Pořád tu čtu články ostatních maminek o porodech, tak i já jsem se rozhodla, že vám tu sepíšu ten svůj. První dcerka byla císařem. První dva trimestry byli bez problémové. Ukázkové tehu. V 30tt zjistili, že je dcerka KP, takže se začal domlouvat císař, že už je malá pravděpodobnost, že se ještě otočí. ( taky, že už se neotocila, nechtělo se jí) 😃. Ten den co jsem odešla od svého gynekologa, jsem si to všechno pro případ obehala ohledně toho císaře ať mám všechno hotové. Od 33tt začala tak trochu zlobit, takže mě poslali si jít lehnout na gynekologii aby byla pod dozorem. Byla jsem otevřená na 2 prsty. Tam mi pichali kortikoidy na dozrani plic a v 35tt kdy řekli, že kdyby už k porodu došlo bylo by miminko schopné samo dýchat, mě pustili domu. Dostala jsem pokyny, že mám jen ležet a nechat se obskakovat, a netahat nic těžkého. Jenže manžel taky musel jezdit do práce a sem tam mi to nedalo a musela jsem něco udělat. Nebavilo mě to jen letět. Nachystala jsem si po příjezdu z nemocnice tašku ať pak nelitame a nezapomeneme něco zabalit. Další 2 tydny byli v klidu. Byla jsem 37+4 den jako každý jiný. Večer jsme dostali chuť na krupici tak jsme si udělali na večeři krupici. Manžel umyl nádobí, nasypali jsme si sušenky, zalehly do pelechu. A pustlili si film. V 18:30 mě chytlo curani. Šla jsem se vycurat, utrela se a jak jsem se zvedala, že se obliknu, tak slyším lupnuti a nad zachodovou mísou mi praskla voda. Řekla jsem manželovi, že už je to tady, šla se osprchovat, manžel dobalil drobnosti, oblikli jsme se a jelim do porodnice jsme dojeli asi v 19:30. Přijali nás, zkontrolovali miminko, přišel pan doktor, že si mě zkontroluje a kdyby bylo miminko správnou polohou necháme to přirozeně. Souhlasila jsem. Dcera se ale otočila do blbe polohy, kde se chystala jít nozkou napřed a byla tam celkově jaksi pokroucena. Takže císař je jasnej. Vycevkovali mě a jeli jsme na sál. Bylo něco kolem 22:30h(mrzelo nás, že u toho nemohl být muž, ale čekal venku až mu malou privezou). Nechala jsem si dát spínání anestezii abych mohla dcerku hned vidět. Zamnou seděl anesteziolog, hladil mě po hlavě a vykládal mi přesně co se teď děje. Pak řekl, že už budou malou vytahovat. Jen to dorekl a nastal ten hlasitý krásný pláč. Položili mi ji chvíli na hrudník a pak odnesli ukázat manželovi. Mě mezitím dosivali a pak odvezli na hlídací pokoj kde mohl být manžel chvíli semnou a ukazoval mi fotky naší dcerusky. Ráno mi ten uzliček přinesli a já se hned zamilovala. Ješte jsme byli přes noc bez sebe abych si odpocinula a pak už jen pořád spolu. Ani jsem nechtěla nic proti bolesti. Ten pohled na ni, všechnu bolest jsem hned zapomněla. 

Vaneska narozená 27.2. 2017 v 22:48 sekci 

Holky,mám tu někoho kdo má děti školou povinné?Co dáváte pí.učitelkám?Klasiku kytku,hrnek,svíčku?Já té naší nechala udělat náramek,pak kešu oříšky s miskou(oříšky miluje) ale nevim jestli to není málo?Kytku asi dávat nebudem furt váhám...Jak to máte Vy?

Holkyyyy?proč je dnešní doba tak zlá??Proč když chce člověk něco jiného tak je eko bio a nevim co vše??Proč když dětem necpem cukry,éčka,glutamáty atd jsme jiné?Proč hned když dětem nedáme ve 4m svíčkovou se 6knedlíky už se na nás kouká divně?Proč to píšu,každý den svádim boj s okolím skrz jídlo a pití...A mám pocit,že docházejí síly..Necítím se eko ani bio jen koukám co se jí...Však tak malé tělíčko nemusí dostavat hned jed do těla že?Proč mu neuděláš čaj?Chudák pije furt jen vodu.Už bys mu mohla začít dávat bombóny!Kousek párku bože...No jo no,jí ti písek protože mu chybí sladké..Ježiši tak mu tu sýrovou křupku dej ne?A mohla bych pokračovat hodiny a hodiny😂To do mě šijou rodiče,babičky,znamé a kamarádky.Ano každý si jede to svoje ale opravdu tím nechci být součástí a uz nemám sílu na to říkat ne ne ne!!Máte to taky tak?

