Velice mě zaujal článek publikovaný na webových stránkách známých českých novin

(Odkaz článku: 

http://finance.idnes.cz/devet-rad-jak-uspesne-rozjet-vlastni-firmu-f2o-/podnikani.aspx?c=A101007_1462128_firmy_rady_hru ),

kde radí co udělat, než se pustíte do podnikání. Těmito radami se určitě řiďte, a pokud by Vám nestačily, absolvujte i nějaké kurzy. Na internetu i mimo něj je v nabídce spoustu kurzů placených i neplacených (dotovaných z EU). Není nic lepšího než vše prozkoumat a po absolvování jakéhokoli kurzu se definitivně rozhodnout, zda byste do podnikání měla jít. Placených kurzů je na internetu spoustu, ty neplacené si můžete najít na stránkách www.esfcr.cz v sekci realizované projekty a třeba se vám některý zalíbí a bude blízko vašemu domovu. Hlavně je důležité chytit šanci za pačesy a jít do toho, jelikož pokud máte již nějaké tendence začít podnikat, tak byste to měla zkusit. Každá dobrá inspirace je dobrá k začátku vašeho podnikání. Inspirujte se tedy.

Vážení rodiče, v lednu jsme pro vás připravili akci vestičku + dopravu zdarma na všechny odrážedla firstbike. Vestička je důležitý doplněk pro děti na odrážedlech, na přední části má obrázek berušky nebo pejska a záda bez potisku.

Přednosti vesty:

• Vaše dítě je stále viditelné - za světla, šera a tmy
• je nepřehlédnutelné nejen pro řidiče aut na silnici, ale i pro cyklisty, motocyklisty nebo bruslaře na chodníku
• vesta je dobrým doplňkem i pro zimní období na sjezdovce nebo sáňkařské dráze
• vpředu propínací

Nabízíme excluzivně "Limited Edition – Blue" a "Limited Edition – Orange"

Dále ostatní modely street Green, Pink, Red a Racing big Apple

Rostoucí židle Jitro - nejí a přesto roste!

Právě naskladňujeme oblíbené židle Jitro, kompletní nabídku barev najdete v našem internetovém obchodě:

• zdravé sezení od dětství
• kvalitní buková židle
• od batolete po studenta
• nosnost až 100 kg
• výběr z 15 základních barev
• vícebarevné židle dle fantazie

Ke každé židli je v ceně jeden molitanový podsedák, pro příjemnější sezení.

Doprava židle v rámci ČR zdarma.

Císařský řez, taky porod!

Milé maminky, čekatelky, snažilky,

musím říct, že jsem tento článek psala asi na třikrát – asi dva krát jsem ho měla napsaný celý a dva krát jsem ho vymazala…  Tentokrát jsem se rozhodla, že ho uveřejním… Chci upozornit na to, že nechci nikoho shazovat, nekritizuji nikoho a ani proti nikomu nepálím… jenom bych chtěla, abychom se na chvíli zamyslely a v klidu dočetly do konce… a podělily se o zkušenosti.

Občas se zde vyskytnou vzkazy typu - mám jít na císaře a nedokážu se s tím smířit… Nebo porodila jsem císařem a nedokážu se s ním smířit… Proč? Císařský řez je také porod!

Ano, většina z nás si představujeme, jak tlačíme  ten náš uzlíček štěstí ven z našeho lůna, jak nám ho položí hned k prsu a jak prožíváme naši euforii.

Proč jsem se tímto začala zabývat?

Tak jsem se dneska opravdu pobavila jako už dlouho ne! 😀 Nedalo mi to a tak sem vkládám, možná už to tu někde je, ale já na to nenarazila! 😉

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje. Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf. ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu. A taky jsem se chtěla vytáhnout... Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů. Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: "Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu." Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku. "Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela." Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu, a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal. Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a tupě zírat na stůl před šéfa.Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu "Nejvyššímu", byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou polévkovou lžící tu "šlichtu" snědl a ještě zdvořile poděkoval. Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela. Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle: "Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání asi abych paní domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych si příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi! Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!" Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali - neodpustili narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, chlapi, už jsem velkej, dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo? A už od dveří řvali:"Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!" Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem.

Naskladnili jsme další druh odrážedla. Od kanadského výrobce Plasmabike. Odrážedlo je certifikováno již pro malé děti od 18 měsíců věku, přesto svou vysokou nosností 25 kg dovolí používání i staršími dětmi. Je určen zejména pro rychlejší a sebevědomější nácvik držení rovnováhy u malých dětí a tak pro rychlejší přechod na klasický bicykl. Máme dva barevné druhy.