Bylo 9.9.2013. Koník hlásil tři nuly a já měla termín porodu. Nic se nedělo. Od rána mi bylo skvěle, udělala jsem lívance, něco jsem doma poklidila, prostě normální den. Večer jsem ulehla do postele s noťasem na klíně a puštěnou televizí jako téměř každý večer. Honza jel ke kamarádovi slavit jeho narozeniny. Shodli jsme se na tom, že dneska se určitě nic dít nebude a kdyby, bude na telefonu.

Na Facebooku jsem si se švagrovou a známou psala a stěžovala si, jak to čekání je hrozný, že budu určitě minimálně do října těhotná atd. Byla jsem už fakt naštvaná, to břicho mě otravovalo, připadala jsem si už hrozně. Najednou jsem vstala na záchod a ucítila jsem to mnohým matkám tolik známé "lupnutí" a už to ze mě teklo jak z kohoutku. Začala jsem chvilku přešlapovat, pak jsem se strašně smála a letěla do sprchy. Umyla jsem si vlasy (to abych byla u porodu krásná 😀 ) a zavolala Honzovi, ať přijede. Mezi tím s ručníkem mezi nohama jsem celá nervózní lítala po bytě a dobalovala tašku. Honza tu byl asi za pět minut, přivezl ho z oslavy kamarád s tím, že nás hodí do porodnice, nedá se tam moc parkovat. No a tak jsme vyrazili.

Na příjmu jsme byli něco málo před desátou večer. Natočili mi monitor, prohlédli - byla jsem na dva prsty, ale čípek ještě 1,5 cm ☹. K mému smutku poslali Honzu domů a mě na předpokoj, kde mi bylo doporučeno spát a HLAVNĚ nepočítat intervaly mezi kontrakcemi, prý budou tak po půl hodině, po dvaceti minutách, nepravidelný....ale ať se tím nerozrušuju. Tak jsem zalehla, poslala známým smsky že už to přichází a najednou první kontrakce, která mě teda hodně překvapila svou silou. Za chvíli další...a další..Nedalo mi to a začla jsem počítat intervaly, protože tohle rozhodně nebylo víc než pět minut. No abych to zkrátila, od jedenácti do jedné jsem prodýchávala na pokoji jak pejsek jednu kontra za druhou, byly po 5, po 3, po 2 minutách a bolely jak to prase. Sprcha a hopsání na balónu vůbec nepomáhalo. Jediný, jak jsem mohla být bylo s pokrčenými koleny v předklonu drtíce jednou rukou madlo u postele a druhou rukou polštář.

Šla jsem na chodbu pro pomoc a sestra když mě viděla tak mě hnala hned na kozu, že na to mrknem. Sláva, byla jsem na 4 prsty a sestra prohlásila, že můžem jít na přípravu. Ta hodina v koupelně byla jak zlej sen....kombinace vyprazdňování se po klystýru a každý dvě minuty silná kontrakce je málem stála umyvadlo, který jsem div nevyrvala ze zdi 😀 

Pak už mě nahnali na porodní box, odkud jsem zavolala Honzovi, ať dorazí. Bylo něco kolem čtvrté ráno. Mezitím že mi bodnou epidurál. No to byla taky lahoda. Pan anesteziolog může být rád, že má ještě všechny zuby. Jeho slova "to prostě musíte nějak vydržet" když jsem hlásila, že přichází kontrakce, tak aby mi neprobodl páteř, mě doháněla k šílenství. Píchal mi ho nadvakrát, bolelo to jako prase, ale ta úleva, co přišla za odměnu, byla slastná jak oáza na poušti 😀 V tom přijel Honza a já byla vysmátá jak lečo, skoro nic mě nebolelo, bylo to fajn.  Teď jsem moc ráda, že přišel v tuhle chvíli a neviděl to, co se se mnou dělo před tím. Dvě hodinky pod drogama rovnalo se dva prsty zadarmo. Super. Pak jsem dostala další dávku, ale najednou se nějak zastavily kontrakce, tak jsem dostala oxytocin a to se teprve rozjela paráda. 

