Holky..SPORTOVNI KOČÁREK
Lehce skladny
Do terenu
Dobrá nosnost (syn má v 10mesicich 10kilo) a rada bych na nej pridala stupatko pro dvouletacku
Máte tipy ?
Christmas collection
Holky, malý se narodil v srpnu. Hned na to manžel nesl do práce potvrzení, že neuplatňuju slevu na dítě. Je potřeba to doložit teď v únoru znova?
Dikec
Protože "být perfektní" se přeceňuje.
Protože představu o tom "být perfektní" má každý úplně jinou.
A protože našim dětem nezáleží na tom, jak moc jste "perfektní" pro sebe a nebo pro okolí. Jak moc Vás ostatní chválí a jak moc zapadáte do škatulky dokonalé mámy.
Pro naše děti je perfektní každé objetí, každá zavázaná tkanička a zapletený copánek.
Pro ně, už jste PERFEKTNÍ.
Monika❤️
#budmeskutecne #bytmamou #materska
Připojte se ke mě na blogu: www.blogmamy.cz
Dnes se mi cestou domů honila v hlavě jedna myšlenka a otázka vlastně.
Všude se píše o tom, že jsou ženy silné, cílevědomé a mohou toho dokázat hodně. Vlastně všechno, co chtějí.
Malé holčičky jsou posilovány výchovou bez pohlaví jen, aby se jednou mohly rozhodnout, že se stanou třeba kosmonautkou nebo prezidentkou. Aby si mohly jen tak otevřít láhev vodky a prostě se napít, bez brčka, bez skleničky, bez ženských projevů.
A projevit tím svou sílu. Protože žena je silná jen ve chvíli, kdy stojí v čele mužů nebo vykonává vysoko hodnocenou pozici.
Podle mě je ale žena nejsilnější ve chvíli, kdy se stane matkou.
Nevěříte tomu, že ne? Jsem si jistá, že většina z Vás ne. I já občas pochybuji.
Častěji si spíše připadám slabě, bezbranně a bez náhradních plánů, když plán A nefunguje.
Je snadné být silná, sebevědomá, když nemáte zodpovědnost za bezbranného člověka, který je na Vás zcela závislý.
Rozhodujete za ně, snažíte se pro ně udělat to nejlepší a často posouváte samu sebe na druhý konec.
Ale právě tehdy jste silnější, než si myslíte.
Ne, opravdu se z Vás pár minut po porodu nestane sebevědomá a nejsilnější žena na světě, která zná všechny odpovědi a přesně ví, kdy co udělat nebo říct.
Bez nádechu bojujete, prohráváte i vítězíte.
Smějete se a pláčete.
Máte odpovědi na všechny otázky, stejně jako si se žádnou z nich nevíte rady.
Jakmile jim něco hrozí, jste statečná a nebojácná, i když uvnitř jste vystrašenější, než oni.
Když se objeví problém, jste odhodlaná ho vyřešit, i když absolutně nevíte, co máte vlastně dělat.
Jste šťastná i tak smutná, jak jen máma může být.
A na konci dne ani nevíte, jestli to všechno a nebo alespoň malou část z toho děláte správně.
Nikdy to nebudete vědět.
Ale také nikdy nebudete bojovnější, odhodlanější, zoufalejší a šťastnější.
A nikdy nebudete SILNĚJŠÍ.
Nezapomínejte na to, veškerou sílu světa máte jen v sobě. Už dávno tam je, každý den jí ukazujete, i když to sama nevidíte.
Monika❤️
Navštivte můj blog: www.blogmamy.cz
Perník s domácí třešňovou marmeládou a citronovou polevou ...
To je tak, když vaše kamarádka pracuje v sekaci.😀😀
Tohle jsou chvile, kdy si clovek rekne: "Delam to dobre."
Nevím jak vy, ale já ji zbožňuju😀💙
Moje čmárání a relax🦋
Už se suší 😌 A ta vůně 😍 #test_silan
Teda to počasí mě štve. V sobotu jedeme na jarní prázdniny do Orlických hor ( Buková hora) a má být preš 10C. ☹️
Názory vědců na existenci mužského hormonálního cyklu se liší. Pozorujete změny u vašeho muže?
