to úžasné, dojemné a nezapomenutelné. Alička se asi za hodinu sama doplazila k prsu a sama se přisála. Bylo úžasné ji při tom pozorovat. Jak je to malinké křehké tělíčko neuvěřitelně silné a přesně ví, co má dělat. Placenta odešla asi za hodinu a půl od porodu. Já už jsem byla trošku nervózní, tak jsem se zkusila zvednout z postele a popojít s miminkem v náručí do vedlejšího pokoje. Tam jsem placentu ve dřepu porodila. Byla celá a úplně v pořádku. Pořádně jsem si ji prohlédla a manžel potom přeřízl pupečník svým nožem. S PA pak udělali její obtisk na památku. Timejka usnula někdy před porodem placenty. Porodní asistentka mě zkontrolovala. Znovu se mi podařilo porodit děťátko bez sebemenšího poranění (tentokrát jsem vůbec nestihla cvičit s Epinem. A to měla Alice ještě o 1,5cm větší obvod hlavičky, než Timea. Příroda je prostě skvělá 😀).
Nakonec porodní asistentka prohlédla a zvážila miminko, mně pomohla umýt se v lavoru s troškou teplé vody (přece jen jsme využili ten půjčený vařič). Pak se s námi rozloučila a odjela. Byla to úžasná noc plná vůně plodové vody a novorozeňátka. Měla jsem před porodem trošku strach z toho, jak bude reagovat starší dcera. Ta ale vše zvládla skvěle, zcela přirozeně. Vždyť nakonec rození k životu prostě patří a děti to stejně přirozeně vnímají. Jen mé tělo mě překvapilo. Druhý porod byl pro mě přímo až zvířecí. Cítila jsem se v závěru porodu jako matka lvice rodící malou lví princeznu. Bylo to úžasné. Byl to můj porod od začátku až do konce. Přesně tak jak to mé tělo umí a potřebuje, tak jak to umí a potřebuje má dcera. Byla jsem mimo své tělo a přitom ho cítila jako nikdy dřív. To napojení a přitom vědomé nevědomí, byl úžasně silný zážitek.
Pár hodin po porodu se holčičky společně poprvé nakojily. Pro mě to byl nezapomenutelný okamžik. Timejka byla najednou tak veliká. Stále se u společného kojení mazlí, dotýkají, drží za ruce a hladí. Tandemové kojení je krásné, i když někdy náročné. Každopádně bych neměnila.
Pár dní po porodu přijela porodní asistentka na kontrolu a přivezla nám zpracovanou placentu do kapsliček, placentovou tinkturu a usušený pupečník ve tvaru srdíčka, na kterém jde krásně vidět uzlík, který tam Alička měla. Je to krásná památka.
…
Dnes je to přesně rok. Dům je opravený, vše potřebné nám funguje a my si užíváme život ve čtyřech. Holky si spolu hrají, nosí se a kojí se, mají krásný vztah. Když vzpomínám na porod, na to jak jsme se museli jezdit sprchovat a prát prádlo k rodičům a babičkám, tak mi až teď dochází, jak náročné to vše bylo. Tak pro nás všechny doufám, že teď už bude jenom líp a třetí porod si užijeme již v komfortu, který nám náš domeček konečně poskytuje.
Doporučujeme
Jsi Bohyně.
Úžasný příběh.Nechápu že průměrný nemocniční hnus tu má i přes 100 palců a taková krása a lidi mlčí.I když je to možná dobře.
Děkuji že ho s námi sdílíš.Děti by se prostě měly rodit v klidu a přirozeně a tam kde se matka cítí v bezpečí.Dokud bude nemocniční standard "medikovaný porod" tak neubyde ani žen rodících doma a ani těch co si nosí ty pro personál "otrávné" porodní plány.Až bude standard v nemocnici nechat ženu v klidu rodit a zasahovat jen v případě,že to je skutečně třeba,bude situace jiná.
