Všetky mamičky, ktoré máte alebo ste mali doma plačlivé ubolené bábätká viete, ako bezradne sa cíti matka hľadiaca na svoje utrápené dieťa, ktorému nevie pomôcť.

Možno to zažívate práve teraz pri svojom pártýždňovom bábätku... Večerné či nočné plače, niekedy aj celodenné, problém uspať dieťa či preložiť ho do postieľky... Nepokoj a stres, revúce klbko, ktoré ukľudnujete v nosiči či šatke.

Žiaľ, aj  také sú prvé týždne s novorodencom. Viem to, lebo som si tým prešla sama s našim druhorodeným synom. Veľmi som sa ho snažila kojiť, no on odmietal, neprospieval, plakal a ja som v podstate prvé týždne jeho života len tíšila jeho bolesť. Celé dni som ho uspávala, nosila v šatke, nech si oddýchne a zospí... a nech je aspoň chvílku ticho a neplače...

To najhoršie, čo ma priam zožieralo, bol fakt, že sa po každom kojení zvíjal a tváril sa, akoby som mu dávala jed, i keď som si na stravu dávala ako druhorodička pozor (prvého syna som kojila rok a pol). No toto bolo celé zle. Plač, kŕče, všetko v ňom stálo, rektálna rúrka.... Neboli to len klasické večerné kolikové príhody, on bol nepokojný celý deň a noc. Ani neviem koľko desiatok nocí som strávila pochodovaním po byte a tíšila ho. Nespočítam noci, ktoré sme od únavy skončili v kúpelni a zaspali pri šume ventilátora aspoň na chvíľu obaja, i keď ja po sediačky. Takto som si prvé týždne s bábätkom rozhodne nepredstavovala. Keby to bolo moje prvé dieťa a nevedela by som čo a ako, asi by som bola zrelá na psychiatriu.

Rozuzlenie prišlo v štvrtom mesiaci, kedy sa mi ho podarilo nastaviť aspoň na umelé mlieko a vyriešiť 1 z jeho problémov a príčinu bolesti bruška – laktózovú intoleranciu. Ďalšie, ako neschopnosť tráviť lepok či bielkovinu kravského mlieka sa pridávali neskôr a až ku koncu prvého roka jeho života som pochopila, že mám doma malého intoleranta. Jeho plač bol reakciou na zloženie materského mlieka, ktoré som mu servírovala a ktoré on nebol schopný stráviť.

V súčasnosti je to veselý a veľmi aktívny 1 a pol ročný nezbedník. Vďaka správnemu nastaveniu stravy v podstate spokojné, prospievajúce i celkom dobre spiace dieťa. No mne ten jeho stav aj tak posledné mesiace chodil po rozume....

Když v rámci organizace akce #vanoce_s_ambasadorkami padl návrh, že budeme s dětmi péct, zamlžil se mi zrak, srdce rozbušilo a při pomyšlení na spolupráci s Katkou a Benem u pečení se mi udělalo docela nevolno. Ne, že bych s nimi netrávila ráda čas a nevěnovala se ráda společným aktivitám, ale kombinace mouka, trouba, těsto a především Beník mě vyděsila k smrti. Nicméně, bylo odhlasováno a téma článků jasně dané. BUDEME PÉCT.

Tak bylo na mně zvolit recept, který bude nějakým způsobem zajímavý pro všechny. Pro vás jako inspirace na pečení, které hravě zvládnete ve spolupráci s dětmi, pro mě (jakožto necukrářku) jako cukroví, na kterém není co zkazit a taky pro mého muže jako hlavného jedlíka, ať mu taky chutná.

Výběr proto padl na skořicové sušenky. Snadná příprava zábavná i pro děti, neodolatelná skořicová (vánoční) vůně a... Kdo by neměl rád sušenky?

Co tedy na tento vánoční mls potřebujeme?

Na tomhle receptu je úplně nejlepší, že je na přípravu absolútně jednoduchý a rychlý. Máslo necháme povolit na pokojové těplotě a všechny ingredience kromě vajíčka smícháme v jedné velké míse. 

Vajíčko přidáme až nakonec a důkladně zapracujeme do těsta. Těsto pak vyválíme na cca půl centimetru (tloušťka jde libovolně měnit, v troubě už sušenky "nenarostou", ale čím vyšší bodou, tím déle se budou péct) a vykrajujeme sušenky libovolného tvaru a velikosti. My jsme se na nich vyřádili razítky z PEPCO.