Zdravotní sestra: pro někoho povolání jako každé jiné. Pro někoho práce, která není ohodnocena tak, jak by měla. Práce, kdy se po sestřičkách vyžadují stále větší nároky, zodpovědnost a někdy si může připadat spíše, jako administrativní pracovník, než osoba především pomáhající lidem. Kreditní systém a stále se měnící studijní požadavky tomu také moc nepřidají a tento pěkný obor, spíše mnoho mladých budoucích zdravotníků odradí od dosažení tohoto povolání. Ovšem, ten který se pro tuto práci narodil, přizpůsobí se každé situaci a je vděčný, že takto záslužnou práci může vykonávat.

Třeba, jako já. Na začátku studia jsem si nebyla úplně jistá, zda tuto práci zvládnu, zda jsem člověk na správném místě. Naše paní profesorka psychiatrie, se nám během jedné vyučující hodiny přiznala, že nikdy neměla ráda tento obor, dokonce z něj i málem propadla. No a nyní je kapacita a nejlepší psychiatr v kraji. Já jsem na tom nějak podobně. Na škole jsem říkávala, že nikdy nebudu mít děti a nechci s nimi ani pracovat. Nyní už vím, že se nemá nic podcenit , obzvlášť přísloví : nikdy neříkej nikdy. Po narození mé dcery jsem opravdu začala s dětmi pracovat. Během mateřské jako spoluzakladatelka jednoho rodinného centra jsem byla (a jsem) vedoucí několika kroužků pro děti. Pak, když jsem si hledala práci, přišla nabídka pracovat na novorozeneckém oddělení. Já ji vzala všemi deseti a jsem nesmírně ráda za tuto možnost, že můžu pracovat na tak pěkném, voňavém prostředí. Některé maminky jsou vděčné, že se jim věnuji. Jsou rády za mou optimistickou náladu, za každou radu, některým stačí, když si s nimi jen tak popovídám, vypůjčím si jejich mrňouska aby ony samy si mohly aspoň na chvíli odpočinout a ony mi pak poděkují jejich spokojeností a úsměvem, tak si říkám, stojí to za to… Jsem člověk na správném místě a neměnila bych. I když jsou i perné dny, kdy je více porodů, či nějaký s komplikací, je to moc hezká a záslužná práce. Ostatně, jako naše oddělení tak i ostatní mají svůj smysl a kouzlo..své poslání…

A jaká je vlastně náplň práce sestřičky na novorozeneckém oddělení?

Přímo na novorozeneckém oddělení se komplexně staráme o narozená miminka. Jakmile z porodního sálu přijedou k nám, miminka ošetříme, zvážíme, poměříme, vykoupeme, oblečeme je do jejich vlastně prvních oblečků a dáme na výhřevné lůžko, kde spinkají či pomaličku se seznamují s okolním světem. Chodíme na sál k operativním porodům, kde stojíme vedle gynekologa – operatéra, a jakmile vybaví z maminky miminko, tak nám jej předá a my zahajujeme ošetřovatelskou, někdy i resuscitující péči. Stejně tak, na porodním sále, když se očekávají komplikace, pro jistotu si nás s pediatrem zavolají a my jsme připraveni na záchranu miminka. Nebo jen ošetření, zabalení a předání šťastným rodičům. Musím se přiznat, že někdy jsou tak dojemné chvilky, že i já mám co dělat abych udržela slzu v oku.

Naposled, když tatínek byl pracovně v Avganistánu a nestihl být přítomen u porodu. Sledoval tedy vše přes mobil na kameře. Jakmile se děťátko narodilo, kromě maminky a babičky začal plakat i tatínek na mobilu někde daleko v zahraničí..I když vidím porození miminka skoro denně, jednou jsem máma, ženská, a takové dojemné chvilky, mě pokaždé obměkčí…

Někdy to u nás vypadá, jako na jipce, zvláště, když je třeba nějaké miminko na infuzní terapii, fototerapii, či nedonošené v inkubátoru. Některé maminky zvládají péči na jedničku, některým se musí trošku pomoci. Ať už je to kojení, první koupání, přebalování, bolavé bříško, různé domácí patálie, či rady do života. Ráda si s nimi povídám a vše potřebné vysvětlím a ukážu. Kromě samotné péče o miminko, máme za úkol různá screningová vyšetření novorozence. Denní i noční harmonogram a celková práce specifikovaná právě tomuto oddělení.

