"Vážím si zdraví svého i své rodiny. Doma jíme zdravě – pěstujeme si vlastní zeleninu. Vejce, mléko i mléčné výrobky máme domácí, chleba si peču sama. Když už se s něčím léčíme, pak hlavně přírodně. Úklidové prostředky i kosmetiku si také vyrábím. Lidé, kteří toto vědí, mě někdy považují za šílenou eko-bio-teroristku. Ale já mám ve skříni obrovského kostlivce – svoji závislost na cole, se kterou bojuji již mnoho let."
Historie Coca-Coly se datuje od roku 1886, kdy ji vynalezl lékárník doktor John Stith Pemberton. První receptury obsahovaly víno a kokain, později obě tyto složky z nápoje zmizely a byly nahrazeny extraktem z koky bez kokainu a zvýšením obsahu kofeinu. Byla uváděna jako posilující prostředek pro osvěžení ducha, proti bolestem hlavy a únavě a pro rekonvalescenci po chřipce.
V současné době je hlavní složkou glukózo-fruktózový sirup, dále pak kyselina fosforečná, karamel, kofein. Celý nápoj je pak výrazně sycený oxidem uhličitým. Odborníci varují; pravidelná konzumace slazených sycených nápojů zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob (infarkt myokardu, hypertenze, vysoký cholesterol), diabetu II. typu, osteoporózy, obezity. U dětí způsobuje konzumace kofeinu a nadměrného množství cukru poruchy se spánkem a soustředěním a nervozitu. Pravidelná konzumace také poškozuje zubní sklovinu.
"A to vám rád potvrdí i můj zubař, který mi již pár let vyhrožuje umělým chrupem právě z tohoto důvodu. Mimochodem je mi pětadvacet."
Jak si člověk vypěstuje závislost na něčem takovém?
"Inu, u nás v rodině vládne přesvědčení, že ochutnat má dítě všechno, a tak jsem se již v dětském věku s tímto nápojem seznámila. Bohužel to dospělo do fáze, kdy jsem v pubertě byla schopná denně! vypít dva litry coly, která se u nás doma běžně kupovala po kartonech. Má matka na ní totiž „frčí“ také. Na rozdíl ode mě jí to ovšem nevadí. A odolejte tomu pokušení, když ho máte před nosem."
Odborně se tomu říká toxické stravovací prostředí. Tento termín znamená, že nejpravděpodobněji budete jíst a pít to, co se běžně konzumuje ve vašem okolí. Nejrizikovější skupinou jsou potom děti a adolescenti, kteří snadno přejímají stravovací návyky své rodiny nebo spolužáků či přátel. Když k tomu připočtete fakt, že konzumace cukru vyvolává regulérní závislost (stejně jako třeba tvrdé drogy, stimuluje konzumace cukru tvorbu dopaminu v mozku), je na slušný problém zaděláno.
"A tak od té doby bojuji. Co jsem se odstěhovala od rodiny, situace se o dost zlepšila. Nicméně v období psychického vypětí se ke cole vracím (i když tedy ne v takovém obludném množství). Nedá se to ovládnout. Již několikrát jsem přestala, půl roku i rok abstinovala a pak prásk! Zase hezky zpět tam, kde jsem byla. Dokonce ani těhotenství a kojení mi v excesu nezabránilo, za to se velmi stydím a lituji toho."
Co proti závislosti na cole zkusit?
- Náhražky – nahrazovat pití coly kvalitními čaji, v případě opravdu velké nouze si dejte opravdu sladké kakao (i když sladké, pořád je to menší zlo)
- Dostatek jídla – v případě hladovění spíš pocítíte velké chutě. Najedení spíše odoláte
- Spousta práce – když není čas, tak si na colu nevzpomenete
- Málo stresu – ano, to se lehce řekne...
"Přes to všechno se nárazové akce „vypij láhev“ čas od času objevovaly, ba dokonce se začaly vyskytovat stále častěji. Až nyní, po šesti letech boje, cítím změnu. Myslím, že nyní jsem vběhla do cílové rovinky:
- Změnila jsem svůj postoj – opravdu nemůžu dopustit, aby můj syn toto doma vídal a stal se stejnou obětí zlozvyků svých rodičů, jako jsem byla já. Věřím, že tohle by mohl být ten klíčový psychický náboj.
- Začala jsem kupovat opravdu kvalitní potraviny – co mám vlastní domácnost, snažíme se žít zdravě, nicméně do nedávna jsem kupovala konvenční potraviny v supermarketu. S příchodem příkrmového období u syna jsem se zdravě naštvala a začala kupovat biopotraviny. Zatím jsem nahradila pouze část našeho běžného jídelníčku (než vyprázdníme zásoby ze špajzu – máme jich fakt hodně). Každopádně musím říct, že změnu cítíme já i manžel. Oba máme více energie, cítíme se lépe… a já už několik týdnů nemám chuť na colu! Pro mě je to neskutečný úspěch, protože ta chuť mě provázela spoustu let prakticky denně.
Ne, ještě jsem ji neporazila. Vím, že ještě nejsem na konci a pravděpodobně to bude boj na celý zbytek mého života. Doufám ale, že tohle abstinenční období bude už poslední."
A co vy? Máte nějaké závislosti, které vám narušují život? Napište nám do komentářů.
Já se závislými pracuji a tak je tak nějak chápu... Je to prostě složitý problém... Ale osobneji. Podobným způsobem jsem si prošla závislosti na energy nápojích...