Těhotenství a porod je pro nastávající maminku krásné, ale zároveň náročné období. A to jak fyzicky, tak psychicky. Během tohoto období a zvláště pak, jak se blíží samotný porod, ženu napadá spousta otázek, které by potřebovala zodpovědět. Pokud je nastávající maminka prvorodička, otázek je tím více.

Pojďme se v dnešním článku podívat na časté a zajímavé otázky, které budoucí maminky napadají. Zároveň se dozvíte, jak to vidí porodní asistentka. Na zmíněné otázky odpovídá porodní asistentka Anna Kohutová.

Otěhotnění po potratu

Některé ženy, které si přejí otěhotnět, řeší spoustu otázek již před samotným početím. Pokud se delší dobu nedaří nebo v horším případě, žena potratí, tak se přirozeně začne ptát Proč? Proč zrovna já? Po potratu ženu často napadá, za jak dlouho bude moci po potratu a následné revizi znovu otěhotnět?

Revize, nebo-li kyretáž, je gynekologická operace, během které dojde k vyčištění dělohy po potratu. Lékař odsaje nebo vyškrábne obsah děložní dutiny. Tento zákrok je velmi bolestivý, proto se provádí v celkové anestezii. Po revizi je nutné chovat se jako v šestinedělí - vyhnout se zvýšené tělesné zátěži, nekoupat se a vynechat pohlavní styk.

Jak to vidí porodní asistentka:

Tohle těhotenství nebylo plánované, je výsledkem jednoho úletu🙂. Ale co už, je vidět, že jsme ještě zdraví a plodní a já si vlastně třetí dítě tajně přála, ale z praktických důvodů jsme to spíš zamítli.

Trochu vtipný je, že jsem se akorát zaregistrovala u nové gynekoložky a nechala si předepsat antikoncepci, abych si přes léto mohla lépe nastavit menstruaci a tak. Recept jsem založila do kabelky s tím, že začnu brát normálně od prvního dne příštího cyklu. No tak první den cyklu už nedorazil a ještě dlouho nedorazí🙂 .

Všechna těhotenství jsem měla bezproblémová a pěkná, ale tohle třetí bylo asi nejlepší. Žádné potíže, bylo mi dobře, chodila jsem do práce a dokonce jsem celkově přibrala nejméně ze všech těhotenství (v předchozích cca 20 kg).

Na konci těhotenství se ale samozřejmě nervozita stupňovala. Týden před porodem doma všichni nemocní: rýma, kašel, teploty, já nervózní a dny nekonečné…V pátek už moje nervozita hraničila se zoufalstvím, že nikdy neporodím nebo že až to začne, muž bude daleko, nestihne přijet nebo nebudeme mít kam dát děti na hlídání. Prostě krize…Večer jsem si šla lehnout už kolem 21 hodiny, abych tento hrozný den zaspala a probudila se do nového lepšího dne. Celý poslední měsíc mě dost trápila nespavost, takže když jsem se kolem 1 hodiny ráno probudila a nemohla znovu usnout, nijak mě to nepřekvapilo, šla jsem si udělat čaj a koukat na film…a v 1:30 jsem ucítila ono pověstné lupnutí a praskla mi voda. Ale nedělo se nic moc, pomaličku začaly slabounké kontrakce a voda odtékala jen slabě po troškách. Pomalu a potichu jsem si dobalila věci a tak za dvě hodiny jsem vzbudila muže, že teda pojedeme🙂. Ani se moc nedivil, proplížil se kolem dcerky, která spala s námi v posteli, a jeli jsme. Ještě jsem zavolala mé mamce, že tedy jedeme do porodnice a jestli by se přesunula k dětem nahoru, kdyby se náhodou probudily. (Bydlíme ve vícegeneračním domě s mými rodiči.)

Na příjmu jsme byli kolem 4 hodiny ráno, odtékající plodovka jasná, ale jinak nález nula nula nic (0,5 cm😀). Takže jsme se shodli, že to asi bude na dýl a muž se může jet ještě domů na chvilku dospat. (Porodnici máme 5 minut autem.) Pak jsem se přesunula do sprch a porodní asistentka (PA) mi dala klystýr. Jupí, tak poprvé ze tří porodů jsem ho stihla a nebudu se muset bát nehody u porodu😀.