Ahoj Katka, môžem ťa tak volať, ja som Martin. Ako si na tom s časom na našu virtuálnu kávičku?
Ahoj Martine, těší mě 🙂 S časem to u mě bude trochu problém-děti i hlídací babička jsou nemocné, takže to možná bude rozhovor při více kávičkách. U jedné to pravděpodobně nezvládnu... 🙂
V poriadku, tak si budeme písať priebežne. Všimol som si, že si sa v minulosti už zapojila do Charitativnej dražby na Koníku. Prečo a ako?
No, nezapojila jsem se jen já, zapojil se i manžel. Asi díky Amálce jsme došli k takovému našemu životnímu závěru - smyslem života na této zemi je pro nás pomáhat potřebným, a to tato akce dělá. A dělá to velmi příjemným způsobem. Rozhodli jsme se tedy zapojit. Nejdříve jsem v aukci pro Leušku (tento příběh naši rodinu velmi zasáhl) vydražila panenku a v dalších aukcích jsme přispěli svými výrobky-nejdříve manžel, potom i já.
Vždy hľadám ako človek dôjde k takejto životnej pravde sám v sebe, či to príde v momente, alebo je to dlhá cesta dňami? O to vzácnejšie je to, že ste v tom s manželom spolu.
Jak jsem říkala, došli jsme k tomu díky Amálce, asi před rokem. Bylo to v době, kdy jsme s Amálkou už 2 roky prožívali hon po doktorech a fyziterapeutech, abychom zjistili, co jí vlastně je a nějakým způsobem jí pomohli posunout se trochu dál (nic z toho se teda zatím nepodařilo), a i když jsme věřící, tak nějak jsme začali víc přemýšlet, proč tu vlastně jsme. A toto nám dalo smysl. Takže svým způsobem je to dlouhá cesta a zároveň je to moment-takové to cvak, aha, ono to tak fakt je. Akorát aby k tomu člověk došel, musí prožít něco, co ho k tomu dovede. Tak to aspoň bylo u nás.
Kiež by to takto cvakalo medzi ľuďmi čoraz častejšie 🙂 Povedz s čím bolo najťažšie sa zmieriť pri Amálke?
Od malička jsem se nejvíc těšila na vlastní děti. Když jsem potom otěhotněla, přála jsem si holčičku. Těšila jsem se, jak spolu budeme vařit, péct, jak ji budu čančat, česat vlásky a budeme si spolu užívat takové ty holčičí věci. Potom dr. řekl, že to holčička bude a já jsem v tu chvíli nemohla být šťastnější. Když se narodila, vypadalo vše ok. Rozhodla jsem se, že k 1. narozeninám dostane kuchyňku, do které jí ušiju jídlo, tak jsem začala chvíli po porodu, abych to za ten rok stihla... To rozešité jídlo jsem nedávno našla ve skříni... Jsou to malichernosti, ale asi se s nimi nikdy nesmířím... Takže to je pro mě asi to nejtěžší
Určite však prišli iné radosti, ktoré ťa rozosmejú...?
Jasně! Amálka je vodní živel, takže si vlastně užíváme každý večer ve vaně. Má taky dva mladší bráchy, kteří ji milují a ona už se na ně taky většinou těší. A začíná s nimi být už docela prča. Myslím, že si ještě užijem 🙂
Tak z toho cítiť skutočne radosť zo života 🙂 Je niečo, čo by si si veľmi priala, aby sa splnilo?
Samozřejmě bych si přála, aby byla Amálka, kluci i manžel celý život zdraví a nikdy se jim nic nestalo... Za stávajících okolností by mi stačilo (i když ono to není nijak málo), kdyby se Amálka nemusela trápit žádnými bolestmi, operacemi apod. a kluci s manželem byli zdraví a nic se jim nestalo. Jinak bych si už teda velmi přála kuchyň 🙂
Rada varíš? A čo najradšej?
Jo, vařím docela ráda, i když občas bych se bez toho obešla a ráda si nechala od někoho uvařit... A co nejraděj? Nejraděj asi něco, co nevím, jak se přesně dělá, jen mám představu chuti a ve výsledku toho docílím přesně tak, jak jsem si představovala. Mám ráda výzvy a hlavně ten konečný vítezný pocit 🙂
Rád by som niekedy ochutnal to niečo, čo presne nevieš ako sa dělá 🙂 Všimol som si, že si aj ty tento rok oslavovala 10 rokov manželstva. Prezradíš mi, ako to všetko začalo?
