Za hodinu začne Štědrý den. A já pláču. Pláču už po druhé. Obejměte prosím své děti a řekněte jim jak moc je milujete. Dala bych všechno na světě abych mohla udělat to samé. Nemůžu. Už nikdy nebudu moct. Už nikdy neuvidíme tu jiskru v detských očích. Možná se s tím časem naučíme žít. Ale dnešek je tak těžký. Neskutečně moc moc těžký...
❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️
V jednu v noci jsem po bytě vozila už čtvrtou hodinu ročního syna, kterého evidentně něco moc bolelo, nemohl spát a já jsem netušila, co mu je a co mám dělat. Už jsem z toho byla zoufalá. U toho jsem si na zdi prolížela všechny ty krásné stromečky a narazila na tento příspěvek. Okamžitě mi došlo, že o zoufalství nevím vůbec nic. Četla jsem celý příběh a brečela a brečím zas, jak to píšu. Je mi to nesmírně líto. Posílám mnoho sil a přání, aby se bolest stala snesitelnější a měla jsi sílu jít dál. Jsi nesmírně silná žena, drž se 😔.
😢😢😢
Drž se. A posílám sílu na zvládnutí těchto dní 🍀❤