Možná si říkáte, že když je vašemu miminku jen pár měsíců a v puse se mu něco klube, že na čištění zubů máte ještě času dost. Opak je pravdou: jakmile se první zub prořeže, je ohrožený vznikem zubního plaku.

Čím čistit?

Kartáček ale pro začátek mít nemusíte. To stačí zoubky otřít jen navlhčenou gázou nebo látkovým kapesníkem. Až na vás vykoukne první zub, je ten správný čas pro pořízení „prsťáčku“, tedy kartáčku, který je ze silikonu a navléká se pro lepší manipulaci na prst.

Jiné maminky doporučují hned od začátku zkusit dětský kartáček, aby ho potom dítě neodmítalo. Jenže tak malé děti je systematické čištění těžké naučit. Většinou kartáček jen požužlají a je potom na mamince či tátovi, aby dohlédli na dočištění.                                      

Nedělejte si nic z toho, že na vás generace vašich rodičů bude hledět skrz prsty. Tehdy prostě informace tohoto druhu chyběly. „Naše máma povídala, že nám čistila zuby snad až od 2,5 roku, prý jim nikdo nic neřekl,“ shrnuje tehdejší realitu koníkovka anke.

Dneska je situace jiná, dětský kartáček mají v každé lékárně či drogerii. Vybírejte takový, co má nejmenší hlavičku a husté měkké štětinky. Ty se dostanou i do malé dětské pusinky až ke stoličkám. Na použití pasty se ale odborné názory liší.

To je otázka, kterou si klade mnoho rodičů po celém světě. A bohužel stále bez jasných odpovědí a zaručených návodů, které by fungovaly rychle a hlavně spolehlivě na všechny. Ptáte se proč? Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá. Každé dítě je jiné, proto je tedy logické, že na každého prcka bude platit něco jiného. Ale nebojte se, vy jste rodič - tedy člověk, který zná své dítě nejlépe na světě, takže určitě přijdete na systém, který bude ideální - pro vás. Nicméně určitě to nebude hned (minimálně, pokud nejste dítě štěstěny).

Z výše uvedených důvodů od tohoto článku rozhodně nečekejte přesný manuál, který zajistí to, že vaše dítě bude do 10 minut "tuhé". Spíše se pojďte podívat na to, co může děťátku při uspávání pomoci a také na ověřené rady zkušených maminek. 

Fyziologie spánku batolat

U batolat (1-3 roky) postupně klesá čas spánku přes den, zato v noci se ustaluje na zhruba 11 prospaných hodinách (nicméně se stále velká část dětí v noci i několikrát z různých důvodů probudí, což je naprosto normální stav). Některé děti spí samostatně ve svém pokojíčku a ve své posteli, jiné děti zase sdílejí společnou postel s rodiči - nedá se říci, co je lepší. Správné je totiž vždy to, co vyhovuje konkrétní rodině.

Jedním z hlavních doporučení pro kvalitní spánek (nejen) dětí v tomto věku, je "vychytat" správný čas, kdy má jít dítě spát. Je potřeba, aby bylo unavené - ale pozor - rozhodně ne přetažené. Nutit ke spánku dítě, které nevykazuje absolutně žádné známky únavy se také nejeví jako ten nejlepší nápad. A jak tedy poznat, kdy je ten správný čas jít do hajan? Přečtete si některé signály, které unavené děti vysílají:

- tření očí, uší, chytání za ouška

Při přečtení názvu článku možná jen nevěřícně kroutíte hlavou. Ke kojení přece není potřeba nic speciálního. Všechno, co k tomu potřebujete, máte jako maminka přece pořád u sebe. Do jisté míry máte pravdu, ale přesto existuje poměrně velká řada věcí, které jako kojící maminka využijete - především pro sebe, své pohodlí a zpříjemnění kojicích chvilek, kterých vás během prvního roku života miminka čeká požehnaně. Jiné "pomůcky" vám zase mohou ulevit či pomoci ve chvílích, kdy se při kojení vyskytnou drobné problémy.

Určitě se bez všech těchto vymožeností obejdete, ale věřte že některé z těchto pomůcek jsou vážně skvělé a v mnoha ohledech vám kojení usnadní a zpříjemní. A byla by tedy škoda se o ně z nevědomosti připravit.

Kojicí polštář

Jak již vypovídá název, jde o typ polštáře, který je speciálně upraven pro potřeby kojení. Většinou se jedná o dlouhý polštář ve tvaru podkovy, který je vystlaný různými materiály - např. polystyrenové kuličky, duté vlákno, líná pěna, molitan či pohankové slupky. 

Polštář je určen především pro kojení miminka - maminka si ho může obtočit okolo sebe z přední strany (miminko leží vždy bříškem směrem k mamince) nebo ho naopak může využít pro podložení sebe, aby mohla kojit v příjemnější pozici. Ale kojicí polštář je možné využít již v těhotenství, kdy vám pomůže při spánku zaujmout pohodlnější polohu pro odpočinek. Oceníte ho především ke konci těhotenství, kdy už bříško překáží téměř pořád.

Většina kojicích polštářů má povlak, který se dá sundávat a  jednoduše prát. Velká část miminek totiž při kojení občas ublinkává, takže je opravdu velice vhodné pořídit polštář se odjímatelným potahem. 

"Máte některá zkušenost s tandemovým kojením? Za necelé dva měsíce rodím a mému synovi budou tou dobou dva roky. Kojím ho dvakrát denně, ale přemyšlím, jestli to nebude spíš komplikace a jestli to do té doby neodbourat. Obavy mám z toho, že nepochopí, že prso není už jen jeho, a že se musí první nakojit miminko," ptá se jedna z maminek v diskuzi. Pojďme se tedy nejdříve podívat, co to tandemové kojení je a jaké má výhody.

Když otevřete slovník cizích slov a vyhledáte si výraz "tandem", dozvíte se, že se jedná vždy o něco ve dvojici. Nejinak je tomu i v tomto případě. Velmi jednoduše řečeno se tedy jedná o kojení ve dvojici. A onou dvojící se nemyslí matka s dítětem, nýbrž matka a dvě děti, které se kojí současně. Tyto děti se pak mohou kojit najednou ve stejnou chvíli, nebo v jiných chvílích ve stejném období.

Tandemové kojení se může zrodit už v období těhotenství

Když žena zjistí, že je opět těhotná a přitom ještě stále kojí své malé miminko nebo třeba i odrostlejší batole, čeká ji poměrně zásadní a důležité rozhodnutí. Musí se rozmyslet, zda kojení ukončí, nebo zda bude kojit i v těhotenství. Roli zde hraje mnoho faktorů a rozhodně se nedá říct, že by jedno z těchto dvou řešení bylo vždy stoprocentně správné a to druhé špatné. Nikoliv - správné rozhodnutí je přesně to, které učiní maminka sama. S trochou nadsázky se dá říci, že na tuto problematiku nemají jednotný názor ani sami lékaři. Jedni rezolutně doporučují ukončit kojení při zjištění těhotenství, druzí toto řešení považují za zbytečné, pokud těhotná žena netrpí problémy s krvácením.

