Každá minuta, každý okamžik je ojedinělý a neopakovatelný. A ještě k tomu pro každého jiným způsobem. Ten samý moment přináší každému z nás odlišné překvapení, nástrahy a obdivuhodnosti, které nás potěší nebo naopak přinesou větší starosti.

Poďme se zabavit nad veselými, roztomilými příhodami nebo se nechat unášet příjemnými úvahami, které pocházejí od maminek na Koníku.

Pravdivost pověr

„ 🙂 podle krve...holčička, podle stavu pleti...holčička, podle pověry s prstýnkem...holčička, podle tvaru bříška....holčička, podle ultrazvuku CHLAPEČEK!!! Budeme mít Ondráška🙂“

Nádherný okamžik

„ Dnes je to přesně dva roky, kdy mi bylo doktorem potvrzeno, že to malé něco, které mi šoupli do bříška, se ujalo a moc se mu u maminky líbí 🙂 Byl to nádherný den, nikdy nezapomenu ten nádherný pocit....a to nepopsatelné štěstí v manželových očích, když mě držel za ruku a díval se zamlženým pohledem na obrazovku, kde byla vidět jen nepatrná bublinka.... A i když nás ta naše bublinka občas přívádí k šílenství, je to to nejkrásnější, co nám život dal...naše milované miminečko Nikolkovaté ♥♥♥“

Jakmile se naše děti naučily lézt a sedět, rozšířily se jim možnosti her. Vše je lákalo, vše bylo hodno důkladného prozkoumání všemi smysly. Pozorovala jsem je, s čím a jak si hrají.  Zatímco novorozenci preferují kontrastní barvy a nejvíce je zaujme černobílá kombinace, batolata dávají přednost jásavým barvám.

Od jednoho roku věku si děti začínaly hrát s kostkami. Zpočátku je zajímalo jen bouchat s nimi o sebe, později začaly stavět jednu na druhou nebo vedle sebe podle velikosti nebo barev. Uměly brzy podat stejně barevnou kostku, jakou jsem jim ukázala. S rostoucí slovní zásobou se pak naučily pojmenovávat jednotlivé barvy.

Kdykoli jsem si sedla s dětmi nad listem papíru a vzala do ruky pastelky, byly nadšené. Malovala jsem jim domeček s plotem, trávníkem, stromy a keři, přidala kousek lesa, pařez a zvířátka od domácích po lesní. Nad domečkem vykukovalo z mraků sluníčko a nad lesem pršelo. Popisovala jsem, co právě maluji a jakou barvou. Děti mi brzy začaly podávat pastelky podle toho, co jsem řekla, že budu právě malovat: „Tak a teď namaluji sluníčko. Která barva vypadá jako sluníčko?“ A batole mi podalo žlutou. Poděkovala jsem a okomentovala: „Děkuji. Tohle je ta správná barva pro sluníčko, žlutá.“ Přidala jsem otázku a sama si na ni odpověděla: „A co ještě může být žluté? Třeba kuřátko.“ A jedno jsem namalovala.
Jindy jsme zase vzali obrázkovou knihu pro děti, kde byly na jedné dvojstraně barevné skvrny přímo k učení barev. Vyjmenovali jsme spolu jednotlivé barvy, u každé se zastavili a říkali, co ještě takto barevného známe. Například: „Tady je červená. Červená je jahoda, červená je Karkulka, červená je tvoje oblíbená čepice.“

Před třetím rokem už uměli, jak dcera, tak syn, určit barevnost předmětu, který v dané chvíli neviděli. Ptala jsem se například: „Jakou barvu má tráva?“ Syn bez zaváhání odpověděl jásavě: „Zelenou!“

Základní barvy děti zvládaly bravurně před třetím rokem. Okolo třetích narozenin se naučily rozeznávat i další barvy – fialovou, oranžovou, růžovou, hnědou. Po nich následovala barva nejtěžší, béžová. Tu pětiletá dcera odmítá dodnes vzít na vědomí a tvrdošíjně ji pojmenovává „pleťová“.  Obě ale v té chvíli víme, o jakou barvu jde. A to je důležité.

