🍁Naše podzimní aktivity🥧
V rámci podzimní soutěže jsme se s vámi chtěly společně se Zuzkou @rebe podělit také o pár tipů na aktivity s dětmi, protože přeci jen inspirace není na škodu 😉 Jak jistě víte, já mám dítě jen jedno, takže škála mých tipů nebude extra široká, bude pro dítě okolo 2 let, ale i tak vám to snad bude stát za přečtení 😊 A pokud náhodou něco z našich tipů budete zkoušet, budeme rády, když se podělíte o dojmy a přidáte i hashtag #nebudlama 🐑 Tak jdeme na to:
1) Venku sbírat - doma třídit
Nebojte, nejedná se o sbírání odpadků a jejich následné třídění na plasty, papír atd. 😀 Tahle aktivita je postavena hlavně na tom, že děti rády venku sbírají přírodní materiály. Co budete sbírat záleží na tom, co máte v okolí, na co máte náladu, nebo prostě co vám cestou cvrnkne do nosu 😉 My jsme tentokrát sbírali prostě listy, které zrovna padají ze stromů 🍁 Takže venku nás zabavilo sbírání a potom jsem doma nasbírané listy protřídila a vybrala vždy 2 stejné 🍂 Jeden kus každého druhu jsem dala na tácek a jejich "dvojníky" jsem dala do misky, Maxim si potom postupně vytahoval listy z misky a snažil se přiřadit je k listům rozloženým na tácu. Někde se trefil, někde ne, ale pěkně se zabavil a celou tuhle listovou aktivitu završil tím, že všechny listy roztrhal na pidi kousíčky a z toho udělal hromádku (říkal tomu teda kopec 🤷♀️ ). To byl vrchol jeho aktivity 😀 Což jsem samozřejmě vůbec neplánovala, ale on byl nad míru spokojen 👏 Tuhle aktivitu jsme už dřív dělali s kaštany a ořechy a s různými šiškami. Pro starší děti můžete na kartičky vytisknout příslušné stromy a když správně spárují plody nebo listy, mohou přiřazovat ještě obrázek stromu 🌲🌳🌴
2) Podzimní pečení - dýňové muffiny
Dýně je jedna z typických surovin pro podzimní vaření, tak jsme zkusili vymyslet nějaký jednoduchý (a vzhledem k věku kuchaře hlavně rychlý) podzimní recept v hlavní roli s dýní, no a takhle to dopadlo 😋
Suroviny:
Haloween
slavit x neslavit.
Jako malá jsme tento svátek 'silne' neuznávali.
V te době nebyl asi nebyl ještě tak rozšířený jako dnes.
Člověk ovšem roste, mění se, a i názory může měnit.
Nechci aby moje děti chodili od domu k domu a prosili o koledu, ale kdo ví co bude za 10 let.
SVĚT SE MĚNÍ, A MY S NÍM.
Dnes u nás na vesnici slavíme haloween je to hezká tradice.
Děti v kostýmech chodí po celé vesnici a plní nejrůznější strašidelné úkoly.
Závěr večera je samozřejmě ukončen soutěží a nejhezčí dýní.
A nedalo mi to a něco o haloweenu jsem si našla 🙂
Zvyky Halloweenu se rozvinuly v Irsku na základě zvyků oslavy svátku Všech svatých, který byl přenesen do Irska z Říma. Opírají se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. Vystěhovalci zvyk přenesli v 19. století do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země.
V době irského národního obrození se kolem roku 1830 rozšířil názor, že Halloween vznikl z předkřesťanských keltských tradic, např. svátku Samhain. Toto pojetí přijal i etnolog James Frazer, který Halloween v knize Zlatá ratolest popisuje jako pohanský svátek s tenkou křesťanskou slupkou. Podobné romantické teorie se dodnes často citují, jsou však považovány za překonané.
Krásný den
Ahoj, z jakého materiálu máte povlečení, které je TOP? Mikroplyš, satén, mikrovlákno...chci vybrat přes internet, takže nemůžu omakat 😀 díky!!
