Výsledky vyhledávání pro slovo #materstvi

avatar
denikzaslouzilemamy
Zpráva byla změněna    19. říj 2021    

DOPISY: Všechno nejlepší, moje holčičko!

🌟Před deseti lety jsi vstoupila do našeho života. Viděla jsem Tě poprvé se nadechnout, slyšela jsem, když jsi poprvé zakřičela.🌟
Držela jsem Tě v náručí, když jsi měla zlé sny a snažila se Tě zachytit pokaždé, když jsi padala.
Upletla jsem ti první copánek, zavázala první tkaničky a viděla tvůj první namalovaný obrázek.🌟
Každý den jsi o kousek větší, starší a chytřejší. A tolik nedočkavá. Co je deset let v očích dítěte? Každý rok se zdá být jako dalších deset. Kdy už mi bude pět, patnáct?🌟
Jako dospělí bychom si přáli čas naopak zastavit, aby neuháněl s větrem o závod. Někdy tak moc, že mu prostě nestačíme. A čím rychleji čas běží, blíží se i okamžik, kdy si musíme přiznat, že mu nikdy stačit nebudeme. 🌟Ale pro tebe, holčičko moje, je to jen okamžik. Jsi nedočkavá, tolik bys toho chtěla vidět a zažít a každý den Ti přijde tak dlouhý.
🌟Jen deset malých svíček na dortu. Pro mě jako pro mámu je to chvíle štěstí i bolesti. Deset let jsi se mnou. Deset let Tě vidím vyrůstat od prvních, nemotorných krůčků až po velké skoky jako dnes.
🌟Před deseti lety se mi dostalo požehnání a já Tě přivedla na svět zdravou. 🌟A mým posláním je, abys byla šťastná a spokojená a věděla jsi, jak moc jsi milovaná. Jak moc jsme na Tebe pyšní každý den. Možná ti to málo říkám, určitě ano. 🌟Jako máma nejsem perfektní a někdy se nezachovám správně.
Ale i přes moje chyby, tu vždycky pro Tebe budu. Dnes. Zítra. Za rok. I za dalších deset let.🌟

Tak všechno nejlepší holčičko naše!💋

#mamablogerka#mamablog#rodina#deti#mamanaplnyuvazek#mamavdomacnosti#mamanamaterske#materstvi#maminka#maminkacz#maminky

(3 fotky)

Krásné ráno všem <3

Lidé mě často zastavují a vyjadřují svůj obdiv k tomu, že jsem se rozhodla mít pět dětí. Doslova říkají, že jsem statečná a odvážná a také že jsem "dobrá".
Mýlí se. Vůbec nejsem tak dobrá, abych tvrdila, že to zvládám s přehledem.
Někdy se bojím, panikařím a jsem zoufalá.
Ale mezi mnou a jimi nebo VÁMI není žádný rozdíl.

Já všechno co cítím, i když to není jak to říct, společensky přijatelné-říkám nahlas a I vy můžete.

Zkuste si to. Napište nebo řekněte to první, na co dneska myslíte, i když nebudete zrovna v dobré náladě, zkuste to a pak mi napište, jestli se Vám ulevilo. Mě tedy rozhodně vždycky 😉

Monika❤

PŘIPOJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
I NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/

#materstvi #maminka #psani #blogerka #bytmama

avatar
denikzaslouzilemamy
Zpráva byla změněna    8. říj 2019    

Krásný večer 🙂
Nedávno mě oslovil v directu nějaký pán, který napsal knihu, jestli bych mu ji nezpropagovala na svém profilu, že mi jí pošle zdarma výměnou právě za propagaci. Což o to, lidi, kteří něco vytvořili a dali do toho energii a leckdy i dost peněz opravdu obdivuji a ráda jim pomůžu a podpořím je. Problém ale je, že ten dotyčný napsal knihu ve sci-fi, což je žánr, který jednak nemusím a druhý problém je ten, že jsem po něm knihu nechtěla a už vůbec bych ji nechtěla zdarma v rámci nějakého obchodování.

Teď se asi ptáte proč jsem to nevzala. Odpovědí by na to mohlo být jen stories od ženy, které si celkem vážím a obdivuji ji a v něm ona mluví tak od srdce a otevřeně o tom, že vše co doporučuje a má ráda je skutečné a nedělá to kvůli blogování, kterým se mimochodem stejně neživí. Věřím jí to, opravdu je to člověk, který nemá zapotřebí lhát a něco si vynucovat..otázkou ale je, jestli se čtenáři a fanoušci tohohle vůbec mají bát? Toho, že jejich oblíbené blogerky nejsou transparentní a jeden týden zbožňují tenhle krém xy a druhý týden zase jiný a kdo se v tom má pak vyznat.

Řekněme si to narovinu, takoví blogeři někteří prostě jsou a berou jednu spolupráci za druhou. A to je přesně důvod proč jsem tu "chtěnou" spolupráci s knihou nevzala. Protože já takové spolupráce nechci a nedělám. Všechno, co jsem kdy doporučila někomu bylo jednoduše to, čemu jsem věřiila a věřím a mám ráda.