Pak jsem měla sprchu, natočili CTG a přesunula jsem se na takový ten čekací pokoj. PA mi radila, ať si ještě lehnu a odpočívám, ať mám sílu, až přijde ten porod. No po chvíli jsem usoudila, že tohle už nezaspím a kontrakce jsem začala prodýchávat ve stoje (nechápu, jak při tom někdo může ležet🙂). Kolem 6:30 PA přišla, že ještě znovu natočí CTG než se vymění směna. Když viděla záznam tak jsme se shodli, že můžu směle vzbudit manžela, ať dorazí. Hned jsem mu volala, ať vstává, hodí do sebe něco malého k snídani a přijede🙂. Kolem 7 dorazil muž a představila se mi nová PA (ranní směna). Úplně se mi ulevilo, že je muž tady a že určitě stihne porod (minule to dopadlo tak že v době zrození dcerky přeparkovával auto🙂). Po chvíli už jsem začala trochu chytat paniku, že to jde nějak rychle a ať to radši zkoukne PA. PA kolem 7:30 konstatovala cca 6 cm, že už mám určitě půlku za sebou a že se přesuneme na porodní sál. Tam už jsem začala padat do toho správného polokomatu a stavu lehce mimo sebe (už to fakt bolelo a úplně jsem si říkala, kolik kontrakcí ještě dám), pak že už se mi chce jako tlačit a jestli můžu…se svolením PA že můžu a v 7:58 už byla venku Emička🙂. Jako tlačení bylo fakt hrozný, asi jsem si i trochu zakřičela, už jsem za ty 4 roky zapomněla jaký je to pocit na roztrhání😀.

První roky života dítěte jsou úžasné dobrodružství plné poznávání nových věcí. Jednou z nich je i úžasný svět jídla. Děti se nerodí s žádným předem daným návodem, který by jim říkal, co jim bude a nebude chutnat. Tato vlastnost se vyvíjí v počátečním období života. A jsme to právě my, rodiče, kdo mají ten krásný úkol být našim dětem správným a inspirativním průvodcem.

Říká se, že základy stravování, které se dítě naučí do tří let, pak s sebou nese celý život. Proto je potřeba vybírat do dětského jídelníčku především maso, zeleninu ale i ovoce a mléčné výrobky a další. Základem dětské stravy je tedy pestrost, díky které mají děti dostatek vitamínů a minerálů.

Děti by měly, podobně jako dospělí, jíst 5x až 6x denně. Jejich organismus se stále ještě vyvíjí, a tudíž je pro ně pravidelnost příjmu stravy velmi důležitá.  Na co je při stravování potřeba dále myslet je to, jakým způsobem dítě ke stravování povedeme. Měly bychom dbát na to, abychom mu předali nejen jídlo jako takové a uspokojily jeho potřebu, ale především mu vytvořili vztah k jídlu. Aby dítě vědělo, že stolování je určitý způsob rituálu, kdy má člověk klid a věnuje se jen tomu, co má na talíři.

Každá maminka jistě ví, co má svému dítěti dávat a jaké potraviny jsou pro něj vhodné. Sama jsem ale začala číst etikety u dětských výrobků až před půl rokem. Nenapadlo mě, že by některé mohly obsahovat zbytečně moc soli nebo cukru. Pokud vaříte doma, tak to máte jednoduché, prostě nesolíte a cukr (bílý řepný) nepoužíváte. Níže vám zkusím vysvětlit proč tomu tak je…

Pozor na sůl u malých dětí!

Sůl do jídelníčku nejmenších určitě nepatří. Z běžné stravy děti získávají dostatek minerálních látek, včetně sodíku a chloridu, které jsou rovněž obsaženy v soli. Stejně jako v případě sladkostí platí i u soli, že si na ni děti velmi rychle zvykají a zvyšují její příjem. Pak je poměrně obtížné naučit je na méně slané nebo dokonce neslané potraviny. Sůl má přitom negativní vliv na kardiovaskulární systém a podílí se na řadě civilizačních onemocnění.

„Tak trochu váhám, zda mám malého budit na kojení. Podle laktační poradkyně ano, jinak nebude správně přibírat. Včera jsem ale byli u doktorky a za týden přibral 200 gramů, což je v pořádku. Abych ho nakojila alespoň sedmkrát za 24 hodin, tak ho musím asi dvakrát budit. V noci a ráno se budí sám. Mám tedy pokračovat s buzením nebo můžu například jedno kojení vysadit, pokud spí?“

Kojení se jeví jako ta naprosto nejpřirozenější věc na světě. S příchodem miminka na svět ale najednou nejedna maminka zjišťuje, že to ani zdaleka tak jednoduché není. Ze všech stran útočí často protichůdné rady od kamarádech, maminky, babičky a v neposlední řadě i odborníků. Jak to vlastně s tím kojením je? Je opravdu jednoduché a přirozené nebo naopak něco, co rozhodně nefunguje samo od sebe?

V dnešním článku jsme pro vás připravili spoustu užitečných informací spolu s odpověďmi certifikované laktační poradkyně z poradny na Modrém koníku na některé otázky, které trápí nejednu maminku. A pokud zde odpověď na svou otázku nenajdete, klidně to můžete zkusit ve zmíněné poradně.

Kojení je nejpřirozenější věc na světě. Nebo ne?

Příroda je mocná a vše má dobře promyšlené. Proto může maminka nakrmit své dítě hned po narození. První je na řadě mlezivo, nažloutlá tekutina obsahující velké množství bílkovin, minerálů, vitamínů a protilátek. To dostává miminko asi tři až čtyři dny, než se začne tvořit mateřské mléko. Čím častěji své miminko necháte pít, tím více mléka se tvoří. Proto se neřiďte žádnými hodinami a časy. Zkrátka kojte podle jeho potřeby. Pamatujte si, že kojení není jen o hladu a jeho tišení. Vaše dítě se u prsu uklidňuje, užívá si blízkost matky, odpočívá. Proto neexistuje žádná umělá výživa, která by přesně kopírovala mateřské mléko.