Je to dobrý, naší rodiny se bát nemusíte
Je vědecky prokázáno, že kadidlo působí jako psychoaktivní antidepresivum
Pálení kadidlové pryskyřice bylo součástí většiny náboženských a kultovních obřadů po tisíciletí. Pryskyřice z kadidlovníku pravého, známá také jako kadidlo nebo olibanum, byla oblíbená díky tomu, že lidé zjistili, jak její aroma podporuje spirituální vnímání.
Pryskyřice z kadidlovníku je zmiňovaná v mnoha různých starověkých písemnostech včetně Starého a Nového zákona. Jsou jí tu přisuzovány mystické vlastnosti, díky kterým se její používání udrželo až do současnosti.
Vědecký tým z Johns Hopkins University a Hebrew University v Jeruzalému před nedávnem provedl odborný výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak působí vykuřování kadidlem na psychiku člověka a zda má kadidlo psychoaktivní účinky.
Vědci pozorovali primárně působení organických sloučenin kadidlové pryskyřice na chování myší. Zjistili, že tyto sloučeniny působí na oblasti mozku, které regulují emoce.
Kadidlo aktivuje především protein TRPV3, vyskytující se v mozku všech savců. Tento protein se vyznačuje tím, že napomáhá kůži vnímat teplo. Kadidlo působí na mysl silně antidepresivně a anxiolyticky, navozuje příjemný uvolněný stav. Pomáhá mysli uklidnit se, odpočívat a klidně vnímat okolní svět.
Není náhoda, že lidé mnoha různých vyznání při spirituálních obřadech pálili právě kadidlo. Vykuřování kadidlem zřejmě u účastníků ceremonií vyvolávalo pocit klidu, který jim umožnil rozjímat a hledět do budoucna bez napětí a stresu. Obřady provázené vůní kadidla navozovaly u věřících pocit klidu a štěstí. Na Středním východě bylo kadidlo po staletí považováno za velmi vzácnou komoditu. Dováželo se prostřednictvím velbloudích karavan ze subsaharských oblastí a ománské provincie Dhofar, kde je dosud hlavním vývozním artiklem.
Tukoni jsou zpět! Poté, co tajemní lesní tvorečkové z knih ukrajinské výtvarnice “vysvětlili” zubrovi podstatu hibernace a uložili medvěda ke spánku, bylo dost nasnadě, že je čeká další dobrodružství. V následující knize je autorka už postavila do hlavní role těch, kdo mají ve své hubené paži biologické náležitosti lesa.
Holky, poraďte nějaký film. Ne temný, ne násilný, ne srdcervoucí, ale ani úplnou srajdu 🙂.
Něco jako Po strništi bos, Tohle je náš svět... a takový typy.
Klidně i na zamyšlení, o rodině, nějakej inťáckej 🙂. Jen žádný války, obludy, nechuťárny, násilí, koncentráky 🙂.
Dětský pláč...
Narazila jsem na článek a nedá mi, abych ho nesdílela dál. Když ho četl manžel, pohoršoval se nad formou. Ano je dost emotivní, ale asi pro to mám pochopení. Málokdo chce dětem ublížit a přesto to všichni více či méně děláme. Je to jedna z věcí, se kterou se jako rodiče musíme smířit. Nejsme dokonalí a děláme chyby. Ale své děti milujeme a chceme pro ně jen to nejlepší. Takže je mi smutno z toho, když si rodiče v tom nejlepším úmyslu nechají poradit od odborníků a nakonec využívají metodu, která jejich dětem může opravdu hodně ublížit. Snad obsah tohoto článku někomu pomůže vyznat se v přemíře rad, které si často i protiřečí. Někdo by mohl namítnout, že stačí zdravý selský rozum.. I ten někdy potřebuje podpořit, když je sám proti všem 🙂
Tady je odkaz na článek http://vbavlnce.blogspot.com/2014/04/vzdelavame...