Ano, teď se určitě objeví komentáře typu, že vlastně závidím těm ostatním, kterým se účty spolupracemi jen hemží. Ještě že tu máme starou, dobrou, českou závist, že? Na co bychom to pak svalovali?

Upřímně? Některé spolupráce svým kolegyním opravdu závidím, ale v dobrém, protože vím, co to obnáší a že si to opravdu vydřely a tvrdě na sobě pracují. A ano, byla by to nádhera dostat sérum od Estée Lauder se svým jménem, protože ho používám už léta a naprosto ho miluju. Stejně jako spolupráce s Kiehls, Lancome nebo Anabelle Minerals by mě potěšila tak, že bych jásala hodně nahlas. Jste překvapení, že to říkám? Všechny do jedné sníme o nějaké spolupráci a byla by pro nás splněný sen, proč to nepřiznat?

Ale pokud vidím blogerku, která je nadšenkyní do kosmetiky s takovou spoluprací, přeju jí to. Pokud ta samá blogerka propaguje běžecké boty, zatímco jediný běh, který propaguje se odehrává k lednici a zpátky k počítači, je to přinejmenším k zamyšlení. A pak se není čemu divit, že se Vy bojíte a ztrácíte důvěru.
Důvěra je křehká věc a měli bychom s ní nakládat velmi opatrně a proto Vám všem, kteří jste ji vložili sem ke mě, ze srdce děkuji.

Na obrázku báječná tvářenka Lily Glow od anabell minerals, kterou miluju a opravdu používám. Dodá kouzelný lesk a zdravou barvu. Můžete ji dát jako topper na tvářenku nebo použít jako oční stíny.👍

PŘIDEJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
NEBO NA INSTAGRAMU: @madamepreppy

#blogerka#psani#spoluprace#kosmetika#materstvi

avatar
mumaddy
3. čer 2019    Čtené 465x

Knížky YOYOBOOKS

@yoyobookssk ! Takhle bych začla tuhle recenzi 💙

.

Opravdu 🔝 propracované učící knížky, knížky pro nejmenší i větší děti, dokonce i knížky do vody !💦

.

Kam je vezmu sebou, tam mají úspěch. A hned se všichni ptají, kde jsou ke koupi.

.

Sebeláska.
Poslední dobou hodně zmiňované téma.
Ozývá se, ať se podíváte kamkoliv.

Ale pokud jste se někdy podívali do zrcadla a měli pocit, že nejste dost hubení, chytří, vysocí nebo schopní, je slovo sebeláska pro Vás něčím nedosažitelným.

A od té doby, co jsem máma, jsem takových pocitů měla opravdu hodně.
Prakticky ze dne den, se Vám převrátí život a i když se všechny na dítě těšíme, je to šok.
A kromě té bezmezné lásky a něhy, se na nás v zrcadle také dívá zoufalství, panika a únava.

Cesta k sebelásce je pro většinu maminek opravdu těžká.
Zatím.

I já jsem procházela obdobím, kdy se mi na sobě nelíbilo nic.
Nejdřív to byla váha, pak to byla pleť a následně pocit, že kromě mateřství, jsem nedosáhla ničeho. A ani v něm jsem spokojená nebyla.

Nemusíte se milovat ze dne na den, cesta k tomu, aby jste na sebe byli pyšní, bude možná dlouhá. Ale odhodlejte se a udělejte první, nejisté krůčky.

Věnujte sami sobě čas a nechtějte po sobě hned maximum.

Sebeláska je hlavně o milování a přijetí. Svých předností i nedostatků.

Monika ❤

Připojte se ke mě na blogu: https://www.facebook.com/blogmamy/
Nebo na Instagramu: @theblogmamy

#sebelaska #materstvi #mitserad

Celiakie mi vstoupila do života nečekaně. Nepozvána, nikdo jí nenabídnul drink a rozhodně jsem se s ní nechtěla bavit. Neměly jsme společné téma.

Ona tedy téma měla. Téma, které mě děsilo. Měly jsme si povídat, jak mi kompletně převrátí ve 33ti letech život a nastaví svoje vlastní pravidla.

A tak jsem celou dobu téhle podivné návštěvy tikala nervózně očima po hodinách, kdy konečně zamíří jinam.

Nezamířila.

Návštěva, která by měla trvat jen pár hodin, se tak prodloužila na pár let. Jen pár. Zhruba 50.

Pomalu ale spolu uzavíráme dohodu a diktujeme si navzájem podmínky. A ještě častěji spolu vyjednáváme.
Někdy se vzbouří ona, někdy já. Ale ani jedné z nás to neprospívá.

Je to chaotický vztah a do slavného "šťastně až navěky" máme ještě daleko.

Ale aspoň občas spolu uzavíráme tiché příměří. Bez pocitu vítězství ani na jedné straně.
Obě totiž víme, že je jen dočasné.

