Bambulka. Můj třetí porod, poprvé bez možnosti porodit ve Švýcarsku. Smířila jsem se s představou domácího porodu, i můj muž o něm mluvil jako o hotové věci. Jenže pak jsem otěhotněla. Jakmile jsem měla v břiše opravdové dítě, On dostal strach. Požádal, abych si našla porodnici, protože se bojí. A já ho u porodu potřebuju mít jako skálu, pod kterou se schovám, kde budu v bezpečí a o kterou se opřu s vědomím, že se ani nezachvěje. Ale taky jsem chtěla porodit do vody, takže jsme měli vlastně jedinou reálnou možnost – Rakovník. Registrovala jsem se hned po potvrzení těhotenství u gynekoložky, abych měla jistotu.

Poprvé jsem do Rakovníka přijela na ultrazvuk v třetím trimestru. A zrovna mě to neuklidnilo. Prostředí jako z laciného hororu, dlouhé čekání na chodbě, lékař, který se ani nepředstavil. Začala jsem sepisovat Dříve vyslovené přání s citacemi všech paragrafů a bála se. Podruhé jsem tam přijela na poradnu ve 36. týdnu. Hned v přízemí nás zdravili saniťáci, usměvavá sestřička mě obskakovala jako nějakou celebritu a pak jsem se poprvé setkala s doktorem Čapkem. Asi není potřeba zabíhat do podrobností, ale domluvili jsme se na všem, co jsem chtěla i nechtěla, vysvětlil mi rizika, ale uznal nesmyslnost některých postupů, které se v Česku málokdo odváží zpochybnit, a domluvili jsme se na další poradně pár dnů po termínu. Rozloučili jsme se s tím, že už se neuvidíme. A já doma celé DVP vymazala. Rozhodla jsem se důvěřovat – svému rozhodnutí a profesionalitě zdravotníků v Rakovníku. Sepsala jsem mnohem stručnější porodní přání, sbalila tašku a začala se těšit.

S tou taškou to vlastně není tak docela pravda. Začala jsem ji balit, to ano. Ale pak nějak nebyl čas… Třetí dítě, no. Prostě jsme nestíhali. V termínovce už všichni čančali polštářky v postýlkách a my pořád neměli natřenou postel pro syna, aby uvolnil postýlku miminku. Hlavně, že to On sliboval od června… Ve středu 10. října, den před výročím naší svatby a 10 dní před termínem, jsme využili toho, že děti byly u babičky, a rozhodli se vyrazit na večeři. A já využila toho, že On dorazil z práce dřív, a donutila ho tu postel smontovat. Prskal, pak si dal o pár skleniček víc a já z legrace mluvila k bříšku, ať dneska ještě ven neleze, že by měl tatínek průšvih.

Ve čtvrtek jsem svému chlapečkovi povlékla postel, nakoupila dobroty na klidnou domácí oslavu výročí, a zatímco byly děti ve vaně, povlékla i postýlku pro miminko. Když jsem vázala poslední mašličku mantinelu, ucítila jsem vlhké teplo v kalhotkách, jako kdybych si učůrla. A po chvilce zase. Došla jsem se vyčůrat, vzala si vložku a stále cítila pomalu odtékající plodovku. Poslala jsem smsku manželovi (Dneska ani pivo, zacala odtekat plodovka. – Jedu!) a na večerní čtení a povídání si do postele pod sebe dala ručník. Těsně před usnutím jsem dětem řekla, co se děje. Že to možná bude ještě pár dní trvat, ale… To už neslyšely. Skákaly po posteli a řvaly Hurá, hurá! jako blázni. Smála jsem se a vtom do dveří vešel On. Nezapomenutelná chvíle.

Akorát, když děti usnuly, přišla první kontrakce. Po deseti minutách druhá. A pak třetí. Místo plánované oslavy výročí jsem poslala manžela spát a napustila si vanu. Kontrakce se ale nerozjely, naopak zpomalily, tak jsem si poležela ve vodě, dokud nevychladla, a pak šla spát. Kontrakce přicházely po čtvrt hodině, když zrychlily zase na deset minut, přesunula jsem se do obýváku. Pustila jsem si relaxační hudbu, na gauči si z polštářů udělala hnízdečko, lehla si na bok a dál odpočívala. Plánovala jsem zavolat našim a vyjet, až budou kontrakce zhruba po sedmi minutách, přeci jen nás čekala hodinka cesty, ale najednou byly kontrakce rovnou po pěti minutách.

Zavolala jsem našim (máma to zvedla po druhém zazvonění), vzbudila muže, nachystala mu svačinu a dobalila tašku. To už volali naši, že dorazí za dvě minuty, ať klidně jedeme. On odnesl tašky k autu, já si uvařila čaj a vyrazila za ním. U dveří se potkala s mámou, dole u auta stál táta. Rozloučili jsme se, cítila jsem z něj kouzelnou směs obav a těšení. V očích měl malou holku, přitom si v tu chvíli připadala dospělá jako nikdy. Tuhle chvíli si chci zapamatovat navždy…

Miluji tě. Dvě čarovná slůvka, která každého zahřejí u srdce. Neodmyslitelně patří ke komunikaci zamilovaného páru, ale rozdíl je v tom, jakým způsobem jsou podaná. Upřímná slova dnes často nahrazují emotikony v podobě smajlíků nebo srdíček, osobní rozměr se vytrácí. Kam se vytratily vlastnoručně psané dopisy? Kdysi bylo pravých milovníků opravdu víc. 🙂

Žijeme v uspěchané době a často zapomínáme na to, že čím víc jsme online, tím méně času reálně trávíme s nejbližšími, okolím nebo v přírodě. Právě proto dnes člověk ještě víc ocení zamilovaný dopis, láskyplné vyznání nebo milou básničku. Potřebujeme se navzájem poznávat, poslouchat a být tu jeden pro druhého. Bez ohledu na to, jak vyspělé technologie máme právě k dispozici.