V první řadě netušim,jestli toto bude někdo číst..Takže to budu brát tím stylem píšu si sama se sebou😂Tak měla bych se představit že jooo?Možná i bude komu😂Ahooj,jsem 30letá máma dvouch velmi okouzlujicích dětí,které mě každý den pokouší co vydržim😂Dcera 7 let syn 19měsíců.Ano i já jsem uplně obyčejná máma s velkými nedostatky😂Která svádí každodenní boj o přežití...Boj spočívá v tom,dceru vypravit do školy,obstarat domácnost:vařit,uklízet nejlíp vše milionkrát,zabavit Aďu,jít pro Niky do školy,vyvenčit obě děti,úkoly,kroužky,koupání,večeře,uspaní a přežít...Věřim,že tento boj svádíme každý sen každá..Jsme to ale bojivnice.tak už končim a brzo se zas vrátim..Nikol...

Termín třetího porodu byl stanoven na 22.6. Dny utíkaly, až jsme se k tomuto datu přiblížili. Na kontrolách vše v pořádku a poslední u gynekologa byla naplánována na 18.6. 2019. Na této kontrole mi řekl, že jsem zavřená, že se nic neděje. No, na mé náladě to moc nepřidalo, protože už jsem toho měla docela plné zuby, ale nedalo se nic dělat. Jeli jsme tedy domů, dali jsme prát prádlo, uvařili oběd a pak lenošili. Sem tam mi podbřiškem projela menší bolest, ale nic pravidelného, nic velkého. K večeru jsem objevila nitku krve na papíře, ale to jsem si říkala, že je z toho, jak mě doktor podráždil a dál nic neřešila. Večer jsme uspali kluky a já si šla ještě postěžovat na koníka a pár lidem na fb, že se nic neděje a že rodíme asi na Vánoce. Bylo za 5 minut půlnoc, když jsem začala více krvácet, šla jsem hned vzbudit manžela, že asi pojedeme. On se rychle ustrojil, jel pro babičku, aby šla ke klukům, dvě minuty po půlnoci byl zpátky, já se šla ustrojit, dobalit tašku a v 0.15 že se jdu rozloučit s klukama. Došla jsem nahoru, dala jim pusu a jak jsem se zvedala od postele, tak to ve mně luplo a začala odtékat voda. Jen jsem na ně dolů křikla, že mi rupla voda a stěží došla dolů, protože už to byly větší bolesti, hned jsem nasedla do auta a jeli jsme. To bylo 0.20. Na začátku Hlinska, cca 7 km od nás jsem zjistila, že kontrakce jsou po minutě, přejeli jsme velkou světelnou křižovatku a u hlineckého kostela říkám manželovi aby zastavil a volal rychlou, že sami nedojedeme - to bylo 0.30. Do pěti minut byli u nás, přeložili mě do sanity, vzali věci a valili jsme na Chrudim, to bylo asi 0.40. Cestou byly kontrakce čím dál větší a já jim říkala, že to nedáme, že budeme muset zastavit. Stále jsem jen slyšela: " Vydržte". Asi se báli rodit v sanitě více než já, ale už jsem opravdu nemohla. Asi za tři minuty jsem slyšela řidiče jak říká: " Musím Vám něco říci, ale Chrudim nás nevezme, je stop stav a máme jet Pardubice. " A já na ně: " Ty vole, to snad ne, tam nedojedeme." Už i doktor více zbystřil a zjistil, že tam opravdu nedojeme, proto mu říkal, ať jede, co to jde a že když tak někde zastavíme. Za chvíli se ale ozvalo: " Tak nás prý vezmou, když je to akutní. " Trochu se mi ulevilo, ale moc ne. Každopádně za chvíli jsme byli u nemocnice a valili jsme do 4. patra, kde už na nás čekali. Byla tam spousta lidí, jak od sanitky, tak z porodnice, takže absolutně netuším, kdo mě rodil, kdo co dělal, každopádně vím, že když jsme vjížděli do dveří porodního sálu, byla už hlavička na půl venku. Ještě jsem stačila přelézt na kozu a pak byl na jedno zatlačení syn venku. Ještě se pokoušeli mi napíchnout kanylu a odebrat krev, ale nestihlo se absolutně nic. Ani tatínek to nestihl, objevil se u dveří až když jsem malého držela v náručí. Že by mohl být třetí rychlejší jsem čekala a doufala v něj, ale že až takhle, to jsem si nepředstavovala. Každopádně jsem ráda, že to dobře dopadlo a saniťákům i doktorovi díky, že nás dovezli vcelku. Skoro celý den jsme strávili na porodním sále, protože opravdu nebylo místo a až k večeru nás stěhovali na novorozence, kde zatím propustili toho, kdo šel. P.S. Na gyndě jsme se bavili o tom, abychom dojeli, protože druhý syn se narodil taky vcelku rychle, ale ne takhle a doktor mi říká: " nebojte, když tak doktor XX už rodil v sanitě několikrát. " No a kdo myslíte, že v té sanitě přijel, když jsme volali, právě pan doktor XX. 🙂 No a jelikož nejsme zase tak velké město a k panu doktorovi chodíme ze školy na prevenčky atd., tak o tom druhý den věděli skoro všichni. První porod: bezbolestný, s nástřihem, asi 3,5 hodiny. Druhý porod: bolel šíleně, bez nástřihu a asi 1,5 a třetí s nástřihem, jedním stehem, o hodně větší bolestí a za půl hodiny, co odtekla plodovka.