„Během porodu mě museli nastřihnout hráz, malá měla 4 450 g a 54 cm. Necítila jsem to. Ten vnější nástřih mi zašili v lokální anestezii, ale na vnitřní šití už mi dali celkovou, protože jsem byla hodně potrhaná. Tři týdny po porodu jsem si nemohla sednout a jít na velkou potřebu, to bylo horší než porod. Šla jsem jednou týdně a přitom dvě hodiny brečela. Teď po deseti týdnech od porodu už je to dobré, jizva je zahojená. Po osmi týdnech jsme se poprvé milovali, sice to bolelo, ale vydržela jsem to. A teď už to bolí o dost míň, doufám, že už to přestane bolet úplně.”

Některé ženy vnímají porod jako jeden z nejkrásnějších zážitků v životě, zatímco u jiných vzbuzuje obavy a nejistotu, jak to celé bude probíhat. Jedna z věcí, které nastávající maminky ohledně porodu řeší, je epiziotomie, nebo-li nástřih hráze, který je v poporodním období pro ženu bolestivý a může s sebou nést i určité komplikace. Často se provádí rutinně, proto se nabízí otázka, zda je to nutnost a nebo zbytečnost?

Nástřih ve světě a u nás

Nástřih hráze je chirurgický zákrok v oblasti mezi pochvou a konečníkem, který lékaři provádí ke konci druhé doby porodní za účelem zvětšení poševního otvoru. Chtějí tak rodičku ochránit před spontánním natrhnutím v oblasti hráze.

Procentuální počty epiziotomií napříč Evropou se liší. Nejlépe jsou na tom v Dánsku, kde k nim přistupují v 5 % případů vaginálních porodů, ve Švédsku a na Islandu je to 7 %. V České republice počet epiziotomií klesá, nicméně v rámci Evropy je počet těchto zákroků stále vysoký. V roce 2010 byla prováděna u poloviny vaginálních porodů, v současnosti ji prodělá třetina žen, které porodí vaginálně. Světová zdravotnická organizace doporučuje provádět nástřih zhruba u 10 % žen. Jak je vidět, porodníci se tím moc neřídí.

„Měla jsem porodní plán a nepřála jsem si nástřih kromě nějaké opravdu krizové situace, jenže jsem měla smůlu na absolutně nepodporující a lhostejný personál, který mě vmanipuloval na kozu a po pár tlačeních doktor prostě střihl, ač bylo dítě v pořádku a porod netrval dlouho. Místo trošky trpělivosti nebo změny polohy mě, podle mě, zbytečně střihli a to dost, navíc dítě nemělo ani tři kila.

Kdo četl můj první deníček, tak jistě ví, jak první těhotenství a hlavně porod byly náročné... Ve zkratce: vcestná placenta, abrupce placenty ve 33+4tt, ARO a strach o miminko.

Nechci ani vzpomínat… deníček jsem končila tím, že se snažíme o druhé miminko. A to i přesto, že jsem několik let žila v tom, že druhé dítě nikdy mít nebudu, ne že bych nechtěla, chtěla jsem vždy, ale kvůli zdravotním komplikacím. Byla jsem dokonce objednána na odstranění dělohy, ale rozmyslela jsem si to… Poté můj doktor jednou řekl, že by se druhého asi nebál a zkusil to… No ten den jsem si již nevzala antikoncepci, ale několik týdnů mi trvalo, než jsem dokázala přesvědčit manžela, ať do toho jdeme. Strašně se bál, pořád mi připomínal, že jsem málem umřela a jaké máme štěstí, že máme aspoň jedno dítě. Já si teda pořád mlela svou, že chci dvě děti a že se nic nestane. A tím náš další příběh začal.

Několik měsíců se nedařilo, přesně 11, vím, není to moc, ale bylo to pro mě horší kvůli tomu, že jsem téměř každý druhý měsíc vždy otěhotněla, ale na začátku (tj. pár dnů po meškání a pozitivních testech) to začalo odcházet. Celkem tedy 4 biochemická těhotenství. Která s mojí psychikou docela zamávala, ale ještě se to dalo a já věřila, že se jednou dočkám. Po několika vyšetření doktor zjistil, že mám vysoký prolaktin, a dal mi léky na snížení, ježíš, jak mně bylo po nich zle, nevolnosti fujtajbl, jak si jen vzpomenu.

Ale, světe, div se, najednou se miminko udrželo a já se mohla řadit zase mezi těhulky, jen teda se statusem velmi riziková. Od začátku těhu téměř pořád nohy nahoře a riziko, že se může vcestná placenta a komplikace opakovat. Rodina byla na mě naštvaná, věděli, že druhé miminko si přejeme, ale zároveň o mě měli strach a popravdě se z mého těhotenství nikdo moc netěšil. No abych to neměla lehké, tak v 9.tt krvácení, hospitalizace a hrozící potrat, léky na udržení. Prozvracené dny, kdy jsem nemohla polknout ani vodu, a další hospitalizace a infúze, ale to je to nejmenší. Veškerá vyšetření od specialistů, zda to moje děloha a já vydržíme. Vyšetření, zda je placenta nyní dobře uchycená. Vše vypadalo dobře. U doktora jsem byla jako doma, měla jsem teda pořád velké bolesti v podbřišku. Ale ty jsem měla a pořád mám již od prvního porodu.