10 let manželství ne, to bylo od začátku chození. Manželé budeme zítra teprve 5 let. A jak to začalo? To je docela dlouhý příběh. Ve zkratce dozvěděla jsem se, že se mu líbím, a i když on se mi teda nelíbil, byla jsem 15-ti leté zamindrákované zvědavé kuře, tak jsem k němu ze zvědavosti začala chodit na kytaru a pak jsme se začali scházet i mimo kytaru... Až jsme se teda před těmi 5 lety sešli v kostele  🙂
Zajtra (28.10.) máte výročie? Tak to je úžasne. Zo srdca vám prajem veľa lásky. Hoci myslím, že tej lásky u vás je skutočne veľa, veľa... 🙂 A naučil ťa hrať na gitare?
No trochu jsem ze začátku hrála, ale pak už jsem to nepotřebovala, když jsem měla a mám jeho. Takže nic neumím.
Takže on ti hráva na gitare. Zložil niečo pre teba?
Když jsme spolu chodili, tak mi hrával. Teď hraje spíš dětem. A jestli něco složil nejsem si jistá, ale mám pocit, že ano. Su ostuda, že si takové věci nepamatuju 🙂
Je niečo, čo ťa naučilo tvoje manželstvo a cítiš, že je to veľmi dôležité?
Nevím, jestli mě to naučilo moje manželství nebo rozpadající se/rozpadlá manželství jiných, ale být náročný na toho druhého, hlavně teda při výběru. Myslím, že my jsme nároční byli (hlavně Honza, já se při něm ve svém věku jen vezla), ale teď z toho určitě těžíme-můžeme se jeden na druhého spolehnout, věřit si a opřít se o sebe.
A podľa teba na čo treba klásť dôraz pri výbere?
Ty mi dáváš 🙂No třeba manžel si mě testoval-bral mě na čundry, aby věděl, jak zvládám/zvládáme krizové situace (nevyspaná, týden bez vody na umytí, nohy plné plyskýřů, těžký batoh na zádech, Tatry před náma) 😀Taky sis nějak testoval svou budoucí manželku? ;) Ja nie 🙂 U mňa platí, ak ju miluješ nie je čo riešiť. Požiadal som ju o ruku skôr než som mal vôbec čas ju testovať 🙂 Predpokladám, že si všetko zvládala na jednotku a presvedčila ho o svojich kvalitách 🙂 Vrátim sa k Modrému koníku a ku zbierke. Čo si pocítila, keď si sa dozvedela, že najbližšia zbierka bude práve pre Amálku?
Překvapení, radost, vděk, obavy a zároveň takový zvláštní klid, naději, chuť dál pracovat s Amálkou.
Prajem tebe a tvojej rodine, aby peniaze zo zbierky dokázali zmierniť problémy súvisiace s chorobou Amálky. Kiež by sa dala takto zbierať ľudská láska, ktorá by liečila 🙂Ešte mám niečo na srdci. Ja verím, že človek, ktorý úprimne niekomu niečo daruje, čím mu pomôže, že ho to zmení. Čo sa podľa tebe zmení v človeku, keď niekomu pomôže?
Víc si váží toho, co má, ať už je to zdraví, rodina, dobré vztahy, peníze, majetek... Případně přehodnotí priority. Nebo by to tak podle mě mělo být.
Páči sa mi tvoja odpoveď 🙂 Veľmi Ti ďakujem za tvoj čas, ktorý si mi venovala, že som mohol trošku nahliadnuť do tvojho života a spoznať ťa viac. Cítim, že si krásny človek a prajem tebe a celej tvojej rodine len to dobre. Máš čím inšpirovať iných a verím, že to tí, ktorí budu čítať naše riadky pocitia 🙂
Jejda, ty mě uplně přivádíš do rozpaků. 😀 Ale děkuji, taková slova se hezky čtou. Děkuji ti za povídání. Za otázky, které jsi měl. Donutily mě docela přemýšlet a taky povzpomínat, což už nedělávám moc ráda, nicméně teď to bylo fajn 🙂
...
Od 1. novembra začína Charitatívna dražba pre Amanku dcérku Katky. Chcel som Katku viac spoznať, lebo som presvedčený, že osobný vzťah je pri vzájomnej pomoci dôležitý. Trošku nahliadnuť do života, spoznať radosti aj utrpenie iného človeka nás zbližuje, navzájom súcitime a vtedy poskytnutá pomoc je skutočná. Katke dnes srdečne blahoželám k výročiu svadby a prajem vám obom veľa lásky, aby ste zvládli čokoľvek vám život prinesie. Vás ostatných pozývam na dražbu, pridajte sa, buďte štedrí, neoľutujete. Pridajte sa do našej skupiny - https://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/Martin