Na jaře jsem se zúčastnila brněnského veletrhu ProDítě, kde jsem se setkala se svým „šéfem“ z Joie! Důvod byl ten, abychom si společně prohlédli nové produkty a vybrali zboží, na které se můžu v roce 2019 těšit k otestování.

Prohlédla jsem si nové barvy kočárků, byly mi představeny vzory jídelních židliček, lehátek a postýlek a samozřejmě jsme důkladně prošli i novinky mezi autosedačkami, kterých v poslední době nebylo málo.

O autosedačce i-Level už jsem měla načteno předem, takže jsem na ni byla moc zvědavá a rozhodně jsem doufala, že právě ona se nám dostane do rukou k otestování! A taky že jo! 🙂

Už na výstavišti jsem si vybrala k testování vínovou barvu Lychee, protože prostě nemám ráda černou na dětském zboží a ta barva je naživo opravdu krásná! Autosedačka je vyrobena z velmi příjemného kvalitního materiálu a řádně vypolstrovaná, aby děti měly pohodlí. Co mě velmi potěšilo je, že je polstrování ramenních popruhů nesklouzává z pásů, takže není tak snadné je ztratit- na to jsem totiž expert. 🙂 

 V loňském roce v testu autoklubu ADAC věnovanému dětským autosedačkám získala autosedačka Joie i-Level vynikající hodnocení (1,7). Umístila se mezi nejlepšími letos testovanými autosedačkami a opět potvrdila špičkový poměr cena / výkon, který je doménou výrobků značky Joie. Na výsledky testu se můžete podívat i přes Dtest, pokud jste předplatiteli.

Na úvod opět základní informace o autosedačce i-Level s ISOfixovou základnou:

Vždycky jsem byla zvědavá na to, jak miminka reagují na multifunkční houpátka, takže když jsem se dozvěděla, že budeme jedno takové houpátko testovat, měla jsem fakt radost! Říkala jsem si, že zrovna s Kristiánkem by to mohlo být fajn, jelikož je celkem klidné miminko a rád pozoruje okolí. A nepletla jsem se, i když se teda nikdy nepodařilo, že by ho houpání či písnička uspala, ale výhled z něj měl teda parádní! 🙂

Testovali jsme poctivě vážně všichni! Dokonce i pejsek z Fisher price a Bořek Stavitel! 🙂

A teď pár základních informací o houpátku:

Joie Sansa je houpátko a lehátko v jednom. Nabízí nepřeberné množství funkcí, pohybů a také možnost sundat samostatné lehátko, což dělá ze Sansy 2in1 jeden z nejuniverzálnějších výrobků tohoto typu na trhu. 

Mnoho možností houpání- Sansa 2in1 nabízí možnost houpání dopředu a dozadu, ze strany na stranu, nebo i jejich kombinaci zároveň. Snadno tak naleznete ten nejoblíbenější pohyb pro právě vaše dítě.

Kompaktní parťák na cesty - Sansa 2v1 patří mezi nejméně rozměrná multifunkční houpátka na trhu.

Menší výlev třídní učitelky devítky, těsně před slavnostním rozloučením zítra ve škole.

Napadl mě nejprve název "Jak znám puberťáky". Ale není možné ho použít - za prvé: neznám je, protože až na zázračná souznění duší podle mě nikdo nikoho nezná. A slovo "puberťák" mi poslední dobou vážně jde proti srsti. Proč? Čím dál častěji si všímám, jak dospělí na dospívající reagují. A není to pěkné.

Úplně od začátku. Mnoho rodičů sdílí fotky a situace týkající se jejich ještě nenarozených, čerstvě narozených, pak malých, roztomilých dětí. A náhle přijde věk zlomový, "dospívání", a ... nic. Raději se o nich snad nemluví. Jako by nebyli, protože najednou jim nerozumíme. Najednou přijde pocit, že se není čím chlubit? Dávají nám až moc silné zrcadlo? Jako by všichni zapomněli, že i oni touto fází prošli. Jako by si dali klapky na oči a zámek na paměť, jako by si v hlavě vypnuli snahu pochopit své dítě, své vnouče...