PS: Forma je hodně ovlivněná i tím, z jakého prostředí pochází. Ocenila bych pokud by se případné komentáře týkaly opravdu pouze obsahu článku.
Před třemi týdny jsem tu psala, že volala maminka jedné spolužačky od syna. Že ji ubližuje a že si stěžují i jiní rodiče. S maminkou jsme si vyměnily ještě pár smsek a vše utichlo. Minulý pátek email od učitelky, že prý slovně ponižuje a nadává spolužačce se kterou sedí. Prý jí rodiče posílají pořád emaily.Je to Arménka nebo tak něco. Tak jsme si promluvil a zjistila jsem, že je to naopak. Že od syna opisuje a je naštvaná,když jí to syn neukáže. Dokonce mu vyhrožuje pěstí. Učitelka na ní udeřila a ona se přiznala, že si doma vymýšlí. A teď už 2 týdny si syn stěžuje, že jeden spolužák nabádá ostatní kluky, aby s ním nekamarádily a u dokonce mu občas bere věci nebo do něj strkají. Je to ten, který si prý doma na syna taky stěžoval. Už i několikrát brečel a dnes ho i před spaním bolelo břicho. Jako kdyby nechtěl jít do školy.
Hraci karty poznavam svet od Atlas
Prosim prosim neprodavate nekdo nahoodou takovehle karty Poznavam svet? Dekuji moc!
Recenze c2. Ponozky pro babi super. Babi nadsena. Akorát pry by mohly lepe prilnout k noze na nártu apod. Ale jiste je to mnou zvoleným materialem nebo jsem spatne merila 😀
Mne se ponozky libi-ale stale so zvykam nasev pres hranu prstu. Je to rakovy nezvyk.
Celenky i teplaky dnes dcerka 100% pokrtila a vse na jednicku.
Jeste jednou velke diiiky @losbobos. Uz vymyslim, co bych zase potřebovala😀
Takhle nějak to vypadá u nás doma ☺️
😂 Půjčeno z Facebooku
Poradite prosim nekdo jakym adapterem pripevnit vajicko jané na maxi cosi podvozek kocarku?dekuji
Co s hodnými dětmi, které si zaslouží výlet? Vezměte je do Pekla!
Zhruba za měsíc je Mikuláš. Co takhle udělat si s dětmi takovou malou předpremiéru?
Znáte to? Po dlouhé době máte volnou sobotu a hlásí déšť, celý den a na celém území. Nezbývá tedy, než hledat nějakou mokrou variantu, někam se schovat. Po delším přemýšlení nám zbyly dvě volby - Peklo Čertovina a Staré Hrady. A abychom byli úplně fér, dali jsme vybrat Kryštůfkovi. A ač jsem to teda vůbec nečekala, Peklo zvítězilo!
Ve třináct hodin přišel pro naši skupinu jeden z čertů a vedl nás do podzemí k vládci pekel Luciferovi. Postavili jsme se s Kryštůfkem do první řady, ale to se neukázalo jako dobrý nápad. Poté, co se v parádně provedeném Luciferově sále otevřeli dveře a stanul v nich vládce pekelný v Kýšovi hrklo a začal se trochu bát. Ovšem nic, co by nespravila tatínkova náruč a přesun do zadní části. Odtud už zase zvědavě nakukoval, co se děje u Luciferova trůnu, jak probíhá vážení hříšníků a celá pekelná show. Na jejím konci jsme dostali možnost se s Luciferem vyfotit a na otázku, zda jdeme, přišla celkem překvapivá odpověď, že tedy ano. Takže máme krásnou fotku s Luciferem. Trochu divné bylo, že jinak se s ním fotily místo dětí spíš maminky, ale proti gustu😀.
