Kamarádka našla na placené seznamce, ale i tak to bylo dost komplikované s tím partnerem, kvůli bydlení, každý už měl svoje a jak to pak řešit (on dům, kde bydlela i jeho maminka a ona svůj byt a chatu).

Na to hledám odpověď necelý rok.. jak se to jako dělá? ... Ne po 15 letech fakt nevím.. a kde se hlavně ti chlapi hledají? Na seznamku úplně nemám náladu, protože kdo ví, co za existence to bude...

Já byla sama skoro 10 let. Našli jsme se částečně přes seznamku, ale znal mě od vidění, znali mě jeho kamarádi a napsal na messenger 😃

@jancazao No, to se přiznám, že se docela bojím, že bych byla sama a tak dlouho. Uf uf ... 🙂

@nikola38 No, já po 17ti letech, dvě děti k tomu, zatím bydlím s ex. To ještě musíme vyřešit. To je letošní cíl. Ale říkám si, že bych ráda i začala pomalu poznávat nové lidi, ale nějak to už neumím :D

Zacala jsen tim,ze jsem nikoho nehledala.Preci jen, cas bez partnera mel neco do sebe.Vlastne mi to dodalo uvedomeni,ze to opravdu zvladnu sama. Postupne prislo to,ze jsem se oklepala a dostatecne silna zkusila nakouknout na seznamku,kde se hledal kamos na spoluvyletovani. Byl tam debil/blbecek/debil/blbecek.. kdyz jsem si srovnala,ze chci vlastne "jen" nekoho, s kym budu sdilet -prochazky,vystavy,vikend jednou za dva tydny... no,sama byt umim... a objevil se On.Ten co se vecer usmiva a ma radost,ze jsme spolu.Nosi mi kytky a vino,i kdyz ma na oboje alergii.Dela mi rano srdicka na auto. A ma rad i deti (moje, kterym rika "nase").
Nadeje je ♥️....

Přesně jak píše @hadruska
Naučit se být sama se sebou a spokojená.
Taky jsem nechtěla být sama tak dlouho, ale radši jsem byla sama než být s někým, jen abych sama nebyla.

Šestý rok sama. Debil, blbeček, debil, blbeček. Zatím se asi stále učím být sama, mít se ráda, učím se dělat si hranice. Vše sama zvládnu, to vím.
Seznamky hrůza, v realitě nikdo u koho bych řekla ano, stojí mi to za to.
Držím pěsti.

Deset let sama....fakt ženaté nechci a blbečky,kteří radili zamykat dítě samo doma a jít s nimi...také ne

V práci 😁

@ee.liska To bývá často, jen u mě (školství) to asi uplně neklapne :D

Jsem sama rok a půl. Tedy rok a půl sama bydlím, předtím nějakou dobu jsme bydleli ještě spolu. Mám pět dětí, jedno postižené. Práci na plný úvazek ( taktéž škola, navíc specka, kolegu nemáme ani jednoho a rodiče našich dětí jsou velmi často naši absolventi, takže tam taky nic). Měla jsem jednoho převozníka, z něhož se vyklubal docela magor. A i když mi dost zamotal hlavu a později jsem se hodně divila, kam jsem dala oči a rozum, bez něj bych možná nakonec neodešla. Toho jsem znala od vidění z okruhu rodičů spolužáků mých dětí.
Teď jsem ve fázi, že i když to na mě někdy padne a je mi smutno, nikoho vlastně nechci. Na seznamku nepůjdu, minimálně ne v nejbližší době. Z mýho okolí to pravý vždy přišlo, když to nikdo nečekal.
Jinak mám ještě hodně dobrého kamaráda, a ten je taktéž z okruhu rodičů dětí ze školy / kroužku.

Já nechtěla a nehledala. Mela jsem co dělat sama se sebou abych tu dobu přežila. jednou jsem vyrazila pařit s kamaradkama a zábavě potkala kluka co nám dělal vodu na baráku,byl taky po čerstvém rozchodu. A už jsme spolu 2 roky. Přijal krásné i moje 3 deti 😊🥰. Držím palce