Je nutné dodat, že kojení v těhotenství mohou (především v prvním trimestru) ženu potrápit různé nepříjemnosti - nejčastěji to bývá zvýšená citlivost prsou a bolest bradavek. 

Kojící těhotná maminka se ale rozhodně nemusí bát, že kojením staršího sourozence ubírá něco ještě nenarozenému miminku. Nikoliv - příroda to zařídila velmi moudře.

Během prvního roku života dítěte jako bychom neřešili nic jiného než motorický vývoj. Leze, sedí, chodí? Super. Po dosažení milníku samostatné chůze však většinou jako když utne. Pokud nás zajímá motorika, pak již většinou jen ta jemná. To je ovšem chyba.

Hrubá motorika dítěte vyzrává ještě dlouho poté, co se naučí chodit – až do věku okolo 12 let. Neměli bychom na to zapomínat. Dobrá kvalita hrubě motorických dovedností bude pro dítě důležitá nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i pro dobré zvládnutí jemné motoriky (tzn. činnosti rukou – psaní, kreslení, navlékání aj. i řečová motorika) a stav jeho pohybového aparátu po celý život.

Dobrou zprávou je, že většinu těchto věcí často s dětmi děláme automaticky. A spousta z nich se obejde bez větší finanční investice. Zajímá vás, co a jak? Čtěte dál!

Chodí… a co dál?

Děti začínají s prvními krůčky okolo 12 měsíců věku. Jistoty v chůzi pak nabývají zhruba do 18. měsíce. V této době také začínají běhat a s pomocí chodit po schodech.  Jaké hry můžeme dítěti, které již samo dobře chodí, nabídnout?

Naprostým základem je pohyb venku v různorodém terénu – louka, les, kopce, kamení (a na to potřebujeme kvalitní obutí nebo bosé nožky). Děti motivujeme k běhání, skákání, šplhání, lezení – to vše je přirozený pohyb pro tělo, který mu prospívá v jakémkoli věku.

„Měla jsem z prvního manželství hodně špatnou zkušenost a tak jsem nový vztah ani nehledala, chtěla jsem zůstat se synem sama. Ale člověk míní a pak je najednou všechno jinak. A tak mi za pár let můj v té době čtyřletý syn 'sbalil' toho nejsympatičtějšího zákazníka, kterého jsem v trafice, kde jsem prodávala, měla. Prostě na nás úplně samozřejmě čekal před kinem, kam jsme měli dopředu naplánováno jít na pohádku, syn se s ním už z dálky vítal a oznámili mi, že jde do kina s námi. Dnes je synovi už dvanáct let, kromě něj máme ještě tříletého prcka a jsme manželé. Takže za sebe myslím, že je úplně v pohodě možné najít si prima chlapa i s dítětem a to i v případě, že žena nehledá.“

Jste maminka bez partnera s jedním nebo více dětmi, napjatým rozpočtem a nedostatkem volného času. Jak si v takovém případě najít partnera? Mnoho žen na pokusy o seznámení raději rezignuje. Kde ale může osamělá matka najít muže a přitom „nekrást“?

Najít normálního muže je pro mnoho samotných maminek často úkol takřka nadlidský. Ne každý muž má dostatek odhodlání na to, začít vztah se ženou s dětmi. Někteří chtějí jen nezávazný vztah, jiní se ještě pomalu ve 40 letech drží matčiny sukně a u vás by rádi, aby to probíhalo stejně jako doma a normálního muže, aby člověk hledal pomalu lupou. Kde najít toho pravého chlapa s velkým „Ch“, kde najít „Pana Božského“? Je mnoho žen, které to dokázaly a vy si z nich můžete vzít příklad.

Jarmilka: „Mám to taky za sebou, mám dvě děti, kluk 7, dcera 4. Já nikoho nehledala, našel si mě sám a pořádně mi otevřel oči. Byla jsem s ex přítelem 8 let, celou dobu jsem zažívala peklo, bil mě, chodil po hospodách a podváděl, nic nešlo odpustit, držely mě jen děti. Pak se objevil on. Jsme spolu rok a půl, je mi s ním moc dobře, děti ho mají rády, což je pro mě důležité. Dítě nechce, takže vím, že to nebude napořád, zatím si to užívám naplno.“

Johanda: „Já jsem se s manželem seznámila právě na takové oldies dýze. V životě by mě nenapadlo, že se tam vyskytují i normální chlapi a jeden se teda vyskytl. Až později jsem zjistila, že dokonce chodíme na stejnou školu. Jinak hledání partnera bych taky nechala volný průběh. Řekla bych si, chci fajn chlapa a fajn tátu pro prcka, ale nedržela bych se toho nějak křečovitě, jakože jinak se mi zhroutí svět. Však on přijde ten pravý, tomu jsem vždycky věřila.“

Jak si najít dobrého partnera po rozvodu či rozchodu?

Porod je záležitostí, která se určitě do detailu naplánovat nedá. Mnoho věcí ale ovlivnit žena může. A jak? Třeba rozumně a dobře sestaveným porodním plánem. Ten byl ještě v nedávných dobách trochu tabu, ale dnes již až na některé výjimky není v porodnici problém s jeho akceptováním. Porodní plán se může stát dobrým komunikačním nástrojem rodičky se zdravotníky. Jaké informace by v něm neměly chybět?

K čemu slouží porodní plán?

V podstatě se jedná o soupis toho, jak by měl váš porod ideálně probíhat. S jeho pomocí si ujasníte priority, ale k tomu samozřejmě potřebujete kvalitní informace. Ty můžete získat v knihách, na internetu, předporodních kurzech, u porodních asistentek nebo zkušenosti maminek, které si už samy svůj porodní plán připravovaly. Velmi zajímavá diskuze na toto téma se nachází i na Modrém koníku.

Jak by mohl porodní plán vypadat?

V první řadě si odpovězte na několik otázek. Koho chcete mít u svého porodu, jak se stavíte k jednotlivým zákrokům, které ano a které ne. Jak si představujete první chvíle s miminkem. Při sestavování porodního plánu je vhodné uvést hned v úvodu vaše důvody pro výběr té konkrétní porodnice. Zmiňte příjemné prostředí i personál. Následně se rozepište o tom, jaké máte požadavky pro každou dobu porodní.

Začněte nejdůležitějšími požadavky

Existuje velmi rozšířený mýtus ohledně mléčných zubů. A to ten, že nemají kořeny. Je to ale nesmysl. Kořeny mají. Mnoho lidí tomu věří hlavně proto, že obvykle nemají kořeny při vypadnutí. Ale ani to není stoprocentní pravda, a proto bychom měli být obezřetní při každém viklajícím se zoubku. Někdy je zkrátka nutné nechat trhání mléčných zubu na odborníkovi.

Jak je to s kořeny u dočasných zubů?

Zuby se začínají vyvíjet již někdy kolem pátého až šestého týdne těhotenství. Prořezávat se začnou většinou kolem půl roku života dítěte a na tomto procesu se právě hodně podílejí zubní kořeny. Jak se v čelisti kořen vyvíjí a formuje, tlačí korunku ven z dásně. Každý ze zubů má tedy své kořeny, které působí proti viklání zubů a zabraňují jeho vypadnutí.

