Náš kolotoč začal už po porodu. Šimon se narodil s takzvaným exantémem. Měl pupinky po celém těle. Naštěstí vše po 3 dnech zmizelo s tím, že bude mít citlivější pokožku. Do roka jsme měli klid, až na občasné vyrážky způsobené novou kosmetikou nebo pracím práškem. Nebylo to ale nic, co by se nedalo vychytat a zase napravit.

Zlom nastal po očkování v roce. Po celém jeho tělíčku se mu rozjela veliká virážka. Doktorka diagnostikovala atopický ekzém. Začal kolotoč. Vyzkoušela jsem opravdu všechno a to byla možná ta chyba. Plácala jsem pátý pres devátý. Šimon se mi v noci hrozne drbal, měl křehký spaní. Nejhorší bylo léto, kdy mu nedělal vůbec dobře pot a chlorovaná voda. Zkoušela jsem emolienční dietu, mazat, nemazat, různé mastičky, krémy, koupele v octu, ve vločkách, koupat často, nekoupat skoro vůbec. Jedno nepomohlo, sáhla jsem po druhým a v tom byla ta chyba. Pak jsem si řekla dost, vyrovnala jsem si to ve svém nitru, uklidnila jsem se a ejhle, za 2 týdny byl nejhorší ekzém pryč. Zůstala po něm jen jen ekzémová ložiska, která se ale naštěstí nerozrůstala. Byl to klidový režim, který trval dlouho a pak se mi konečně dostal do ruky A-Derma Exomega CONTROL emolienční krém. Nejdřív jsem nad nim trochu pochybovala a říkala si, že je to jen další předražený krém, vždyť jsem toho zkusila už tolik a nic nepomohlo, tak toto taky ne. Po týdnu mi spadla brada. Ložiská ekzému se zmenšovala, krupička na bříšku zmizela. Dokonce si s ním manžel potají mazal ruce a potom za mnou přišel, co to je za novinku, že má ruce krásně hebké a zahojené. Tímto se tedy omlouvám za mé pochybnosti a děkuji za to, že můj syn může mít pokožku hebkou jako miminko.Další super vychytávka při citlivé pokožce je A-derma Exomega Control zvláčňující mycí gel 2v1. Po každém sprchování je synova pokožka krásně vláčná a vlásky příjemně voňavé. Po umytí vlásku k němu vždy čichám a užívám si tu krásnou vůni. 

Každý je originál a na každého působí něco jiného a tady jsou tipy, co pomohly v boji proti ekzému nám: místo aviváže ocet, nekoupat, ale sprchovat a to obden, zbytečně nepatlat velké množství a druhů krémů na pokožku, upravit stravu, na noc proti škrábání Fenistil a hlavně se hodit do klidu, protože děti to cítí.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsem byla vybraná na testování produktů A-Derma. Byla jsem přímo nadšená, protože s atopický ekzémem bojuju od miminka. A vůbec nejhorším obdobím je pro mě zima, hlavně, když mrzne a sněží, můžu se uškrábat. A jelikož žiju na Valašsku, v době, kdy k nám putoval kurýr s A-Dermou, už tady vesele sněžilo.

Po rozbalení testovacího balíčku jsem byla příjemně překvapená velikostí tělového mléka a lehce mě vyděsila velikost lahvičky s koupelovým olejem (moje měsíční spotřeba koupelových prostředků je totiž trošku nadprůměrná😅).
Koupelový olej mě nadchl pro svoji konzistencí. Dále tím, že kůže je po něm hebká, vláčná, ale ne mastná, takže neničí ručníky. Jeho vůně je velmi příjemná (jemná, čistá, miminkovská). Dalším plusem je, že neštípe, což člověk s rukama rozpraskanýma do krve velmi ocení a tím jak hydratuje, nemáte chuť hned po utření skočit do vany s vazelínou. Jediné mínusy, které jsem u něj našla, je poměrně vysoká cena. Vzhledem k velikosti balení a jako dávkování bych uvítala pumpičku.

S tělovou emulzí jsem byla také spokojená, co se účelovosti týká. Je velmi příjemná, kůže je po ní hebká, hydratovaná a velmi rychle se do ní emulze vstřebává. Je navíc skvělým pomocníkem na odstranění šupinek ve vláscích miminka. Za to mu dávám 1 s ***. Jako jedinou výtku mám tu vůni (spíše zápach), nezvykla jsem si ani po měsíci. Nejhorší bylo, jak mi tím načichlo oblečení 🤦‍♀️

Celkově mě testované výrobky příjemně překvapily. Výsledkem byla kůže bez tvoření nových ložisek. A jelikož už nemám mycí emulzi a vrátila jsem se zpět ke své dřívější koupelové kosmetice, můžu potvrdit, že tvorbě ložisek brání, teď mám plno nových.