Když píšete zamilovaný dopis, vše okolo se na chvíli zastaví. To žádný e-mail nebo status na Facebooku nedokáže. Ručně psané dopisy jsou unikátní i tím, že jimi můžete krásně vyjádřit svou individualitu. Možná někoho překvapí, že stejně jako zdravá strava či cvičení, denní ruční psaní má také příznivé účinky a prospívá k vaší celkové pohodě. Mnohé studie dokazují, že psaní dopisů dokonce zlepšuje kondici lidí s různými onemocněními. Přenos myšlenek na papír je praktickým způsobem, jak zmírnit stres, osamělost nebo úzkost například během delšího pobytu někde v zahraničí…

Znáte starší lidi, kteří uchovávají zamilované dopisy v krabici pod postelí? Je to z dobrého důvodu. Takto napsané dopisy vám dávají příležitost zastavit čas, zachytit kousek minulosti a utřídit si myšlenky, které jste měli v daném čase, když jste dopis dostali. Výjimečnost dopisu zvýraznily i stopy parfému nebo růže…

Věděli jste, že podle statistického údaje švýcarského Brain Research Institute bylo v roce 2015 na celém světě odesláno 141 miliard dopisů? Ať už se to jeví jako velmi vysoké číslo, v porovnání s neskutečnými 268 miliardami listů v roce 1990 jde o výrazný pokles. Přitom první papírová vyjádření lásky se začala objevovat už v 10. století. Ve vyznáních se předbíhali zejména Angličané, jejichž básnické nadání postupně inspirovalo ostatní země. V 19. století se tato tradice zejména díky výraznému rozvoji masových komunikačních prostředků rozšířila do celého světa.

Ideální příležitostí, jak projevit tyto pocity prostřednictvím dopisu, je například svátek svatého Valentýna, který slavíme vždy 14. února. Každoročně se v tento den posílají miliony valentýnských pozdravů z celého světa. Překvapte i vy svou spřízněnou duši krásným dopisem – ať už bude adresovaný vaší drahé polovičce, osobě, po které toužíte, nebo člověku, kterému za hodně vděčíte.

Už sice nepatříte k „náctiletým“, přesto i tak si můžete o dokonalé a čisté pleti jen nechat zdát? Akné v dnešní době netrápí jen teenagery, ale často se s ním setkávají i dospělé ženy. Pokud i vy patříte ke skupině žen, které řeší tyto nepříjemné kožní problémy, nebo máte doma dospívající dítě s problematickou pletí, toto testování vás určitě zaujme.

Co budeme testovat

Péče o pleť, obzvlášť o tu problematickou, je více než důležitá. BAZA light krém od společnosti Belupo o pokožku pečuje, ochrání ji, regeneruje ji a čistí. Používá se k regeneraci citlivé a podrážděné pokožky, a to především při léčbě ovlivňující její přirozenou lipidovou bariéru – ochranu. Zinkum-glukonát a bisabolol pokožku chrání a zklidňují a jsou vhodné také pro udržování jejího dobrého stavu během obnovy přirozené kožní bariéry.

Přípravek je vhodný také pro dospívající s problematickou mastnou pokožkou, jelikož čištěním pleti snižuje výskyt rozšířených pórů. Také pokožku matuje a potlačuje drobné nedostatky a začervenání. BAZA light krém obsahuje i látky změkčující, jako je skvalan, přirozeně se vyskytující v tukové vrstvě pokožky, který zabraňuje vysoušení, obnovuje vláčnost, pružnost a zajišťuje celodenní hydrataci.

Trojkombinace účinných látek zinek-skvalan-bisabolol, která není jinak v současnosti na trhu, vám pomůže k dokonalé pleti. Vždyť která z nás by netoužila mít pleť jako miminko?

Koho hledáme

V Praze bydlím 6 let a tak zhruba vím, kam s dcerou vyrazit na procházku. Připravila jsem takovou videoprezentaci, kam s kočárkem v Praze. Placené i neplacené trasy. Možná video pomůže i těm, kteří se do Prahy teprve na výlet chystají anebo váhají, jestli je Praha vhodnou volbou. Ano, je! 

ODKAZ NA VIDEO:

pro PC:

https://www.youtube.com/watch?v=nba4ZAIv3C8

pro mobil:

https://youtu.be/nba4ZAIv3C8

Jestli přemýšlíte nad tím, kam se vydat na svatební cestu, mohu doporučit Dubaj. Připravila jsem video z našich záznamů - ta podle mě nejkrásnější místa v Dubaji, která stojí za navštívení - Atlantis aquaventure, Gold souk - zlatý trh, plavba na loďce (Abra), Dubai Mall - obří nákupní centrum (které jsme nedokázali celé obejít) s vodopádem uvnitř a obřím aquáriem se žraloky. Dále pak nejvyšší budova Dubaje - Burj Khalifa s nádherným výhledem a zpívající fontánou - velmi romantický zážitek.

odkaz pro mob.: https://youtu.be/MDM1XwnnXo4

odkaz pro PC: https://www.youtube.com/watch?v=MDM1XwnnXo4&t=24s

Určitě mnoho z Vás napadne, jestli je toto místo vhodné, když se různé věci v emirátech na veřejnosti dělat nesmí. Dubaj je ovšem pokroková země. Můžete si vzít na sebe šaty (ze slušnosti bych nevolila šatičky do pul zadku), můžete se držet za ruce (za ruce se držely i některé místní zahalené ženy se svými partnery - například v nákupním centru jsem takových párů viděla několik). Nemusíte se bát, že Vám za polibek na rty někdo utrhne hlavu.