Co mě v poslední době opravdu zvedlo? Na setkání rodičů, kde jsem byla jako matka, řekla má kolegyně, skvělá učitelka, větu v rámci rozhovoru s ostatními rodiči: "A nebo co myslíš ty, Ivet?" a já: "Zařídím se podle tebe, protože já pracuju se staršími dětmi a ohledně prvního stupně úplně věřím tobě." A jeden tatínek řekl: "Na druhým stupni? To musí být strašný!" Odpověděla jsem tak nějak automaticky, že jeho dítě bude za pár let taky v devítce, tak není proč přemýšlet o tom, že děti na druhém stupni jsou strašný. Ale jako by si mě toto téma celý školní rok hledalo. Mému manželovi v práci se divili, že jeho žena je učitelka a ještě třídní devítky! Hrůza, jak může přežít? A je normální? (Tak to nevím, to si vždycky vzpomenu na větu mé kamarádky, že nikdo není normální - velká pravda). Když jsem někde zmínila, že učím, byly reakce dvou typů: To jsi dobrá, jak to můžeš dělat? / Neumíš nic lepšího? (Častá reakce můžů a žen ve vedoucích pozicích. Jinými slovy, ale v podstatě s tímto významem. - Ne, nic lepšího jsem zatím nenašla. A nechtěl bys jít taky učit? Chlapi ve školství vážně  chybí, ale málokdo na to má. 😀 / A víš, že vlastně manažeruju tým 26 lidí? To je, viď?). 

Další příklad? Vezmete děti na prohlídku na zámek a průvodkyně je vyřízená už předem, protože ví, že povede školu. Odpovědí jí na pár dost záludných otázek (zdalipak víte, kdo jsou Tuaregové - "naše" děcka to vědí a nemyslela tím to auto), pak nevědí jednu věc a ona reaguje slovy: "Tak vidím, že na vás škola moc stop nezanechala. A vy jste tu jako za trest?" - "Ne, paní průvodkyně, oni tu nejsou za trest, ale představte si, že některé z nich historie vážně zajímá, naopak někteří se dostanou na prohlídku zámku jen s námi učiteli. A my jsme rádi, že nám pomáháte vytvořit jim lásku k památkám a rozšířit rozhled a budeme potěšeni, když na nás budete vstřícná. " 

Naopak, při slavnostním výletovém obědě byly naprosto skvělé servírky v restauraci, připravily nám slavnostní tabuli a chovaly se k nim jako k dospělým hostům. A jak to fungovalo a co všechno se skoro dospěláci při tom slavnostním obědě o etiketě a chování díky skvělému personálu naučili!) Paní asi tak sedmdesátiletá, která nás potkala na procházce, nám na ulici řekla, že to je úžasné, jak s nimi chodíme a ukazujeme jim, co je tu hezkého a popovídala si s námi o úžasné zkratce dírou ve zdi mezi ulicemi, kterou po čtyřiceti letech zazdili zrovna, když ji chceme vyzkoušet.

A jak se blíží konec školního roku,tak končí i zájmové kroužky.Nicollka měla letos 3. První má anglický jazyk 4.rokem formou hry.2 moderní gymnastiku tu 3.rokem a to je u nás hlavní kroužek,ten má 3x týdne po 1,5-2h.Vybrala si ho sama,takže na nás už bylo jestli do toho půjdem nebo ne.Šli jsme😁Byli dny i měsíce kdy odmítala chodit,její období,už jsme se i rozhodli,že letos skončí ale dnes mi říká:Mami já chci chodit...Tak uvidíme po soustředění a prázdninách.3 parkour vždy o víkendu,ale po 3 měsících to ukončila😂Škola a do toho kroužky je občas záhul ale to jistě znáte..Každý kroužek co má či měla vždy chtěla sama.A jak to máte Vy?

O druhém porodu musím začít už 7.3.2019. Termín porodu byl 16.3., takže času dost. Dcerku jsem sice rodila o 8 dní dřív, ale vyvolávaně. Cítila jsem se dobře, porodu nic nenasvědčovalo.

No... takže zpět k tomu 7.3. 🙂 Byla jsem se Štěpánkou odpoledne doma, manžel jako obvykle dlouho v práci a ještě měl jít večer na pivo. Dcerka šla kolem stolu, zakopla a spadla... nic velkého, jindy by to přešla asi i bez pláče, ale tentokrát plakala uplně jinak, byla z toho cítit hrozná bolest... ukazovala na ruku. Plakala a plakala... Pak přijel manžel, Štěpánka se trochu uklidnila a usnula jako normálně. Ruka nateklá nebyla, tak jsem si řikala, že snad ok. Manžel odešel na pivo. Za hodinu se malá vzbudila s usedavým pláčem, že jí bolí ručička... volala jsem manžela, že asi pojedeme na pohotovost. 

Nicméně ruka nateklá nebyla, tak jsme do ní narvali nurofen a pak usnula a spala až do rána. 

Co vám budu povídat, nervy jak hrom, břicho tvrdlo o 106.

Ráno ji to bolelo jen při oblékání a občas při špatném pohybu. 