Ženy, které žijí v dlouhodobém svazu s mužem si mohou všimnout, že i muž se periodicky v určitém intervalu mění. Mužské chování a hormonální přeměny v těle byly již popsány i vědci a díky nim již můžeme říct, že i muži mají své dny.
Ženský menstruační cyklus je nám znám téměř dokonale - víme, k čemu nám slouží, dnes díky moderní medicíně známe podrobně mechanismus hormonální přeměny během celého měsíce. Zároveň již díky otevřenosti ve společnosti víme mnoho o vlivu hormonů na naší náladu a potřeby, dříve téměř neznámý premenstruační syndrom je pojem, který se skloňuje stále častěji. A mnoho žen s ním díky novým poznatkům úspěšně zatočilo.
Vědomosti o mužských výkyvech hormonů a tím i nálad a potřeb, vám mohou pomoci harmonizovat váš vztah a vyhnout se tak mnoha zbytečným konfliktům, které možná každý měsíc svádíte i vy ve vašem partnerství.
Mužský hormonální cyklus má vše kromě menstruačního krvácení
Díky výzkumům hormonálních pochodů v mužském těle již dnes víme, že i u mužů se hladiny hormonů mění. Vnímavé ženy žijící po boku muže si i mohou všimnout, že nálada mužů se mění v podobných intervalech, jako u žen. Zaznamenat se dají jak výkyvy nálad a energie, tak i různá potřeba jídla, sexu a komunikace.
Nejznámějším a nejprokazatelnějším faktem mužského hormonálního systému je, že hladina testosteronu v těle muže je nejvyšší po ránu a směrem k večeru klesá. Tento jev vysvětluje onu častou mužskou touhu po sexu po probuzení, kterou obvykle ženy nesdílí.
Našel by se tady mezi vámi někdo, kdo by byl schopen/ochoten nám namalovat (=ilustrovat) omalovánku pro děti, 6 obrázků (pro někoho, kdo rád kreslí to nebude nic složitého - si myslím 🙂). Je to pro neziskovku, takže za půl darma, pro dobrý pocit, či referenece (není problém uvést ilustrátora na hotovém výtisku).
Za nabídky do zpráv děkuji a nehlaste se všichni 🤣🤪🙃
Teda musím říct, že tohle je slast 😍 Zkoušela jsem úplně poprvé tyhle perličky a musím říct, že prádlo po nich nádherně voní 😌 Nemusela jsem ani přidávat aviváž, a prádlo voní i po uschnutí 🙂 Jediné co bych vytkla, tak mi to na 2 ks oblečení zanechalo skvrnu, která je nejspíše od toho, jak se perličky špatně rozpustili, ale nic zásadního 🙂 #test_silan
Holky prosím kolik ks. Mají plenky lupilu ve vel. 3 ? Děkuji
Holky, mimo děti.... Potřebovala bych poradit s jakou myčkou jste spokojené a jakou by jste doporučili? Jediné co,tak musí být 60-ka 😊😉 děkuji za rady a doporučení 😊
Holky, měla jsem tu možnost ochutnat zmrzku Breyers Delights, která se prodává ve 4 příchutích a musím uznat, že slogan "mlsání bez výčitek" je více, než trefný. Pokud vás večer, po náročném dni, honí mlsná a pak pronásleduje černé svědomí, že jste zhřešily, tak je to dobrota právě pro vás. Léto se blíží, plavky volají 🙂 Mlsání bez výčitek zdar 😉
PS: pozor na manžela a děti - jdou po ní taky 😀
#mlsambreyers #bezvycitek
Co poridit malemu za hracku 15mesicu??aby ho bavila,rozvijela...
Snažím se děti moc neprudit
Tenhle článek bude taková obhajoba mého pohledu na hranice ve výchově. Toho jak to vidím já. Ale třeba to někoho inspiruje a víc se v tomhle uvolní (děti to rozhodně ocení 😉)
Volnost dětem souvisí s vnitřními hranicemi rodičů, a ty máme každý nastavené jinak, takže nikomu svůj pohled nenutím 😉 Tak jdeme na to:
Skákání po gauči
Je mi jasný, že pokud máte sedačku za x desítek (nebo dokonce stovek) tisíc, tohle se vám bude pouštět těžko. Ale mé argumenty pro manžela zněly takhle:
- Kdy jindy, než teď? Budou moct po něm skákat v dospělosti? V pubertě? Až budou vážit 20kg+? Dokud jsou to nicnevážící prťata, ani se o kondici gauče nebojím.
