Klid, vyrovnanost, meditace, soustředění. Slova, která nás mohou v souvislosti s jógou napadnout. A pravděpodobně nás rovnou napadne také to, jak se to dá skloubit s malými dětmi? Je to vůbec možné? Uvidíte, že ano. A také to, že dětská hodina jógy nemá s tou dospěláckou nic moc společného. 

Od kdy začít

Jógu pro děti mohou navštěvovat už novopečené maminky. Ona tedy není vyloženě pro děti, ale jedná se o kombinaci toho, že se maminka dostane mezi lidi a toho, že dostane od kvalifikovaného lektora/lektorky konkrétní tipy, jak začít s jógou u kojence. Tedy vhodné rozvojové polohy. Protože jóga je z velké části také o zklidnění mysli a psychické pohodě, bývají tyto lekce také často spojené s masáží miminek, při které vás lektoři naučí základní masážní techniky pro malé děti. Z masáže si pak s vaším drobečkem můžete udělat krásný rituál, který můžete provozovat i doma, např. před spaním nebo po koupání.

Jóga pro batolátka se potom už začíná přibližovat skutečné józe, alespoň polohami. V kurzech většinou uvítají také přítomnost rodiče, zejména pokud jde vaše dítě na jógu jako začátečník a nemá žádné zkušenosti.

Jóga pro školáky pak začíná okolo 6 let a kurzy se dále dělí na mladší a starší, obvykle 1. a 2. stupeň. Samozřejmostí je také to, že jsou skupiny rozdělené podle toho, jestli je vaše dítě úplný začátečník, nebo má už nějaké jógové zkušenosti.

Výběr lekcí

Po celém dni toho máte dost. Vracíte se z práce unavená, doma čeká druhá směna – vaření, uklízení, praní, příprava dětí do školy. Hektická realita všedního dne. S dětmi komunikujete na úrovni „přines, podej, udělej“ a o víkendu doháníte resty. A co takhle vnést trochu klidu a příjemně stráveného času s dětmi do vaší každodenní rutiny? Zkuste si vytvořit malý soukromý rituál – čtení před spaním. Možná budete překvapena, jak to chytne rodiče i děti!

Benefity pravidelného předčítání dětem jsou jistě všem známy – kromě budování čtecích návyků a slovní zásoby podporuje též rozvoj logického myšlení, soustředění, představivosti, sociálních a vyjadřovacích schopností… Co je ale především nutné  vyzdvihnout, je pozitivní vliv takové „čtecí chvilky“ na naše vztahy k dětem. Zachumlejte se společně do peřin, přitulte se a pusťte se do nějakého napínavého příběhu. Zažeňte stres a shon a užijte si pohodu.

„Pohádka na dobrou noc je fakt jeden z nejhezčích okamžiků celého dne. Věřím, že pro oba. Po roce jsme prohlíželi cokoliv, co chtěl syn. Pohádky jako takové pobral až těsně před druhým rokem, kdy pochopil, že může jenom poslouchat. Střídáme to, fajn jsou takové ty veršované příběhy, kdy každý verš končí obrázkem, to se naučil hned doříkávat, pak má rád Krtka s celým ansámblem, Krtek a kamarádi, básničky, nebo Krtek ve městě, normální pohádky,“ píše @berenika39.

Nejdříve melodie hlasu a až časem obsah příběhů

Jak zjistila i uživatelka romcovaklarka, v prvních měsících a letech života děťátko spíše vnímá tón a melodii hlasu, „naposlouchává“ si slovní zásobu. Obrázkové knížky, leporela a krátké veršovánky jsou proto dobrou volbou: „Synovi je rok a půl, čteme hlavně leporela, v některých čtu přímo básničky, u jiných (hlavně u těch, kde mi ty básničky přijdou s prominutím "pitomé") si jen ukazujeme, co je na obrázcích a něco si o tom povídáme. Tohle naše čtení má moc rád a často si o něj říká, nosí mi knížky a chce je číst,“ říká v diskuzi Čtení dětem. Čtete? Od jakého věku? Baví je to?

