Období kolem cca 3 roku života dítěte je obdobím, kdy se se svým milovaným človíčkem na mnohém domluvíte – s některými již dříve, s některými o něco později. Každopádně, když 3-letému dítěti něco řeknete, tak podstatu chápe velmi dobře.

Je to zároveň i období, kdy dítě získává spousty návyků, dovedností, které využije následně do budoucna. Důležitou zvyklostí, návykem, znalostí je podle mého názoru úklid, v tomto věku úklid alespoň částečně po sobě!

Sice v bytě, domě, kde žijí děti, resp. kde si hrají děti, je jejich „pohyb“ prostě vidět, ale to neznamená, že by hračky měly být poházeny naprosto všude! Ale určitě to neznamená, aby prostředí bylo naklizeno a hračky vystaveny a dítě nemělo možnost si s nimi libovolně pohrát!

Ale jak naučit dítě uklízet, když uklízení pravda není oblíbená činnost ani některých dospělých? Chce to začít pozvolna a hlavně jít příkladem a mít jakýsi „řád-pravidla“.

Takže jak by to mělo kupříkladu „vypadat“, aby dítě začalo získávat návyk úklidu svých věcí, hraček? A v podstatě je určitě dobré, když dítě v tomto věku začne pomáhat s čímkoliv, jde ve výsledku jenom o to, aby do budoucna vědělo, kam věci patří, jak se k nim chovat a že věci se sami neuklidí, že úklid zabere jistý čas apod.

Tedy, ráno – dopoledne, než vyrazíte ven si určitě stihne nějaké hračky dítko „vybordelit“. Nicméně ho motivujte před odchodem k tomu, aby si hračky uklidilo, ze začátku řekněte: „Pojď si uklidit hračky, já ti s tím pomůžu, ať můžeme jít ven a ať to tady máme hezké, až se vrátíme.“ Zpočátku budete vy ten, kdo uklidí větší část, ale nevadí – důležité je potomka zapojit. Rozhodně po něm nechtějte, aby udělalo z hraček výstavu, postačí, když je nastrká do polic, krabic, popř. mu napovězte, kam s čím 🙂

Potom opět, než jde dítko spát – navečer, tak jej vyzvěte k tomu, aby se všechny hračky daly na místo. Ze začátku by mělo jít spíš o hru, než idítě zvykne hračky uklízet samostatně. Určitě ho neúkolujte, ať mu úklid neznechutíte a v žádném případě nevyhrožujte: „Jestli ty hračky neuklidíš, tak nebude před spaním žádná pohádka.“ Zaprvé se mu úklid zprotivý a za další si radši nebude hrát. Lepší způsob je říci: „Je čas jít spinkat, takže já jdu nachystat postýlku, pohádku, ty začni uklízet hračky na místo, ať můžou už taky spinkat.“ A když uvidíte, že úklid Vašemu dítku nejde, nebo jde příliš pomalu, tak mu řekněte: „Jsi šikovný/á, že takhle uklízíš, tak to já ti ráda s tím pomůžu.“ Popř.: „Jsi už dneska unavený/á? Tak já hračky uklidím a zítra mi s tím pomůžeš.“ Hračky ukliďte sami a zítra začněte s úklidem o něco dříve.

A obecně s tím pomáháním, uklízením. Např. já když vyndavám věci z myčky, tak řeknu své 3-leté dceři, jestli mi může podávat příbory, abychom je mohli uklidit – aspoň se rovnou učíme, co je vidlička, co lžička, co nůž a přitom získává návyk, že když myčka domyje, že je potřeba věci z ní uklidit na místo. Nebo např. když vytírám prach a ozve se, jestli chci pomoci, tak i když mi úklid bude trvat déle, tak řeknu, že budu ráda a dám dceři svůj hadřík a uklízíme společně. No a když dopere pračka, tak ji třeba vyzvu, ať si jde se mnou pověsit svoje oblečení na sušák – a současně probereme, co je co a čí jsou jednotlivé oblečení, popř. jakou to má barvu. Každopádně vždy bezproblémů jde, děti rádi kopírují rodiče a kolem věku 3 let zatím nemají potřebu odmlouvat, pokud se na ně jde po dobrém – hrou. Ačkoliv prádlo pověsí tak, že jej často musím, samozřejmě až když si začne hrát s něčím jiným, upravit. Ale pochválím ji, že mi moc pomohla a následně ji pochválím třeba znovu, když přijde domů tatínek z práce.

Jak vidíte, jde vždy spojit učení vícero věcí najednou – úklid, názvy oblečení, barvy apod.