Aby trhání mléčných zubů nebolelo

Příroda je velmi moudrá a v době, kdy nastává čas, aby mléčné zuby přenechaly místo těm trvalým, se aktivuje vývoj kořene trvalého zubu, který postupně posunuje korunku tohoto zubu ven. Kořen mléčného zubu se postupně rozpouští a vstřebává se. V podstatě zmizí a mléčný zub se začne kývat, uvolňovat a po čase vypadne nebo je vytržen, pokud působí potíže.A tady často rodiče řeší otázku, zda mléčný zub vytrhnout, nechat vypadnout nebo jít s dítětem k zubaři.  

Když není žádný problém, zvládnete vše v klidu doma. Někdy zub vypadne a ani nevíte jak, jindy si ho děti vyviklají jazykem. Pokud tomu chcete pomoct a zub se viklá opravdu hodně, je nejjednodušší použít suchý buničitý čtvereček nebo složený papírový kapesník a zoubek rychlým pohybem dopředu jakoby vylomte. Takto se vyndavají přední zoubky. U zadních je to o něco náročnější a často si už musí rodiče pomoci nehtem. Jestliže se bojíte, že to vaše dítě bude bolet, nebojte se navštívit zubaře, který celý problém vyřeší za pár vteřin.

Pro některé ženy je porod doma děsivou myšlenkou a pro jiné naprostá samozřejmost. Porodit v domácím prostředí je to nejpřirozenější, co můžete zažít. Teprve pak může žena poznat, jak mnoho podob může mít. Pokud se pro něj rozhodnete i vy, měly byste se na něj pečlivě připravit, abyste co nejvíce eliminovaly rizika, která jsou s porodem spojena.

Na ženy, které se rozhodnout rodit doma se stále ještě pohlíží jako na nezodpovědné osoby. A tento způsob porodu není příliš rozšířený ani v západních zemích. V Německu takto rodí asi 2 % žen, v USA asi 3 %. Oproti tomu v Holandsku se doma narodí až 30 % dětí. Ženy se k tomu kroku rozhodnou z různých důvodů. Velmi často je to proto, že mají špatné zkušenosti z předchozích porodů v nemocnici, nechtějí, aby jim do něj někdo zasahoval, nebo si chtějí vychutnat celou atmosféru zrození nového života doma se svými nejbližšími. Abyste skutečně mohla rodit doma, musíte mít naprostou jistotu, že to skutečně chcete a víte, že domácí prostředí vám evokuje bezpečí.

Kdy můžete o domácím porodu uvažovat?

Abyste o tomto způsobu porodu mohla uvažovat, musíte být naprosto zdravá a mít těhotenství bez komplikací. Zároveň je nutné neužívat žádné léky a samozřejmě ani návykové látky. Vaše děťátko by na konci těhotenství mělo spočívat v podélné ose a hlavičkou dolů. Jestliže již porod začal, může poklidně pokračovat, pokud se neobjevily žádné zdravotní překážky v jeho průběhu, dítě je stále uloženo v ideální poloze, kontrakce jsou pravidelné a sílí. Plodová voda musí být čirá a nezakalená.

Samozřejmostí je to, že nekrvácíte jasnou krví. Pro hladší průběh porodu je dobré, abyste při něm nebyla sama. Ideální je u sebe mít tatínka a porodní asistentku.

Porodní asistentku si musíte sama zaplatit, její péče není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a někdy může být velký problém sehnat k porodu opravdu dobrou a zkušenou osobu. Stejně tak pamatujte na to, že některé administrativní záležitosti si musíte zařídit taktéž sama. Počítejte i s odsuzujícím pohledem některých lidí nebo lékařů, může být problém sehnat pediatra, který se na vaše novorozené miminko podívá do 24 hodin.

Fibromyalgie znamená hlavně každodenní bolest, která se nepředvídatelně a v různé intenzitě stěhuje do různých částí těla, pocit únavy, ze které se snažíte vyspat a různé další obtíže, například se spánkem, s mluvou, s koordinací těla. Co všechno čeká člověka při podezření až po potvrzení tohoto onemocnění?

Co je fibromyalgie?

Fibromyalgie je onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému. Mezi hlavní  a prvotní projevy tohoto onemocnění patří chronická bolest, která mění intenzitu i místo bolestivosti.

Bolest doprovází únava, ze které je obtížné se vyspat, odpočinek nepomáhá. Únava je tak intenzivní, že připomíná vyčerpání těla i mysli, zároveň je však pro nemocné obtížné dosáhnout dobrého spánku, při kterém by si odpočinuli.

K chronické bolesti se poté přidávají i příznaky připomínající neurologická onemocnění, například roztroušenou sklerózu nebo následky mozkových příhod, včetně paralýzy nějaké části těla, potíže se zrakem, s mluvou a myšlením.

Co při fibromyalgii doprovází bolest?

 „Těšila jsem se na porod, epidurál jsem nechtěla, protože jsem si chtěla porod 'užít' se vším všudy. A nelituju tady toho přístupu, lepší, než se stresovat. A jinak já měla porodnici půl hodiny od baráku a prvních 12 hodin jsem strávila doma. Jela jsem, až když kontrakce byly +- kolem pěti minut. Dřív to stejně nemá smysl, pokud pojedeš, když budou kontrakce delší, je možnost, že tě stejně ještě pošlou domů,“ popisuje své zkušenosti s prvním porodem jedna z maminek.

Která budoucí maminka se netěší, až si konečně potěžká své miminko v náručí. Porodu se sice trochu obává, ale zároveň se ho už nemůže dočkat. A co si budeme povídat. Není to jen kvůli tomu, že se těší na miminko, ale ke konci těhotenství už bříško docela překáží, žena se sotva valí, nemůže si zavázat ani tkaničky, otékají jí nohy a zkrátka už se ani trochu necítí jako krásná budoucí maminka.

Spolu s porodem ale vyvstává také jedna otázka. Jak poznám, že už mám jet do porodnice? Zejména pro prvorodičky je tato otázka dost zásadní a my se pokusíme vám na ní odpovědět.

„Komplikace jsem si nepřipouštěla, byla jsem do poslední chvíle celkem aktivní a tak to bylo taky po příjezdu do porodnice velmi rychlé. Jasně, že to bolelo, zase tak nějak jinak, než to člověk zná. Zároveň víte, že ven to musí a zároveň se těšíte, až to bude za vámi a pak je vám to všechno úplně jedno. Já měla jeden problém, který mi přišel blbý: dostala jsem klystýr, měla čekat asi 10 minut, do toho po dvou minutách stahy - jak to udržet?