Zakoupené vstupenky zahrnovaly volný pohyb po pekle, takže po hlavní show jsme se mohli volně pohybovat v prostoru. Navštívili jsme školičku pro malé čertíky, pravou čertovskou hospodu (tam mě úplně uchvátil skleněný roh, ve kterém podával čert pivo), čertovskou kavárnu a malou mučírnu, kde je možné si mučící nástroje vyzkoušet. Pak nás ještě čekala pekelná procházka mezi sedmi smrtelnými hříchy, které jsou velmi zajímavě vyobrazeny - jako výjevy z běžného života, pomocí figurín a spousty rekvizit. Na konci celé prohlídky nás čerti ještě naposledy svolali k trůnu Lucifera a losovala se tombola. Při vstupu máte možnost zakoupit si lístky do tomboly a hrát tak o různé ceny - čertovské hračky, čertovská trička a podobně. Poslední fotografie na trůně, tentokrát bez Lucifera, a už jsme se loučili.
O celé návštěvě Pekla Čertovina a také krátké zastávce ve skanzenu Veselý kopec si můžete přečíst na https://www.hola-sova.com/post/co-s-hodnými-dět.....
o 5 malin byla naprostá bitva 🙂)
malej to málem obrečel.
Reportáž s ženami, které nechtějí být matkami
#druhastranabarikady
Pokud záměrně nechceš mít děti, jsi pěkně sobecká. Jsi divná. Jsi kariéristka, která ve stáří zůstane sama. S těmihle předsudky se ve společnosti setkává mnoho žen, které se dobrovolně rozhodly, že děti nechtějí. Když ale život nesměřuje k velké šťastné rodině, kam tedy? Jaké důvody má Tereza, Kateřina a Eva pro rozhodnutí nestát se matkou? Záměrně bezdětných žen na světě přibývá. Podle českých statistik z roku 2009 se zhruba 7 % mladých žen nikdy neplánuje stát matkou. To je dvojnásobek stavu z devadesátých let. Podle posledních statistik v USA se toto číslo blíží dokonce ke dvaceti procentům. Podobně jsou na tom i evropské země jako Rakousko, Německo nebo Nizozemí. Nematky v průběhu staletí Když se ohlédneme do minulosti, s překvapením zjistíme, že česká společnost na počátku 20. století na tom nebyla o nic lépe. Téměř každá pátá žena byla bezdětná. Nahrával tomu především fakt, že početí dítěte mimo manželství bylo naprosto nepřijatelné. Situace se změnila až v 60. letech, kdy se prudérnost začala rozvolňovat, a bezdětných žen tak ubývalo. Velký boom přišel se 70. léty. Normalizační politici nabízeli výhodné novomanželské půjčky a porodnost tak byla rekordní. Pád komunistického režimu mladým lidem přinesl nové možnosti. Cestování, studium, kariérní vzestupy. Mentalita se s otevřením Západu proměnila a dnes už české dívky ví, že život nabízí kromě mateřství různorodé perspektivy. Jednou z nich byla v roce 2009 i zakladatelka klubu Nokidding, české odnože mezinárodní organizace, která sdružuje dobrovolně bezdětné lidi po celé ČR. Absence mateřských pudů i nechtěná odpovědnost Důvody, proč se nestát matkou, jsou různé. Pro někoho je přednější kariéra, někdo necítí mateřské pudy, někdo se bojí odpovědnosti. Příčin bývá ale většinou víc. „Těch důvodů je hodně. Za prvé k tomu nejsem charakterově uzpůsobená a dítě bych na první místo postavit nedokázala,“ uvádí jednadvacetiletá studentka biologie Tereza. „Za druhé v tom vidím velkou odpovědnost. Nechci riskovat a udělat rozhodnutí, které bych nemohla vzít zpět. Navíc děti nemám ráda.“