Naši prarodiče často říkávali, že je „škoda každé rány, která padne vedle“. Určitě každá z vás tuto větu zná – s fyzickými tresty se setkala drtivá většina dětí vychovávaných v minulých generacích.

Psycholog Václav Mertin v rozhovoru pro DVTV v souvislosti s tímto notoricky známým pořekadlem upozorňuje také na to, že v éře dětství a dospělosti našich prarodičů bylo i poměrně běžné a společensky přijatelné, když se fyzickým trestem „vychovávaly“ i dospělé ženy, které podle jejich mužů nebyly dostatečně ukázněné.

Poukazuje tak na to, že se trend fyzických trestů u nás postupně mírnil, a dnes naštěstí není běžné ani už tak tolerované, aby děti byly trestány fyzicky. V rozhovoru ale upozorňuje na to, že obrovský šrám na duši může zanechat i trest, který se nedotýká fyzického těla dítěte – trest slovní.

A jak to máte doma vy? Myslíte si, že když dáte dítěti na zadek, vyřeší to daný problém? Víte, že vypěnit je lidské a učit se ovládat je ctnost, která k rodičovství patří?

Trestáme svoje děti proto, že jsme byli sami vychovávány násilím?

V rozhovoru pana doktora Mertina v DVTV je zmíněn výzkum společnosti Nielsen z října letošního roku pro organizaci Liga otevřených mužů, který ukazuje, že až ve ⅔ českých domácností je běžné, že děti občas dostanou pohlavek nebo takzvaně na zadek.

O miminko jsme se s partnerem snažili od podzimu loňského roku. Na první pokus to skončilo mimoděložním těhotenstvím, které bylo ukončeno laparoskopicky. Po několika měsících, kdy jsem všechno potřebovala vstřebat a zpracovat, a když jsem to přijala a uzavřela, že to tak mělo být, tak se nám zadařilo.. Čekali jsme naše vytoužené miminko. Těhotenství probíhalo bez větších problémů, když pominu první tři měsíce, kdy jsem měla celodenní žaludek na vodě a pocit celodenní kocoviny. Ale když jsem prvně viděla na ultrazvuku tu malou fazolku a jak jí bilo srdíčko, dopředu jsem vše odpustila 🙂. Těšila jsem se na každý ultrazvuk a na každý pokrok toho našeho zázraku. Mimochodem dodnes máme všechny ultrazvuky na lednici 😀. Prcek nám dělal radost, jak krásně rostl. Když jsme šli s partnerem na první screening, oba jsme se nemohli dočkat, partner při pohledu na obrazovku ztratil řeč, kromě těhotenského testu, pár malých fotek z ultrazvuku a mých větších prsou bylo tohle potvrzení, že se u mě v břiše opravdu něco děje. Screening jsme měli v úterý a o víkend nás čekala velká oznámení našim rodičům.. Připravila jsem pro obě strany dopis od miminka, mým rodičům dárek - dárkovou krabici s věcmi "babička a dědeček", a přítelovým rodičům jsme na zahradu odvezli krabice s právě koupeným kočárkem (vím, na někoho brzy, ale když ten můj vysněný kočárek byl zlevněný o 5 tisíc, a tak neber to 🙂). Krabice jsme jim naaranžovali na chatě v obýváku a opřeli o ně dopis od miminka. Nemusím říkat, že jsme oboje rodiče dostali, protože do té doby jsme nedali ani náznakem vědět, že se něco děje, a na pravidelné otázky každý měsíc, zda už, jsem odpovídala, nee jsem to zase dostala - nějak jsme si museli připravit půdu pro překvapení, když po mimoděložním těhotenství už všichni tušili, že se o miminko snažíme 🙂. Nastal 14tt a s partnerem jsme oba vysedávali u pc, on v práci a já doma, a čekali jsme na 8 hodinu ranní, aby jsme stihli registraci ve vybrané porodnici. Já se snažila o registraci do Podolí a on měl za úkol náhradní řešení, kdyby Podolí nevyšlo, a registroval mě k Apolináři. Padla 8 hodina a mě se podařilo na poprvé zaregistrovat k Podolí, hned druhý den jsem jela pro potvrzení do průkazky. Byla jsem šťastná, do Podolí to máme kousek a těšila jsem se na soukromí a krásný porod v Podolí. 

