Křeče před menstruací a negativní test. Může to být těhotenství?
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat 😊 Menstruaci mám dostat dnes a těhotenský test jsem si dělala v neděli, ale vyšel negativně. Od neděle mám ale občasné křeče a bolesti v podbřišku. Normálně takové bo
3 leťák 🥳🤩
Máte doma hračky nebo kartičky Bella Sara?
Pamatuje si někdo kartičky , časopisy a hračky s koníky Bella Sara? Bylo to populární hlavně v letech 2010-2013😊 Pokud by někdo něco doma měl, ráda koupím✨
Prosím, nemáte někdo zkušenost s praním aktovky Step by step? Ten žlutý vnitřek by to potřeboval....Děkuji.
Už se těším, až se do ní pustím 🙂
MALÁ VELKÁ ODHALENÍ SEZNAMOVÁKU
-Neumím lyžovat. Ano, napsala jsem zimní příběh z hor. Ano, vím, jak absurdně to zní.
-Nikdy jsem nebyla na horách v zimě. Takže místy pro mě bylo opravdu složité popisovat, co se tam vlastně děje. Doufám, že jste na to nepřišli.
-Psát zimní příběh, když je venku 40 °C, je poněkud… ehm… na prd. LEDU A MRAZÁKU ZDAR. 🥵❄️
-Příběh byl dokončen trochu unáhleně. Dítě se vrátilo z prázdnin a nějak mi to s ním nešlo. Teď je ale zase na cestách, takže kuju pikle dál. A navíc mě čeká měsíc v lázních, kde budu sama samotinká. A protože jsem duše kreativní, určitě zase něco vymyslím.
-Už v šesti letech mi byla diagnostikována dyslexie. A že ji občas pořádně pocítím, o tom svědčí i moje maturita na třetí pokus. A to jsem přitom v knížkách ležela!
-Vystudovala jsem uměleckou školu. Takže umím spíš kreslit nahé babičky než psát knihy.
-A teď si prosím raději sedněte jo....... Moje křestní jméno začíná na Z. 😉
Děkuju, že jste to celé se mnou vydrželi až do konce.
Z.
Hematom v 7+3. tt po potratu. Máte zkušenost?
Máte někdo zkušenosti? 7+1 sem byla na pohotovosti mimi odpovídalo 7+0tt Dnes kontrola u gynekologa 7+3tt miminko odpovídalo uz 7+3 přesně.. ale vedle hematom. Nasazen klidový režim. V březnu sem po
20) SEZNAMOVÁK PRO DOSPĚLÉ
VLOČKA
S Danem jsem neodjela. Neposlechla jsem ho. Když už jsem měla na jazyku, že mu řeknu, že se jdu zabalit, ať chvíli na mě počká, slyšela jsem zdola Karolínu, jak si svolává ticho. Uvědomila jsem si, že jsme tu všichni dobrovolně a že jsem velká holka a nepotřebuju ochranou ruku. Neprosila jsem se ho o to, a pokud on cítí, že má odejít, tak ať jde. Já zůstávám.
Hrdě jsem ho obešla a vydala se po schodech dolů. Stihl mi ještě říct, že až budu zklamaná, tak mi s tím rozhodně nepomůže, protože se snažil víc, než by musel. A tím nejspíš skončilo naše přátelství.
Dan scházel po schodišti chvíli po mně. Karolína vyhlašovala výsledek včerejší hry s názvem Reklama na partnera, kterou vyhrál Dan a Rudolfína. Dan tedy odložil tašku do kouta a šel si vybrat výhru. Ti dva získali možnost hodinové vířivky, která je za chatou, a ani jeden tuto výhru neodmítli. Vzali si prosecco a šli se nachystat na romantiku zvanou odplata.
„Sluší
ti to, čtrnáctko,“ řekne mi Jirka a podá mi malé pivo.