Potvrzen druhý klučina, testy všechny v pořádku. V 31.tt hospitalizace kvůli neustálému tvrdnutí, ale po lécích se to zlepšilo a já si v klidu připravila výbavičku, vybrala porodnici a domluvila si termín císařského řezu na 1. 12., na manželovy narozeniny (termín porodu byl 12.12.), přirozený porod po tom všem nepřicházel v úvahu.

No ale osud tomu chtěl opět trošku jinak a v 35.tt jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku, že břicho tvrdne více, než je zdrávo, a necítím se dobře. Takový špatný pocit, no ono, jak se to vše blížilo, tak byl člověk nervózní, aby vše tentokrát dopadlo lépe, ale nedalo mi to a objednala jsem se o pár dnů dříve do poradny. Byla jsem přesně v 35+3tt, když jsem ráno přijela do Hořovic a po vyšetření mi byl doporučen klid na nemocničním lůžku, medikace na zklidnění děložní činnosti a verdikt otevřená na 2 prsty. Žádný velký nález na daný týden. Ok, tak jsem si lehla s tím, že pár dnů vydržím a půjdu domů.

březen 2019

- bude od roku 2020, ale hnutí ANO prosadilo, aby se týkalo pouze novorozenců

____________________________________________________________

únor 2019

šance na úspěch: 0% 

vláda zjistila, že musí šetřit

Krásné pondělní odpoledne🙂

Jak už to tak bývá, každá sranda má svůj konec, a ta naše týdenní právě dopadla!!! 

Přidaly jste neuvěřitelně krásné fotky i popisky, na kterých je krásně vidět, že každá z nás prožívá/prožívala těhotenství úplně jinak🙂 Všem hrozně moc děkuju za zapojení se do této soutěže, bylo vás krásných 42!:-*

A nebudu to protahovat! Jak jsem slíbila, k vylosování výherkyně jsem použila náhodný generátor čísel, abych nebyla stavěna do této nepříjemné pozice výběrčího, protože to se vážně nedá:D 

A generátor určil číslo 13!! Což je maminka @paperilla ! A tady už její příspěvek🙂

"Na naši maličkou princeznu jsme se strašně moc těšili (takové vymodlené druhé štěstíčko, na které jsme si museli počkat 10 let). Těhotenství bylo "za odměnu" (žádné nevolnosti, obtíže.....) a bříško si rostlo svým pozvolným tempem, takže já si těch 9 měsíců naprosto užívala " @paperilla

Každá máma má podvědomě strach, že její dítě bude nemocné, poroste mu tělesná teplota, že nebude vědět, co s ním a jak mu pomoci. Vidět trpět horečkou unavené malé tělíčko je pro každou mámu hrozný pohled.

Horečka sama o sobě není nemoc, ale je pouze jejím příznakem. Může signalizovat prořezávání zoubků nebo může být signálem bakteriální nebo virové infekce, které provází skryté zánětlivé onemocnění.

Na internetu se to hemží babskými radami jak na horečku, od cibulových vývarů, octových roztoků až po bylinky, které ale u malých dětí mohou způsobit víc škody než užitku.

Správný postup snižování horečky by měl být tento: pokud má dítě zvýšenou teplotu do 38°, tak ji nesnižujeme. Pokud je teplota nad 38°, jedná se už o horečku a můžeme vyzkoušet zábaly a vlažnou sprchu. Doporučují se ale pouze v případě, že má dítě teplé ruce a nohy. Pokud nejsou zábaly účinné, tak by mělo následovat podání léků na snížení horečky. Pamatujte, že téměř každá horečka je doprovázená bolestí kloubů, svalů a hlavy a léky na horečku účinně pomáhají i od této bolesti.

Ve většině případů není třeba hned utíkat na pohotovost, u malých dětí většina horeček odejde tak rychle, jako přišla. Pokud teploty trvají déle než 24 hodin, je vhodné navštívit pediatra, který určí další léčbu.

Vyzkoušeli jste NOVINKU lék IBUPROFEN APOTEX SIRUP?

"Ty mu nedáváš pít čajík? No a co, že kojíš," nechápavě kroutí hlavou máma. "Na co mu dáváš čaj? Vždyť tvé mléko mu úplně stačí," přesvědčuje vás o opaku kamarádka. Cítíte se v pitném režimu svého prcka ztracena? Nezoufejte, názory se v tomto směru často různí a každá doba přináší svá pravidla. Jak by měl tedy vypadat příjem tekutin vašich nejmenších?Určitě nic nezkazíte, když se budete řídit vlastní intuicí.