Taky jsem nevěděla, jak to poznám, jestli budu venku, praskne mi voda - lidi si budou myslet, že jsem počůraná. Nakonec jsem byla na kontrole, doktorka mě odloupla, dojela jsem k mamce (5 min autem od fakultky, tak jsem už třetí den sídlila tam) a po hodině něco začalo a protože to bylo stále a stále a byla jsem 40+3, tak mě poslíčci ani nenapadly. Nemá cenu se hnát hned rodit. Doma je doma - vana, gauč, pořád dokola, pak už to bylo po 3 minutách a jela jsem.“ 

Poslouchejte své tělo

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Podle starého čínského učení feng shui je ložnice jednou z nejdůležitějších místností v domě. Aby taky ne, když v ní trávíme zhruba jednu třetinu dne a má sloužit k tomu, abychom načerpali energii na zbytek dne, odpočinuli si, milovali se. Pokud chcete čas strávený v ložnici ještě víc zkvalitnit, zkuste následující tipy.

Postel – základ všeho

Protože ložnice má sloužit primárně odpočinku a relaxaci, je jejím klíčovým prvkem postel a její pohodlí. Doporučuje se taková, která nám dodá pocit bezpečí – tedy co nejstabilnější, masivní, ideálně dřevěná. Ideální umístění postele je úhlopříčně ke dveřím. Tímto postavením získáme přehled o tom, kdo do místnosti vstupuje a nebude v nás vzbuzovat neklid pramenící z toho, že na dveře nevidíme. Ze stejného důvodu by také neměla být umístěna přímo pod oknem.

Zpřístupněte svou postel z obou stran. Umístění jedné její strany ke zdi způsobuje nerovnováhu. Pokud trváte na použití nočních stolků, měly by být stejné a umístěné hned vedle postele, v úrovni hlavy. Vytvoříte tak symetrický prostor, který podporuje proudění čchi. Plynulý tok energie naopak narušíte, pokud využíváte postel s úložným prostorem. Znemožňujete tím posteli "dýchat".  

Nad čelo postele, které má být přiraženo ke zdi, neumisťujte žádné poličky (a už vůbec ne s těžkými předměty), a pokud je to jen trochu možné, vyhněte se i obrazům. Pro ty naopak můžete udělat místo po obvodu místnosti. Rozhodně by se nemělo jednat o umění, které působí rušivě, smutně nebo depresivně. Do ložnice patří přírodní zemité barvy - odstíny béžové, světle hnědé, pískové apod. Tyto barvy pak nádherně vyniknou v tzv. měkkém osvětlení - tlumená teplá světla, která prostor dokáží ještě více zútulnit. A protože ložnice neslouží jen ke spánku, nebojte se také občas zapálit svíčky!

A co další nábytek?

Každá milující maminka se o své děti stará, jak nejlépe umí. K tomu samozřejmě patří i patřičná péče a hygiena. Někdy ovšem více než kdy jindy platí, že „méně, je někdy více.“ A právě sem patří i čištění uší u dětí. Jak je nejlepší čistit dětská ouška? Budete se divit, ale nijak.

Ušní maz je důležitý

I když se to nezdá, má ušní maz velmi důležitou funkci. Chrání vnitřek ucha a zvukovod. Je tvořen výměšky mazových žlázek, šupinky kůže i prachem. Tato pro nás nelibá směs se pomalu posouvá např. žvýkáním ven z vnitřní části ucha. Vevnitř proto ucho nikdy nečistěte, stejně tak to vidí i uživatelka kristi: „Uši se samy o sobě čistí samy, není třeba je nějak zbytečně namáhat.“

Na vatové tyčinky zapomeňte

Vatové tyčinky máme doma asi všichni. A většinou právě na odstraňování nečistot z uší. Ovšem vatové tyčinky určitě nejsou vhodné, a pokud už je chcete používat, volte ty s širším zakončením, které se nemohou dostat hlouběji do ucha. Vždy čistěte u miminek i větších dětí jen vnější oblast a vchod do zvukovodu. Když byste se snažili čistit vatovou tyčinkou maz z ucha vyšťouráním zevnitř, můžete udělat pravý opak a zatlačit ho ještě dál. Tím můžete dítku zadělat jen na potíže, protože se může vytvořit mazová zátka, která bývá příčinou zalehnutí ucha, bolesti i zhoršení sluchu. Mazovou zátku musí odstranit jedině lékař. A samozřejmě je tu i riziko poškození ucha, protože malé děti nevydrží příliš dlouho v klidu.

"Mladší měla několikrát zánět uší a hodně se jí uši špiní, tak chodíme 2x do roka na ORL čistit. Doktor vždycky říká, že čistit jen to, co je vidět, tyčinky vůbec do uší nestrkat. Prý nejlepším nástrojem na čištění uší je prst majitele ucha," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.

Žijeme v době plné nejrůznějších opatření, nařízení a norem. Přesto se na našem trhu až příliš často vyskytují výrobky, které nesplňují základní předpoklady bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že tu jde o zdraví našich nejmenších, zbystřete a přečtěte si, jak minimalizovat riziko, že si nějakou tu nebezpečnou hračku přinesete domů.

Co sledovat?

Každá hračka na trhu by měla být označena logem CE. Tato značka říká, že hračka vyhovuje směrnicím Evropské unie pro hračky (tzv. značka shody). Bez tohoto označení se výrobek nesmí prodávat, i když se tak bohužel někdy děje. Stejně tak někdy dochází k záměrnému matení spotřebitelů podobnými logy (např. logo China export). Proto bychom si i označenou hračku měli vždy pozorně prohlédnout. Ze zákona máte právo nechat si hračku rozbalit a předvést. 

• Možnost spolknutí malých částí – vyzkoušejte, zda vše drží jak má, hračka se nerozpadá. Baterie nejsou pro dítě dostupné, vždy by měly být zajištěny např. šroubkem v krytu.
• Střižná místa – úzké prostory, v kterých by si mohlo dítě přiskřípnout prst, nejsou vhodné.
• Nevhodné materiály a ostré hrany – často v místech sváru plastů vznikají tzv. ostřiny, které mohou dítě poranit či se z nich mohou drolit drobné částečky plastu.
• Zápach – může i nemusí být nebezpečný, každopádně je ale nepříjemný, zvlášť u nejmenších, kteří hračky strkají do úst.
• Nevhodná konstrukce – především polokulovité části hračky si může dát dítě přes nos a ústa a udusit se. Takové části hračky by měly mít dírky či vroubkovaný okraj jako bezpečnostní prvek.
• Obsah nebezpečných látek – jako spotřebitelé těžko posoudíme, bývá prověřován laboratorně

"Pro mě je kvalita důležitá. Ne kvůli značce, ale proto, že chci, aby barvy a hmota, ze které jsou hračky vyrobeny, byly nezávadné," říká v diskuzi jedna z uživatelek Modrého koníka.

Dalšími povinnými údaji na hračce či obalu jsou identifikace výrobce nebo dovozce, název hračky, vymezení věkové kategorie, pro niž je hračka určena, a také popis rizika, proč není hračka vhodná pro nejmenší děti. Pro jednotlivé věkové kategorie se požadavky na bezpečnost hraček liší, nejpřísnější jsou samozřejmě pro kategorii nejnižší, 0-3 roky. Hračka by vždy měla obsahovat návod k použití a údržbě. Všechny tyto atributy sledují i dozorové orgány – v ČR je to Česká obchodní inspekce.