Krása nesmírná! Věřím, že děti, které jsou u porodu svých sourozenců, s nimi mají obvykle bližší vztah. Věřím, že matka, která porodí sama své dítě - tedy není porozena, matka, které je dovoleno naslouchat svému vlastnímu porodnímu tempu, se stává ještě sebevědomější a propojenější se svým tělem a potažmo i miminkem. Věřím, že porody jako je tento, dokáží léčit svět. Jen je škoda, že svět se léčit nechce. 😀 Díky moc za sdílení tvé zkušenosti!
Moc si přeju, aby i v České republice byl jednou standardem takový přístup k porodům, aby ženy po přečtení podobných příběhů, jako je ten tvůj, napsaly tak maximálně "pro mě by to nebylo, ale měla jsi nádherný porod". Protože měla, nádherný, záviděníhodný, napodobováníhodný. Moc děkuji za jeho sdílení, věřím, že právě podobné příběhy ten pohled českých žen, kterým vše přirozené v souvislosti s porodem připadá "nějak se mi tenhle typ porodů nelíbí", mohou změnit.
Nádherný porod! Krásně prožitý! Sen každé ženy, jen většina z nich si to nepřipustí! Divím se, že má článek tak málo lajků, protože tvůj porodní příběh je přenádherný! Ať jste všichni šťastní!
Je to tak nádherné to číst.Můj sen.Domek už máme a když se někdy k nám zaštěstí další dítko,tak bych si velice přála ho porodit doma...Máte ty nejkrásnější zážitky,které Vám nikdo nevezme,to spojení co mezi vámi všemi při porodu vzniklo,nemůže nic nahradit.Mějte se stále tak báječně
Ach, to je nááádhera! Jak píšou holky . překrásné, obdivuhodné, záviděníhodné... prostě tohle je ONO! 😵
Děkuji za úžasný článek a mooc gratuluju!
Úžasné 😵 t se tak krásně čte, to tak hladí na duši 😵
Krása... není víc co dodat !
@mrs_v Kdo tě opravňuje nazývat cizí porody, možná upřímně nejkrásněji prožité okamžiky, hnusy? Jen proto, že proběhly v nemocnici? Možná je tohle odpověď na málo lajků, ta přezíravost vůči svobodě rozhodnutí ostatních a podsouvání názoru, že si vybraly špatně jen proto, že nemají odvahu... Tohle je smutné, tolik volání po respektu k ženám a tak málo respektu k cizímu rozhodnutí a důvěře v to, že pro konkrétní rodičku mohlo být správné.
@prtika Gratuluju ke krásným holčičkám. 🙂
@marie_anna a jak přesně mám nazvat vyvolavany porod s množstvím zásahů zakončený separací?Myslíš že kdyby ty ženy někdo podpořil v tom aby porodily svoje děti samy a podle sebe,že by si dobrovolně vybraly tohle?Nejde vůbec o to kdo kde rodí ale jak a s kým a nemocniční standard je prostě daleko za něčím co se dá nazývat vstřícný přístup a a bohužel i bezpečí.
Krásné, cítím to teď pár dní po porodu stejně. Sice jsem rodila v porodnici, ale nikdo tam nebyl, jen moje PA a ke konci kdesi vzadu dětská sestra.
@mrs_v i v nemocnici to jde, jen se o to musí člověk zajímat a vybírat. Já třeba po prvním cs neměla na to rodit doma. Pro mě bylo důležité vědomí, že pro případ nouze v té nemocnici jsem.
@fialka1122 chápu a já rovněž nebudu rodit doma i když bych třeba chtěla.Ale musela jsem pečlivě vybrat porodnici a žít někde jinde tak ani takový výběr v možnostech nemám.Standard porodnice kterou mám za barakem,jsou zásahy a rutina.A proč?Proč prostě nenechají ženy rodit tak jak ony chtějí?Bez buzerace a příkazů a zákazů...
@mrs_v Teď jsem koukla a jsi z Prostějova. Rodila jsem ve Vyškově a za mě značka ideál.. asi už se pomaličku dokopu k tomu to sepsat ;) nikdo mi za celou dobu nedal jediný příkaz ani zákaz..