Většina kojících maminek ví, že mateřské mléko se dělí na přední a zadní. To přední je řidší a slouží právě k uhašení žízně miminka. Zadní je hustší a mělo by drobečka zasytit.

Plně kojené miminko by si mělo vystačit s mateřský mlékem, a to i během horkých letních dnů. Počítejte ale s tím, že během veder si bude drobeček vyžadovat mlíčko častěji. Je jen na vás dvou, zda si vystačíte s kojením nebo zkusíte uhasit žízeň i čajem, případně vodou. Některé maminky nechtějí kromě mateřského mléka nabízet dětem jiné tekutiny, u jiných zase rozhodnou samotná miminka, která cokoliv jiného než maminčinu mlíčko pít odmítají.

Pitný režim musí dodržovat také maminky

Pokud se rozhodnete pro kojení, dbejte v prvé řadě na svůj pitný režim. Ten musí být dostatečný, tekutiny je potřeba doplňovat pravidelně a nikoli nárazově vypít řekněme půl litru. Jak by to tedy mělo vypadat v praxi? Denně byste měly vypít cca 2,5 - 3 litry tekutin. V případě veder i více. V podstatě je důležité nepotlačovat žízeň, ale napít se vždy, když ji pocítíte. Jedno kojení může trvat i půl hodinu, proto je dobré mít vždy po ruce láhev nebo sklenici s vodou a pít spolu s dítětem, tedy klidně i během kojení.

Tekutiny byste měly přijímat pravidelně a v menších dávkách, ideálně polovinu z denního pitného režimu dopoledne a druhou polovinu odpoledne. Klidně si pište na kousek papíru, kolik tekutin jste za den vypily a zkontrolujte si, jak na tom jste. Zároveň je důležité dbát na to, co pijete. Ideální je čistá voda, bylinné čaje a pokud jste kávičkářky, tak je lepší dát přednost bezkofeinové kávě.

Mám tady srhnutí celého testování, překrásných hraček od FisherPrice. Hned na úvod musím říct jedním slovem, že to bylo naprosto SKVĚLÉ!

Motýlův kamarád pro klidné spaní

Už jen, když jsem rozbalila tohoto usínačka, zaujal mě plast, ze kterého je projektor vyroben. Je tak bytelný, perfektní propracování. 

Má mnoho funkcí - projektor - který vytváří na stropě krásnou noční oblohu v podobě hvězd a měsíce - to se naši dceři velmi líbilo. Dokonce se snažila i natáhnout a chytit hvězdičky 🙂 
Další funce je melodie - je jich hend několik a všechny jsou velmi klidné a příjemné - vytvoří krásnou atmosféru pro usínání. Lze nastavit i stupně hlasistosti.

Další zajímavá funce je nastavení světla pro medvídka - to naši dceru velmi zaujalo. Po medvídkovi se hned natahovala a i po samotném zařízení 🙂 Medvídka si strkala do pusinky, líbil se ji.
Za mě 5* z 5ti. Radost testovat a můžu jedině doporučit. Byl to náš společník téměř každou noc. Usínali jsme kolikrát i s dcerou a partnerem společně 🙂 A interval jsme měli vždy 30 minut 🙂 Oceňuji moc.

Nový kolotoč nad postýlku - Motýlci

Tak tohle je pecka. Musím říct, že jsem teda nečekala, že by tento koltoč dceru nějak výrazně zaujal. (Doma máme jiný kolotoč s projektorem a hudbou). medvídci na něm jsou světlé barvy - myslela jsem si, že tak malé miminko zaujímají spiše barvy pestré - červená, oranžová, apod. 
No ovšem velmi jsem se mýlila. 

Opět provedení koletoče musím velmi vychválit. Je bytelný, pevný. Výborně řešené upevnění k postýlce. Rychlé, snadné, bez nějakého složitého štoubování a nemusíte mít strach, že by koltoč na dítě spadl 🙂 

Kolotoč je vybaven opět projektorem, který vytváří krásnou noční oblohu (ale to mi přidje že dceru moc nezaujalo). Jako samotní medvídci na kolotoči. Jsou ve správné výšce a to děti motivuje k tomu, aby natáhly ruce a hráli si s nimi. Naše dcera to dělá často 🙂 Což mě opravdu překvapilo. 
Kolotoč má opět spoustu různých melodií - šum, les a různé melodie, které jsou zase velmi příjemné, klidné, poutavé. 

Medvídky z kolotoče jsme s sebou braly i do kočárku nebo jsem ji je dala na hrací deku, takže dcera si opravdu vyhrála. A nebo i během dne, když spala v postýlce, tak se probudila a sama si s medvídyk hrála a ani jsem o ni nevěděla. Velmi mile mě kolotoč překvapil, takový zájem od dcery jsem opravdu nečekala 🙂 Opět dávám plný počet bodů a myslím si, že se tady vyplatí investovat 🙂 

Mluvící psíkova sestřička