"To neděláš dobře, vždyť musí mít žízeň! Já v jeho věku vám dávala normálně pít šťávičky." Velmi častá rada, kterou můžete v dobré víře dostat od vašich maminek nebo babiček. Je to ale skutečně tak? Kdy dítě doopravdy potřebuje i něco jiného než mateřské či umělé mléko?

Mateřské mléko nade vše

V okamžiku, kdy vaše miminko stále plně kojíte, nemusíte dle odborníků nad pitným režimem miminka vůbec přemýšlet. Je to stejné jako s pevnou stravou - prostě to neřešíte. Mateřské mléko u kojenců zcela pokrývá všechny výživové aspekty, a to včetně pitného režimu. Informace o mateřském mléku naleznete na wiki Modrého koníka. 

Co se týče umělého mléka, názory odborníků se rozcházejí. Někteří pediatři maminkám doporučují začít přidávat vodu nebo čaj společně s umělou výživou, někteří naopak zastávají názor, že s umělým mlékem se to má stejně jako s mateřským. Například uživatelka sonije svým příspěvkem tuto informaci přesně popisuje: "Po deseti dnech jsme přešli na umělé mléko a doktorka (zastupující) nám k tomu doporučila dávat čajík. Byla vedra, tak ho malý vypil i půl litru denně. Jenže pak se vrátila naše doktorka z dovči a kvůli zácpě nám zakázala čajík úplně." Řiďte se proto zdravým rozumem a naslouchejte svému mateřskému instinktu. Jak to mají další maminky s tématem podávání dalších tekutin k umělému mléku najdete v diskuzi. 

Kdy začít 

Společně s prvními příkrmy se začněte zaobírat také tím, že dítěti budete rozšiřovat pitný režim. První příkrmy se začínají zavádět obvykle mezi 4. a 6. ukončeným měsícem a společně s první mrkvičkou, bramborem nebo dýní podejte dítěti také vodu. Nejde jen o to, ze každou nahrazenou mléčnou dávku bychom měli doplnit nejen v podobě jídla, ale také pití. Je také důležité pěstovat v dítěti správné stravovací návyky. A k nim dodržování pitného režimu zkrátka patří. 

„Homeopatie je léčebná metoda fungující na principu aplikace léčivých látek ve velmi zředěném stavu. Složení látek je přírodního původu. Jde tedy o rostlinné, živočišné nebo dokonce minerální výtažky. Mnohanásobně naředěné substance zmíněných látek se tak podílejí na stimulaci organismu k využití vlastních léčebných aktivit. Žádné z podávaných homeopatik nejsou toxické a nezatěžují tak organismus škodlivými látkami. Homeopatická léčba pomáhá nejen léčit konkrétní nemoc, ale též se podílí na zlepšení celkového stavu pacienta v průběhu onemocnění. Tím posiluje imunitu a urychluje proces léčby. Homeopatika léčí kromě akutních stavů i vleklé chronické nemoci,“  vysvětluje MUDr. Markéta Marešová.

Káva jako homeopatikum?

Má cenu ještě něco dodávat? Snad jen, že homeopatie jako taková je podle údajů WHO druhým nejrozšířenějším oborem léčby v současném světě, a to za tradiční čínskou a indickou.

Jde o jednu z prastarých léčebných metod, jejíž základní pravdou je poučka similia similibus curantur, v překladu „podobné se léčí podobným“. Význam spočívá v tom, že co může jedna látka vyvolat, to může také vyléčit. Základní myšlenkou je podobnost příznaků nemocí s obrazem léku.

Jedním z příkladů pro tento zákon podobnosti je např. káva. Je to látka, která udržuje lidi v bdělosti a zvýšené pozornosti, ale v homeopatii je užívána v malých dávkách jako lék na nespavost. Rozdílem mezi homeopatií a klasickou medicínou je individuální přístup k nemocnému a odlišnost léků.

Proces výroby

"Aftózní stomatitidu prodělaly obě naše děti téměř ve stejném věku (starší ve dvou letech, mladší v roce a půl). U dcerky začalo onemocnění vysokými teplotami, které šly obtížně srážet. Nechtěla jíst a pít. Po dvou dnech horeček jsem objevila na špičce jazyku výsev malých puchýřků," začíná popisovat průběh onemocnění jedna z maminek. Zdá se vám miminko víc plačtivé, slintá víc než obvykle a odmítá jídlo? Říkáte si, že mu pravděpodobně rostou zoubky? Ano, může to tak být. Není však od věci prověřit, jestli se nejedná o nepříjemnost v podobě aftu.

Aftózní stomatitida, neboli afty, se čas od času nevyhýbají nikomu. Někdo na ně trpí více, někdo méně, ale téměř všichni si dokážeme vzpomenout, jak nepříjemný problém jsou, pokud se vyskytnout. A teď si představte, jaké peripetie dokážou nadělat malému miminku.

Hledejme příčinu

Nad příčinou výskytu aft často kroutí hlavou i zkušení lékaři. Mohou být reakcí na mnoho různých podnětů, například:

• strava (reakce na novou potravinu),
• drobná zranění v ústech, 
• autoimunitní/imunitní reakce organismu (tělo dítěte se začne abnormálně/normálně bránit proti "napadení" bakterií, virem apod., aft je pak často jeden z důsledků této obrany)
• chemické podráždění (např. příliš kyselým jídlem, exotickým ovocem),
• nedostatek vitamínů (zejména těch ze skupiny B).

Bývá bohužel pravidlem, že "někdo na ně zkrátka trpí víc, jiný méně". V případě, že se afty u vašeho miminka pravidelně vrací, popřemýšlejte o návštěvě specialisty. Specialistou v tomto případě bude s největší pravděpodobností imunolog, jehož návštěvu by vám měl doporučit pediatr. Mimo jiné totiž mohou být afty projevem snížené imunity. A čím dříve tento problém začnete řešit, tím lépe!

Určitě dáte za pravdu, že vše, co souvisí s menstruací, je nejlepší nechávat na přírodě a jejím přirozeném chodu, i přesto se však mohou vyskytnout situace, kdy z jakéhokoliv důvodu potřebujeme, aby menstruace přišla dříve. Někdy menstruace u žen s nepravidelným cyklem mešká opravdu velmi dlouho a určitě je lepší nejprve vyzkoušet přírodní pomoc, než utíkat za svým gynekologem pro injekci na vyvolání.

V takovém případě je vždy ale dobré nejprve vyzkoušet těhotenský test, který napoví, zda vůbec může žena menstruaci očekávat. I když si myslíte, že těhotná nejste, tak než začnete příchod menstruace řešit, opravdu raději pro jistotu zkuste test. Stojí pár korun a jejich výpovědní hodnota je dnes už téměř stoprocentní.

Způsobů pro vyvolání menstruace je hned několik, pojďte se tedy se mnou a s ostatními uživatelkami Modrého koníka podívat na ty nejúčinnější babské rady. Přírodní pomocníci mají velkou výhodu v tom, že spolu nenesou téměř žádné nežádoucí účinky (což se nedá říci o lékařské pomoci, po které sahají gynekologové). To nejhorší, co se vám při jejich použití může stát, je to, že nezaberou. A to je přece dobrá nabídka!

