I u nás se chystáme na tento velký den v životě Nicolky, která od září nastupuje do školky.

Přes lehkou nervozitu, jak to zvládneme, záměrně píšu MY, protože ona je samozřejmě úplně v pohodě, těší se, až se zbaví vlezlé matky a pozná partu kamarádů. A protože je Nicolka od malička extrovert a najde si kamarády kdekoliv, například, když nakupujeme, stihne se seznámit se třemi holčičkami a to jsme v obchodě dvacet minut! Někdy bych si přála mít její dar, seznamovalo by se mi mnohem lépe🙂

Dala jsem tedy dohromady seznam, který my sebou neseme do školky a který třeba někomu pomůže ještě při posledních nákupech. Ještě dodávám, že hygienické věci jako papírové kapesníčky, toaletní papír, mýdlo, kartáček a pastu, má každá školka na seznamu dle svého, takže se raději optejte přímo v té Vaší.

STÁLÝ OBSAH SKŘÍŇKY MALÉHO ŠKOLKÁČKA:

Dvě trika na převlečení-jedno s dlouhým rukávem, druhé s krátkým rukávem

Náhradní legíny, tepláčky -určitě, děti se zamazají během dne nebo může dojít k nehodě, kdy nestihnout na záchůdek;

Že to mateřství není zrovna jen a pouze o šťastných momentech, to víme asi všechny.

Poslední rok se učím, jak se na svůj život koukat s nadhledem a dělat si srandu i z událostí méně vtipných. Abych se tak trochu narcisticky pochválila, celkem se mi to daří. Ale jsou věci, které prostě nejdou hned brát sportovně. Některé věci potřebují čas a velmi těžko se vstřebávají.

Dřív jsem z některých příspěvků na MK měla dojem, že nemám dostatečně úžasné a modrokoníkovské manželství, když mi manžel nenosí pravidelně bonboniéry, pugéty růží nebo nekupuje luxusní auta. Trvalo mi dlouho než jsem se tomu zasmála a hodila to za hlavu.

Teď mě ale trápí něco jiného. Vždycky když mě soužil nějaký ten trabl v životě, měla jsem zároveň někoho, komu jsem kdykoliv mohla zavolat nebo napsat. A ten někdo mě nikdy nenechal ve štychu. Tomu někomu se říká kamarádka. A to je přesně to nedostatkové zboží, které mi teď chybí nejvíc ze všeho. Proč? Protože mám splín a nemám komu to zavolat. Tudíž mé nové heslo zní: "Když nevíš co bys, opruzuj Koně" 😀

Je celkem tristní, že všechny dřívější kamarádky jsou vzdálené buď psychicky nebo fyzicky, názorově v důsledku hormonálních nebo jiných životních změn. Uklidňuju se ale tím, že je to normální vývoj. Zkrátka lidé se mění a opouštějí pole působnosti druhých, působí zase jinde a tak dále. Co myslíte, je to normální? Asi jo, ale je sakra kumšt se s tím smířit...

Dřív jsem nechodila na MK a měla jsem reálné kamarádky, i když jsem s nimi byla ve spojení skrz moderní komunikační technologie a na skutečná setkání nebyl čas. Teď mé kamarádky sestávají z nul a jedniček a ty skutečné se tak trochu vypařily. Co bych dělala nebýt MK to vážně netuším. Asi už bych se buď někde houpala na šňůře z punčocháčů, šňupala sunar nebo kouřila fenyklovej čaj. 

Tento článek je o možnosti informovat o mé dceři Štěpánce, která úžasne, hrdě a statečně bojuje proti nepřízni osudu. Tak tedy tady je její příběh.

Štěpánka se narodila 16.10.2014 s několika diagnózami, které ve vzájemné kombinaci výrazně ovlivňují vývoj a budoucnost. Hydrocephalus, Těžká centrální hypotonie, Genetická nebalacovaná chromosomální přestavba, Hypermobilita,Sinus pilonidalis, sluchová porucha, oční vada, epilepsie.Lékaří již od začátku ke Štěpánce přistupovali s odsouzením k těm nejhorším představám o budoucnosti. Ale i přes jejich prognózy se s tím Štěpánka pere a zatím i když po malých krůčkách jejich prognózy boří a neustále překvapuje. Nyní však potřebuje pomoc i okolí a ta je bohužel velmi finančně náročná.

V současnosti nesedí, nemluví, neleze, nechodí a učí se přijímat potravu lžičkou.

Rozdává energii na všechny strany, i když opravdu nevím kde ji bere. Našla si skvělého parťáka - koně přesněji hipoterapeutického koně  a po pár jízdách si dokázala kleknout. Stále věříme, že si jednou i sedne,stoupne a udělá krok. A ještě jedno přání mám slyšet z její pusinky slovo MAMI.