„Díky.“ Poděkuju za obojí, ale jsem přešlá z rozhovoru, který jsem vedla s Danem, a jsem přešlá i z toho, že moje kámoška si klidně jen tak odejde s ním, aniž by se zajímala, jestli mi to nevadí. Mělo by mi to vlastně vadit?
„Jsi v pohodě? Nechtěla jsi třeba víno?“ ptá se Jirka.
„Ne, pivo je v pohodě,“ řeknu mu a snažím se odprostit od situace, že ve vířivce budou dost možná nazí, protože já si třeba plavky nevzala.
„Vadí ti, že Fína šla s Danem?“ ptá se mě Jirka.
„Kolik máš bodů?“ zeptám se ho úplně mimo téma, protože mu na to nechci odpovídat.
„Jakých bodů?“
„No, v té vaší soutěži.“
„Žádný. Já to s nima nehraju, Luci.“
„Proč ne? Vždyť jsem hlavní cena, ne? Nemáš zájem?“ zeptám se tvrdě, naštvaně a odtažitě.
„Pojď se mnou ven, prosím,“ řekne, vstane a podá mi ruku. Váhám, jestli jít. Jestli on je ta správná volba. Jestli se moje budoucnost spíš neválí s Fínou v bublinkách. Jestli jsem nepromarnila svou šanci na lásku. Přátelství s Danem skončilo už před lety. Kdyby mu ležela v hlavě, vyhledal by mě přeci už dřív. Mohl, když přátelství s Maxem stále prohluboval a mě odstřihl.
A
tak podám Jirkovi svoji ruku a odejdeme spolu ven. Opřeme se o
dřevěné zábradlí před chatou a oba se podíváme na nebe.
„Ty hvězdy tady…“ vypustí nakonec Jirka. „Jako by pro nás tančilo celý nebe.“
„Je to zvláštní, viď? Měsíc je jen jeden, který je vidět, ať jsi kdekoliv, ale hvězdy takovýhle u nás nejsou,“ řeknu a užívám si ten pohled.
„Od první chvíle, co jsem tě viděl, Lucko,“ řekne a otočí se na mě, „jsem věděl, že jsi důvod proč jsem přijel a nevykašlal se na to.“ Podívám se na něj. Kouká na mě svým medvědím pohledem. Tenhle má jen on.
Oxybag pro prvňačku - Lehká aktovka, odolná a se zapínáním, které dcerka zvládá bez stresu
Hledám kamarádku z Plzeň-jih pro společné aktivity
Ahoj hledám kamarádku z PLZEŇ-JIH já mám 35 let a syn 10 let rádi vaříme,cestujeme, hrajeme si si a pod kdyby někdo měl zájem ať se ozve do zpráv
Jak jste sháněli architekta pro rekonstrukci domu?
Ahoj všem, chci se zeptat vás, co jste stavěli/rekonstruovali v blízké minulosti (třeba od roku 2023 doposud). Jakou cestou jste sháněli architekta, jaký to byl proces, co byste udělali jinak? Pracuji
Rozvod nebo další šance?
Tuto otázku jsme položili za uživatele, který chce znát váš názor anonymně a bez přímé účasti v diskuzi. Zveřejňujeme všechny informace, které nám poskytl. Další podrobnosti k dispozici nemáme, proto
Holky, nějaký osvědčený či oblíbený recept na banánový chlebíček? Díky 🙂
Skleněná Bublina-úvod
Vracím ručičky času zpět přesně o jeden rok. Vracím se k poznámkám, myšlenkám, pocitům. Vracím se k naději i zoufalství, které jsem celý rok cítila. Přemýšlím, jestli se na to mohlo přijít dřív. A proč to nikoho z odborníků, za kterými jsem byla nenapadlo.
Od trichologie (která měla vyřešit moje padání vlasů a svědění hlavy), přes neurologii (kam mě poslal doktor kvůli šíleným bolestem kloubů), gynekologii (kde jsem řešila nepravidelný a dlouhý cyklus), endokrinologii (růst chloupků na bradě a únava) až po gastroenterologii(nechutenství a nevolnost).
