“Začínám tloustnout, pomoc! Všude jsem četla a slyšela, jak na štíhlých prvorodičkách není těhotenství dlouho vidět, takže jsem s tím samozřejmě počítala a ono nic. Musela jsem protřídit svůj šatník a vyřadit většinu svých kalhot a sukní, protože je najednou jaksi nedopnu. Po probuzení to ještě jde, ale třeba po obědě už mám hodně velký problém...

Nedá se nic dělat, ale budu muset vyrazit na nákupy těhotenského oblečení. Ale zase na druhou stranu se na to docela těším. Pro začátek musím pořídit alespoň dvoje kalhoty a zbytek dokoupím až později. Své těhotenství zatím tajím”- ví o něm jen můj muž. S oznámením této krásné zprávy okolnímu světu bych ráda počkala minimálně do další kontroly v těhotenské poradně. Pak teprve mám v plánu o něm povědět rodině a až daleko později ostatním. Ale jestli to přibírání a růst bříška bude pokračovat tímto tempem, budu své plány muset změnit, protože za chvilku své vzdouvající se bříško už před nikým neututlám. Už takhle mám pocit, že na mě každý kouká pátravě a jinak než dřív, ale je možné, že si to jen namlouvám.

Když takhle rostu já, je logické, že mrňous ve mně musí růst také. Pátrala jsem proto, co nového se s ním děje v tomto týdnu a o ty nejzajímavější a nejdůležitější informace se s vámi zase (jako vždycky) ráda podělím.”

Co se děje s miminkem v 9. týdnu těhotenství?

Miminko od hlavičky k zadečku právě měří zhruba 2,3 centimetrů a váží kolem 2 gramů. Svou velikostí a váhou se dá nyní připodobnit ke kuličce hroznového vína. To sice ještě není moc, ale i tak se miminko čile hýbe a reaguje na podněty z vnějšího světa, jako jsou například světlo a hluk. Ve vývoji miminka se nacházíme stále v prvním trimestru těhotenství, kdy probíhají velké a rychlé změny ve vývinu a miminko je nejnáchylnější k negativním vlivům ze strany matky (kouření, pití alkoholu, léky,...).

V 9. týdnu těhotenství má plod již vytvořeny všechny části, ale jejich vývin není ještě zcela u konce. Plod je zatím stále stočen do písmene C, ale díky růstu jater, která jsou na tak malé tělíčko již velká, začíná docházet k pomalému narovnávání. V tomto týdnu těhotenství se také začíná hlásit o slovo placenta, která přebírá vyživovací funkci plodu a zásobuje ho kyslíkem a živinami.

Už je to rok, co jsem se stala "třetimamkou"... rok, co se mi po dvou úžasných klukách narodila holčička, jak by kluci řekli "živá panenka". A taky je to rok, co jsem se stala ambasadorkou značky Pampers na Modrém koníku.

Trošku jsem bilancovala a byl to vlastně super rok. Jo, nějaké ty mráčky se samozřejmě objevily, únava se dostavila, ale všichni jsme ten rok ve zdraví přežili a užili si ho po krásách naší vlasti 🙂 Jen občas jsem zalitovala, že nad tím online světem trávím asi víc času, než bych úplně chtěla a kolik jsem očekávala. Jsem moc ráda za příležitost, které se mi od společnosti Pampers a Modrého koníka dostalo. Byla to prima přátelská spolupráce na všech frontách, za kterou skutečně děkuji. Pampers je značka, kterou jsem používala již u synů, ráda jsem se k ní vrátila i nyní u dcery. Nutno říci, že i do třetice jsem s produkty společnosti Pampers byla spokojená. Vypadá to, že Emička bude brzy bez plen, takže i konec ambasadorování jde vlastně ruku v ruce 🙂 Zbývá už doručit jen výhry v soutěžích a ty jsou už prý na cestě, takže nebojte 🙂

Ráda bych ale poděkovala především i Vám, maminkám, uživatelkám Modrého koníka 🙂 Děkuji za přátelské prostředí, komunikaci, vzájemné rady a tipy nejen kolem plenkového světa té naší drobotiny, ale i kolem různých DIY projektů, které jste si asi všimli, mám ráda 🙂

Z Modrého koníka jistě neodcházím "nadobro". Budu ale přispívat méně a tipy na tvoření převážně "z mé dílny". V hlavě mám spoustu nápadů na tvoření nejen s dětmi, tak když budete chtít, ráda se poté o výsledky podělím, i když online svět bych ráda v letošním roce přeci jen omezila 🙂

Co říci na závěr?

Jednoduše ještě jednou děkuji všem za prima rok!

Mezi nejčastější novoroční předsevzetí patří určitě i závazek, že zlepšíme své hospodaření s financemi, navýšíme rezervy a že si našetříme třeba na pěknou dovolenou.

Já si podobné předsevzetí dávám každoročně a o tom, že nejsem sama, mě přesvědčují mnohé zprávy, které tu v těchto dnech čtu.

Jenže...

Předsevzetí je jedna věc a denní realita je věc druhá.

Jednou jsi dole, jednou nahoře...

Ještě než jsem se začala více zajímat o domácí rozpočet, žila jsem v domnění, že šetřit můžou jenom ti, co vydělávají dost peněz. Že ti, co vydělávají málo, prostě ušetřit nemůžou a proto žijí od výplaty k výplatě. Ale sama na vlastní kůži jsem zjistila, že to tak vůbec není a hlavně být nemá. Když jsem začala soukromě učit a vybudovala tak svou jazykovou školu, vydělávala jsem dost slušně na to, abych se přestala hlídat a abych si mohla koupit, co se mi líbilo. Stravovala jsem se převážně v restauracích,  žádné domácí vaření. Za měsíc jsem za jídlo pro sebe utratila tolik, co mi teď na jídlo stačí na dva měsíce pro tříčlennou rodinu. Je pravda, že když byl nějaký nenadálý výdaj, nebyl problém ho zaplatit z běžných příjmů. Nic mě tedy nenutilo výrazně šetřit, peníze pořád nějaké byly...

Jedno všední odpoledne:

P: „Martínku můžeš mi, prosím, pučit toho bagžíka?“

M: „Ano.“ „Posim.“

P: „Jé – to je supe(r)! Děkujuuu!“

M: „Kuju!“

Odposlechnuto z dětského pokoje (P 4 roky, M 2,5 roku)