Ja se vydala do porodnice na plánovanou poradnu, manžel se Štěpánkou do zoo. Břicho mi furt tvrdlo, bylo mi tak nějak divně... Uvidíme, co na kontrole, řikala jsem si 🙂

Tak a je to tady! Praskla ti voda! Jak je to možný? Vždyť jen ležíš na posteli a čteš si. Všechny kamarádky, které říkaly, že jim praskla voda se prý zrovna shýbaly pro spadlou peněženku, zavazovaly si tkaničky, nebo se natahovaly pro kyselé okurky vtipně umístěné až na horní polici regálu. Holt se to naše robátko nějak víc protáhlo při svém pravidelném kopání o osmé večerní. Tak a co bude teď? Kolik té plodovky asi vyteče? Decka nebo dvě? A sakra už se to valí, rychle vyskoč z té postele…he he rychle…to se snadno řekne, ale hůř udělá s tím panděrem. „Miláčku asi jedeme do porodnice!“ Mrkej, teď začne zmatkovat a nesmyslně běhat po pokoji ve snaze najít ty sbalený tašky. Není se čemu divit, je už dva týdny nervózní, protože sis vymyslela, že chceš rodit v Jilemnici…40 km daleko! 50 minut jízdy autem!

„Klid miláčku, tašky jsou támhle, odnes je do auta a sbal si pantofle na přezutí. Já jdu zatím na záchod.“ Dobrý, dobrý už jen pár čvachtavých kroků a jsi na záchodě. Té plodovky už vyteklo celkem dost, kalhotky promáčený, spousta vytekla do záchodu, tak to by mohlo být asi vše. Jde se zpátky do ložnice, převlíknout a jedem. Aha tak to nebylo vše…tepláky zmáchaný, ponožky totálně zmáchaný a capkáš v ohromný kaluži, ve který navíc ještě plave ručník, který ti rychle podal taťka. Tak ten litr nebo dva by mohl stačit. Natáhnout kalhoty, sednout na ručník a jedem.

Taťka trochu zmatkuje. „Klid miláčku, nic mě nebolí, nekrvácím, hlavně nás tam v pořádku dovez.“ Aha oprava…už to začíná bolet, ale tatínkovi to nebudeme co? Říkat! Máme za sebou teprve asi 10 km. Další stah po 20 minutách, další už jen po 15 minutách, po 5 minutách a začátek Jilemnice. Je asi 22 hodin a my zvládli dojet do porodnice a neporodit cestou.

Aha tak ta plodovka nebyla všechna a máš zase totálně mokrý kalhoty. „Dobrý večer, my k vám přijeli rodit, plodovka odtekla, kontrakce po 5 minutách.“ No nediv se a nekul oči, taťko, že jsem ti o kontrakcích neřekla. Je lepší, když jsi z toho vyplašený tady na chodbě než za volantem.

„Tak maminko, jste stále s úsměvem, porod je ještě daleko, takže mi dejte vložku, já se podívám, jestli to byla opravdu plodová voda.“ „Ale já nemám vložku.“ „A co máte, ručník?“ „Ne, já mám jen mokrý kalhoty.“ „A kolik toho asi odteklo, deci nebo dvě? A byla to opravdu plodovka?“ „No málem jsem začala stavět Noemovu archu a netuším, co jiného by to mohlo být.“ „Dobře, tak my si Vás vyšetříme a půjdeme na sál.“ Uuuf tak cestu jsme zvládli.

A jaká byla tvoje první cesta do porodnice?

Hip hip hura - posledni chemoterapii mam dnes za sebou🙏😁

Jo jo, bylo jich celkem 16, na zacatku lecby jsem nevidela konce, nebylo to jednoduche, bala jsem se, ale zvladla jsem ji🍀❤️

Pani doktorce jsem dnes rikala: “A kdy se vlastne uvidime? Ono mi bude po Vas smutno!” A mela jsem normalne az slzy v ocich. Dr rikala, ze to tak pacientky obcas maji, ze nejprve se tesi na konec chemo a potom je jim smutno. Ono byly jsme v kontaktu od konce ledna temer kazdy tyden, nekdy i 2x do tydne jsme se videly a ted se uvidime az za mesic, za dlouhych 30 dnu😔 Tedy jsme se pekne rozloucily, dr nezapomnela zminit nasi hlasku - a uz Vas dnes nechci videt😂 (pro vysvetleni - 3x jsem mela reakci na chemo, prestavala jsem dychat a citila horkost v obliceji, sestricky kolem me hned behaly, vyply kapacku, dr byla vzdy u me do minuty a musela mi to malinko zmenit. Pote vzdy nejak koncem nevstevy mi dr zacala rikat, ze me uz dnes radeji nechce videt a kdyz zapomnela, ja se vzdy pripomnela😁)  a ja sla na stacionar.