A můj tip? Tip mám v podstatě jeden, zkuste dítě do veškerého úklidu a domácích prací zapojit co nejdříve. A ohledně uklízení hraček? Dobré je, aby dítě mělo takové úložné prostory odpovídající jeho věku, aby mu šli hračky uklidit bezproblémů. Nejlepší jsou prostorné lehké plastové krabice, které jsou nejlépe na zemi nebo v otevřených policích, v nižších polohách, kdy není potřeba je odněkud sundavat, kdy není potřeba něco otvírat atd. Prostě aby dítě krabici mohlo samostatně vzít a hračky do ní uložit, aby prostě nepotřebovalo pomoc dospělého. Dítko vždy pochvalte a nikdy po něm věci neopravujte, neboť to vnímá, jako svoji „chybu“. Pokud trváte na tom, že jeho „činnost“ opravíte, tak buď, když to nevidí, nebo opět hrou – např.: „Koukni, když to uděláš takhle, tak budeš mít v krabici více místa na další hračky, přeci jenom za chvíli budeš mít narozeniny a třeba dostaneš další kostičky Lega.“ 🙂

Závěrem? My máme uklizeno a vždy, když k nám přijde návštěva, tak se diví, jak to děláme, že je tu „relativně“ pořádek, samozřejmě s přihlédnutím, že se tu po bytě pohybují děti a přitom si neustále s něčím hrajeme, něco vyrábíme - kreslení nebo modelína, lego, panenky, stavebnice, pexeso – prostě „POHRAJEME, UKLIDÍME“ 🙂

Zdroj: Slůně-cz.cz

Již pár lidí se mne zeptalo, proč jsem vůbec na nějakých stránkách o dětech, když žádné nemám a tak jsem o tom všem začala přemýšlet. Proč tu vlastně jsem, co mi koník dává a co bere a proč jsem se vlastně registrovala a rozhodla jsem se, že si to nějak sesumíruju.

Registrovala jsem se z jednoho jediného důvodu - abych měla přístup k fotkám té nejkrásnější holčičky co znám (její maminka, která tu je jistě bude vědět 🙂 ) , protože mi prostě nestačilo veřejné album pro neregistrované 😀 No a když jsem začala sledovat, co se tu všechno děje, jak spolu maminky i nemaminky a občas i tatínkové krásně komunikují, radí si a vlastně se to ani dětí týkat vždy nemusí, začala jsem sem chodit častěji.

Je pravda, že se toho člověk hodně dozví, mluví se tady o věcech, které Vám jen tak někdo neřekne. Někteří o tom mluvit nechtějí, jiní neumí a nebo to považují za tabu. Dozvídám se tu věci, které mne občas trošku vyděsí, ale na druhou stranu si pak umím lépe představit různé situace a tak snad na to vše budu možná lépe připravená, až to jednou přijde (ať už je to snaha otěhotnět, těhotenství, porod, nebo třeba růst dětských zubů). Zároveň mne vždy potěší pohled na fotku rozzářeného děťátka ať už mu je týden, rok, nebo je to puberťák. Jsou zde krásné maminky, které si pomáhají, hecují se, vyměňují zkušenosti i potřebné věci pro děti, sdílejí starosti i radosti. A to je to, co se mi tak líbí. Je tu krásně, chodím se sem odreagovat, pokochat a zasmát.

V neposlední řadě můžu říct, že mne to, že jsem tady umožňuje lépe komunikovat s některými kamarády (ať už to jsou lidičky, které jsem poznala tady, nebo je znala dávno). Mám lepší přehled o jejich slastech i strastech a tak můžu adekvátně reagovat, když zjistím, že je něco potřeba a je to moc fajn. 🙂

A co mi koník bere? Jenom čas, ale ten mu dám ráda, protože mi toho více dává 🙂

Toť asi vše 🙂

Sem tam brouzdám po beremese.cz a přijde mi, že hodně nevěst svatbu neřeší jako oslavu uzavření svazku dvou lidí, ale svou exhibici. Že už neberou svatební hostinu jako místo, kde si příbuzní a přátelé v pohodě užijí Den D s novomanželi.

