Meningokoková onemocnění jsou způsobena bakterií Neisseria meningitidis, která je běžně označována jako meningokok. Existuje 13 známých skupin této bakterie, avšak pouze 6 z nich (typy A, B, C, W-135, X a Y) na celém světě obvykle způsobuje závažná (invazivní) onemocnění. V České republice i v celé Evropě způsobují nejvíce případů onemocnění skupiny B a C.

Ačkoliv není meningokokové onemocnění příliš časté, je velmi závažné, jelikož je jeho vývoj rychlý, a může způsobit značné komplikace až úmrtí. Je zrádné, počáteční stadia si lze snadno splést s běžným nachlazením a v rozvinuté fázi již onemocnění často špatně reaguje na léčbu. Invazivní meningokokové onemocnění nejčastěji probíhá jako meningitida (zánět mozkových blan) a sepse (otrava krve). Méně často způsobují meningokoky zápal plic, artritidu a zánět spojivek nebo další onemocnění.

Více na www.vakciny.cz.

Očkování může způsobit vedlejší účinky (reakce). Tyto reakce mohou být lokální (nejčastěji zarudnutí, otok nebo bolestivost místa vpichu) nebo celkové (nejčastěji únava, podrážděnost, nechutenství, horečka). Intenzita vedlejších reakcí je různá v závislosti na podané vakcíně a aktuálním stavu očkovaného jedince, nemusí se vyskytnout žádná reakce. Většina reakcí bývá mírná a odezní během několika hodin až dnů bez jakýchkoliv následků.

Všechny vedlejší účinky očkování včetně vzácných a všechny kontraindikace jsou uvedeny v příbalové informaci konkrétní vakcíny. Vedlejší účinky podléhají hlášení, proto informujte očkujícího lékaře, pokud se u vás/ vašeho dítěte vyskytne vedlejší účinek, který není uveden v příbalové informaci, nebo pokud je intenzita vedlejších účinků vysoká.

Více na www.vakciny.cz.

K ověření bezpečnosti vakcín dochází ještě před jejich registrací. Ve všech třech fázích klinického zkoušení se hodnotí parametr bezpečnosti. V první fázi se hodnotí pouze bezpečnost, pokud by zkoušená vakcína měla v této fázi závažné nežádoucí účinky, nebude vůbec povolena další fáze klinického zkoušení.

Bezpečností se rozumí výskyt nežádoucích účinků po aplikaci vakcíny. Tyto jsou rozděleny do několika kategorií podle své závažnosti. Ve studii se podle přesných kritérií zaznamenává několik dní po aplikaci očkování výskyt horečky, lokálních reakcí, intenzita pláče dítěte, ztráta chuti k jídlu a dalších do standardizovaných karet. Tak se na velkém souboru pacientů stanoví četnost výskytu jednotlivých nežádoucích reakcí.

Několik měsíců až let po očkování se hlásí všechny hospitalizace daného subjektu a hodnotí se potenciální souvislost hospitalizace s vakcinací, aby byly případně odhaleny vzácné nežádoucí účinky. Po registraci jsou dále prostřednictvím národních agentur (u nás SÚKL) hlášeny nežádoucí účinky a vkládány do mezinárodních databází. I při neprověřeném podezření dochází k pozastavení vakcinace a až do vyloučení všech pochyb nelze danou vakcínu (dané šarže) aplikovat.

Více na www.vakciny.cz.

Proti nemocem, které byly zcela vymýceny, se již neočkuje. Jedním z příkladů je očkování proti pravým neštovicím, které bylo po vymýcení této choroby celosvětově zastaveno. Nicméně očkování lze ukončit jen v případě, že se dané onemocnění nikde ve světě po dobu několika let nevyskytne.

Nadále se ale očkuje i proti nemocem, které se objevují jen velmi zřídka a jsou vzácné. Důvodů je několik. ­Jednak očkovaní jedinci chrání před těmito infekcemi ty, kteří nemohou být ze zdravotních důvodů očkováni. Infekce se v očkované populaci nešíří, a proto se nenakazí ani neočkovaný jedinec. K této tzv. kolektivní ochraně je ovšem nezbytná vysoká míra proočkovanosti.

Dalším důvodem pokračování očkování u nepříliš časných chorob je na příklad jejich nezničitelný zdroj v přírodě. Tak je tomu např. v případě tetanu. Spóry bakterie způsobující tetanus se běžně nacházejí v půdě, proto nelze přestat očkovat, i když se tetanus vyskytuje vzácně, zdroj infekce je ale stále aktivní.

Dalším důvodem je celosvětová migrace lidí. Pokud se ve světě vyskytují lokality, kde se lze nakazit vzácnou chorobou, může být tato zavlečena do naší země a neočkovaný jedinec bude ohrožen, i když sám nikam necestuje. I ve vyspělých zemích Evropy se v současnosti objevují epidemie spalniček, které se u neočkovaných šíří velmi rychle a díky rychlému pohybu osob mezi státy mohou onemocnět neočkovaní jedinci v kterékoliv zemi.

Více na www.vakciny.cz.

Vývoj, výroba a klinické testování vakcín jsou velmi složité vědecké procesy. K vývoji účinné očkovací látky je třeba konkrétních znalostí o patogenech a jejich působení na procesy v těle a na imunitní systém.

Na molekulární úrovni pak dochází k vývoji vakcíny, která je bezpečná a umí navodit tvorbu protilátek v těle.Homeopatie je založena na zcela jiných mechanismech a nelze její účinky za žádných okolností srovnávat s vakcinací.