Téma mateřství si s odpovědností spojuje také Eva, šestatřicetiletá asistentka na vysoké škole, která se rozhodla svůj život zasvětit vědě. „Dítěti se programově nebráním, ale zatím je to pro mě vyloučené. Chci se věnovat oboru, který mě naplňuje. Myslím si taky, že rodičovství je strašně odpovědná role, protože musíte vychovat slušného člověka. Kdybych dítě měla, chtěla bych se mu věnovat.“ Osmadvacetiletá Kateřina, testerka počítačových her, nad konkrétními důvody přemýšlí déle. „Jsem prostě taková. Jako malá jsem si nikdy nehrála na rodinu, nezajímalo mě to. Nikdy jsem se v obchodech nerozplývala nad oblečením pro miminka. Od mala jsem zkrátka věděla, že děti nechci. Nemám mateřské pudy.“ Šťastné partnerství bez dětí? Mnoho lidí si spojuje nematku se single životem, opak je ale pravdou. Bezdětnost rozhodně není pro spokojené partnerství překážkou. Z dokumentárního snímku Jany Počtové Nerodič (2017), který mapuje šest různých forem rodin, navíc vychází dobrovolně bezdětní manželé jako nespokojenější pár. Je ale snadné najít partnera, který děti nechce? „Potkala jsem už hodně mužů, kteří děti nechtějí.“ říká Tereza „Je jich rozhodně víc než žen. Při výběru partnera je tohle jedna z podmínek, kdy musíme oba dva dopředu vědět, že děti nechceme. Nikdo z nás by totiž neměl dělat tak velký kompromis, který by pak ve vztahu visel.“
Stejný názor sdílí i Eva s Kateřinou. „Asi bych s někým, kdo by děti chtěl, vůbec být nemohla.“ říká Katka. „Ani kdyby chtěl děti adoptovat či být na rodičovské. Já bych to prostě nezvládala.“ Nemilosrdný tlak společnosti Ať už je žena zadaná nebo žije sama, tlak společnosti je neúprosný. Fenomén dobrovolně bezdětných žen je v české společnosti v porovnání s vyspělejšími evropskými zeměmi tematizovaný ještě velmi málo. Ideálem zůstává velká šťastná rodina a běda, když se žena mateřství vyhýbá. Po hraniční třicítce se s narážkami společnosti setkává často. „Rodina už dávno pochopila, že jdu jiným směrem. Zažívám to ale hlavně v práci a mezi přáteli,“ říká třicátnice Eva. „Nedávno mě zastavila šedesátiletá kolegyně a začala mi radit, abych si někoho našla. Proč bych si měla někoho hledat? Stejně tak mě přestalo bavit scházet se s kamarádkami, které chtěly nestále probírat děti a vztahy. Dnes už se setkávám jen s těmi, které se se mnou baví ‚normálně‘.“ O životních katastrofách, které mohou vyústit z nátlaku okolí na nezadané třicátnice, ví Eva své. „Mám kamarádky, které když ve třiceti neměly partnera, tak si koukaly někoho uhnat a během půl roku s ním zplodily dítě. Dnes už je vztah s mužem nenaplňuje, tak mají zároveň milence. Od manžela odejít nemůžou, protože platí hypotéku na byt. Rozhodně tenhle model není neobvyklý a znám takových holek víc. Když takový příběh vždycky vyslechnu, vážně si v tu chvíli gratuluju.“ Nejmladší Tereza se vzhledem ke svému mládí spíše setkává s tím, že ji okolí zatím nebere vážně. „Většina lidí řekne, že jsem blbá a opakují, že mně to přejde. Stojí si za tím, že si to rozmyslím a až se mi narodí dítě, budu šťastná. Neuvědomují si asi tu zodpovědnost, kterou já za tím vidím.“ Katka navíc přiznává, že výrok: „Děti nemám ráda.“, je ve společnosti nemyslitelné tabu. „Vždycky slyším: „Mám ráda děti, ale nechci je.“ Málokdo řekne, že si s dětmi nerozumí. Já k nim ale pozitivní vztah opravdu nemám. Když křičí nebo brečí, tak mi to vadí a nevím, co s tím. Zároveň si vůbec nepřipadám chladná. Mám jinak lidi i zvířata moc ráda.