V dalších týdnech jsem dál docházela na kontroly, až přišel test na cukrovku, kterého jsem se bála, protože do této doby jsem musela ráno sníst alespoň pár piškotů nebo bílého rohlíku (ano měla jsem opravdu vyváženou stravu, díky žaludku na vodě 😂). Dost jsem se bála hnusného cosi, co musím vypít a nevyzvracet, aby mohl test proběhnout. Těch příběhů od kamarádek, co jsem slyšela a na diskuzích, co jsem si přečetla... Ale k mému překvapení má můj gynekolog výborné pití, není tolik sladké a chuťově mi to připomínalo vybublinkovanou mirindu. Ta 200ml lahvička mi byla málo, opravdu moc dobré. Tohle by měli nabízet všem těhotným. Výsledek jsem měla také skvělý (hodnoty 4,5 - 6,5 - 5,4). Hurá žádná cukrovka 🙂. V 16tt jsem se dozvěděla, kdože mi to v bříšku roste.. Neumím si to vysvětlit, ale ještě před těhotenstvím, jsem měla pocit a byla přesvědčená, že až se zadaří, tak to bude chlapeček.. 

Partner byl naopak přesvědčený že to bude holčička, a tak mě zvyklal, že jsem zkoušela výpočty podle stáří krve a já nevím jakých dalších zaručených testů, že jsem uvěřila, že to opravdu bude holčička, naše Terezka.. Když jsem se bavila se svým gynekologem, že to tedy chceme vědět, a že partner je přesvědčený, že udělal holčičku.. Tak se pan doktor pobavil a na jeho hlášku nezapomenu - takovou holku, co by měla tohle mezi nohama, tu jsem ještě neviděl 😂. (Vlastně pobodnou hlášku měla i paní doktorka na druhém screeningu, kde se nám ten náš chlap krásně ukázal, ta fotka pindíka je bezkonkurenční 😂). Po ultrazvuku, jsem jela koupit modrý obleček, který si pak partner rozbalil. "On je to kluk, jo?" A tím začalo dohadování o jménu, protože každé které jeden z nás navrhl se druhému nelíbilo... Vlastně až do 28tt jsme vůbec nevěděli, jak se bude jmenovat. Ale to předbíhám.. Jako prvorodička jsem se těšila, až mě prvně ten náš kluk kopne, nebo až ucítím, jak se pohne.. To jsem prvně ucítila kolem 20tt, vím trochu později, ale vzhledem k placentě uložené na přední straně dělohy to nemohlo být jinak.. Ve 21tt nás čekal druhý screening, kde se nám ten náš kluk ukázal v celé své kráse, jak jsem psala výš.. Byl krásný, takový malý skoro hotový človíček, naše miminko.. Po této kontrole, kde opět vše dopadlo dobře, a malý byl v pořádku, jsem se dala do zařizování pokojíčku a jeho garderoby (dneska mu tady leží víc věcí, než kolik máme s partnerem dohromady 😂). Ve screeningovém centru jsem se hned objednala na 3D ultrazvuk, na který jsme došli s partnerem ve 26tt. Moc jsme se na něj těšili, až uvidíme komu je vlastně podobný. Bylo pondělí 22.10.2018. Ultrazvuk probíhal dobře, až do chvíle, kdy se paní doktorce nezdálo velké množství plodové vody (měla jsem malé bříško, tak mě to dost zarazilo).. Přišel se na to podívat i pan doktor, který to potvrdil, a hned po 3D ultrazvuku (že kterého máme úžasné fotky, díky množství vody), jsme přešli do druhých dveří, kde nám udělal další screening. Kde bohužel přišel na to, proč náš prcek má v bříšku už teď velký bazén.. Netušili jsme, že s nadměrným množstvím plodové vody se spojují vývojové vady.. Podle doktora měl náš prcek, naše malé miminko, buď zúžení nebo neprůchozí část z dvanáctníku do střev, odborně se tomu říká Atrézie duodena, a s tím spojený ukazatel double-bouble, tedy zvětšený žaludek a dvanáctník. Pan doktor to do té doby popisoval a mluvil klidně a věčně, že nám ani nedošlo, že je něco špatně.. Hned po screeningu, začal mluvit o genetice, a vyloučení jiných vad, protože jak jsme se dozvěděli, Atrézie duodena je přidružená vývojová vada, a nejčastěji se spojuje s vadou srdce (která se nepotvrdila) a s Downovým syndromem (který nám ale první screening vyloučil), a také o tom, že se musíme přeregistrovat k porodu do Motola, kde maličkého budou hned po porodu operovat, aby mu bříško spravili.. Oba jsme byli s partnerem zničení, smutní a moc jsme se o miminko báli. Nechápali jsme, že z doteď bezproblémového těhotenství a zdravého miminka, se může něco takhle podělat a nedokázali jsme si představit, že tak malý drobeček bude muset na operaci, hned jak vykoukne na svět.. 