A v něm se snažím trochu potěšit. Takovým potěšením pro mě určitě byl úžasný věneček z MoMo Veg Café který je nejen #bezlepku ale také #vegan a chutnal naprosto fantasticky.

Pokud si procházíte něčím podobným a je jedno, co to vlastně je, nemusíte to mít nic společného ani s jídlem.
Tak říkat Vám, že bude líp a že to chce čas je zbytečné.
Stejně jako já víte, že někdy to bude lepší a někdy zase horší.

Ale stejně, jako tohle víte i to, že smíření se s tím, je někdy to nejsložitější, co existuje. A že nikdy nevíte, jestli opravdu k němu dojdete.

I v takových chvílích je ale důležité uvědomit si, že je normální občas se zavřít do pokoje a přemýšlet proč. Proč Vy, proč Vaše dítě, proč ten, koho znáte . Je jedno, jaké PROČ to je.
I to, že nedostanete odpověď.

Někdy musíme předstírat, že to zvládáme i kvůli sobě, ale někdy zase můžeme na rovinu přiznat, že ne.

Nejsme tím slabší, jsme jen skutečné.

Monika❤️

Můj blog : www.blogmamy.cz
Můj instagram: @theblogmamy
#materstvi #maminka #celiakie

Několikrát ročně s tikem v oku a lehkým cukáním přihlížím rozbalování dárků, které našim dcerám dají rodinní příslušníci nebo kamarádi.

Některé matky kamarádů jsou soudné a kupují pouze věci, které nebudeme následujících několik let sbírat z koberce.

Jiné ovšem mají dobře míněný nápad, jak kreativně rozvíjet zručnost našich dcer za pomocí kreativní sad ala v balení je 120 stužek, 10 lepidel, 30 balení třpytek a 3000 kusů korálků, které nemáte šanci nikdy už najít, dokud se Vám nezapíchnou do nohy.

Děkuji všem za praktické dárky✌️🎉

NAVŠTIVTE MŮJ BLOG: www.blogmamy.cz
NEBO INSTAGRAM: @theblogmamy

#materstvi #maminka #deti

Jedna z věcí, které od doby, co jsem máma nerozumím, je proč prostě nedokážu skoro nikam přijít včas?

Jsem člověk, který nesnáší nedochvilné lidi, ale občas mám pocit, že i kdyby se přemístila v čase, stejně nedorazím nikam normálně.

Také to tak máte?

Chtěla bych to svádět na to, že jsem musela nakrmit dceru nebo jí přebalit, ale vzhledem k tomu, že naší nejmladší Sofince už bylo 5 let, by mi to stejně nikdo nevěřil🤣

Hezký pátek všem a ať nic neprošvihnete✌️

#blogerka #maminka #materstvi #bytmama #bloggersre #mamabloggerscz

avatar
denikzaslouzilemamy
Zpráva byla změněna    14. únor 2019    

Krásného Valentýna všem, kteří kolem sebe máte někoho, koho máte rádi nebo dokonce milujete.❤

Tento svátek, navzdory mediální masáži s tipy jen pro zamilované, by nám měl připomenout, že láska, ať už v jakékoliv podobě má obrovskou moc.
Měnit lidi kolem sebe, pravidla a posouvat hranice.

Není většího citu, než lásky.

Užijte si dnešní den i když to bude bez konfet a jiskřící duhy z očekávání.
Protože i v pyžamu se zmrzlinou, ale v náruči toho, kdo Vás upřímně miluje, je každý den výjimečný. Nejen ten dnešní.

Podpořte mě na blogu: www.blogmamy.cz
#blogerka #maminka #materstvi #laska #valentyn

avatar
denikzaslouzilemamy
Zpráva byla změněna    8. lis 2018    

Nevím, jak Vaše děti, ale ty moje určitě.
A nejen botu, ale cokoliv velkého, barevného prostě přehlédnou, napříkad toaletního papír, který je rozmotán pomalu až na schody.

Ale jak mají najít mikro, mini, NEVIDITELNÝ(a to vím, protože si dávám záležet) kousíček cibule, to najdou bezpečně a hned po tom, co dám jídlo na stůl se jako profesionální detektivové dají do hledání.
A do minuty, s něčím, co by nešlo vidět ani pod mikroskopem, vítězoslavně mávají na vidličce a ptají se: "Mami, co to je?"
✌️🤣
#mamabloggerscz #maminka #deti #nikdonicnevidioniano #detektivove #materstvi #czechblogger #mama #maminyinternational

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/theblogmamy/

Někdy je dobré připomenout si, že jsou maličkosti a pak fakt VELKÉ VĚCI.✌️🤣

#materstvi #maminka #nekterevecijelehkeprehlednout

Už jste dnes byli na večerní pochůzce?👏

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.simplyblog.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/

#materstvi #detijsouradost

I když doslova v polospánku zapínám kávovar a těším se na ranní příval kofeinu vždycky už přemýšlím, co také budu snídat . Jen káva nestačí 😉

Musí to být rychlé a plné energie a vitamínů.
Nejen dnešní snídani, ale i tipy na další dvě, které Vám po ránu nezaberou příliš času, najdete na blogu. 🙂
BLOG❤ http://simplyblog.cz/2018/10/22/zdrave-rychle-r...