“ Od nepaměti byla představa o úspěchu muže a ženy rozdělená jasně. Úspěšný muž nashromáždil hodně majetku, úspěšná žena se dobře vdala a porodila zdravé děti.Tenhle pohled doposud ve společnosti přetrvává. Zatímco na bezdětnou čtyřicátnici pohlíží společnost s pohrdáním, bezdětný čtyřicátník tak radikálně souzen není. Z biologického hlediska ženské hormony podporují rodičovské pudy více, proto je za špatnou považována hlavně žena. „V populaci se hodně lišíme,“ říká studentka biologie Tereza. „Některé ženy chtějí děti tolik, že jinak pro ně život nemá smysl. To je v pořádku, ať je mají a ať jsou spokojené. Existují ale i ženy, které mají tyto biologické rytmy nějakým způsobem utišené jinými hladinami hormonů.“ Dámy, nerozmyslíte si to ještě? Zdá se, že respondentky mají jasno a matkami se skutečně nikdy nestanou. Je jejich rozhodnutí ale definitivní? Nemůže se něco změnit? „Byla bych samozřejmě hloupá, kdybych si myslela, že se nic nemůže změnit.“ říká Tereza. „Zvlášť v jednadvaceti. Jde mi ale hlavně o to, abych nedělala žádný rozhodnutí ze strachu. Jen kvůli tomu, že to dělají všichni. Na 99 procent ale rozhodnutá jsem.“ „Určitě to konečné rozhodnutí je.“ odpovídá Katka. „Cítím to tak odjakživa a nemyslím si, že se to změní. Chtěla bych mít kolem sebe lidi, které mám ráda a dělat, co mě baví. Zkrátka být šťastná, a to bych s dětmi nebyla.“ „Definitívní to není, ale zatím je to pro mě vyloučené.“ říká Eva. „Chci se věnovat hlavně filozofii, která mě naplňuje. V tomhle oboru je pro mě takové myšlenkové bohatství, ve kterém vidím velký smysl. Ale rozhodně ne v tom, jestli porodím dítě.“ Tereza, Katka ani Eva se zdají, že smysl života skutečně hledají jinde. Přede mnou sedí tři sebevědomé mladé ženy odhodlané poprat se za svá rozhodnutí a životní spokojenost. Daly přednost vlastnímu názoru před očekáváním společnosti, sebeúctou před zbrklým „lovením“ jakéhokoli partnera. Jsou příliš zodpovědné na to, aby se násilím nechaly vtěsnat do role matky, ve které by pak mohly selhat. Není přece špatné něco nechtít. Vylezme z ulit stereotypů a připusťme, že různí lidé mohou mít na věci různé pohledy.
Holky,potrebovala bych prosim Vas poradit😉Kazdy rok kupuji klukum adventni kalendar Schleich...Libi se mi,ze jsou tam cele postavicky zviratek atd...Letos jsem chtela zmenu,moc jinych kalendaru jsem ale nenasla...Jako Lego city dobry,ale to budu mit zase doma vsude male kosticky...Radeji bych neco vetsiho jako je ten Schleich....Mate doma nejaky takovy?Doporucte,dekuji.
Děvčata, mám dotaz.
Kam se správně vyhazují prázdné plastové obaly od tekutych wc čističů?
Do plastů nebo do komunálního odpadu?
Děkuju!
Malé zamyšlení nad výchovou s pomocí systému trestů a odměn. Ani jedno nezavrhuji, ale často čtu, že je to způsob východy, kterým v nás naši rodiče vychovali slušnost, respekt a kázeň. Je to opravdu tak?
Včera jsme se cestou ze školky zastavili na velký nákup v Kauflandu. Místa pro rodiny byla plná, tak jsme zaparkovali na druhém konci parkoviště, abych mohla v klidu obsadit dvě místa. Na standardním místě se při vystupování prsy otírám o dveře, vajíčko z auta nevyndám ani náhodou, natož Mínu z něj. Než jsme nekoupili, místo se uvolnilo, tak jsem nechala děti hlídat Mínu a vozík a rychle přeparkovala. Pohodlně usadila děti a začala vyskládávat nákup. Vedle nás se uvolnilo další místo a vzápětí na něm zaparkoval starší pár. Měla jsem nakoupeno, chystala se odjet, o nic mi nešlo, tak jsem byla celkem v klidu, ale princip, že ano.