Zdroj: slune-cz.cz

To byla naše víkendová akce. Niki se moc těšila, protože jsme pořád doma a za dětmi do uzavřených prostor nemůžeme. 

Naše banda se sešla pár minut před akcí na místě. Děti měly radost, že se po dlouhé době zase všechny vidí. Většina vzala lampion - ještěže tak, protože jinak bychom neviděli na krok.

Niki měla ještě čarodějný klobouk a Elis půjčila pláštík. 

Zaplatili jsme symbolické vstupné. Dostali svítící náramky a vyrazili jsme.

Začátek byl příjemný. Jak vidíte na letáčku, tak od 17 hod. byla stezka umírněnější pro menší děti. Takže strašidla byla hodná a jen trochu houkla, nebo zamávala. Ale pak se jim asi popletl čas ☹ Protože asi v půlce už strašila pořádně. I ze zadu. FUJ. Vojtík s Petrou šli statečně vpředu a my za nimi. Trochu jsme se rozdělili. Bylo nás přeci jen dost (19 kousků). Nikča pak začala trochu plakat. Zvlášť, když se objevila strašidla hned před námi a bafla. A jak se lekala já. Asi to ze mě Nikča vycítila. Tak jsem je trochu začala odhánět a mírně krotit, že jsou děti malinké. No poslední kus jsme vzdali a vzali to zkratkou. Pavel s Vojtíkem solidárně s námi. Bylo to zbytečné, protože na trase, které jsme se vyhli, už nebyla žádná strašidla. Jen na konci malé strašidýlko s odměnama. Ty nám nakonec ostatní donesli - DĚKUJEME. 

Nikča s Vojtíkem akci hodnotili: "Byly tam strašidla". "A strašily nás". "Ale bylo to hezký".

Já si nakonec dala čaj s rumem od Pavla a trochu se zklidnila. No pokud bude nějaké příště, tak na něho půjde tatínek a maminka se posilní před stezkou a ne až po stezce.

Co vy ostatní? Strašíte někdy své děti???

Málem bych zapomněla. Byli s námi i dva psi (takže 21 kousků 🙂. A Niki vytrhla tetě Lucce vodítko, že si půjčí Fanču. Ta jí ani nestačila říct, že Fany tahá. Fanča zatáhla a Niki se natáhla. Sedřela si kůži o asfalt na palečku. A já u sebe neměla Bepanthen. Jindy jsem chodící lékárnička pro ostatní. A teď? Vytáhl ho Jirka od Ondráška. Super. Na tatínky je spolehnutí 🙂

Opět je Niki trochu nemocná. Má nějakou bakteriální rýmu, na kterou dostala nakonec antibiotika. Nejprve jsme léčili obyčejnýma kapkama a mořskou vodou. Pak se přidal Sinupret. Začalo jí téct i z očí, tak na oči Tobrex a tím jsem měla vytírat i nosánek. Ale stále nic moc zlepšení. Tak jsme šly s rýmou k doktorce (což normálně nechodíme, ale tahle už trvá měsíc a je pořád ošklivá). Udělala výtěr a po výsledcích máme od tohoto týdne antibiotika. Prý jsou ty bakterie záludné a nesmíme mezi děti (ven naštěstí ano). A tak znovu tvoříme. Ze včerejšího díla jsem nadšená a Nikča vypadá, že taky 🙂

HOUSENKOVÝ POŘADAČ

Co je potřeba:
Roličky od toaletního papíru
Tempery a vše k nim (štětec, voda 🙂
Lepidlo (my ještě zafixovali sešívačkou - raději)
Polystyrenovou kouli na hlavičku (popř.ocásek)
Něco na tykadla, oči, nos (popř. nožičky)

Jdeme na to:

Nejdřív Niki pomalovala vnějšky a já ji pomohla s vnitřky ruliček

Pak přišly na řadu koule

To si fotila Niki sama - umělecké foto 🙂

Nejčastější onemocnění v gynekologii, kterým bakteriální vaginóza je, se potvrdí při vyšetření u 40 až 50 % žen, které mají výtok. V průměru 35 % žen se pak zpravidla potýká s chronickým opakováním tohoto zdravotního problému. Málokterá žena si uvědomuje, že léčba antibiotiky odstraní infekci samotnou, ale nemusí definitivně vyřešit problém. Ten totiž vzniká narušením přirozené rovnováhy poševního prostředí. Ženy trpící bakteriální vaginózou by měly završit antibiotickou léčbu užíváním vaginálního gelu s prebiotiky. Proč? Aby se dosáhlo optimálního obnovení vaginální mikroflóry a snížilo se riziko opětovného výskytu obtěžujícího onemocnění.

Základem je zdravá sliznice

Poševní sliznice je tvořena několika vrstvami, které tvoří tzv. dlaždicový epitel o tloušťce 3 až 4 mm. Její povrch je osídlen celou řadou bakterií, a to jak těmi prospěšnými, tak nepřátelskými tzv. patogenními, které mohou vyvolat infekci. Ty jsou samozřejmě v menšině, nebo se vyskytují ojediněle. Obě skupiny bakterií žijí v rovnováze a když je vše v pořádku, patogenní bakterie nemají prostor a podmínky na to, aby se dostatečně pomnožily a vyvolaly onemocnění. Jako „potrava“ pro zdraví prospěšné bakterie (laktobacily) slouží živočišný škrob – glykogen uložený v buňkách dlaždicového epitelu. Při jeho štěpení vzniká kyselina mléčná zajišťující kyselé prostředí, které prospívá koloniím laktobacilů a naopak škodí patogenním bakteriím. Pokud sliznice nemá zajištěnou správnou výživu, tloušťku a dostatečné množství glykogenu dochází k narušení vaginální mikroflóry.  

 Záškodníci

Jak vlastně k bakteriální vaginóze dochází? Příčin může být několik, od nevhodných hygienických návyků, častého střídání partnerů, nadměrného užívání vaginálních výplachů přes používání některých léků (antibiotika, antimykotika, aj.) až po různá zdravotní onemocnění, jako je například cukrovka nebo poruchy imunity. Na vině jsou též výkyvy v hladině ženských pohlavních hormonů estrogenů, které zodpovídají za kvalitu vaginálního epitelu a tedy logicky za dostatek stravy a vhodné podmínky pro pomnožení tělu příznivých laktobacilů. Hormonální nestabilita je spjata s kojením, menopauzou či užíváním antikoncepce. Ano, právě nízkodávková antikoncepce (tedy antikoncepce s nízkým obsahem estrogenů) či čistě gestagenová antikoncepce může být příčinou atrofie vaginální sliznice a následně narušení rovnováhy vaginální flóry. S menšími hormonálními výkyvy si dokáže organismus poradit. Vysoké či dlouhodobé kolísání pak vede k rozvoji poševních infekcí.

Signalizační výtok

Výtok z pochvy je jedna z nejčastějších příčin návštěvy žen u gynekologa. Frekvence návštěv vyplývá především z častých opakování tohoto typu infekcí. Po narušení přirozené fyziologické rovnováhy poševního prostředí dochází k mnohem lehčímu množení různých patogenních mikroorganizmů. Co pak s tím? A proč se tak často opakují? Příčinou není samotná infekce, ale především nedostatečná schopnost obnovit bakteriální prostředí v pochvě. Pojdme si o tom říct troche víc.

Zdravá pochva (vagína) je přednostně osídlena ochrannými mléčnými bakteriemi – laktobacily, které zajišťují její samočisticí funkce a především brání růstu jiných mikroorganizmů. Při zánětlivých onemocněních však obvykle dochází k nahrazení této přirozené mikroflóry škodlivými a patogenními mikroorganismy, které vedou k poruše kyselosti vaginálního prostředí, rozvoji zánětu provázeného svěděním a pálením a produkci výtoku. A tím valstně k rozvoji onemocnění.