Hned po tomto zjištění, nám zajistili konzultaci na Karlově náměstí na genetice, kam jsme ihned vyrazili. Čekala na nás milá paní doktorka, se kterou jsme prošli možné a nemožné rodinné dědičné nemoci. Na nic jsme nepřišli a vzhledem k dobrým výsledkům z 1 screeningu, nás ani nechtěla poslat na odběr plodové vody, o kterém mluvil pan doktor v centru.. Bylo to na nás, jak se rozhodneme... Nakonec pro náš a hlavně nejvíc pro svůj klid jsem se rozhodla podstoupit odběr, kam mě hned ve středu 24.10.2018 objednali. Vše proběhlo v pořádku, odběr dělal pan doktor, který nás vyšetřoval v pondělí, probíhalo to v klidné, příjemné a přátelské atmosféře v nemocnici U Apolináře. Po tomto zákroku jsem dva dny ležela doma v klidu. Druhý den jsem si volala pro předběžné výsledky (vyloučení Downova a Edwardsova syndromu), které byly naštěstí negativní. Spadl nám tak velký kámen ze srdce.. Druhá část testu byla až za další týden, naštěstí také bez nálezu. Díky rodinné známé jsme měli ještě tento týden v sobotu 27.10.18 schůzku v Motole na dětské chirurgii s paní doktorkou, která nám dopodrobna vysvětlila co nás a malého čeká.. Spoustu informací jsme si ale s partnerem dopředu našli.. Ale byli jsme rádi za sezení s paní doktorkou, protože nás docela uklidnila, že vada kterou malý má, je snadno operovatelná a pro chirurgy je to rutinní operace srovnatelná s operací slepého střeva, že malý bude mít jen jizvičku na bříšku. Musím říct, že nás to oba úplně uklidnilo, alespoň do porodu 🙂. Dále nám paní doktorka zařídila vyšetření u kolegy v Motole (1.11.2018), kde mě rovnou přeregistrovali. Od 26tt co víme o malého vadě, také počítáme, že nebudu rodit ve 40tt, ale že mi hrozí předčasný porod pro množství vody a nebo vyvolání ve 37tt. Přemlouvala jsem malého, že musíme vydržet alespoň do vánoc, kdy budeme ve 36tt, nebo do Silvestra, kdy by po půlnoci přišel na svět s ohňostrojem, a že se musí otočit hlavičkou dolů, aby jsme mohli rodit přirozeně, a vyhnuli se sekci.. Alespoň v jednom mě prcek poslechl.. Byl krásně hlavičkou dole, krásně prospíval.. Ale.. Bylo 5.12.2018 a mě bylo celý den divně, byla jsem unavená, bolely mě zada, celý den lítala na velkou, a nejlépe mi bylo v leže (aktuálně jsem byla 32+3tt). No a ve 21:00 hodin když jsem si šla napustit vanu, a jen jsem si na chvíli odběhla do obýváku, aby se mi partner podíval na břicho, na které jsem si už pořádně neviděla, jestli na něm nemám vyrážku.. No jen se otočil a než stačil říct, že na něm nic nemám, tak ze mě vyjelo několik kapek, jen jsem si instinktivně strčila ruce mezi nohy a na vtipnou otázku partnera, jestli jsem se počůrala, odpověděla s očima na vrch hlavy, že tohle jsem já nebyla, ale malý.. Rychle na záchod, kde ještě vytékala trochu voda, to už partner běhal po bytě, rychle se oblékl, vzal už připravenou tašku do porodnice, přihodil nabíječku a další nezbytnosti.. Já se mezitím osprchovala, oblékla a vyrazili jsme k autu. Můžu říct, že cesta byla docela sranda, z Hodkoviček na Praze 4 jsme byli v Motole za 9 minut, kromě cesty po kolejích na Radlické si moc cestu ani nepamatuju, řešila jsem se známou, že dá na sály vědět, že jedeme.. Ve zkratce jsem ani netušila kolik té vody v břiše mám.. Ale vytopila jsem auto, a od auta jsem dělala cestičku až k sálům, kde jsem udělala potopu i na vyšetřovně, následně i na lehátku při točení monitoru a naposledy jsem si vytopila postel na pokoji.. Partner pak našel cestu k autu podle loužiček na zemi 😂. Při točení monitoru jsem dostala