Více na www.vakciny.cz/.

Milé maminky, 

připravili jsme pro vás zajímavou soutež, ve které můžete vyhrát 5 kosmetických balíčků značky HiPP.

Pokožka vašeho miminka je pětkrát tenčí a citlivější, než je tomu u dospělého člověka, proto potřebuje mimořádně jemnou péči. Kosmetická řada HiPP Babysanft byla vyvinuta s cílem minimalizovat riziko vzniku alergií u citlivé pokožky již od narození. Proto se HiPP důsledně vyhýbá potenciálním alergenům a nežádoucím látkám jako jsou esenciální oleje, parabeny, minerální oleje a mnoho dalších.

Kosmetická řada HiPP Babysanft navíc obsahuje přírodní BIO mandlový olej, který pečuje o jemnou pokožku a chrání ji. BIO mandlový olej je získáván ze zralých mandlí z kontrolovaného biologického zemědělství a díky svému složení je považován za jeden z nejkvalitnějších olejů v přípravcích péče o pokožku. 

Je bohatý na nenasycené mastné kyseliny, které jsou pokožkou velmi dobře snášeny, pečují o ni a chrání ji. BIO mandlový olej je zvlášť dobře snášen citlivou a suchou pokožkou a z tohoto důvodu se osvědčil v péči o pokožku miminek.

Více o produktech HiPP najdete na www.hipp.cz.

Protilátky získané očkováním jsou stejné jako ty, které vyrobí tělo při onemocnění. Rozdíl je v tom, že pro tvorbu protilátek očkováním není třeba infekce daným patogenem (bakterií nebo virem), stimuly k tvorbě protilátek dodá vakcína.

V případě onemocnění daným patogenem jsou protilátky vyráběny až po kontaktu s virem nebo bakterií a infekce je zdolána následně. U nezávažných onemocnění je tento proces přirozený a nepředstavuje velké riziko. Některé infekce ale mohou mít velmi závažný průběh a mohou být až život ohrožující. Proto v jejich prevenci hraje významnou roli očkování, které vzniku nemoci pomáhá zabránit.

Některá očkování nezanechávají dlouhodobou imunologickou paměť a po několika letech je potřeba přeočkování. Konkrétní informace vám poskytne váš lékař.

Více na www.vakciny.cz/.

"Já tam nejdu, je tam tma!" odmítá jít čtyřletá dcerka sama po koupeli do pokojíčku.
"Tak u dveří rozsviť," radím jí.
"Já se bojím, pojď tam se mnou," žadoní.
Dobře, půjdeme spolu. Ptám se jí, co jí na tmě vadí. Prý má strach, že na ni něco vyskočí. Namítám, že tam není nikdo a nic, co by na ni mohlo ze tmy vyskočit. Stejně má strach, že ji něco chytne za ruku ve chvíli, kdy se bude snažit rozsvítit světlo. Taky jsem se kdysi bála. Choulila jsem se v postýlce a pozorovala stíny na zdech a na stropě. Klika u dveří mi připomínala zahnutý dlouhý nos, šroubky na kování zlověstné pichlavé oči a klíčová dírka otevřená ústa připravená mě spolknout. Vítr ve skulinách starých oken mi naháněl husí kůži. Asi to patří k věku a nemám dceři vůbec za zlé, že se bojí. Naopak, chápu ji.  
"Pojď, půjdeme tam spolu a já ti ukážu, že se nemáš čeho bát." Beru ji za ruku a jdeme. Rozsvítím. Všechen nábytek i hračky jsou na svých obvyklých místech. Nikde nic zvláštního. Ukazuji, že je vše v pořádku. Zhasínám. Stále stojíme na místě, vidíme vzájemně své obrysy a obrysy nábytku. Opět rozsvěcím. Nic se nepohnulo. Držím dcerku ve tmě za ruku a ptám se jí, jak se cítí. Prý dobře.
"Zkus se pustit, stojím pořád u tebe a zůstanu tady, nepohnu se ani o kousek." Váhavě pouští mou ruku.
"Tak a teď je to stejné, jako bys tu byla sama. Ani když mě nedržíš za ruku, neděje se nic zlého." Znovu rozsvěcím. Vše je na svém místě. Dceři to ale nestačí, potřebuje větší jistotu. Ptám se, která z jejích hraček by se mohla stát strážcem pokojíčku a v případě potřeby vyhnat nějakého dotěrného bubáka, který by se tam třeba chtěl usídlit. Dcerka se zamýšlí a pak hlásí, že Velký Méďa. Beru velkého medvěda a posazuji jej na vršek knihovničky, odkud má přehled po celém pokoji. Tak - a pokojíček je chráněný, velký plyšový medvěd jej hlídá. Dcerka je spokojená. Navrhuji, že teď vyzkoušíme, jestli to pomohlo. Já zůstanu v osvětlené předsíni a Méďovu velitelku vyšlu do potemnělého pokojíčku pro plyšáka z postýlky. Zatím budu čekat u dveří. Dcerka pár vteřin váhá, ale nakonec souhlasí. Odhodlaně vstupuje do pokojíčku a za chvíli se vrací. Vítězoslavně třímá v ruce plyšovou žirafku. Palec nahoru a velká pusa k tomu. Hrdě ji objímám a šeptám, že je moje šikulka šikovná, odvážná holčička. Dokázala překonat strach ze tmy.

Zdroj: Slune-cz.cz