PŘIDEJTE SE KE MĚ I NA INSTAGRAMU❤️
https://www.instagram.com/thesimplyblog/

#tipy #inspirace #bezlepku #vegan #dnessnidam #materstvi

Ano, na salátu je vejce. Přirozeně tedy nejsem vegan. Nejsem ani vegetarián.
Přišlo mi hodně dotazů na to, jak dlouho jsem vegan nebo nejím maso, jak to děláme s dcerami, které jsou malé, zda chodí do školních jídelen atd.

Předně, nemám ráda extrémy žádného druhu ani v jídle, ani v rodičovství. Propaganda šátkování, lesních matek, eko, bio, bez cukru, bez režimu, s režimem tak striktním, že jsou v něm sotva dvouminutová okénka na záchod. Bez lepku, parabenů, silikonů, kojit hodně nebo málo atd. A jakmile je někdo mimo nějaký styl, tak se na něj díváme skrz prsty a ukazujeme si.

A to samé, co se týká veganství a vegetariánství.
Nemyslím si, že něčemu přispěje, když naproti sobě budou stát dvě fronty(jedna veganská a druhá s hamburgerem v ruce) a navzájem na sebe křičet, že ti druzí jedí zabité zvíře, zatímco první jen mrkev.
Ani nenávistné nebo posměšné pohledy ničemu neprospějí, nikoho tím nedonutíte, aby maso nebo živočišné produkty nejedl.

Veganství je často vedeno do extrému a poslední dobou na sebe zvyšují nároky sami vegani.

Být veganem totiž není jen o tom nejíst živočišné produkty, je to o smýšlení, kdy děláte všechno nejlepší pro životní prostředí, nepoužíváte testovanou kosmetiku, oblečení nebo výrobky, na jejichž výrobě bylo použito zvíře, nejezdíte příliš autem, neplýtváte plasty a celkově se chováte tak, aby naše planeta Země vydržela co nejdéle. Problém nastává ve chvíli, kdy sami vegani říkají o sobě, že nejsou 100% vegany, protože jeden má doma kožené boty staré deset let, ale vegan je roky tři. Další používá(vědomě či nevědomě) produkty testované na zvířatech. Takže nakonec tihle všichni vegani mají pocit, že vegany nejsou a nedělají dost.

A tak tu máme ono kouzelné měřítko "Dost". Dělat dost, být rodičem dost, hlavně, aby to bylo DOST. Ale kdy to vlastně je, nikdo neví. Vždycky se totiž dá dělat něco navíc, něco jinak.

Problém s veganstvím i vegetariánstvím je jen jeden. A to, že musí být 100% správně, jinak se nepočítá.

Když tedy jíte 90% času vegansky, ale jezdíte autem, protože děti do školky nějak dostat musíte-už nejste vegan.

Pokud jíte vegansky i vegetariánsky, ale jednou za rok si u babičky tu svíčkovou dáte-nejste ani vegan, ani vegetarián a ještě navíc jste pokrytec.

Málokdo chápe, že veganům nevadí jíst maso jako takové, vadí jim, jak je se zvířaty zacházeno. Jak nehumáně jsou chovány a zabíjeny. Jako věci.

Kdyby totiž každý člověk na planetě omezil přísun masa a mléčných produktů na půlku, stačilo by to. A tak se vegani snaží vyrovnat pomyslné váhy, na jejichž druhé misce se hýbe pěkně tučný bůček. A rozhodnutí, stát se veganem, je vážně velká odvaha. Ale hlavně je to každého věc. A pokud Vaše kamarádka jí maso, je to jen její věc. Nikdo Vás nenutí jíst nebo dělat to samé. Pokud jste vegan nebo vegetarián a cítíte, že je to pro Vás ta správná cesta, dobře pro Vás.

Pokud jste občas vegan, občas vegetarián i to je správně.
Nikdo nemůže být 100% ve všem a vždycky.

Ale nechci tu moralizovat a nikoho kritizovat, snažím se jen vysvětlit svůj pohled na věc.

Zkusila jsem si být veganem i vegetariánem, bohužel vzhledem k určitým okolnostem a tlaku cizích lidí mi došlo, že nechci podporovat extrém navzdory dobré věci. Nehledě na to, že mi to zdravotně nedělá dobře.

Ale o dobrou věc by nám mělo jít hlavně. Měli bychom se navzájem podporovat. Takže i když nejste vegan nebo vegetarián 100% času, počítá se to. Nejdůležitější je vždycky snaha něco změnit, netvářit se, že nevidím co se děje, ale nehnat se zároveň do extrému, který nikomu a předně Vám samým neprospěje.

Netvrdím a hlavně si to nemyslím, že je normální mít sedm dní v týdnu na talíři maso a na chlebu šunku a vše zapíjet mlékem v akci za 7.90. A ani to nechci propagovat nebo podporovat. Ale sama za sebe, vždycky je lepší držet se kompromisu, než se hnát od extrému k extrému.