první kortikosteroidy na dozrání plic, první antibiotika a kapačku magnesia, které se ukázalo jako slabé, na zastavení porodu, tak mi ho vyměnili za gynipral, který už porod opravdu zastavil. Měla jsem klid na lůžku, kapačku gynipralu a antibiotik a každých 12 hodin injekci kortikosteroidů.. Povedlo se, a v pátek jsem dostala 4 injekci a v sobotu ráno dokapal gynipral. Měla jsem i to štěstí, že se mi nezačala odlučovat placenta, jinak by nám hrozil akutní císař.. Nic z černých předpovědí doktorů se nevyplnilo. A po 12 hodině se už začalo něco tam dole dít, i když kontrakce to nebyly, ale v 15 hodin po tom co už sem tam nějaká kontrakce dorazila a dole byl i nález, jsem se mohla přesunout na box, partner dorazil v 16 hodin, kdy už jsem měla za sebou klystýr.. Od příchodu partnera to vzalo rychlý spád.. Nejlépe mi bylo pod sprchou, kde jsem si při každé kontrakcí představovala, jak malý sestupuje a já se otevírám jako poupě růže.. To mi spolu s dýcháním a s legráckami partnera pomohlo se každou hodinu otevřít o 1-2 cm.. Vtipné bylo, že nikdo z rodičů, že jsme v porodnici, nevěděl.. A když mi psala partnerova maminka, co děláme.. Tak jsem ze sprchy instruovala, až napíše, že odpočíváme a koukáme se na televizi. No nebudu lhát do teď byl porod procházka růžovou zahradou, když přišel konec, nepomáhala už ani sprcha, a to už jsem skučela a měla pocit na tlačení.. To mohlo být asi kolem půl 9 večer.. Kvůli sledování malého jsem si bohužel nemohla vybrat polohu k tlačení, a musela být na zádech s nohami ve vzduchu, což mi vůbec nevyhovovalo, protože jsem se nemohla pořádně zapřít, a nebýt partnera, který mi podpíral záda a nakonec i malého kosmetického nástřihu (malý nemohl být dlouho v porodních cestách, kvůli nedonošenosti), tak bych ho asi nevytlačila.. Nakonec se ten náš cvrček podíval na svět ve 20:59 v sobotu 8.12.2018 ve 32+6tt. Sám dýchal a apgar skóre měl 9-10-10, a nebyl ani tak malý, jak si mysleli - měl krásných 2050g a 43 cm. Mohli jsme si ho poňuchat a užít asi 20 minut, něž si ho odvezli na dětskou chirurgii, kde po 12 hodinách od porodu podstoupil potřebnou operaci, ale to je na jiný příběh. 😊 Když si malého odvezli, tak mě museli ještě uspat a vyčistit dělohu od kousků placenty (to se prý stává při předčasném porodu).. Díky tomu jsem necítila ani zašití. Po zákroku se ke mě mohl vrátit na 2 hodiny partner a to jsme teprve dávali všem vědět, že už jsme 3 - s fotkou a krátkou zprávou kuk, překvapení.. Myslím, že takový překvápko už se nám nikdy nepovede 😂 I přes komplikace malého, a jeho měsíčního pobytu na dětské Jip, budu na těhotenství a porod vzpomínat s úsměvem. Bylo to opravdu nejkrásnější období, a doteď se občas přistihnu, jak si hladím bříško.. Teprve za 5 dní se měl malý narodit, a už od 8 ledna nám spinká doma v postýlce ❤️. Nakonec po tom všem musím říct, že jsem ráda, že jsem musela rodit v Motole, protože tam jsou samí profíci a skvělé porodní asistentky. Tímto bych chtěla poděkovat všem ze sálů, následně i z rizikového oddělení, kde jsem ležela po porodu (zde jmenovitě sestřičce Broně, díky její radě se mi rozjela laktace a já mohla malému po troškách nosit odstříkané mlezivo a následně z domova i mléko a díky tomu je teď malý plně kojený) a nakonec jedno velké díky patří i oddělení novorozenecké JIP, kde se mi o malého krásně staraly všechny sestřičky i doktorky. Všichni jsou to velcí profíci. Jsem ráda, že jsem se dostala sepsání mých vzpomínek, nerada bych některou z nich zapomněla ❤️. 