Vracím se zpět a sdílím svoji cestu nejen pro sebe, ale i pro někoho, kdo třeba teď sedí u počítače, čte tyhle řádky a každý den se ptá, jestli je to normální...?
Je normální být vyčerpaná tak, že sotva sedíte...je normální každých pár dnů tahat chomáče vlasů ze sprchy...je normální kvůli bolestem kloubů nemoct spát...je normální, že zapomínáte, ztrácíte slova, že se nepoznáváte v zrcadle...?
Dneska už vím, že nic z toho normální nebylo. Jenom jsem se snažila uklidňovat samu sebe, že je to věkem, intenzivnějším cvičením, málo vitamíny, hodně vitamíny, podzimem, zimou a pak jarem.
Když nad tím tak přemýšlím, během celého roku, kdy jsem měla nejhorší chvíle mě napadlo, že jsem nemocná. Prostě nějak uvnitř jsem tušila, že tělo s něčím bojuje. Tušila jsem, že taková únava není jen únava. Že mi stojí váha, i když pravidelně cvičím, že jsem po každém cvičení unavená, jako kdybych skládala vagon uhlí.
Ahoj, sos. Prosim pro kamarada. LONG covid, konkretne paleni kuze, tinitus, nesnesitelne bolesti zad, ochrnuti pri pokusu o sed. Je tady nekdo, komu neco fakt pomohlo? Dik..klidne do sz. Dekuji!
Děkuji všem za povzbudivé zprávy i srdíčka. Ani nevíte, jak moc mi to pomáhá.
Původně jsem neměla v úmyslu svoji nemoc ani svoji cestu sdílet. Nejsem ten typ pacienta, který se v nemoci šťourá, probírá jí a hodnotí.
Ale sama v sobě zjišťuju, že jsem se s tím nesmířila. Ještě ne. Pořád nade mnou visí diagnóza jako černý mrak, který odháním rukou.
Přemýšlím, kdy mi to dojde? Možná až budu sedět na chodbě v IKEMu. Možná tehdy.
Zjistila jsem ale, že mi pomáhalo se ze všeho během roku vypsat a když jsem si procházela poznámky, nebylo to snadné. Najednou se mi začaly vracet vzpomínky na pocity, které jsem vytěsnila. Nejen jako člověk, ale hlavně jako máma. Protože my mámy musíme být silné. Musíme jít dopředu, nenechat se ničím zastavit.
Je to vlastně paradox. Tak dlouho jsem se tu ptala vás, o čem bych měla psát, aby Vás to zajímalo. Tak dlouho hledala téma. Až se našlo samo. Život má vážně někdy zvláštní smysl pro humor 🙂
Třídím poznámky, které jsem psala a dávám jim formu. Pracovně jsem to nazvala "Skleněná Bublina", myslím, že to přesně sedí. Takže tak to bude vycházet, nevím, kolik toho bude a pochopím, že to někdo nechce číst 😉
P.S. Píšu i Threads a na fcb jsem klasicky jako celé roky-to jen, kdyby se někdo chtěl přidat.
https://www.threads.com/@sklenena_bublina
https://www.facebook.com/blogmamy?locale=cs_CZ
Nabízím slevu 25 % na Baagl, platnost do 20.8. Kdo si napíše první, pošlu mu ji do zprávy 🙂
Ahoj nemela by prosim některa z vas slevovy kod na booking? Sama jsem nejake rozdala a ted by se mi moc hodil. Velice dekuji ❤️
Zamilovaná do herce
Zdravím, chtěla bych zde založit takové dost neobvyklé téma... Je mi naprosto jasné, že se mi většina z vás určitě vysměje, ale s tím počítám. Ale chci se zeptat vás, těch málo, které se mi nebudou sm
Téměř 2leté dítě a všechno je problém. Máte radu?