@fialka1122 jo já Vyškov plánuju ale i podle mojí PA je to prostě "jiná porodnice" a já prostě se o to zajímám už strašně dliuho a i aktivně se snažím o změny a třeba v Praze ta vůle není a to je to co mě štve.Že ty podmínky nemáme stejné.
@danfal dívej vy jste mě asi nepochopily.Já nikde netvrdím že porod v nemocnici musí být hnus ale to ráno jsem četla asi 10.deníček plný zásahů a rutiny a separace.A standard MK je bohužel tohle.Pořád je tu asi milion ženských co bude tvrdit jak nastrih je super a jak vyvolání je nutnost a jak jim "pomohli" skákáním po břiše.Lidi TOHLE mají za normální porod a když se žena zajímá tak je za biomatku a pošahanou alterntivku.Průměrná matka je ochotná dát za kočárek 15tisíc ale když se ji zeptáš na dulu nb PA tak to považuje za "vyhozené peníze".V tomto vidím paradox jak 🐷.
Peťulko, to je nádherné!! Úžasný porodní příběh, ani jsem to jinak nečekala. Já to tak neměla, zřejmě ani mít nebudu (nemám odvahu na domácí porod po mých zkušenostech..), ale hrozně v dobrém závidím, že jsi měla tak nádherný snový porod, přála bych všem ženám, aby mohly v klidu, bezpečí a s radostí přivítat své miminko 💜💜💜
Krásné! 😵
Pro mne je nejvíc nepředstavitelné ten nezařízený dům bez teplé vody. Já jsem kachna, oba porody byly hodně o vodě 😅
A taky souhlasím že druhý porod byl o mnoho živočišnější, hrdelní řev ze mne šel úplně sám 😀
Krásně prožitý porod od A do Z, bez žádných zbytečných zásahů nebo "urychlovačů" ale to prostředí je podle mě tda hodně za hranou, nevhodné ale to je jen můj pocit a názor, nechtěla bych rodit dítě na "stavbě" a ani bydlet s novorozencem.
Všem děkuji za milá slova. Každý porod mě něco naučí poznávám sama sebe víc a víc, je to prostě síla 🙂 A holky jsou skvělé parťačky 🙂
@alisek no ono to podle mého plánu stavba být v době porodu už neměla 😀 jen se nestíhalo no 😀 ale když já si vezmu do hlavy rodný dům, tak prostě budu mít rodný dům i když by nám střecha na hlavu měla padat 😀 😀 😀 šílený to bylo v šestinedělí...ale pak jsme si půjčili aspoň chemické wc a nemusela jsem na kadiboudu na dvorek, tak to bylo mnohem lepší. Miminko koupat nepotřebuje vůbec a my jsme si chodili k rodičům a babičkám 🙂 Bylo pro mě zajímavé zjistit jak málo toho k životu opravdu potřebujeme, protože jsem docela shromažďovač...ráda nakupuju a zkouším nové věci pro děcka atp. Tohle byla opravdu zkouška (většinu našich věcí, oblečení, hraček atp. jsme měli prostě uloženou v krabicích v pronajaté garáži skoro rok...ještě teď to nemám vše vybalené a nepotřebuji to, tak to tam asi i zůstane 😀 Dětem to jinak zrovna vadilo nejmíň, mimino to mělo na háku úplně a starší dcera měla doma všude na podlaze štěrk=hromadu kamínků na hraní 😀 takže byla nadšená 😀 důležité pro nás bylo to, že jsme společně a v našem domě...voda, toaleta, kuchyň...jen bonus pro pohodlí.
@prtika ono máš pravdu, člověk v podstatě nic moc nepotřebuje, ohle co dnes je vnímáno jako standard je v podstatě veliký nadstandart když vidíme v médiích jak některé národy(kmeny) žijí. My taky rekonstruovali (zbourali vše krom obvodových a nosných zdí) ale neumím si představit, že bych v tom staveništi bydlela s rodinou, je to o komfortu. Ale veřím že by se to dětem taky líbilo víc..