Kontrakce začaly být zase dost silný, ale už to bylo úplně jiný než na začátku. Tentokrát to byl už ten správnej tlak na pánev a konečník, myslela jsem, že mě to tam dole prostě roztrhá. Pan doktor mi pak ještě trochu prošťoural vak blan, aby to pořádně ruplo, a odtekl ten zbytek vody a miminko mohlo pořádně až dolů a ručně mi odhrnul branku. Se slzami v očích jsem ho prosila, ať už toho nechá, přišlo mi, že má tu ruku snad až u mě v krku 😀. No a najednou říká, že při další kontrakci mám tlačit. Cože??? Jako takhle najednou? No tak teda jo! V tu ránu se kolem mě začalo hemžit spoustu lidí, přinesly světlo a různý věci, celý se to tam hemžilo a ten box se najednou změnil k nepoznání. Začala jsem tedy tlačit. Prý nechte tu kontrakci rozjet a pak začněte tlačit jako na velkou....no jenže já jí dycky nechala rozjet asi až moc a pak tlačila když kontra už odeznívala. Sakra, všehno špatně, nešlo mi to.. Aspoň mi to tak připadalo, ale všichni mě povzbuzovali, že je to supr. K mému udivení, jak miminko postupovalo níž a níž, tak nebyla mezi kontrakcemi vůbec žádná úleva! Spodek jsem měla na prasknutí a myslela jsem, že to prostě nedám. Navíc jsem jim tam začala z toho tlačení omdlívat, tak mi dali kyslík. Pořád jsem říkala "já omdlívám, co mám dělat???!!" 😀 

S HappyFoto, které má ve své nabídce výrobu fotografií, fotoknih, kalendářů a různých fotodárků, si můžete například vytvořit knihu s fotkami vašich dětí. Taková fotokniha zůstane vám i vašim dětem jako památka na jejich šťastné dětství.

48stránkovou fotoknihu s pevnými deskami a lepenou knihařskou vazbou je nyní v jedinečné testovací akci za 199 Kč. Využijte toho a vyzkoušejte, jak je jednoduché ji vyrobit díky programu HF Designer. S HF Designerem zvládne pracovat opravdu každý uživatel počítače, dokonce i osmileté dítě. Tento program si stačí zdarma stáhnout ze stránek happyfoto.cz a pustit se do zábavného, kreativního tvoření vlastní fotoknihy. Stále máte obavy, že to nezvládnete? Nebojte se, HF Designer dokáže vaše fotografie do fotoknihy vložit dokonce sám nebo navrhnout jejich rozvržení, aniž byste cokoli museli vkládat a navrhovat sami.

Máte-li však chuť poskládat si fotky do fotoknihy naprosto samostatně, podle vašich představ, můžete si s nimi vyhrát a vkládat na stránky postupně jednu po druhé, různě je naklánět, zvětšovat či zmenšovat. Program vám vedle těchto funkcí umožní výběr a vložení pozadí, rámečků, nadpisů, popisků a nebo k dané fotografii, či stránce přidat i svůj vlastní text. Pokud máte v počítači uložené fotografie v menším nebo špatném rozlišení, není třeba se obávat, že by mohly nějakým způsobem snížit kvalitu výsledné fotoknihy, protože program HF Designer na takové fotky předem upozorní. Takže je budete moci na stránce zmenšit na takovou velikost, ve které budou v knize ostré.

Fotokniha může obsahovat od 16 do 240 stran fotek, na kterých vám záleží, a rádi si je proto právě tímto způsobem uchováte. Taková originální kniha bude pro vašeho potomka i pro vás zároveň památkou na šťastná dětská léta, první rok života, předškolní věk. Nebo si můžete vytvořit sérii fotoknih pěkně rok po roce od jeho narození. Vložením výroků vašich nejmenších, jako: „Puchontáče nosit nebudu!“ nebo „Nejsem žádný krpaslík!“ dodáte fotoknize živější vzpomínky a i po několika letech potěší jak vás, tak vaše děti.

Jaká všelijaká může fotokniha být, je jen a jen na vás. Možností je v tomto směru opravdu hodně a, jak se říká, fantazii se meze nekladou. Jakmile je vaše fotokniha v počítači navržena, postačí jedno kliknutí, kterým ji odešlete ke zpracování do fotolaboratoře HappyFoto a za pár dní dorazí domů již hotová.