Účinné babské rady pro vyvolání menstruace

Naložte se do vany

Tento způsob je pravděpodobně asi ten nejpříjemnější ze všech nabízených možností. Napusťte si pořádně horkou vanu. Snažte se o co nejvyšší teplotu vody, kterou jste schopny snést. A pak už se jen ponořte do této lázně (pro příjemnější pocit a uklidnění nezapomeňte přidat vonný olejíček či pěnu do koupele) a relaxujte. Tento postup je vhodné opakovat několik dní po sobě. Pro nejlepší účinek je vhodné ve vaně ještě promasírovat spodní část břicha - můžete použít své ruce, nicméně lepších účinků prý dosáhnete, když budete masírovat horkým proudem vody ze sprchy.

Život se těhotenskou cukrovkou se dá zvládnout. Nebojte, není to tak zlé. Je pravda, že ve většině případů postačuje k léčbě těhotenské cukrovky dodržování dietních opatření a dostatek pohybu. Několik procent maminek má však i přes dodržování této léčby vyšší hodnoty glykémií než je norma, a v tom případě je nezbytná léčba tabletkami nebo inzulinem.

Nutnost léčby (včetně inzulinu) u typické těhotenské cukrovky končí po porodu, ale dodržovat správnou životosprávu (racionální stravu, dostatek pohybu, dostatek spánku a méně stresu a spěchu) je užitečné i nadále, protože výrazně snižuje riziko rozvoje cukrovky 2. typu, kterou jsou tyto ženy v budoucnu ohroženy.

Kam pro pomoc?

Maminky, kterým je v těhotenství zjištěna zvýšená hladina cukru v krvi, by měly být poslány do diabetologické poradny.Některým gynekologům je potřeba se víckrát připomenout, aby vás do poradny objednali. Rozhodně byste neměla slyšet: „Výsledky testu jsou jen mírně zvýšené, vlastně to je jen lehká porucha, stačí, když omezíte sladké, zatím vás nikam odesílat nebudu.“ Porucha se v průběhu těhotenství postupně zhoršuje a doporučení „omezit sladké“ pro správnou léčbu nestačí!

V diabetologické poradně byste měly být detailně informovány o nemoci a především - v čem spočívá léčba.

Dieta

Už jste se někdy zamyslela nad tím, jak poznáte, že právě s NÍM chcete mít děti? Ne ve smyslu tikotu biologických hodin, ale podle hlasu svého vnitřního já? Milujete ho nebo s ním jste jenom ze zvyku a protože se to vaše okolí tak nějak očekává? Jedna z našich koníkovek popsala, jak takovou situaci řešila ona.

Nedokážu to

Podobnou situaci jsem řešila i já. Jsem s Petrem pět let a okolí začíná mít narážky. „Tak co, kdy do toho vlítnete?“ nebo „Tak Klára je v tom, teď jsi na řadě ty.“ Jak jako na řadě? To je nějaká soutěž nebo aritmetická posloupnost? Ne, že bych se na dítě necítila, ale nejsem si jistá, že zrovna Petr je ten pravý. Rozumějte: jsem s ním ráda, je milý, nosí mi květiny a udělá pro mě první poslední. Jenže, není to trochu málo? Nikoli z pohledu hmotného zabezpečení. Naopak: několikrát do roka jezdíme na dovolenou, prodloužené víkendy a každý týden na večeři do lepší restaurace. O tom se mnohým může jenom zdát. Jenže co když chci něco víc. Něco tak prostého jako cítit motýlky v břiše a vidět ho v mých očích jako otce našich dětí. Ale to prostě nedokážu.

Mám problém

Asi poprvé jsem to začala tušit, když mi po třech letech našeho vztahu naznačil, že by si mě chtěl vzít. Vyděšeně jsem se na něho podívala a se smíchem odvětila, že jsem ještě mladá. Tenkrát to ještě přešel mávnutí ruky, ale já věděla, že příště už to tak snadné nebude. Asi si říkáte, že jsem pěkně nevděčná. Finančně jsme za vodou, máme sice byt s hypotékou, ale kdo dneska ne? Pak ty dovolené, večeře, hezké oblečení. Petra si neskutečně vážím a plně respektuji. Všechno tohle od nikoho nedostal, všechno si musel vybudovat sám, od základu. Zná cenu peněz a také si jich umí vážit. Přesto druhé rád obdarovává a dělá jim radost drobnými dárky. Všichni ho mají rádi a ve společnosti je velice oblíbený. Jenom já s ním mám problém.

Jak z toho ven

Neplodnost postihuje 15 % párů v plodném věku, u poloviny z nich se příčina neplodnosti objevuje na straně muže. V poslední době se vedou diskuse, zda klesá kvalita spermií nebo hraje roli vyšší věk mužů v době, kdy zakládají rodiny.

Nejnovější studie však prokázaly, že s přibývajícím věkem muže klesá kvalita ejakulátu. Navíc nízká kvalita spermií může ohrozit nejen vývoj plodu, ale zvyšuje i riziko rozvoje některých onemocnění dítěte v budoucnosti.

Výsledky klinických studií ukázaly, že s rostoucím věkem muže se snižuje kvalita jeho ejakulátu – klesá jeho objem, celkový počet spermií, počet pohyblivých spermií i zastoupení morfologicky normálních spermií. Podařilo se také prokázat, že ženám se starším partnerem trvá delší dobu, než u nich dojde k úspěšnému oplodnění.

„V jedné studii, která proběhla ve Velké Británii, trvalo oplodnění průměrně 22,5 měsíců u skupiny žen mladších 25 let a jejich partnerů starších 45 let. Oproti tomu stejně staré ženy s partnery mladšími 25 let otěhotněly maximálně do šesti měsíců,“ popisuje bioložka RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D. z imunologické laboratoře Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet v Praze.

Plodnost muže dále negativně ovlivňují i nezdravý životní styl (kouření, nadváha, nevyvážená strava, nedostatek pohybu), různá onemocnění (např. infekce močových cest), ale také některé genetické či vývojové vady. U starších mužů mohou mít na plodnost vliv i změny v hladinách hormonů.

Moderní metody k určení kvality spermií

Někdy výběr správného jména pro dítě může být opravdový oříšek. Máte vlastní nápady, ale se svými názory jistě přijdou i vaši přátelé a příbuzní - ať už o to stojíte, či nikoliv. Nejdůležitější samozřejmě je vybrat takové jméno, které si s partnerem oba zamilujete. Jak ale takové najít? Možná vás inspirují tipy v tomto článku.

Zvuk

Přemýšlejte o tom, jak jméno bude znít, až na dítě budete volat. Jaké jsou zdrobněliny? Zní vám dobře nebo příliš drsně? Hodí se k vašemu příjmení?

Někteří rodiče si myslí, že delší křestní jména lépe fungují s kratším příjmením a druzí zastávají opačný názor. Většina lidí se také domnívá, že kombinovat křestní jméno, které končí na určitou samohlásku s příjmením, které začíná stejným písmenem, není nejšťastnější nápad, protože názvy mohou splývat.