- Pohyb na měkkém nerovném povrchu je skvělý trénink pro rovnováhu a plosky nohou. Vlastně se tím posiluje celé tělo. (Taky se u sebe při cvičení zaměřujete na core? 😉) Pro silné kotníky, příčnou i podélnou klenbu a celkově zdravé nohy je takový gauč neocenitelnou cvičební pomůckou 😉
- Výška gauče nebývá nijak velká, takže případné pády tolik nebolí.
- Když se děti vyblbnou doma, nebudou vám dělat ostudu na návštěvách – budou saturované a cizí gauče budou respektovat.
- Nebudete muset kupovat trampolínu 😀 (No dobře, tohle u nás neobstálo, trampolína se koupila, protože nám řízečci začínají nabírat váhu až moc rychle 😝)
Lezení na parapety a jiné „nebezpečné“ kratochvíle
Bohuzel jsme skoncily v nemocnici se strevni chripkou, stane se.. ale vari tady naprosto skvele, to se opravdu hned jinak uzdravuje ❤
Pak ze to nepujde....🤷🏻♀️ Urcite to nebude lehke a urcite ja jsem maximalne opatrna a dost skepticka zezacatku... 🤔😪ale, zvlastni je jak v jeden okamžik clovek dokaze vse ztratit s v jiny okamžik kdyz to vubec nečeká treba zas neco, nekoho ziskat. 😊☺️ Takze, ahoooj strejdo. Doufam ze ‘strejda’ s námi vydrzi❤️🙏
Chřipková epidemie dorazila i k nám 👍🤦🏻♀️ Malá se od včera zhoršila takže dnes opakovaná návštěva Dr a tentokrat máme už antibiotika... malá buď jen spinká nebo pláče a chce se chovat.. a tak ji chovám miminko moje malé... horečky 39,9.... po nurofenu 38... ať už je to zase usměvavá holčička plná energie prosím 😔
POHÁDKA O VERUNCE A DRAKOVI
Jednou, kdysi dávno, žila jedna dívenka a jmenovala se Verunka. Byla moc krásná, milá a taky hodná, prostě radost pro tatínka a štěstíčko pro maminku.
Bydleli v domku se zahradou a bylo jim spolu dobře. Asi za tři roky jim čáp přinesl chlapečka Honzíka. Tak tam spolu žili, těšili se z krásných dní a pomáhali si navzájem. Děti rostly a pěkně si spolu hrály. Verunka měla svého bratříčka moc ráda, střežila ho, jako oko v hlavě. Také Honzík měl rád svou sestřičku a ve všem ji poslouchal. Když byl ještě úplně malé miminko, vozila ho Verunka v kočárku na panenky po zahradě, nebo ho uspávala doma v pokojíčku, v jeho kolébce. Ty chvilky měla jejich maminka nejraději. Bylo to pěkné a milé. Ráda poslouchala Verunku, jak dětským něžným hláskem zpívá svému bratříčkovi ukolébavku. Když malý bratříček usnul, seděla spokojená Verunka u okna, prohlížela si knížky a snila. Ráda si představovala jiný, pohádkový svět, ve kterém prožívala různá skvělá dobrodružství a byla v nich hlavní hrdinkou.
Jednou také tak seděla, zasněně koukala z okna, neviděla, neslyšela. Bylo to před bouřkou. Honzík spokojeně chrupkal ve své kolébce a maminka, unavená z celodenního shonu, usnula ve svém křesle.