To je vyhrazené místo pro rodiny s dětmi, asi jste přehlédli značku, upozornila jsem paní a ukázala na značku přímo nad jejich kapotou. Paní se uchechtla a odešla.
– A co? Pustil se do mě pán, je tam snad zákaz vjezdu?!
Ne, vysvětluju, je to vyhrazené míso pro rodiny s dětmi, aby mohli vyndat děti z auta a děti nemohly vběhnout pod auto. Vy děti nemáte.
– Pán se rozhlíží. No, ale policajti tu žádní nejsou, že ne? Přece je na mě nebudete volat, aby mi dali pokutu.
To jistě ne, říkám, mají na starosti důležitější věci, ale je to od vás bezohledné. Vy jste mohli zaparkovat jen o dvě místa dál, je tu dnes dost volno.
– A co bych z toho měl? Tady je to blíž!
Pro vás ano, ale rodina s dětmi na běžném místě nezaparkuje a bude muset přes celé parkoviště.
– Všichni, kdo tady parkují, žádné děti nemají!
Já mám tři, klidně vám je ukážu 😀 Otevírám zadní dveře.
– Vy jste výjimka, ti ostatní děti nemají. Zavolejte je všechny, ať si přeparkují, pak odjedu i já. Proč zrovna já bych měl zaparkovat jinde?
Protože by vám mělo být trapné chovat se takhle bezohledně.
– Chvíli nechápavě zírá, pak odchází.
Nemůžu si pomoct, ale podle mě předvedl v jednom rozhovoru všechny důvody, proč mám nad tresty a odměnami velký otazník. Hrozí mi za to trest? Pak to dělat nebudu, ale pokud je trest daleko, tak klíďo píďo. Dostanu za to odměnu? Budu z toho něco mít? Ne? Tak to sorry jako... Ale ostatní to dělají taky!
To není ani slušnost, ani respekt, a už vůbec ne kázeň. Tohle z dětí vychovat nechci. Chci, aby dělali věci proto, že je považují za správné, i když jsou nepohodlné nebo náročné. Chci, aby byli slušní, ohleduplní, nápomocní. Aby dokázali zvážit, jestli problém, který svým chováním někomu způsobí, dalece nepřeváží výhodu, kterou získají oni. Aby domýšleli důsledky a rozhodovali se podle nich, ne podle toho, co dělají ostatní.
Rezignovat na odměny a tresty je jen jednou z cest, sama o sobě by určitě nestačila. Stejně jako bezohledný sobec nevyroste z každého, kdo dostal občas přes zadek nebo bonbon jako malý úplatek. Je to každodenní dřina a práce i sama na sobě. Ale zrovna to, jak je vychována starší generace, je pro mě velkým důvodem, snažit se to dělat jinak...
Relax 👩🎨🦋❤️
A další dečka pro miminko🙂
A další dečka pro miminko🙂
Posledních 75 dní 😊
Období teplých pyžamek a chlupatých pantoflí je tady! 😍 Babí léto totiž nebude trvat věčně!!! Mrkněte do skupinky PEPCO, nízká cena tě vždy přivolá! a nahlédněte do nového #pepco_letak v platnosti už od zítřka!
Ahojky maminky. Máme dřevěnou podlahu v obýváku a v budoucím dětském pokoji marmoleum. Zvažuji pořídit tuto podložku. Neviděla jsem ji teda na živo, ale líbí se mi, že je barevná, ale z druhé strany jemná. Máme 6ti měsíční princeznu a pěnové puzzle mi vadí na údržbu. Máte někdo zkušenost? Vyplatí se nebo zvolit jinou levnější variantu. Děkuji. Fotka půjčená z internetu.