Ahoj, Prcek parádně roste, za par měsícu bude mit dva roky. Jenze u nas mame uz delsi domu stav "vsechno je problem" zhruba pul roku. Nemyslim si, ze by se melo jednat o obdobi vzdoru. Prpsim vas, je
Je hnědý flíček po vypálení bradavice normální?
Dobry den, chtela jsem se zeptat, od jara dochazim na páleni bradavic na noze ke kožnímu …Pred tydnem ve stredu to bylo snad jiz po páté, v mezicase mazu nejakou mastičkou….Kazdopadne, tentokrat se mi
Namá někdo prosím slevu do Ikea? Nebo nevíte jestli se nechystají nějaké akce v časopisech?
Vracím ručičky času zpět přesně o jeden rok. Vracím se k poznámkám, myšlenkám, pocitům. Vracím se k naději i zoufalství, které jsem celý rok cítila. Přemýšlím, jestli se na to mohlo přijít dřív. A proč to nikoho z odborníků, za kterými jsem byla nenapadlo.
Od trichologii (padání vlasů a svědění hlavy), přes neurologii(šílené bolesti kloubů), gynekologii(nepravidelný a dlouhý cyklus), endokrinologii(růst chloupků na bradě a únava) až po gastroenterologii(nechutenství a nevolnost).
Vracím se zpět a sdílím svoji cestu i myšlenky nejen pro sebe, ale i pro někoho, kdo třeba teď sedí u počítače, čte tyhle řádky a každý den se ptá, jestli je to normální...?
Je normální být vyčerpaná tak, že sotva sedíte...je normální každých pár dnů tahat chomáče vlasů ze sprchy...je normální kvůli bolestem kloubů nemoct spát...je normální, že zapomínáte, ztrácíte slova, že se nepoznáváte v zrcadle...?
Dneska už vím, že nic z toho normální nebylo. Jenom jsem se snažila uklidňovat samu sebe, že je to věkem, intenzivnějším cvičením, málo vitamíny, hodně vitamíny, podzimem, zimou a pak jarem.
Když nad tím tak přemýšlím, během celého roku, kdy jsem měla nejhorší chvíle mě napadlo, že jsem nemocná.
Prostě nějak uvnitř jsem tušila, že tělo s něčím bojuje. Tušila jsem, že taková únava není jen "únava". Že mi stojí váha, i když pravidelně cvičím, že jsem po každém cvičení unavená, jako kdybych skládala vagon uhlí. A druhý den se sotva vleču.
Napadlo mě to. To víte, že ano. Tam někde v hlavě se čas od času vyloudila pochybnost.
Ve sprše, kdy jsem si při každém prohrábnutí hlavy vytáhla nechtíc další vlasy. Samozřejmě, že mě to napadlo. Ale nechala jsem uchlácholit, nevěřila jsem si a sváděla to na přechod.
A tak zapínala kávovar a pila litry zázvorového shotu, abych překonala únavu, četla informace o perimenopauze, přechodu, o tom, jak hubnout a proč se mi nedaří i když cvičím a jím správně, holila chloupky na bradě(protože ty patří taky k věku), polykala každé dva týdny černé uhlí na střevní potíže, sbírala vlasy i vlastní síly, abych mohla pokračovat.
A sbírám sílu i teď a uvnitř cítím, že jí budu potřebovat mnohem víc, než když jsem se snažila mávnout nad tím vším, co mi bylo a co jsem považovala za známky věku, stresu a počasí.
Protože tohle není jen o mě.
Je o nás.
Jsem totiž stále ještě máma. Máma, která tu pro svoje holčičky chce být co nejdéle a cítit se co nejlíp.
Jsem máma, která bude bojovat se vzácnou a nevyléčitelnou nemocí.
Ale já budu bojovat. Nevzdám se.
Další zastávka IKEM. Oddělení vzácných onemocnění.