Více informací a ceník najdete na stránkách happyfoto.cz.

Kojenecká voda je ze všech druhů vod jednoznačně tou nejkvalitnější. Pochází z chráněného podzemního zdroje, její složení je důkladně kontrolováno a platí pro ni ty nejpřísnější limity (souhrnně je upravuje Vyhláška č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy). Podle této vyhlášky jsou pro kojeneckou vodu stanoveny limity obsahu manganu, dusičnanů, či sodíku až o polovinu níže než pro ostatní druhy vod. V porovnání s pitnou kohoutkovou vodou jsou pak tyto limity přísnější až několikanásobně. Také celkový obsah rozpuštěných látek musí být v porovnání s ostatními druhy vod v kojenecké vodě poloviční. Kojenecká voda nesmí být také filtrována či jinak upravována. Jedinou povolenou úpravou je přidání CO2 a použití UV záření jako nechemické desinfekce. Obě tyto úpravy jsou však velmi šetrné, nijak neovlivňují kvalitu vody a především nemají žádný negativní vliv na lidský organismus. Pro kojence a batolata většina odborníků nedoporučuje jinou než kojeneckou vodu, a to především z  důvodu hrozby vyššího obsahu dusičnanů a dalších pro zdraví nepříznivých látek.

Vyhlášku č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy si lze stáhnout i s přílohami na webu Státní zemědělské a potravinářské inspekce: www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1006067&docType=ART&nid=11816

Strie neboli pajizévky mohou postihnout každou ženu. Útočí při prudké změně váhy a v období puberty, ale nevyhnou se ani sportovkyním. A úplně nejčastěji jsou jimi postižené ženy v těhotenství. Zbavit se jich je v podstatě nemožné, nejdůležitější je proto prevence - tedy pravidelná péče o pokožku.

Uvádí se, že strie postihují až 90 procent všech nastávajících maminek. Vznikají především na břiše, ale také na prsou, hýždích, bocích či stehnech. „Jedná se o takzvané pajizévky neboli vnitřní jizvy, kde vrchní vrstvy kůže jsou nepoškozené, ale pokožka praská vlivem mechanického tlaku hlouběji ve škáře, tedy v oblasti kolagenních a elastických vláken, za vzniku často nevzhledných jizviček,“ vysvětluje dermatoložka MUDr. Silvie Rafčíková, která doporučuje kosmetiku Bübchen.

Budoucí maminky mohou v rámci prevence strií promazávat a mechanicky dráždit příslušné partie k tomu určenými krémy a olejíčky, které zvýší elasticitu kůže a zabrání tak prasknutí. Strie obvykle měří několik centimetrů a zpočátku jsou často červené až červenofialové. Čerstvé pajizévky mohou být také vypouklé a mnohdy během dvou až tří let postupně blednou do bělavé barvy, přičemž na povrchu mívají tenkou svraštělou kůži a bývají spíše vpadlé. Je nutné počítat s tím, že zcela se jich už nezbavíte.

Se striemi je proto dobré pokusit se zatočit ještě před tím, než se vůbec objeví. Vhodnou prevencí máte totiž největší šanci na jejich zmírnění. „Používáním kvalitních přípravků dětské kosmetiky s minimálním obsahem látek, jako jsou parfémy a konzervační látky, můžeme předejít přílišnému vysychání pokožky a zajistit, aby se dostala do styku jen s těmi látkami, které jí prospívají. Zároveň tak snižujeme riziko kontaktních alergií na minimum,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rafčíková.

Kosmetické přípravky určené pro prevenci strií naleznou nastávající maminky například v řadě produktů značky Bübchen.

Péče o pokožku rizikových partií by měla být pravidelná, ideálně každodenní.
Krém či olejíček vtírejte jemnými krouživými pohyby do ještě vlhké pokožky břicha, hýždí, boků a stehen. Důsledná péče o kůži se vyplatí i tehdy, když se již strie na pokožce objevují.

Tento blog (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) vytvořilo několik mamin a je hlavně o nich a jejich dětech. 

Ale co tatínkové, jak jsou na tom oni? Trochu jsme je vyzpovídaly. Doufám, že nebudou proti a mužský pohled na určitá témata najdeme i v dalších příspěvcích.