A co křestní jméno, které se bude rýmovat s příjmením? Vám to možná připadá roztomilé, ale vašemu dítěti to zábavné asi nepřijde, především v pubertálním věku.

Jedinečnost

 Obecně se dá říci, že za problémové partie považují ženy bříško, zadeček a nohy. V honbě za dokonalým (nebo alespoň uspokojivým tělem) mnohdy zapomínají na další část těla, která toho o majitelce hodně napoví. Jsou jimi ruce. 

Právě na nich se jako první projeví stárnutí i špatná kondice. Celkový dojem ze sebekrásnějších šatů na ramínkách nebo tílku dokáže povislá a ochablá kůže na pažích zkazit během okamžiku. S těmito efektivními cviky si vytvarujete štíhlé a pevné ruce v pohodlí domova. Chce to jen pravidelnost a píli. Jdeme na to?

Mít pevné ruce se vyplatí i v běžném životě. Bez problémů odnesete nákup z obchodu, budete silná máma, která zdvihne své dítě do náručí a ukočíruje i psa na vodítku v jedné a kočárek v druhé ruce. Jako bonus získáte také vypracovaná ramena, zpevníte prsa a zbavíte se bolesti zad. Nemusíte se bát hromady svalů, následující cviky zaručí krásné a štíhle svaly, jako mají ladné primabaleríny nebo temperamentní tanečnice flamenga. 

Kliky s překážkou

Klasické kliky jsou sice účinné, ale trochu nudné. Pro někoho dokonce představují metu, na kterou nedosáhnou. To změníte jednoduše tak, že si ke cvičení vezmete overball. To je takový ten malý nafukovací míček, který seženete za pár korun v každém obchodu se sportovními potřebami. Než si ho pořídíte, vystačíte si pro začátek i s několika tlustými knihami.

Připravte se do kliku, opřete se o kolena nebo provádějte „pánské“ kliky s nataženýma nohama. Knihy či míč položte pod vaši pravou dlaň a levou nechte na podložce. Udělejte klik, poté obě dlaně přesuňte nahoru, proveďte klik (tím potrápíte také tricepsy) a nakonec levou dlaň nahoru a pravou na podložku. Ručkujte ze strany na stranu a uvidíte, že se prsní svaly začnou brzo ozývat.

Být fibromyalgikem znamená překonávat obtíže, které každodenní život dělají komplikovaným bojem i za takové prožitky, které mají zdraví lidé zadarmo. Léčená fibromyalgie nemusí být překážkou v mateřství, byť nabízí pro rodinu velkou etickou otázku - ačkoli nebyla prokázána dědičnost fibromyalgie, nemocí mohou onemocnět děti i v ranném věku.

Fibromyalgie je neurologické onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému a které způsobuje chronickou bolest, která mění svou intenzitu a stěhuje se po celém těle. Bolest doprovází únava a mnoho přidružených potíží, které nemocného dokáží zcela vyřadit z běžného života. 

Výzkumy uvádějí, že fibromyalgií trpí asi 4% procenta populace, což znamená asi 20 milionů na celém světě, v České republice tedy asi 400 tisíc lidí. Jeden ze šesti nemocných je podle statistik mladší 18 let a 30% nemocných tvoří muži.

Fibromyalgie tudíž není vzácné onemocnění, bohužel jeho diagnostika a léčba je celosvětově stále v počátcích.

Maminky fibromyalgičky

Fibromyalgií nejčastěji trpí ženy. Ačkoli v největším procentu ženy onemocní ve věku kolem menopauzy, jsou ženy, které s nemocí bojují i v mladším věku nebo ji mají od dětství. Pokud je jejich fibromyalgie léčená, progrese nemoci není v těžké fázi, fibromyalgičky žijí relativně běžným životem a časem pocítí touhu založit rodinu.

Zdá se vám to jako nesmysl anebo si říkáte, že by na tom něco mohlo být? Že každý máme svoje zdraví ve svých rukou? Na co potřebujeme tolik odborníků na výživu a lékařských specializací?

Čím více jsme se vzdálili sami sobě, své přirozenosti, tím více potřebujeme lékaře a další odborníky na zdraví. Touto logikou přistupuje k nemocem taoismus, prastará filozofie uchování zářivého zdraví a mládí.

Současná epidemie civilizačních chorob a nemocí svědčí o tom, že jako lidstvo jsme od své přirozenosti sešli docela kus cesty. Kolik lidí z vašeho okolí má cukrovku, chronické bolesti páteře, kyčlí, hlavy nebo jiné části těla, alergie, vysoký tlak či cholesterol, prodělal infarkt nebo mu lékaři odoperovali nějaký „nepotřebný“ orgán? Počítejte. Jeden, dva, deset? Přijde vám to normální?

Normální je být zdravý

Jistě znáte často opakovanou frázi: "Jsme to, co jíme." Opravdu? Nelze říct, že za všechny civilizační nemoci může špatná výživa, ale u většiny hraje významnou roli. Neexistuje tolik činností, které bychom dělali tak často a s takovou pravidelností, jako jedení. Kolikrát denně něco vložíte do úst?

Každé sousto je v trávicím procesu zpracováno a rozebráno na součástky, z kterých si tělo tvoří vlastní živiny pro stavbu kostí, svalů, správné fungování orgánů a mozku.

Čím víc se těhotenství blíží ke svému velkému finále (tedy k porodu), tím důležitější informací se stává umístění miminka v bříšku a jeho poloha v něm.

Obecně se dá říci, že všechny polohy můžeme rozdělit do dvou velkých skupin, a těmi jsou:

1. fyziologické polohy plodu - sem patří nejčastější poloha plodu "poloha podélná hlavičkou" a zároveň i "poloha koncem pánevním"

2. patologické polohy plodu - sem bývají řazeny polohy příčné a šikmé

Do kdy mají miminka čas otočit se?

Do určitého stadia těhotenství nemají miminka ustálenou polohu (v lékařské terminologii se používá termín "labilní poloha"). Jelikož mají miminka v děloze stále hodně místa, využívají ho k tomu, že se hýbou a je tedy možné, že na každém ultrazvuku uvidíte své miminko uložené úplně jinak. Se stále se zvětšující velikostí miminku prostoru ubývá a pomalu začíná zaujímat tzv. stabilní polohu.

Celiakie, coby autoimunitní onemocnění způsobené přecitlivělostí na lepek, je sama o sobě dost nepříjemným společníkem. Tato nevyléčitelná nemoc jde navíc často ruku v ruce s řadou dalších postižení. Jedním z nich je i neplodnost. Na celém světě trpí neplodností až 610 tisíc žen s celiakií. Z toho v ČR je cca u 3 % neplodných žen diagnostikována zároveň celiakie.

Celiakií neboli trvalou přecitlivělostí na lepek – bílkoviny obsažené v obilných moukách, jakými jsou pšenice, žito, ječmen či oves – trpí v ČR odhadem 1–2 % obyvatel. Klasická forma celiakie je pouze u 10–20 % nemocných. Zbylý počet pacientů o své nemoci vůbec neví. Mezi hlavní příznaky celiakie patří průjmy a projevy malabsorpce (vstřebávání). Tyto problémy se ale automaticky nemusí vyskytovat u všech nemocných. Dokonce celá pětina postižených celiakií neudává žádné zažívací potíže. Dalšími příznaky celiakie je chudokrevnost, poruchy kostního metabolismu, poškození zubní skloviny, výskyt aft, vypadávání vlasů, narušení koordinace pohybu. Celiakii mohou doprovázet také poruchy funkce štítné žlázy, migrény, deprese a v neposlední řadě také neplodnost.