Pokud jste vegan, vegetarián, frutarián nebo jakýkoliv jiný -ián, je to Vaše volba. Pokud učíte své děti doma, šátkujete a jíte bez cukru.
Nenuťte do toho své okolí. Nabídněte informace, které máte, předejte je dál, ale netlačte je.

Všichni chceme, aby lidé zvedli hlavu a viděli, co vidět nechtějí, ale skutečně by to mělo být za každou cenu?

Monika❤️

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.simplyblog.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/

#materstvi #maminka #vegan #vegetarian #budmenormalni

Jako máma se pořád každý den učím, co je správné a jak se zachovat.
A někdy mám pocit, že s tím nikdy nepřestanu a nikdy vlastně nezjistím, co je nejlepší.

Když se ohlédnu do minulosti a do svého dětství, vím, přesně co moje máma dělala špatně a co já bych dělat nikdy nechtěla.

Občas se ale na sebe podívám nebo slyším, co říkám a jsem si čím dál více jistá, že je snadné hodnotit a myslet si, co je nejlepší. Mnohem těžší je to, ale skutečně vědět.

Všechny chceme naše děti chránit. Bránit je předtím, aby jim někdo ublížil.

Jenže jak poznáme, kdy jim ublížit někdo chce a kdy se jen zbytečně bojíme pustit je do světa?

Je to tisíc a jedna otázek, kterou jako rodiče denně řešíme.

Čím začít krmit, mrkví nebo cuketou, zda vybrat ekologické plenky, zda používat vlhčené ubrousky nebo zda zrovna tohle oblečení je z dokonale hebké bavlny a nepoškrábe jejich křehká tělíčka.

Častěji se ale obáváme o jejich křehké duše, aby jim jejich dětská naivita zůstala co nejdéle, aby co nejpozději zjistily že vlk, který sežral babičku i červenou karkulku, byl rádoby hodný soused, kterého obě znaly.

Pravda ale je, že je před vším uchránit nedokážeme a naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, chytré, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.

Unavené, naštvané, zoufalé.

Některé blogy Vám poradí, jak najít nejlepší odstín make-upu a který zvířecí potisk je právě nejvíce in. Také Vám řeknou, proč byste měly mít zrovna tuhle kabelku nebo tyhle boty, i když jsou to jen věci.

Jiné blogy Vám poradí, jak udělat dokonalou snídani v neděli, jak mít pocit štěstí, protože máte krásnou fotku a můžete jí sdílet. A také Vám poradí, jak děti správně vychovat, ohlídat je a ochránit je před vším zlým.

Jestli bude stačit jen hlídat je nebo bude lepší postavit jim klec a klíč zahodit.

Z některých rad se Vám zatočí až hlava a co teprve realizace.

A pak jsou tu blogy, které Vám neporadí nic z toho.
Nemusíte se líčit posledním hitem, když je čtete. A autora pramálo zajímá, jestli svetr, který máte na sobě je in, z kašmíru, vlny a nebo, jestli je vlastně čistý.

Také ho nezajímá, co jste měli k večeři a zda Vám stojí nádobí ve dřezu.

Jsou to blogy, kde je úplně jedno, jestli máte nemyté vlasy dva dny, na rameni trochu mléka a zrovna v tuto chvíli prožíváte všechny pocity, jen ne štěstí.

Ani já Vám neporadím, jestli se zrovna Vaše nové boty dobře zkombinují s touhle šálou a jestli byste na podzim měla vyměnit osvědčený krém za jiný.

Je to jednoduché, tedy mé důvody pro to jsou jednoduché.
Není to proto, že by mě to nezajímalo a nechtěla bych Vám poradit.

Je to jednoduše proto, že vím, jak snadné je nechat se zahltit dokonalými posty ostatních a chtít se jim vyrovnat , když nemůžete.

Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.

Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá.

Každý máme svou cestu. Pro někoho je sbírka designerských kabelek štěstí, pro jiného je to půl hodina s osobou, kterou miluje.

A každý si musíme tu svou cestu najít a po ní jít. Nenechat se ovlivnit okolím, protože i když se snažíte přejít pláž v deseticentimetrových podpatcích, brzy Vám dojde dech a boty sundáte a vyměníte je za žabky.

Je naprosto v pořádku chtít být lepší, pracovat na sobě a snažit se něco zlepšit. Je ale také v pořádku nedělat někdy nic. Nechtít po sobě 100%, když zvládnete jen polovinu.

Všechen ten tlak, všechny odpovědi na každou otázku. Jeden lepší manuál na štěstí za druhým. Stačí si jen vybrat.

Možná bude lepší, když si vyberete sebe.
Když přijmete fakt, že dneska to prostě na 100% podle ostatních nebylo.
Ale bude stačit, když to bude Vašich 100%.