Najednou, z ničeho nic strašlivě zahřmělo a než se stačila vylekaná Verunka vzpamatovat, zčernalou oblohu proťal blesk. Ozářil silným světlem celý pokojíček, až malé děvčátko oslepil. Okno se prudce otevřelo a okenice na sebe s rámusem narážely v silném větru. Na parapet usedl strašlivý drak! Z očí mu šlehaly zelené blesky a z obrovské tlamy vypouštěl čpavý dým. Samým zděšením ze sebe nemohla Verunka vydat ani hlásek a celé tělíčko jí zdřevěnělo. Drak k ní natáhl pařátu a přísně poručil – „pojď ke mně a ničeho se neboj Verunko, sedni mi na záda a pevně se drž! Proletíme se spolu“. „Ale když venku je bouřka a prší, „zašeptala vystrašená malá holčička. „Ale, kdepak“, zasmál se chraptivě drak a mávl pařátou. Skutečně. Verunka opatrně vykoukla z okna a nic. Nepršelo a vítr se utišil. Jenom tma byla snad ještě větší, než před tím. „Já se bojím“, zaplakala nešťastná Verunka. „Nezdržuj!“ Napomenul ji přísně drak, popadl ji tou svou obrovskou pařátou, přitiskl pevně k sobě a vyletěl vysoko na černou oblohu. Verunka se držela, jako klíště a hrůzou zavřela oči. Drak letěl nekonečně dlouho a vysoko kroužil nad mraky. Verunka se uklidnila, odvážila se otevřít jedno očičko jenom tak na škvírku a potom ještě kousek a potom i druhé očičko a v úžasu zírala na tu krásu. Všude kolem nich zářily snad miliony hvězd. Měla pocit, že se jich může dotknout, že jsou tak blízko. Zčista jasna drak udělal ladný oblouk a začal rychle klesat k zemi, až Verunce hvízdalo v uších a vlásky jí vlály v tom prudkém vzduchu, jako závoj. Zase raději pevně zavřela oči. S hlasitým žuchnutím přistáli bezpečně na zemi a drak zachroptěl - otevři oči, strašiputko maličká.
Verunka se rozhlížela po překrásné zahradě nádherného zámku. Všude kolem to příjemně vonělo a z otevřených oken se linula tlumená hudba. To je nádhera! Vydechla okouzleně Verunka a už se nebála. Co tady budu dělat? Ptala se zvědavě draka. Musíš pomoci naší královně. Uspává svého synáčka a on stále pláče. Nemůže usnout. Zkus mu tak krásně zazpívat, jako zpíváš svému bratříčkovi, určitě usne! Ale, co když se mi to nepodaří? Strachovala se dívenka? Uvidíme. Prohlásil stroze drak a šoupnul Verunku blíž ke dveřím. Dívenka měla opravdu strach, nevěděla, co si na ni drak vymyslí, když svůj úkol nesplní. Bála se, že už nikdy neuvidí svého malého bratříčka, maminku a tatínka. Procházela mnoha pokoji a nemohla se vynadívat, sloužící ji přivedli před královnu, která už na ni čekala ve své komnatě. V přenádherně zdobené kolébce leželo královské miminko. Kolem ní stáli lékaři a rádci, sloužící a služky a spousta dalších lidí, kteří se snažili královně poradit a pomoci, aby její synáček spinkal. Pan král seděl zhroucený v křesle u postele a držel si hlavu v dlaních. Děťátko žalostně plakalo, až uši zaléhaly. A plakala i paní královna, protože si nevěděla rady. Všichni už byli moc unaveni a chtělo se jim moc spát. Děťátko bylo napapané, přebalené, nic mu nechybělo, ani nebylo nemocné, ani zoubek mu nerostl......Verunka honem přemýšlela, co ještě by tak mohlo malému chlapečkovi vadit, že nespí a jenom křičí a pláče. Vzpomínala na svého bratříčka a potom ji to napadlo. Co chybělo chlapečkovi, malému princátku? Víte to, milé děti? No jistě. Dudlík! Dudánek. Ten miminka někdy potřebují, když se nemůžou zklidnit. Podudlají si trošičku, uklidní se, dodává jim to ten pěkný pocit bezpečí a klidu. Ale to paní královna, ani nikdo z jejich rádců a učených doktorů nevěděl. V celém zámku nikde dudlík nebyl. Nedá se nic dělat, rozhodla rázně Verunka, musíme letět k nám! Všichni se divili, jakou kuráž a odvahu ta malá holčička má a drak schlíple nastavil svou náruč, aby se mohla pohodlně usadit. Verunka ho bez dlouhých cavyků popadla kolem pařáty a pevně se držela. Můžem! Poručila, ale honem raději