Úžasné! Je krásné, že jsi měla takový porod, jaký sis přála. To je nejdůležitější 🙂
Vůbec se mi nechce věřit, že tohle se mohlo přihodit v dnešní době v našich zeměpisných šířkách... Nicméně je skvělé, že si každý může zvolit postup, jaký mu vyhovuje. Plus teda s ohromnou porcí štěstí, že to proběhlo i dopadlo bez jakékoli komplikace. Gratulace ke zdravému dítěti.
Nádherný, nadpozemsky zážitek to musel být. Úplně se mě tajil dech a slzy tekly...moc gratuluju k takovému porodu ❤
Ty brdo, snad najdu taky tu odvahu... Krasne.
Krása! ❤️
Blahopreju k Alicce i my ji doma mame. Porod byl krasny. Ja presto kdy nam lekari zachranili zivoty na nemocnici nedam dopustit.
Gratuluju ke krasnejm detem a super porodu!
Osobne fakt nechapu, ten hon na carodejnice co se porada v CR vuci domacim porodum!
To je krasa, az se taji dech.... 💕💕💕
Nezbývá mi, než závidět. Tohle je porod v pravém slova smyslu. To kdy naprosto splyneme s přírodou a důvěřujeme samy sobě. Kéž vám i další porod vyjde takhle krásně.
@mrs_v Nezlobte se , ale jak můžete vědět, že Můj a ostatních porod v nemocnici byl hnus? Vy jste tam byla se mnou? No nevím o tom. To samé bych mohla napsat i o porodu tady paní , když třeba neuznávám porody doma. A proc bych to mela dělat? Přece každý porod ditete, je úžasná věc. A vy byste se mela zamyslet sama nad sebou .
@kobli70 90% porodů co jsou tady na MK popsány nebo na emiminu jsou plné zásahů a poškozujícího chování vůči ženě a separace dítěte od matky.To jsem měla na mysli nemocničním hnusem.Lidi se nad tím vůbec nepozastavují a přijde jim to normální.A i tyhle příběhy mají 100 likes a komentáře "nádhera jupi gratuluji".Takže ehm se nad tím zkuste zamyslet a pak mi tu pište jak já se mám zamyslet.
@prtika me se naopak prostredi docela libi.pamatuji si jak jsme jako deti jezdili na chalupu kde v hlavni mistnosti byl jen sterk ,kamna ,kuchynka a naky starsi gauc.spat jsme chodili na pudu na lehatka a samozrejme venku kadibudka.pro vodu jsme chodili do studanky.vsichni nato hrozne radi vzpominame...🙂 takze porod si tam umim predstavit.navic co takove miminko pak potrebuje? Prs,naruc a maximalne obcas tu postel😉
Alternativa až na půdu, ale co kdo chce kam a proti gustu tady latí asi na 100% gratuluji k úžasnému zážitku a krásným vzpomínkám. Ať se Vám daří.
Jsi moje první inspirace. Ať se vám daří. Váš příběh čtu už asi popáté a stále mě baví:-* Moc gratuluji.
Obdivuji odvahu.Ja bych do toho nesla.Nedarilo se mi ani prirozene otehotnet,natoz porodit.Prvni porod skoncil cisarem a zachranili nam zivot obema.Byl hnusny,bolel moc,ale clovek s miminkem rychle zapomene.U druheho porodu nebylo o cem premyslet(dvojcatka)a prestoze byli oba hlavou dolu, chtela jsem planovaneho cisare, jen teda o 8hodin driv,nez byl naplanovany a zase jsem za nej dekovala. Kluci meli 3960g a 3260g. Vsechno je o lidech a PREDEVSIM!!! O tom, na co se rodicka citi. Neni nic horsiho,nez ze precenite sve sily a schopnosti,ptz pak to muze skoncit spatne. Taakze neodsuzuju,ale nijak k tomu nevzhlizim...
@hansed prosím tebe a všechny další vztahovačné ženy,aby začaly tím že si ty moje komentáře přečtou.Evidentně jsi je jako mnohé, nepochopila.Nemocniční humus je podle mě porod kde proběhne množství rutinních zásahů,zakončený separací matky a miminka a pouze jsem konstatovala že i když tohle čtu dnes a denně tady nb na emiminu,tak tyhle příběhy mají kolem 100 likes a oslavne komentáře jak krásné to bylo.Ničí konkrétní porod jsem hnusem nenazvala.