Každý máme totiž jiný metr, jinak nastavený a jinak nám měří naše hodnoty.
Ale nakonec pochopíte, že ten Váš metr je vlastně nejlepší, protože je podle Vás, Vaší rodiny i Vašich dětí.
A že rady ostatních jsou fajn jako inspirace, ale nedá se podle nich chtít žít.

Protože každý máme jiné možnosti, schopnosti a přání.

V jednom se ale shodneme, že jako mámy chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené takové, jaké jsou.

Nechceme je předělat, i když se někdy vztekají, jsou tvrdohlavé a neústupné a někdy spolu bojujeme.
Dopřejme si to samé navzájem.

Maličko zlepšit, když cítíme, že bychom rády, ale nechtějme se předělat a být někdo jiný.

Monika ❤️

❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/

#materstvi #maminka #deti #realita

avatar
wrtulka
13. srp 2018    Čtené 470x

Ústav nebo nemocnice pro osamělou dětskou duši totéž

"Syn jako by na světě chtěl být na vše sám. Celý den se mi nepodíval do očí a důsledně trval na tom, abych mu s ničím nepomáhala. To, co jen trochu zvládl, se snažil dělat nebo řešit sám. Nikdy se nestyděl. Prostě šel za cizím člověkem a domluvil se s ním, co zrovna potřeboval. Měla jsem pocit a také strach, že by klidně odešel s cizím člověkem domů a za mnou by se ani neohlédl."

Dnešní příběh ke mně přišel sám. O svém trápení mi napsala dvojnásobná adoptivní maminka. Maminka, dětí, které obě byly systémem zraněny, každé jinak, a přece obě nakonec úplně stejně. Ráda bych tímto příběhem upozornila na to, že nejen pobyt v ústavním zařízení je pro děti, a zvláště miminka, velmi stresující až traumatizující zkušeností. Osamocený pobyt v porodnici nebo všeobecně nemocnici může napáchat na křehké dětské duši tytéž škody. Ale více už v samotném příběhu…

Starší syn

Jsem dvojnásobná adoptivní máma dvou úžasných kluků. Úžasných a taky bohužel moc zraněných. Ale začněme od začátku. Když nám poprvé zazvonil kouzelný telefon a na druhém konci nám sociální pracovnice oznámila, že na nás čeká v kojeneckém ústavu nádherný, okatý, čtyřměsíční chlapeček, byli jsme nadšeni. Chlapeček měl horší start do života. Své první dny a týdny strávil na střídačku v ústavu a v nemocnici. Nicméně vše bylo úspěšně za ním a mohl jít jakožto zdravé miminko s výbornou prognózou do adopce.

Syn byl tak nádherné miminko! Hned při první návštěvě se na nás usmíval od ucha k uchu a my se do něj na první pohled zamilovali! Je pravda, že mi bylo trošku divné, proč je takový napjatý, jako by byl stále nervózní a ve stresu, ale tenkrát jsem si řekla, že každé dítě je jiné a nepřikládala jsem tomu žádnou váhu.

První týdny a měsíce se synem pak byly pro mě prostě úžasné! Konečně jsem po těch letech čekání byla máma! Byl tak klidné a spokojené miminko. Miminko, co nic nepotřebovalo. Měla jsem spoustu času na úklid domácnosti a vaření.

avatar
wrtulka
7. črc 2018    Čtené 908x

Smutná realita současnosti

„Soudkyně mě nakonec propustila sednout a já celá unavená a propocená čekala, co bude dál. Bohužel tím, že stihla vyslechnout pouze mě, odročila jednání až na březen následujícího roku! Vyšla jsem ze soudní síně, sedla si a plakala. Cítila jsem takovou lítost a bezmoc. Proč nemůže maličká s námi strávit Vánoce a musí je trávit v ústavu? „

O tom, že každému dítěti je nejlépe v jeho vlastní rodině, snad už v této republice nikdo nepochybuje. Nebo ano?  Ústavní zařízení hlavně u nejmenších dětí velmi zraňují jejich duše, a pokud je tu rodina, která by o ně mohla a chtěla pečovat, pak by vždy měla mít přednost před ústavním zařízením. Nebo ne?

Dnešní příběh není rozhodně tendenční, ani se bohužel neodehrál před mnoha lety v době temné totality. Ke šťastnému konci došel teprve nedávno. Vzhledem k tomu, že pěstounská maminka bojující za to, aby jí byla svěřena z ústavního zařízení její vlastní neteř, mi psala velmi smutné zprávy a informovala mě o vývoji jejího příběhu, znám ho z první ruky. Téměř rok jsem jí dodávala naději a sílu bojovat proti systému ...

Moji adoptivní rodiče si mě přivezli domů z ústavu před mnoha lety jako dvouletou vyjukanou holčičku. Jsem jim moc vděčná za to, že se mě ujali a dali mi lásku a rodinu. Dnes už jsem sama mámou. Mám úžasného manžela a tři krásné děti. Proto mě velmi zasály události posledního roku.