Poševní mikroflóra a laktobacily

Pokud žena neužívá hormonální antikoncepci, charakter poševní sekrece se mění v závislosti na stadiu menstruačního cyklu, zvláště na hladinách hormonů, které se v jeho průběhu tvoří. V době těsně před ovulací, kdy je hladina estrogenů na nejvyšší úrovni, obsahuje poševní sekret poměrně veliké množství průhledného tažného hlenu, skoro jako vaječný bílek, někdy až řídkého, s pocitem mokra. Tak je to ale správně, je to známka toho, že žena ovuluje, tj. že jí dozrávají vajíčka a je schopna počít nového potomka.

Zmnožená sekrece však může být rovněž psychosomatického nebo alergického původu (např. alergie na pryž kondomu, na složky kosmetických a pracích prostředků atd.). V naprosté většině případů se ale jedná o tzv. dysmikrobii, neboli narušení rovnováhy v poměru bakterií osidlujících povrch poševní sliznice.

Různé mikroorganismy nás doprovázejí prakticky od počátku života až do jeho konce, některé nám pomáhají, abychom naši životní pouť dobře zvládli, jiné nám mohou život a zdraví zkomplikovat.

Boty, tkaničky... dospělý člověk nějaké zavazování tkaniček „neřeší“ - zaváže si boty a jde, ale pro dítě je zavazování bot velká záhada!

Jak tedy naučit dítko zavázat tkaničky?

Začněme hezky od začátku. Zprvu je  jednodušší naučit dítě na suchý zip, naučí se tak nazouvací systém bez toho, aniž by musel propadat panice s tkaničkami. Nicméně okolo 3 roku se můžete vrhnout na tkaničky. Samozřejmě, že u každého mrněte je to individuální, ale samy nejlíp poznáte, kdy je ten správný čas. Některé děti jsou zručnější a pochopí, jiné mají s tkaničkami velký problém. Nevadí, ve školce se doučí. A ti nejpomalejší? Ti se naučí zavázat si boty před nástupem na základní školu.

Jak začít s učením? Začněte cvičit na velkých botách 🙂. Lze koupit dřevěné či jiné botičky, které jsou určeny přímo jako hračky na učení zavazování tkaniček. Díky tomu, že má dítě větší botu, delší tkaničku, tak mu lépe vysvětlíte, jak ta mašlička vzniká!

Trh nabízí i další vymoženosti, např.  dřevěnou panenku, kde máte za úkol nejdříve ji obléci do dřevěných oblečků, které mají dírky, těmi dítko protáhne tkaničku, aby oblečení drželo a poté má zavázat mašličku. Vše záleží na tom, jakou metodu zvolíte. Důležité je, aby se u ni dítě cítilo dobře a nebylo ve stresu.

Já osobně znám dvojí způsob zavazování tkaniček – lehčí, který zvládá moje 3,5letá dcera a pak těžší, kterým ji zatím nezatěžuji, i když ten lehčí způsob, i když nevím proč, nemá tak dlouhou výdrž a dříve se rozváže ☹ no, aspoň dcera díky častému rozvazování potrénuje zavazování 🙂 a např. během vycházky, když má botku x-krát rozvázanou, tak jí to zaváži já a drží to až do konce výpravy.

Lehčí způsob je následující:
Začíná se normálně tím, že se udělá uzlík. Ten dítě pochopí, věřte mi, velmi rychle a snadno a někteří pak mají ze svého úspěchu takovou radost, že jich dělají hned několik za sebou, takže pak máte co rozvazovat. Následně se udělá očko na jedné tkaničce. Pak se udělá druhé očko na druhé tkaničce. Vzniklá očka se překříží právě v místě, kde je držíte, tzn. v tom místě jsou náhle na sobě 4 "vrstvy" tkaniček. No, a očko po Vaší pravé straně (tzn. z levé tkaničky) vsunete do vzniklého okýnka, pod překřížením. A pak už jen vezmete vrcholy obou oček a utáhnete. Hotovo!

