ráno jsem petra vážila na digitální váze. počkej chvíli, nelez na to, až tam naskočí nula....sebral se, utek do obýváku a z dřevěné skládačky s velkými čísly vítězoslavně přinesl NULU. a ještě se zeptal: ta?

u oběda s tátou: táta to snědl první, je král, vyhrál! a petásek s úsměvem ukázal nahoru na kuchyňskou linku, kde má táta poháry, které vyhrál a chodí je obdivovat....

Jak jsme se snažili o malého bobíska!

                Bohužel se našel mezi mnou a přítelem určitý problém  a bez odborné pomoci by jsme se vůbec nedočkali! Snad už se konečně zadařilo a našemu bobískovi, kterého mám v sobě, se bude u nás líbit a vydrží až do samého konce porodu 18.1.2011.

                Začali jsme se snažit už v roce 2009 kdy jsme v listopadu podstoupili IVF s metodou ( ICSI ), po zavedení dvou embryí, které byly po 2 denní kultivaci, se bohužel v 5 tt přestaly vyvýjet a zůstaly pouze prázdné gestační váčky bez žloutkového váčku pro vznik plodu. Ten čas jsem to nesla strašně bolestivě!!! Díky příteli a blízké rodině jsem to zvládla, vůbec jsem neměla sílu se pouštět do dalšího pokusu a chtěla jsem to vzdát a smířit se stím, že budeme bezdětný pár.  Začátkem ledna jsem musela podstoupit revizi. Při hospitalizaci v chomutovské nemocnici jsem dostala velkou sílu a řekla, jsem si, že když mohou být těhotné romky, které v lednu chodili s napíchnutými infúzemi ven kouřit. Řekla jsem si NE! Přece musí existovat nějaká spravedlnost, když mohou čekat miminka takovéhle ženy , musím to jednou dokázat i já! Přeci jsme víc zodpovědnější a mimíska si moc přejeme!

Druhý pokus IVF metoda ( ICSI ) 5 denní PK          

     Při druhém pokusu jsme se s doktorkou dohodly, že nastoupím na dlouhý protokol, aby se mi vytvořilo víc kvalitních vajíček. Začala jsem stimulovat od půlky února a koncem dubna šla na odběr folikulů. A taky že to pomohlo, vytvořilo se víc kvalitních vajíček.  V Sanatoriu jsem řekla embryologovi, jaký jsem měla posledně problém, a sama mi nabídla, že teda necháme PK na 5 dnů, aby viděli, jak se vyvýjejí a jak to zvládají. 1.5.2010 jsme si jeli do Prahy pro naše embroušky, dokonce vydrželi ještě další dva, které mi dali zamrazit do zálohy.

13.5. jsem byla na odběrech hcg, jehož hodnota byla 994, hodnota byla dost vysoka na 13. den.

Ti co mají děti, mi dají za pravdu, že je dost těžké zabavit batole, které je v období, kdy to samo ještě neumí, ale už má nakročeno směrem, kdy to půjde. Osobně se toho nemůžu dočkat, večer co večer ulehám a říkám si, už aby vydržela alespoň sledovat pohádku, nebo si kreslit, nebo vůbec, dát mi chvilku klidu (asi se netýká rodičů batolat klidnějšího rázu, ale podle mě si to zažila každá maminka po příchodu domů z porodnice – kde najít čas si alespoň vyčistit zuby, že?!).

Momentálně žehnám tomu, kdo vymyslel modelínu. To je vážně super výtvor, hlavně ta pro batolata, co se nelepí na nábytek a koberec a kdyby předci, tak po nějaké době na vzduchu ztvrdne a problém je vyřešen. Naše Niki u ní vydrží celých 20 minut. Hurá! Nejkrásnější je, když se jí začne dožadovat. To vypadá nějak takto: „Maminko, maminko, molínu“. Chvilku přemýšlím, po ránu mi to trošku trvá a po dalším naléhání, pochopím oč jde a jdu do pokojíčku pro molínu, tedy modelínu. Patří k ní jakási vykrajovátka různých tvarů, ty musím vyndat taky, jinak by molína upadla v nemilost.