zavřela obě oči. Až se jí zatočila hlava, jako na řetízkovém kolotoči na pouti, když se točila s dětmi. Přistáli hladce na okenním parapetu jejich domku. Verunka vběhla do pokojíku, kde klidně spinkal její bratříček a z kapsáře na jeho kolébce vytáhla jeden dudlík. Měl tam ještě dva, tak mu chybět jistě nebude, řekla si pro sebe a něžně ho pohladila po tvářičce. Koukla po mamince, která spokojeně oddychovala v křesle a honem se pověsila drakovi kolem krku. Ten si ji postrčil do náruče a už zase rychle letěli zpět do zámku. Tam už netrpělivě všichni čekali na ten zázrak. Pan král chodil nervózně sem a tam a rádcové za ním v hustém špalíru. Děťátko v kolébce křičelo, až drnčely tabulky skla v oknech a královna pořád plakala. Služky si zacpávaly uši. No, prostě - jedna velká hrůůůza! Verunka vběhla do komnaty a hned si to namířila ke kolébce. Pohladila chlapečka a do pusinky mu vložila dudlík. Malý princ vykulil očička a zadudlal si. Potom zakopal spokojeně nožkama, zamával ručičkama, povrtěl se a zaculil se na Verunku. Najednou zavřel očka a všichni v úžasu koukali, jak pomalu zhluboka oddychuje. Usíná! Královně spadl kámen ze srdce. Konečně se celou noc v klidu vyspím, pomyslela si šťastně. Ale něco mu ještě chybělo, začal zase mžourat a vrtět se. Já vím, usmála se Verunka, potřebuje klid a vyvětrat. Já mu zazpívám a bude spát celou noc, jako andílek. Opravdu. Pan král poručil, aby všichni okamžitě odešli z komnaty, paní královna otevřela okno a služka přinesla malou polstrovanou židličku pro Verunku. Holčička zazpívala svým něžným hláskem potichounku tak krásnou ukolébavku, až paní královně srdce jihlo a malý princ spokojeně usnul a potom sladce spinkal až do rána. Ale to už Verunka věděla předem, na to nemusela čekat. Těšila se domů. Dostala malé pohoštění od paní královny a dárky pro sebe i pro svého bratříčka. Verunka naučila paní královnu ještě pár ukolébavek a potom se pěkně rozloučili. Pan král děkoval za pomoc a slíbil jí splnit každé přání, kdyby kdykoliv a cokoliv potřebovala. Verunka nemusela dlouho přemýšlet. Už věděla, co si bude přát. S drakem se už dávno skamarádila a těšila se, jak se spolu zase někdy proletí. Cesta domů uběhla rychle. Než se stačila Verunka vzpamatovat a rozhlédnout po hvězdách, které prozářily celou oblohu, jako malé lucerničky, přistál drak bezpečně na parapetu okna jejího pokojíčku. Opatrně složil unavené děvčátko otevřeným oknem dovnitř. Musíme se rozloučit, řekl smutně. A dobře se vyspi, ať se ti něco pěkného zdá, usmál se na rozloučenou. Taky mám pro tebe malý dárek, podívej, mám ho tady, na jednom prstě. Verunka nedočkavě odmotávala zdobnou šňůrku z drakova pařátu. Na ní visela pěkně modelovaná hliněná píšťalka. Až ti bude smutno, nebo se budeš chtít proletět, zapískej. Verunka svého dráčka objala kolem krku a vlepila mu pusu. Ahóóóój, zamávala.
Uhodil blesk a hrom zaburácel, až otřásl celým domem. Polekaná Verunka vyskočila od okna, maminkóó´! Vyběhla z pokoje a slyšela, jak malý Honzík pláče. Maminka se taky probudila a dlouze zívla. Je bouřka, jdu pozavírat okna. Verunko, dej bráškovi dudlík. Verunka šátrala v kapsáři a hmatala v kolébce a divila se. Jak je to možné? Jeden dudlík chybí! Stalo se to opravdu, nebo se mi to jenom zdálo?!
Když po večeři usínala dívenka ve své postýlce, bylo už dávno po bouřce. Okno nechala maminka pootevřené, byla vlahá a teplá letní noc. Lehký vánek přinášel do pokojíku vůni ze zahrady a děvčátko vnímalo příjemné tóny hudby z obývacího pokoje, kde seděla maminka s tatínkem. Přivřenýma očima zahlédla Verunka noční oblohu s třepotavými světýlky hvězd. Náhle, jakoby se seskupily v podobu draka, který v ladném oblouku proletěl kolem okna.
Závoj snu přikryl víčka malé dívenky a ona opět stanula v pohádkové zahradě královského zámku.