@mrs_v ale já tvé komentáře četla a pokud se nemýlím, sama jsi nerodila, ale vše víš nejlépe... přeju ti, aby tvůj porod proběhl bez potíží, protože když by problém byl, museli by doktoři nějakým způsobem zasáhnout.... a vztahovačná holt budu, ono stačí napřed si to promyslet a použít jiná slova než "hnus, humus" apod. 😉
@hansed Jo tak tenhle článek tě přivedl k rozhodnutí nereagovat MK? Ale prosímtě 🙂 Já teda už tohle beru jako hodně sci-fi, pro mě jen a pouze pro pobavení. Už jen pro ten styl, kterým je to napsáno slibuje dobrou zábavu 😀
@liss_durman nene, článek se mi líbil, nic proti porodům doma, rozhodnutí ženy, je to pěkně napsané. Spíš nějaké chytrolínky 😉 si budu reagovat s přáteli, se nenechám odradit, neboj 😉
@hansed U kontroverzních témat bývají komentáře ještě zajímavější než sám příspěvek, to je fakt 😀
Jste blázni. ...ale krasni. ....my začali rekonstrukci domu když byly druhe dceři 4 tydny a 6 týdnů jsme ziki u švagra. Bylo to šílene narocne a i když jsme už teď zpátky, první den jsme neměli ani teplotu vodu a ani zapojeny plyn 😀 fandim ti
Gratuluji a děkuji za článek, pro mě je inspiraci.
Přečetla jsem hromady knih a přes ně jsem přehlédla nedaleký predporodni kurz. Až při druhém těhotenství jsem se tam dostala. Má nejasná a nejistá představa o domácích porodech (absolutní odpor rodiny ho vylučoval a porodní domy už neexistují) dostala nový rozměr v podobě úžasné porodní asistentky,, se kterou bych byla ochotná rodit doma i dvojčata, kdyby souhlasila. Čekala mě porodnice a hlavně díky poznatkům z kurzu mnohem pohodovejsi porod v porodnici. Kde jsem měla sice v obou případech štěstí na velmi milé doktory a asistentky, které však byly zaměřené hlavně na vyšetřování a zdraví po fyzické stránce, zpříjemneni nebo usnadnění porodu se nejak nekonalo, po prvnim jsem to uz nejak necekala a poradila si sama. Kdyz ctu nejake zazitky z jinych porodnic, tak dobre, ze.me nechaly byt...
Se spravnou porodni asistentkou bych byla pro porod v prijemne atmosfere doma.....
K některým komentářům: naučila jsem se, ze člověk nemá odsuzovat neco, čemu nerozumí, nebo co dám nezažil...
Nádherný...přečetla jsem doslova jedním dechem 😀 Vždy jsem chtěla takto rodit,ale nebyla podpora rodiny a nechala jsem se zviklat většinou...☹ Proto tichounce závidím 🙂 Přeji Vám a vaší rodince z celého srdce hodně štěstí a zdraví 🙂
Nádhera <3
Každý má názor jiný takhle bych doma rodit nechtěla jsem zdravotník a pro mne je pocit bezpečí nemocnice...je dobré že jste zdraví a bylo vám to dáno ....někteří řeší nucenou separaci mě vte chvili to bylo úplně jedno byla jsem ráda že to mám za sebou...a můžu si chvilku odpočinout
Také jsem přečetla jedním dechem a opravdu nádherný porod a příchod na svět malého miminka...
je to krásně napsaný a ty pocity během i po porodu musí být opravdu nádherný, ale jak už jsem psala pro mě je to intimní záležitost, kterou bych si uchovala v kruhu rodinném , přeji hodně zdravíčka 🙂
Pláču 🙂! Nádherný... jste skvělí, že jdete s kůží na trh. Holky, tohle je normální porod. Opakuji, normální porod 🙂.
Začni psát komentář...
Nevím, nějak se mi tenhle typ porodu nelíbí, ale proti gustu! 🙂 K maličké samozřejmě gratuluji!