„Případné onemocnění celiakií by rozhodně neměly podceňovat ženy, které se z neobjasněných důvodů neúměrně dlouhou dobu marně pokouší o miminko. To může být způsobeno právě tím, že chronické zánětlivé onemocnění střeva u ženy narušuje fungující imunitu, která je při oplození vajíčka nesmírně důležitá. Při nemožnosti početí nebo opakovaných potratů je pacientce proveden základní screeningový test pro diagnostiku celiakie,“ vysvětluje MUDr. Jiří Novák z imunologické laboratoře Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny Gennet v Praze.

„Bohužel u mě teda diagnóza není jednoznačná, nějaké ukazatele, které jsou velmi citlivé, mi vyšly negativní, ale protilátky proti lepku vyšly pozitivní. Těžko říct, jakou roli v tom sehrálo, že v době, kdy se odehrála vyšetření, jsem jedla pečivo, kde byla alespoň částečně zastoupena jiná mouka, těstoviny používala bezlepkové apod. Vyřešit by to mohl zátěžový test - určitou dobu jíst potraviny s lepkem, neomezovat se a pak krevní testy a gastroskopie. Jenže jsem se snažila o otěhotnění, takže o upřesnění diagnózy uvažuji až do budoucna. 

Bezlepkovou dietu dodržuji od půlky letošního ledna - myslím 100% bezlepkovou, asi dva týdny po jejím dodržování jsem otěhotněla, nicméně šlo o biochemické těhotenství, rok předtím jsem měla velmi ranný potrat. A teď 4 měsíce po dodržování diety jsem otěhotněla a dostala se tam, kam jsem se nikdy předtím nedostala,“ popisuje svůj příběh jedna z uživatelek Modrého koníka v diskuzi Jaké problémy mohou potkat snažilku s celiakií?

Od celiakie k neplodnosti u nás i ve světě

Na celém světě trpí neplodností až 610 tisíc žen s celiakií.1 U nás je celiakie příčinou neplodnosti u cca 3 % žen. Dle amerických studií se u žen trpících celiakií také vyskytuje až 4x vyšší riziko spontánního potratu než u zdravých žen. K podobným závěrům došli též italští odborníci. Jejich výzkumy ukázaly, že celiakie je rizikovým faktorem nejen vyššího výskytu spontánních potratů, ale i nízké porodní hmotnosti novorozence či kratšího období kojení. Vztah celiakie a neplodnosti potvrzují rovněž finští lékaři. Podle nich tvoří ženy s celiakií 4 % ze všech pacientek, které mají problémy s otěhotněním. Takové pacientky musí striktně dodržovat dietní režim, jinak jim hrozí výrazně kratší období plodnosti a dřívější nástup menopauzy.

Při kojení žádné čerstvé pečivo, luštěniny, cibuli, zelí, brokolici, exotické ovoce... Už jste to také někde slyšela a teď váháte, co vlastně jíst? V dnešním článku vám ukážeme, že výživa kojících žen není zas taková věda a obav není třeba!

Ty tam jsou časy, kdy se kojící ženy dobrovolně omezovaly ve výběru potravin. Především v šestinedělí bývalo zapovězeno čerstvé pečivo, luštěniny, cibule a česnek, exotické ovoce, kyselé zelí a mnoho jiných jídel. Věřilo se, že tyto potraviny mohou přes mateřské mléko dělat miminku problémy s trávením. Novější poznatky odborníků se od této teorie odklánějí a od omezování v jídelníčku maminky odrazují.

Není třeba se omezovat

V dnešní době odborníci doporučují kojícím ženám zachovávat zásady zdravého stravování a žádné potraviny, na které jsou zvyklé, preventivně nevyřazovat. Není třeba obávat se špatné reakce miminka na některé „zapovězené“ potraviny – ve většině případů se žádná taková neobjeví. Samozřejmě existují miminka například s alergií na bílkovinu kravského mléka, u kterých musí maminka ze svého jídelníčku vyřadit všechny mléčné výrobky, ale vyloučení konzumace určité potraviny by mělo být odůvodněné.

Pokud totiž uvěříte babským pověrám a nebudete jíst třeba výše zmíněné „nadýmavé“ jídlo, značně si tím zúžíte výběr a snížíte pestrost stravování. A v takovém případě je již jen krok k tomu, aby vám nějaká pro tělo důležitá látka v potravě chyběla. Naopak pokud opravdu zjistíte, že po konzumaci určité potraviny vaše děťátko opakovaně negativně reaguje (třeba bolením bříška), tuto potravinu si prozatím odpusťte.

                                                               Pestrost je důležitá.

Každý máme v životě období, kdy jsme unavení a přejeme si jen dobře se vyspat a začít zase naplno fungovat. Chronický únavový syndrom, odborně nazývaný benigní myalgická encefalomyelitida či označovaný jako ME/CFS, je soubor mnoha příznaků, při kterých se nemocní každý den cítí, jako kdyby bojovali s chřipkou nebo nachlazením a změní jim celý život.

Nemocní myalgickou encefalomyelitidou pociťují únavu i po dlouhém spánku a odpočinku, který jim neulevuje, často trpí podobnými pocity jako třeba při chřipce nebo nachlazení, i je podobně pobolívá v krku a mají zvýšenou teplotu. Právě virové onemocnění je obvykle prvopočátkem této nemoci, ze které se nemocný nedokáže zcela zotavit a pocit vyčerpání ho doprovází i po vyléčení prvotního nachlazení. Objektivní příčina ale není dosud známa a léčba únavového syndromu tak doposud nebyla objevena.

Co je to Me/CFS?

Myaglická encefalomyalitida se projevuje zejména vyčerpáním, vysílením a únavou, ze které se marně snaží vyspat. Nemocní trpí špatným spánkem, dlouho usínají, často se budí a po probuzení se cítí rozlámaní, jako kdyby za sebou neměli noc v posteli, ale pracovní vytížení nebo dlouhý večírek. K potížím se spánkem se pak přidává bolest svalů a kloubů, bolesti hlavy, nemocní mají potíže s pamětí a soustředěním. Celkově onemocnění připomíná stav při chřipce, kdy je člověk vyčerpaný, touží po klidu a spánku, bolí ho celé tělo. Nemocní ME/CFS se však z tohoto stavu nedokáží zotavit.

Pocity vyčerpání a únavy se mění, pacienti mívají dny lepší a horší. V lepších dnech jsou schopni například obstarat běžný chod domácnosti, dojít nakoupit, horší dny pro ně znamenají stálý pobyt na lůžku a přemáhání se i k osobní hygieně.

Ačkoli není známa příčina tohoto onemocnění, nemocní  vykazují stejné příznaky.