Byl květen a mě zazvonil telefon, na jeho druhém konci byla sociální pracovnice a chtěla vědět, zda bych nechtěla do péče svou neteř umístěnou od narození v kojeneckém ústavu. V té době už jí byly téměř dva roky. Proč volali až teď? Tím, že jsem byla adoptovaná, jsem měla jiné jméno a celkově se oficiálně vazby na biologickou rodinu zpřetrhaly. Proto trvalo delší dobu, než mě sociální pracovnice na popud mé biologické sestry nalezly.

Mé pocity?  Úzkost, strach a beznaděj. Bála jsem se, jak bude reagovat můj manžel. Přece jen už máme tři děti. Jak to říci dětem? Jak asi budou reagovat? Ale pak jsem si vzpomněla na svůj příběh, na to, jak si mě rodiče vzali z ústavu a jak moc jsem jim za to vděčná. Proto jsem hned druhý den vše řekla manželovi i dětem. Všichni mě překvapili tím, jak hned nadšeně souhlasili s tím, že tam maličkou přece určitě nenecháme!

Když se Vám narodí předčasně miminko, je hodně pocitů, které Vás zaplaví..
Strach, jestli tak maličké, dokáže přežít a vypořádat se se všemi nástrahami světa.
Šok, že se Vám to stalo, protože jste to nečekali.
Vztek, na sebe, svět i osud, že Vás toho neušetřil.

Kromě pocitů, které se střídají, musí rodiče všech předčasně narozených miminek, řešit i například to, jaké oblečení sehnat pro miminka maličká skoro do dlaně. A najít ty správné plenky, které budou pasovat je nadlidský úděl. Když se mi narodila dcera Karolína, musela jsem i ty nejmenší plenky ohrnovat a různě zakládat, aby jí alespoň trošku seděly.
Je proto úžasné, že firma #pampers přišla s plenkami Preemie Protection, přímo určená pro předčasně narozená miminka <3
#pampers #materstvi #miminkadodlane
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz

I když se pořád snažíme dosáhnout dokonalosti, nakonec jí dosáhneme právě ve chvíli, kdy pochopíme, že nebýt perfektní je normální.

A už je jen na nás, jestli z každé chvíle, která se může zdát málo oslnivá, uděláme ten nejjasnější záblesk v našem životě <3

#maminkacz #materstvi #laskabezhranic
PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz

Dáme si takovou malou anketu, co říkáte? 😀

Já si vybírám Žrouta prosím ✌️
#maminka #materstvi #chciabyvsechnosnedly #jidlonenifuj

PŘIJDETE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/blogmamy/
NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz

avatar
redakce
20. únor 2018    Čtené 10769x

Rodiče mají vychovávat a babičky rozmazlovat. Souhlasíte?

Snad každá maminka se s tímto citátem někdy v životě setkala. S největší pravděpodobností jsme ho dokonce slyšely od našich babiček. Nebo možná i od babiček našich dětí. Zatímco v prvním případě nám (především jako malé děti) citát vyloudil na tváři úsměv, v tom druhém už to asi taková sláva nebude.

Každý rodič si samozřejmě myslí, že své dítě/děti vychovává, jak nejlépe dovede, a proto bere často rady ostatních jako útok na svou osobu a hlavně na své rodičovské kompetence. Velice často se pak ve výchově střetávají 2 generace - rodiče a prarodiče. Tedy ti nejdůležitější lidé v okolí dítěte.

V poslední době se ve výchově dětí objevilo mnoho nových postupů a přístupů. Spoustu těchto novinek generace našich rodičů neznala a i z tohoto důvodu jim moc nevěří. Roky se to všechno dělalo nějakým způsobem a najednou je všechno jinak? Proč? S tímto přístupem prarodičů se tedy nelze divit, že v rodině vznikají třecí plochy, které občas způsobují hádky a někdy dokonce i dlouhodobé neshody. Nejvíce problémů se objevuje právě kolem babiček, které mají s výchovou dětí spoustu zkušeností. 

Psychologové už dlouhá léta zdůrazňují, že v rodině by měla panovat jednota, co se výchovných principů týká. Není se tedy čemu divit, že se rodiče zlobí, když babička přistupuje k jejich drahému dítku naprosto jinak, než se snaží oni doma. A v tomto případě je možná i tak trochu jedno, o co konkrétně se jedná - velice často jde například o velké množství sladkostí a nezdravého jídla, přehánění s dárky (hodnotou či množstvím), sledování pohádek či prostě přístup k jednotlivým výchovným záležitostem.

Co dělat, když babička rozmazluje moje děti?

Pokud se vám ve vztahu babička - vnoučata cokoliv nelíbí, mělo by být prvotním krokem to, že si o tom spolu promluvíte. V tom lepším případě babičce vysvětlíte, co a proč se vám nelíbí. Babička uzná, že máte třeba pravdu a bude vás a vaše přání akceptovat. Pokud se jedná o něco méně důležitého, můžete babičce ustoupit, či se domluvit na nějakém rozumném kompromisu, který zvládnou přijmout obě dvě strany. Rozhodně při tom nezapomínejte, že jste rodina a je tedy žádoucí, aby nebyly narušeny vztahy. I když to třeba přiznáváte nerady, vztah vašich potomků s jeho prarodiči je velice důležitý a rozhodně ho nechcete nikomu znepříjemnit, či dokonce v tom nejhorším případě zpřetrhat rodinné vazby. 