„Moje dcera bude mít za týden 3 měsíce a vyžaduje kojení po 2 hodinách, poslední dny vydržíme vzácně 3 hodiny. Je to v pořádku? Můj zdravý rozum mi říká, že mám kojit dle hladu a chutí miminka, ale mám v mysli i slova naší pediatričky, že by malá měla vydržet 3 hodiny a mít nakojeno i za 7 min (já kojím cca 15–20 min). Když jsem jí začala kojit častěji, je usměvavější. Logicky si i říkám, že s věkem roste potřeba mléka a jak jinak si má zvýšit laktaci, když ne častějším kojením,“ ptá se maminka v poradně.

V první řadě bych opět chtěla poděkovat Modrému koníku za možnost vyzkoušení a otestování sprchového gelu a krému od značky La Roche-Posay.

Naše Eliška, pro kterou bylo testování určeno, má problémy s pletí už od narození. Nikdy to nebylo takové to hlaďounké a jemné miminko, ale vždy naše malé struhadlo 😉 Už jsme vyzkoušeli spousty krémů, ale nikdy nebylo nic 100 % ☹

Když dorazil balíček, tak jsme se hned vrhli do vybalení a následně do testování. Bohužel, u nás nejde nic normální cestou a tak to bylo i s tímto testováním. Po natření krémem se Eli hned osypala. V žádném případě to ale nedávám za vinu této značce, protože tento problém u Elišky máme zatím s každým krémem ☹

Po dohodě jsme tedy krém vyřadili z testování a pokračovalo se jen s mycím gelem. Každopádně se vůbec nebojím toho, že by tento krém u nás jen tak ležel (natírací plochy máme u nás doma dostatek 😉)

LIPIKAR SYNDET AP+ Čisticí gel

Tento čistící gel je pro pokožku se sklonem k atopickému ekzému. Řekla bych, že je spíš bez vůně a má krémovou konzistenci. Krásně ve vodě udělá pěnu (což ocení děti, které pěnu nemohou). Bohužel, samotný gel ale Elišce jen tak nepomohl. Pokožku má stále velmi suchou (což je samozřejmé, když ji nemůžeme promazávat).

Syn od počátku atopického ekzému trpí na výskyt ložisek zejména na nožičkách a loktech. Často se mu výsev objevil i na obličeji, to nejčastěji v zimním období. Jako největší problém ekzému vnímám nejen jeho přítomnost, ale i jeho povahu. Jednou je ekzém suchý a za dva dny se povaha ložiska změní na mokvavý a hnisavý. Nebylo výjimkou, kdy se do kůže dostaly i bakterie a museli jsme podstoupit antibiotickou léčbu. V nejhorších časech mokvajících ložisek jsme byli nuceni použít i kortikoidy, přičemž nemusím maminkám dětí trpících atopickým ekzémem představovat např. Locoid či Fucidin.

Při obdržení kosmetiky La Roche-Posay jsem byla velmi mile překvapena krásným a vzhledným obalem. Vyhovoval mi i praktický uzávěr s aplikátorem, což jsem ocenila zejména při koupání, kdy jsem s mokrými dlaněmi sahala po flakónku. Hutný bílý krém se na kůži výborně aplikoval, přičemž jeho vůně byla spíše nevýrazná, neparfémovaná. Syna čistící krémový gel nepálil ani nesvědil, tudíž v první zkoušce úspěšně obstál.

Druhý flakón obsahující relipidační balzám proti podráždění a svědění pokožky nás též mile překvapil. Opět nevýrazná, ale jemná vůně. Na rozdíl od gelu je barva balzámu bílá, čímž lze přípravky rozlišit. Co ale musím vyzdvihnout, tak je výborná konzistence, která stojí za naprosto bezproblémovou aplikací balzámu, navíc se velmi dobře vstřebává. Balzám se výborně roztírá a tak nebyl nejmenší problém krém aplikovat i do špatně dostupných míst, jakými pro nás jsou právě podkolení jamky. Bohužel jsme museli testování po pár dnech přerušit, protože synův ekzém opět změnil povahu a ze suchého se stal mokvající. Nepřisuzuji to ovšem výrobkům La Roche-Posay, protože u nás je tento problém dlouhotrvající a proto i léčba je problematická.

Výsledkem bych tedy chtěla říct, že mě více nadchnul čistící krémový gel do sprchy a koupele, který jsme mnohem víc využili a který i nadále využíváme. Pokožka se zklidnila a nesvědila.

Závěrem bych chtěla říci, že bych ocenila výraznější odlišení flakónků, protože jejich označení SYNDET a BAUME je pro mě téměř nicneříkající, stejně tak barevné odlišení. Raději bych si na přípravku přečetla sprchový gel či balzám, a to ideálně na přední straně, abych nemusela přípravky neustále otáčet.

#test_larocheposay2 a #sleepikar #recenze