Jsem nevěsta a svatba je můj den. Můj den, kdy bude všechno dokonalé do posledního detailu. Jmenovky, smetáček s lopatkou, stuhy na židlích, prostě všechno. Můj den, který se mi svatebčané, určitě naschvál, snaží pokazit. Nevím, co je tak těžkého na tom, koupit si na mou svatbu šaty, kravatu a košili v barvě svatby. Že nemají dost peněz nebo jim daná barva nesluší? Je to přece moje svatba, tak by se měli přispůsobit, pokud chtějí dojít. Udělala jsem si svatbu v pátek a někteří mají problém dojít, i když jsme jim to dali vědět celé dva měsíce předem. Pche, prý, že nedostanou dovolenou. Přece se v létě ve firmách skoro nedělá. Na své svatbě chci mít jen lidi, se kterými je mi dobře. Takže  přítelkyně manželova svědka tam nebude, to jsem si prosadila, nemá mne ráda. Svědkovi se to moc nelíbí, ale jestli chce svědčit, musí se přispůsobit. Na svatbě nebudou ani děti, není to dětský karneval a rodiče si raději od dětí odpočinou.No a ti, kteří nemají hlídání nebo nechtějí dítě doma nechat, ať si trhnou nohou. Kdyby je naše svatba zajímala, určitě si to nějak zařídí. S největším sebezapřením se pozvou jen děti z rodiny. Ale jen ty vlastní. Bratranec je ženatý s holkou, která už dvě děti má, ale pozveme jen jejich společnou dceru, ty dvě jsou pro mne cizí. No a jestli si hosté představují, že jim budeme platit na svatbě i tvrdý alkohol, to se velmi pletou. Nedělám svatbu pro to, aby se lidé jen opili. Je to den hlavně o ženichovi a nevěstě, takže buď ať dělají všechno podle pokynů, nebo zůstanou doma. I když doufám, že jich dojde co nejvíc, přece jen jsem chtěla velkou svatbu, tak ať tam nějací lidé jsou. A stejně jsem počítala, že se mi náklady na svatbu částečně vrátí v peněžních darech.Vrcholem všeho je, když si známá udělala svatbu v ten samý den jako já! Ale vždyť já jsem nad tím přemýšlela už loni, to se nemohla někoho zeptat, jestli v ten den není jiná svatba?

A opět prosím ty, které nepochopily nadsázku, o schovívavost 🙂 Většina nevěst řeší svatbu v klidu a pohodě, najde se pár exemplářů, na které to sedí. Článek není o žádné konkrétní nevěstě 🙂

Výskyt ekzému, kožního onemocnění, které trápí tisíce dětí a dospělých, narůstá už celá desetiletí. 

V šedesátých letech byl ekzém diagnostikován pouze u 3 % dětí, kdežto v roce 2000 už to bylo u 20 % dětí!

Bohužel ekzém zatím není možné vyléčit, ale vědci již znají některé principy onemocnění a především hlavní spouštěče úporného svědění a zánětů kůže. Dermatolog Dr. Michael Cork a jeho tým z University v Sheffieldu poukázali na to, že naše pokožka je každý den bombardována dávkami nejrůznějších environmentálních spouštěčů, kam patří i účinek mýdel, různých detergentů a také toxinů produkovaných roztoči v domácnosti. Ty všechny narušují přirozenou ochrannou kožní bariéru.

Pokožka – nejsvrchnější část kůže vypadá jako cihlová zeď. Cihly tvoří kožní buňky a maltou, která je drží pohromadě, jsou lipidy. Díky této struktuře je udržena voda v pokožce a toxiny z vnějšího prostředí nemohou pronikat do pokožky. Pokožka je díky tomu jemná a hladká.
V případě ekzému je lipidová vrstva okolo kožních buněk vytvořená nedostatečně a tak dochází k velkým ztrátám vody z pokožky. Kůže se stává suchou, popraskanou a bohužel i velmi dobře přístupnou pro různé alergeny.

„Od roku 1993 hledáme příčinu nárůstu počtu pacientů s ekzémem, a ačkoliv jsou zde jistá podezření, nikdo zatím není schopen dát celou skládačku dohromady.“ Říká Dr. Cork.
Z dat spotřeby šamponů, mýdel a sprchových gelů za posledních 40 let je zřejmé, že dramaticky narostla frekvence mytí.  Je známé, že běžné šampony, mýdla a sprchové gely narušují ochrannou bariéru pokožky, proto se jeví jako vysoce pravděpodobné, že zvýšená hygiena může hrát významnou roli ve zvýšení počtu pacientů s atopickým ekzémem. Pokud se nám toto nepodaří snížit, bude ekzém stále běžnějším onemocněním.

Atopický ekzém bohužel nelze vyléčit, ale je možné některými opatřeními zmírnit projevy tohoto onemocnění. Dr. Cork níže dává několik tipů pro vytvoření tzv. „skin-friendly“ (k pokožce přátelského) prostředí.