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?
2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne
3) Byl jsi u porodu? 
4) Pamatuješ na první dojmy?
5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...
6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?
7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Život s příchodem potomka se samozřejmě změnil a to o 180 stupňů. Ve svém životě prožívám určité etapy a toto je jedna z nich. Je to i velká změna v partnerství, najednou nejsme jen dva, ale je nás víc. 
2)  Celé těhotenství jsem si velice užíval, každým dnem pozoroval jak bříško roste, bylo to supr a nádhera. Předporodní kurz a prohlídku porodnice jsem absolvoval jako zkušený porodník ) . 
Samostatné téma v době příprav na příchod prcka měl výběr kočárku. Nicméně i tento, pro tatínka psychicky vyčerpávající maratón, úkol nakonec dospěl do vítězného konce.
3) Ano byl.
4) První dojmy se nedají, alespoň z mého hlediska, popsat. Zažil jsem ve svém životě nespočet porodů, ale ve chvíli, kdy se ze mě stane táta a v náručí se mi choulí právě narozený syn. To je....nepopsatelný...
5) Zapojil jsem se postupně. Koupáním, přebalováním, krmením počínaje a později uspáváním i nočním vstáváním. Pravda, že maminka je maminka, ale snažil jsem se nebýt ve vzdáleném závěsu.   
6) Teď ??? Určitě je náš syn samostatnější a každý den je plný překvapení.
7)  Bepanthen moc často nepoužívám, ale pokud mám nějakou spáleninu, či drobné oděrky, tak přijde vhod.

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

Samozřejmou součástí našich služeb je tvorba DÁRKŮ. Kromě standardních fotografií a fotoobrazů pro Vás umíme zajistit výrobu téměř jakýchkoliv dárkových předmětů z Vašich fotografií, ať už se jedná o textilie, keramiku, či jiná neobvyklá zpracování. Velmi zábavné bývá komplexní plánování dárku ještě před samotným focením. Půjde o dárek pro babičku? Pro manžela? Pro Vaše kamarády? Nebo půjde o svatební dar? Prokonzultujme spolu veškeré možnosti, Vy nám blíže představte obdarovaného a Vaši představu o podobě dárku a my tomu všemu přizpůsobíme celé focení...

Dárek pro tatínka zahradníka

V tomto případě měl být výsledkem velkoformátový čtvercový fotoobraz tištěný na voňavém přírodním plátně o rozměru každé strany přes jeden metr, který bude vystaven na bílé stěně kousek od zelené kachlíkové pece, v místnosti, kde je DŘEVĚNÝ strop i podlaha. Manžel a taťka v jedné osobě, pro nějž byl obraz dárkem, je ZAHRADNÍK milující stromy.

Realizace proběhla jednoho krásného letního dne v pražské Botanické zahradě. V plánu byly tři různé aranže, cílem byla jedna fotografie na obraz a balíček dalších fotografií v digitální podobě. Na focení jsme měli jen něco přes hodinku, aby manžel nic netušil. Barča i Lukášek spolupracovali SKVĚLE, s odraznou deskou nám asistovala babička.

Konečný výběr té pravé fotografie na obraz byl sice trošku OŘÍŠEK, protože těch opravdu vypečených výrazů obou aktérů jsme zaznamenali mnoho, nicméně nakonec vyhrál snímek z vydlabaného kmene stromu, který tématicky i barevně nejlépe ladil se zadáním.

A co na dárek manžel? Samozřejmě byl NADŠEN, manželka ho teď ze stěny sleduje v životní velikosti na každém kroku:o)

Pujčila jsem si tento članek z FB, stoji zato...

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." a šla jsem si po svém. Sedl do auta,odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral rec...ept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách.V čem spal, to netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba "Šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?"On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy". Jenže! V té době se zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný,jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli! Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse....."Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: "Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!" Já na to: "No to teda nemáme." On: "No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!" Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy:
"No co, stejně se budou prát!"

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky,banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: "Fuj,co to dělají za hnůj, zase nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinama a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto...a policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???"

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí:"Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???"

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka:
"Teď . .. . když děti ještě nespí"???