„My četli od miminka, ale začalo ho to bavit tak kolem 2 let. Teď čteme hlavně Pejska a kočičku nebo Povídejme si děti.  Ta srozumitelnost např. u Pejska a kočičky je bezva. To dá přednost knížce před čímkoli.“  Teprve mezi druhým až třetím rokem totiž začíná dítě chápat obsah delších textů. Předškoláci již zvládnou i příběhy na pokračování. Mezi jednotlivými částmi příběhu nedělejte pauzu delší než 3 dny. Na začátku každého předčítání je dobré s dětmi zrekapitulovat, kde jsme minule skončili.

Autor v knize poukazuje na smutný fakt, že ve většině případů, kdy se děti dostanou na okraj společnosti, nesou velký díl viny rodiče. Nedostatek lásky, naslouchání, porozumění a důslednosti. Zároveň ukazuje, jak správně vytvořit v rodině zázemí pro zdravý rozvoj a dozrávání mladých lidí.

Poslední strany knihy tvoří shrnutí ve formě přehledu rad pro rodiče, z nichž je tato citace:

„Buďte v první linii. Buďte bojovníky za lásku, něžnými rodiči, chápavými a neústupnými. ...Věnujte péči svému chování doma – děti si vás berou za vzor. ...Každé dítě je jedinečné, mějte ho rádi pro jeho odlišnost. ...Pro děti si vždy najděte čas, aby se na vás mohly kdykoli obrátit a nemusely se bát, že vás vyruší. ...Důvěřujte svým mladým. Tak k vám budou mít důvěru i oni a osvojí si smysl pro povinnost. ...Nebojte se dítě potrestat, ale měli byste vědět, že přijme jen spravedlivý trest. Postih nikdy nesmí dítě ponížit. ...Neduste děti mateřskou láskou. Pomozte jim v rozletu. ...Snažte se aby děti nenechávaly ladem svou inteligenci, aby nepromarnily roky nejvhodnější pro učení. Vypěstujte v nich smysl pro dobře vykonanou práci.“

Guy Gilbert je francouzský kněz, který se věnuje práci s problémovou mládeží. Z rozpadlého statku vybudoval centrum pro mladé. Zde spolu s ním pracují, starají se o zvířata a hlavně rozvíjejí sama sebe, aby se pak mohli vrátit do běžného života.

„Jsou to lidé, kteří nemají žádné vzdělání, často ani nechodí do školy, páchají nejrůznější kriminální činnost a nikdy nepocítili rodičovskou lásku.“ (citace z knihy Kněz v kožené bundě, na motorce a mezi výtržníky. JIRSA, Lukáš.)

Mám sice vystudovanou vysokou školu, mám titul, ale jak správně vychovat děti se nikde nevyučuje. Proč? Nemyslím si, že jsme od přírody vybaveni schopností dobře vychovávat a rozvíjet své děti. Navíc ne všichni mají to štěstí, že vyrostli v harmonické rodině a ne vždy je také moudré, brát si při výchově příklad z vlastních rodičů.

Od narození dcery mi vrtalo hlavou, jestli existuje nějaký princip, kterým se lze při výchově řídit, aby rodič neudělal nějakou zásadní chybu, jejíž následky si pak dítě nese celý život. Odpovědí je tato kniha.

Jednoduchost a dokonalost principu pěti jazyků lásky vás uchvátí. Podle autorů je totiž nejdůležitější, aby se děti cítily milované. Pokud totiž budete udržovat jejich „nádrž lásky“ plnou, poskytnete jim nejlepší podmínky pro růst a zrání. To platí pro děti v jakémkoli věku. Kniha se věnuje také partnerským vztahům, problematice rozvodů, neúplných rodin a podobně.

Nelekejte se prosím, když se mezi řádky občas objeví slovo Bůh. Gary Chapman je pastor a mezinárodně uznávaný odborník na vztahy. Nemějte předsudky a knihu dočtěte, určitě nebudete litovat.

Gary Chapman napsal také knihu Pět jazyků lásky, která je věnována manželství. Autor léta působí jako manželský poradce a v knize mimo jiné popisuje příběhy párů, se kterými se poznal a v jejichž vztazích mnohdy pět jazyků lásky dokázalo zázraky.