Pani doktorce jsem vcera rano poslala dve fotky z foceni, tak je moc chvalila a rikala mi, ze ji to uplne v to rano zvedlo naladu a odpoledne se koukala jeste jednou, rikala, ze to byl jediny krasny okamzik z celeho dne🌞

Co me ceka nyni? Dne 8.7. nastupuji do nemocnice, dne 9.7. budu operovana a bude mi provedena oboustranna mastektomie, po cca 1,5 roce pujdu na rekonstrukci k dr Ondreji Mestakovi. Ja se nyni necitim na implantaty a s moji onkolozkou jsme se domluvily, ze by to ted ani nebylo vhodne tam davat ty silikony. Jednak je telo oslabene po chemo a implantaty by nemuselo prijmout, take bez implantatu pujde vse lepe kontrolovat a take nevim, jestli nebudu muset dochazet jeste na ozarovani - to se dozvim po operaci.

Samotne operace se az tak nebojim - budu ve skvelych rukou chirurga. Bojim se bolesti po operaci a hlavne se bojim prvniho pohledu na jizvy, na to az ma prsa tam nebudou. No jak mi manzel rekl: “Ale my nemame na vyber!” a to bohuzel nemame. Jestli se chci uzdravit, coz chci, prvni krok k uspesnemu vyleceni je nechat si odstranit prsa. Ja vlastne pred onemocnenim premyslela o plastice, po 3letem kojeni to prsa poznamenalo, ale mela jsem z toho obavy, tak to bylo jen mym pranim, ktere nevim, jestli bych uskutecnila. Rikala jsem si, nechci tam dat cizi predmet a tak jsem to stale odsouvala. No co vam budu povidat, zacinam se bat si neco podobneho zacit zase prat😯

Tak i já jsem se rozhodla sepsat svůj porod sice druhý, ale na ten první mám jen špatné vzpomínky. Takže se píše 3.2. termín jsem měla 7.2. šála jsem si horkou vanu jako každý den poslední týden a tím to vše začalo, manžel se šel oholit a já začala mit pomalu kontrakce do zad ale nic strašného šli jsme se dívat na televizi a starší asi tušil tak nechtěl spát a tulil se jenže já už začala kontrakce prodychavat ainterval 7 minut venku sněhová kalamita velim volej hlídání jedeme no cesta trvala skoro hodinu před půlnoci jsem zvonila v porodnici tak hned monitor vyšetření a prý na 5 cma že to jde hezky a ubytovali nás s manželem na hekarne a já jsem trávila čas sprcha a monitor bolesti strašné křížové  Bylo okolo třetí šla jsemzase do sprchy a nedošla najednou lup a praskla voda a pak to byl ficak monitor nutilo mě to tlačit jenže jsem nesměla jen prodychavat že se tam malýmu moc nelíbí tak jsem šli na porodní sál a pak už to mám v mlze chvíli na mě hulakali ať netlačí apak zase rychle tlacte a až druhý denjsem se dozvěděla že syn měl šňůru kolem krku dvakrát. A najednou s námi byl přesně 4.2. 3:26 druhý syn Tomášek 3190g.Jak spěchal ven tak me dost potrahal takže hodinové sítí ale ten jeho kouzelný úsměv to vše zazehnal. Dnes vím že kdybych rodila tam co prvního nevím jak by to dopadlo tam totiž všichni byli zpruzeni a zájem o rodičku nulový. 

Krásné upocené dopoledne😃

Jak zvládáte ty vedra?Mám tu někoho kdo má #životbezbazénu?

Závidim všem kdo maj zahrady anebo lepší luxus barák s bazénem!!😊Aktualně u mě doma okolo 30• stupnů,potim se už jenom tím,že otevřu oči😂Jasný bazény chcem hlavně kvuli dětem mě osobně stačí vana.Néé nadarmo se říká,že nejhorší je trávit léto ve městě! Souhlas?Už mě napadla myšlenka že si podám inzerát:hledám kamarádku na léto se zahradou😂Kdyby to tak šlo bylo by to supeeer❤️😀Jooo jsou koupaliště mraky koupališt ale?Není nad to mít to doma a nikde se nemačkat a neomezovat a hlavně netrmácet😂Narovinu každý den na koupáku se taky prohne v peněžence😂🤪Aaa ukazovat tam to svoje “sexy”tělo se mi taky uplně nechce.....Tak co holky jak to mate Vy?Kdyžtak mě můžete sledovat na IG @nikolapopulova nebo @nikola.populova2019. Krásný upocený den holky❤️

Krásný podvečer,

je před námi jedna z nejhezčích částí roku, ano, řeč je o letních prázdninách. Čeká nás čas grilování, sluníčka, koupání, dovolených, táborů, drinků, opalování....

Pojďme si před začátkem prázdnin zasoutěžit s Viledou!

O co budeme soutěžit?

Tentokrát to bude soutěž o velkou cenu - o mop Vileda Turbo

Jaká je soutěžní otázka?