Těžší způsob je Vám jistě také známý:
Uděláte uzlík, jednu mašličku třeba na pravé tkaničce, druhou tedy levou tkaničkou mašličku omotáte, a ukazováčkem pravé ruky prostrčíte omotávanou tkaničku očkem směrem za palcem rovněž pravé ruky. Pak už zase jen chytnete za vzniklé vrcholy mašliček a utáhnete.

Popřípadě můžete, jako moje kamarádka, naučit děti na zavázané botě, aby z mašliček-oček udělali ještě jeden uzlík. Má to úspěch, botky se nerozvazují, nicméně také jednu podstatnou nevýhodu, děti to nejsou schopni zpětně rozvázat 🙂

A jak jsem se již zmínila, že nejlepší je učit se hrou, tak třeba, když už dítko chápe, tak si vezměte druhou botku a udělejte závody. Nechte dítko vyhrát a prostě jen trénujte. Sice prohrávat se děti naučit také musí, ale na to při zavazování tkaniček není vhodná doba.

A básničky, ty mají fakt úspěch! Takže Vám dám další tipy, neboť všechny u nás mají úspěch 🙂 a učíme je další a další dětičky.
    „Obujeme botičky, zavážeme tkaničky.Už to umím, už to mám, s radostí si zatleskám.“

Nebo po tom, když uděláte základní uzlík:
    „Uděláme králíčkovi ouška, potom králíček obejde strom, šup do nory a utáhnout!“

Nebo další:
    „Nejdřív uzlík ze dvou konců, potom na tom kratším kličku, pak obtočit druhým koncem, provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

A pak známe ještě jednu, je moc hezká, ale „výchovná“ není. Nevadí, když už dítko mašličku  umí, tak básniček není nikdy dost.
    „Tkanička mi leze z bot, vůbec mi to není vhod.    Utekla mi, tralala, myslí, že je žížala.“

Zdroj: slune-cz.cz

Těhotenství je pro nastávající maminky obdobím těšení se na vytoužené dítě, ale přináší s sebou zvýšené zdravotní nároky. Tentokrát se zaměříme na foláty, tedy přeměněnou, lidem známější kyselinu listovou. Ta ve své základní formě pro organismus nemá vlastně žádný význam. Teprve foláty, což jsou tělem přeměněné, pro organismus hodnotnější a biologicky aktivnější formy, jsou zodpovědné za účinky v těle. A to se málokdy ví, neboť obecně se používá pouze pojem kyselina listová. Ale právě folátům, vděčíme za zdravý vývoj a růst miminka. Pojdme se tedy bavit o folátech. Ty ovlivňují dělení buněk a tvorbu tkání a orgánových soustav, tvorbu červených krvinek a tedy dýchání tkání, ale nově se ukazuje, že by mohly být též zodpovědní za správné prokrvení placenty a tím tedy i výživu dítěte. Jsou tedy stěžejním faktorem, který snižuje výskyt vývojových vad, jako jsou rozštěpy páteře či patra, vývojové vady močového a pohlavního systému nebo srdečního septa, ale i výživu dítěte v jeho nitroděložním vývoji a správný průběh těhotenství. Přinášíme jednoduchý přehled, kdy tělo během těhotenství volá po zvýšené "dávce" folátů spolu s nastíněním rizik, která vhodnou péčí můžete minimalizovat.