V naší domácnosti se během posledních pár měsíců objevila nová “nemoc”. Lékaři o ní sice zatím ještě netuší, ale my si ji pojmenovali jako “pexesománie”. Pokud i vy žijete v domácnosti s dítětem školkového (možná i školního) věku, je pravděpodobné, že se vyskytuje i u vás. Není se čemu divit, hraní pexesa je totiž jednou z nejoblíbenějších aktivit snad každého dítěte. Náš Eliášek by mohl hrát pexeso celý den a my (rodiče) mu v tom rozhodně nebráníme, protože kromě toho, že je to samozřejmě zábavná aktivita, rozvíjí také děti v různých oblastech. Pexeso rozvíjí především paměť, ale to rozhodně není všechno. A to je super. V posledních týdnech tedy každý den usedáme celá rodina společně nad otočené kartičky a snažíme se najít co nejvíce shodných dvojic.

Když se objevila možnost otestovat Pexeso pro uši, neváhala jsem ani na minutu. A neumíte si ani představit, jakou radost měl Eliášek. Musím podotknout, že jsem do té doby o Pexesu pro uši slyšela jen velice vzdáleně a nikdy jsem ho neviděla. I já jsem tedy byla velmi zvědavá na obsah očekávaného balíčku. Pár dní po začátku nového roku nám pošťák donesl balíček až ke dveřím a my mohli začít s pořádným testováním.

Pexeso pro uši se skládá z 16 kostek (8 dvojic), které jsou různě naplněny, díky čemuž vydávají odlišné zvuky. Úkolem hráčů je samozřejmě najít 2 kostky, které vydávají shodný zvuk. Zní to docela primitivně, že? Ale věřte, že zdání klame a u tohohle pexesa se mnohdy opravdu zapotíte 🙂

Jak se Pexeso pro uši hraje?

V balení Pexesa pro uši najdete kromě již výše zmíněných 16 zvukových kostek také hrací desku, hrací kostku, notýsek na zaznamenávání výsledků a také návod (v češtině a slovenštině). Ten vás informuje o 3 možnostech hraní Pexesa pro uši. My nejvíce využíváme možnost číslo 1. Tato varianta je velice podobná hraní klasického pexesa, jen v tomto případě neprocvičujete paměť zrakovou, ale tu sluchovou. Každý hráč tedy postupně rozezní 2 kostky - pokud jsou zvuky shodné, ponechá si je. Pokud se liší, vrátí je na jejich původní místo. Takto se hráči střídají, dokud nejsou nalezeny všechny dvojice. Pokud hráč považuje zvuky za shodné, musí otočit kostky barevnou stranou nahoru, čímž potvrdí správnost či nesprávnost svého mínění.

Pexeso pro uši u nás doma prošlo i zátěžovým testem s mladším bráškou

Ahoj! 

Tento týden se nám na Koníku s novými Odbornými poradnami doslova roztrhl pytel a já Vám tak i dnes mohu představit úplně novou zajímavou 

      Poradnu o nošení dětí a pomůckách na nošení dětí

S paní Isabelou Pospíšilovou (Moisha) jsme od začátku přemýšlely, jak celou Poradnu nastavit. Nechtěly jsme, aby to byla je Poradna o jedné značce šátků, ale abyste v ní dostaly odpověď na jakékoli značky šátků, nosítek, nosičů, potřeb, ale i rady o nošení, přípravy na nošení, vhodný výběr nosiče apod. 

Proto se dal dohromady 3členný poradní tým a spolu s paní Isabelou budou odpovídat i paní Monika Gorná (isatky.cz) a Sylvie Tůmová (bejbacek.cz). Sylvie je osobou, které prošly rukama snad tisíce šátků nejrůznějších výrobců a která vede dětské centrum Bejbáček v Orlové.

Vím, že otázek ohledně správného nošení, výběru šátku anebo úvazech aj. je na Modrém koníku hodně, a tak se těším, že právě v této Poradně dostanete na svou anonymní a bezplatnou otázku tu nejlepší možnou odpověď a budete ji hojně využívat! 🙂