Od první chvíle, kdy jste držela své dítě poprvé v náručí, už nikdy nebudete stejná, jako předtím.
Poznáte tu největší únavu, kterou jste si mohla jen představit.
Dny budou splývat v jeden.

Krmení, odříhávání, pláč a utěšování.
Výměna plenek, oblečení, uspávání. Všechno se bude zdát jako nikdy nekončící kolotoč událostí.

Ale pamatujte si, že všechno, je NAPOSLEDY.
Naposledy budete držet své dítě v náručí.

Naposledy Vám bude mávat až půjde do školky a později do školy.
Naposledy se k Vám připlíží uprostřed noci do postele.
Jednou přečtete poslední pohádku před spaním a naposledy utřete špinavý obličej.

Takže zatím, co si každý den přejete, aby to už bylo naposledy.
Jednou přijde den, kdy si budete přát, abyste to mohla zažít zase novu a NAPOSLEDY.

Monika <3
#naposledy #zadnezitra #poslednipohadka #poslednipochovani #poslednizamavani #posledniplac #posledniplenka #mama #materstvi

Facebook: https://www.facebook.com/blogmamy/

avatar
wrtulka
2. pro 2017    Čtené 5597x

Kruh se uzavřel

„Byl to nejkrásnější, nejhorší, nejtěžší a nejsmutnější den v mém životě. Nejkrásnější protože jsem ji porodila. Nejtěžší protože sem musela sama zvládnout porod. A nejsmutnější den, protože jsem ji musela dát pryč. Nejtěžší je dívat se na to, jak se dvířka babyboxu zavírají. Naštěstí se hned ozval signál a v okně se rozsvítilo světlo…"

Mnohokrát jsem se u různých lidí setkala s názorem, že nedokážou pochopit ženu, která je schopna dát dítě k adopci. Vlastně ji otevřeně odsuzovali. Proč? Nedovedli si představit situaci, nebo stav, do kterého by museli dojít, aby nad podobným rozhodnutím jen zauvažovali.

Já vidím za takovým životním rozhodnutím mnohem víc. Vidím životní cestu, nelehkou a klikatou, která takovou ženu do tohoto bodu dovedla. Vidím také dítě, které dostane šanci na nový život v milující náhradní rodině.

Jak tato cesta vypadá? Co ženu dovede k tomuto rozhodnutí? A jak s tím rozhodnutím dál žít?

Nedávno jsem na všechny tyto otázky dostala odpověď. Děkuji za tuto otevřenou, smutnou, ale svým způsobem velmi silnou zpověď…

Moje maminka

avatar
wrtulka
24. lis 2017    Čtené 1650x

Temno a samota

„Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.“

Už před mnoha lety, v době, kdy jsme s manželem teprve procházeli přípravami na náhradní rodičovství, jsem slyšela smutné příběhy. Příběhy o adoptovaných dětech, které utíkaly z domova, jakmile byly plnoleté a některé mnohem dříve. O dětech, které nebyly a možná ani neuměly být vděčné za to, že jim náhradní rodiče nabídli domov, zázemí a lásku. O mladých dospělých, kteří se neměli zájem vracet do rodného hnízda.

Říkala jsem si, to přece nemůže být tak jednoduše odsouzeníhodné. Nikdo z nás přece nežil jejich životy. Přemýšlela jsem, co se v takové rodině, hlavě takového dítěte a mladého dospělého asi muselo dít. Jak těžký pro něj život asi byl, že ho do tohoto bodu dovedl?

Odpovědi jsem se dočkala nedávno. Moc děkuji za otevřenou zpověď adoptované, dnes už dospělé ženy, jejíž životní ostud není z těch růžových…

Kojenecký ústav

Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.

avatar
wrtulka
2. lis 2017    Čtené 2058x

Všechno zlé je pro něco dobré

„Moc jsem se bála, zda nás schválí. Přece jen byla jsem po léčbě velmi vážného onemocnění, které se kdykoliv mohlo vrátit.“

Dnešní příběh by mohl být inspirací pro ty, kteří teprve uvažují nad tím, zda by se mohli vůbec stát náhradními rodiči.

Někdy je totiž, tak jak zní velmi staré přísloví, „něco zlé pro něco dobré“ a to ve chvíli, kdy velmi těžká životní událost vede k přehodnocení životních názorů a hodnot, ba co víc vede vás cestou, kterou jste vůbec nečekali, že půjdete.

O čem mluvím?

Někdy za důvodem, proč se člověk nemůže stát rodičem jinak než cestou adopce nebo pěstounství stojí těžký ale vybojovaný boj s vážnou nemocí.

Více už se dozvíte v následujícím příběhu, za který moc děkuji adoptivní mamince, dnes téměř pětiletého chlapečka.

Strana