Co se v těle s kyselinou listovou děje

Optimálně by každá měla žena udržovat denní příjem kyseliny listové/folátů na 0,2 mg, což lze při respektování určitých stravovacích zásad dosáhnout správným jídelníčkem (tepelná úprava totiž zničí až 90% kyseliny listové a podobně je tomu i při skladování potravin). Už na startovní čáře může dojít k handikepu způsobeném vařením či skladováním zdrojů kys. listové, proto se dnes poměrně často průmyslově vyráběné potraviny touto složkou obohacují, příkladem jsou ovesné vločky, musli, nebo i některé druhy pečiva. Komplikace se však netýká pouze ideálního množství kys. listové přijímané ve stravě ale právě schopnosti těla ji přeměnit na aktivní složky, tedy ty zmiňované foláty. Neschopností této přeměny je totiž postiženo až 50 % všech žen. Jinými slovy i přestože žena přijímá dostatek kyseliny listové v potravě nebo v zelenině, její těho může trpět nedostatkem aktivních folátů. Jak se toto projevuje? V běžném životě např. únavou či chudokrevností Proč? Důvodem je genetická porucha enzymu MTHFR, který je za tuto přeměnu zopovědný. Oba problémy může pomoct řešit látka zvaná Metafolin. Metafolin je zjednodušený název pro aktivní folát, který tělo využije pro dělení buněk a jiné pochody bez nutnosti přeměny, a dává tedy maminkám vetší jistotu, že budou mít dostatečnou hladinu kyseliny listové, vlastně tedy terminologicky správně hladinu folátů.

Na tomto místě by bylo dobré připomenout, že toto postižená se netýká pouze o žen, vyskytuje se samozřejmě v celé populaci, i u mužů, ale ti jak víme nerodí a nepotřebují zvýšenou potřebou folátů v průběhu těhotenství pro správný vývoj miminka. 

Bezpečné počení

Pro bezpečné početí existuje pomyslné ochranné pásmo 906 nmol/l folátů v krvi, kterého dosáhnete už po měsíčním užívání 0,4 mg Metafolinu v kombinaci s kyselinou listovou. Toto je hladina folátů v krvi, kdy je minimalizované riziko vývovjových vad z pohledu výživy až k nule. Navíc organismus profituje i s dlouhodobého užívání. "Je prokázáno, že užívá-li žena kyselinu listou více jak rok před otěhotněním a pokračuje v něm během těhotenství, znatelně snižuje pravděpodobnost předčasného porodu, a to až o 70%," říká MUDr. Michal Koucký, Ph.D. z oddělení rozikovéjo a patologického těhotenství Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1.LF UK v Praze.

Jak vybereš z 12 mužů jednoho pitomce?
Namátkou

Jaký je rozdíl mezi jogurtem a mužským?
V jogurtu je alespoň nějaká kultura

Co mají společného páv a mužský?
Mozek menší než slepice a péro jenom na parádu

Jaká je nejchytřejší buňka v ženském těle?
Spermie
Proč?
Zdrhla od mužského.....

Proč byl první stvořen muž?
Vždycky se začíná od nuly...

Gravidita je specifická infekce přenášená ptáky

Čím končí u mužů puberta?
Senilitou

Proč Bůh stvořil muže?
Protože vibrátor trávu neposeká

Co mají společného muži a dveře?
Když jsou namazaný, tak si nevrznou

Proč jsou svobodné ženy štíhlejší než vdané?
Protože svobodná přijde domů, koukne do ledničky a jde do postele. Vdaná přijde domů, koukne do postele a jde do ledničky.

Co mají společného muži a parkoviště?
Ta nejlepší místa jsou obsazená.

Proč mají muži na konci penisu dírku?
Aby jim šel kyslík přímo k mozku.

Co mají společného všichni muži v baru pro osamělé?
Jsou ženatí

Jak se pozná, že muž lže?
Pohybují se mu rty

Ideální muž: Nekouří, nepije, neflirtuje, neexistuje

Jaký je rozdíl mezi chlapem a cibulí?
Žádný - svlečeš to a brečíš

Proč muži v noci vstávají z postele?
5 % se musí napít
12 % musí na záchod
83 % musí domů

Není třeba dělat z muže debila. 
Udělá to sám...

Co řekl Bůh, když stvořil Adama?
Umím i lepší věci.....

Pokud můžeš, vyber si mladšího chlapa. Jde stále o jedno a totéž. Starší není zralejší...

Všichni muži jsou stejní, jen mají jiný ksicht, abys je mohla rozlišit.