Deník o Rujáně – 2018

Už od 28. dubna jsem na ostrově Rujána. Co tady dělám a jak jsem se tu ocitla?

Pro nic netušící, ale těch bude myslím menšina, je Rujána největší ostrov na severu Německa, nacházející se v Baltském moří.

Zkusím popsat vše pěkně popořádku. Kdysi v roce 200…, v jakém, že to bylo roce?... Dnes mi to připadá už skoro jako v minulém životě… i když tomu ještě 15 let, myslím, není, jsem se seznámila se svým partnerem Michalem. V tu dobu jsem ještě netušila, co vše nás spolu čeká.

On v tu dobu nutně potřeboval přeložit jeden text. Pak následoval další a ten byl o Hiddensee. To je ostrov sousedící s Rujánou ze západu a chrání Rujánu před těmi nejsilnějšími větry. Hiddensee nás zaměstnalo na dlouhé dlouhé dny a Michal mi začal vyprávět o svých cestách do těchto krajů. A tak jsme se za pár roků vydali do tohoto kraje spolu. Strávili jsme tehdy na Rujáně cirka 10 dní, každý velký batoh na zádech s jídlem, nejnutnějším oblečením, karimatkami, plachtou a 100 eury v kapse. Tehdy jsme dojeli vláčkem do Ostseebad Binz a během těch 10 dnů jsme prošli severní část ostrova, podívali se i na Hiddensee a došli střední části ostrova zase zpátky do Binz na vlak. Po návratu nás zase spolkly povinnosti a starosti, ale myšlenka na tento kraj nás nikdy zcela neopustila.

Pár roků na to se nám narodily naše dvě děti a myšlenka tu stále byla. A tak jsme se na Rujánu loni, v roce 2017, podívali už i s dětmi. Tentokrát jsme si ale vypůjčili od kamaráda dodávku se „spací“ úpravou a naše „pojízdná ložnice“ drandila po ostrově křížem krážem. Jedno z míst, které jsme navštívili, byla také Kap Arkona kde kdysi stávala velká slovanská svatyně, které Němci říkají Jaromarsburg. Dnes jsou patrné už jen zbytky valů, které svatyni chránily, zbytek odnesla postupně voda hlavně během posledních zhruba 70 let… U Kap Arkony je vesnička Putgarten (nebo-li Podehrady – Podhradí). Je tam dnes dvůr, kde je velká spousta krámků pro turisty. Mě tam ale okouzlil krámek, ve kterém se přímo na místě šilo originální oblečení. Koukala jsem, co mi oči stačili, hlavně na to jak obratně pracovala paní u overlocku a šicího stroje. A pak paní na mě promluvila česky! Já naprosto překvapená se dala s paní do řeči a zjistila jsem, že mě moje čeština prozradila ještě před tím, než jsem vstoupila do krámku. Hulákala jsem totiž na děti, aby mi daly chvilku času podívat se dovnitř a že se můžou zatím vyfotit např. s krávou (na dvoře stálo několik plastových velkých krav různě pomalovaných). Slovo dalo slovo a zjistila jsem, že paní se přestěhovala na Rujánu kvůli svým dětem, které, stejně jako ty naše, trápily neustále respirační problémy. Pár dní na to jsme se vrátili domu. Po návratu byla naše myšlenka stále silnější a to i díky tomu, že partnerovi zrušili v jeho firmě pracovní pozici a najednou jsme dostali příležitost něco v životě změnit. K naší původní myšlence se, jak už jsem zmínila, přidali zdravotní problémy dětí, partnerovo astma, naše společné přání dopřát dětem možnost se naučit nový jazyk v prostředí, kde se tím jazykem mluví a také moje touha zažít něco nového a alespoň pár roků strávit ještě někde v zahraničí. Pro vysvětlení, jsem jedna z těch lidí, které se zděsí, když zjistí, že by od teď, a už na pořád, mělo být vše pořád stejné a neměnné. A vzhledem k tomu, že ze všech cizích jazyků mluvím nejlépe německy, byla pro nás volba jasná.