Po té co Niki obdrží ode mě modelínu několika barev a udělám z ní placky, odcházím a ponechávám jí svému osudu. Já si konečně vyčistím ty zuby, převleču se z pyžama a pokusím zkulturnit. Pak rychle připravuji snídani, jsou to hoňky, nemyslete si. Protože mezi tím co všechno tohle dělám, na mě Niki volá: „Maminko, podívat, udělala“. Tak vyděšená letím do pokojíčku co se děje, co udělala, představuju si počmáranou zeď, modelínu v uších, ale ne uf, Niki krásně vykrojila z modelíny houbu. Tak jí chválím a povzbuzuju ji k dalším výkonům. Za chvilku se ozývá: „Maminko, udělala, hezký, hvězdička“. Pak je dlouho ticho, tak toho využívám
a rychle dodělávám, co potřebuji. Už také vím, že pokud je ticho moc dlouho, tak se děje něco nekalého, ale to jsou povolené ztráty. A co jsou povolené ztráty?! To když se jdete podívat, co se vlastně děje a Niki září a když vás vidí, hlásí: „Maminko, molína, kulička“. Ano z modelíny je kulička, ale několikabarevná. Horší je, že u tohoto typu modelíny se těžko barvy oddělují, spíše vůbec. Nemůžu se na ní ani zlobit, vždyť jsem to byla já, kdo jí nechal si hrát bez dozoru. Tak jí trpělivě vysvětlím, že je to sice moc krásná kulička, ale že se to takhle nedělá. Kouká na mě, spíš mi asi nerozumí a pak odbíhá, dělat nějakou jinou neplechu.

Modelínu tedy moc a moc doporučuji, některá batolata u ní vydrží i déle a rodič, respektive maminka má nějaký ten čas navíc. Každopádně, kupte jí více, však víte „POVOLENÉ  ZTRÁTY“.

Další články najdete na http://vancurova.blog.idnes.cz/

Minule jsem vám slíbila další cviky pro ploché bříško, ale okolnosti můj úmysl změnily. Na tento článek mě navedla Sven, která mi napsala e-mail s několika otázkami. Když jsem začala uvažovat o odpovědi, vyvstávaly další okruhy, které s tématem úzce souvisejí. Sven tímto děkuji a doufám, že se na mně nebude zlobit, že jsem ji takto vytáhla na světlo...

První otázka, kterou mi Sven položila, byla, zda mohla udělat něco, co by vzniku rozestupu zabránilo. Odpověď zní, že téměř na 100 % nemohla. A není pravda, že rozestup se "přihodí" lenivkám s povolenými břišními svaly. Stává se to i sportovkyním. Někdy se uvádí, že sklony k němu mohou mít ty, které mají relativně krátké přímé břišní svaly (ženy malého vzrůstu nebo takové jako já - mám malý poměr břicho podél ku břichu napříč). Každá z nás je "postavená" jinak. Je to jako se strijemi. Jedna maže a má bříško rozpraskané jako vyprahlé pole, jiná na to prdí a má bříško sametové.

Druhá otázka zněla, proč to nesledují a neupozorňují na to gynekologové. Odpověď se může zdát drsná, ale je to tak - břišní svalstvo není "jejich" část těla:o( A možná že v tom hraje velkou roli jistý alibizmus - vznik rozestupu (méně) a jeho následné zatahování (více) se dá do jisté míry ovlivnit cvičením. Jenže "ono se něco stane jí nebo dítěti a mně pak budou popotahovat, protože jsem jí řekl/a, že má cvičit".

Pokud je žena zdravá a nic nenaznačuje zvýšené riziko samovolného potratu (např. předchozí potraty, ne příliš dobře prosperující těhotenství, apod.), není důvod, proč by nemohla cvičit během těhotenství, za podmínek, že intenzita cvičení nepřesáhne úroveň, na kterou je zvyklá z doby před otěhotněním (takže žádné trhání rekordů nebo snaha dohnat to, co jste doposud nestihla) a vyhne se nárazům o vysoké intenzitě (poskoky, pády, nárazy do někoho/něčeho). A samozřejmě žádne posilování břišních svalů typu 400 sklapovaček denně.

O vzniku rozestupu blíže pojednává článek "Bříško po porodu - rozestup břišní stěny". Cviky uváděné v článku "Čas bříšek - první část" jsou vhodné i pro těhulky v kterékoliv fázi těhotenství. Zabijete jimi několik much jednou ranou - zmírníte povolení břišních svalů, můžete do jisté míry ovlivnit velikost vzniklého rozestupu, po porodu se bude rozestup lépe zatahovat, nebudou vás tolik bolet záda a zmírníte, nebo úplně eliminujete problémy s močovou inkontinencí. A také se naučíte dýchat do bříška, což je důležité při porodu. Při porodu vám též pomohou pevnější břišní svaly při vytlačení miminka ven. Výborným cvikem je také chůze.

Třetí otázka Sven byla ohledně následků. I ty jsou individuální a nerada bych tady psala katastrofické scénáře a někoho tím zbytečně děsila. Doporučovala bych konzultaci s fyzioterapeutem/terapeutkou. Ti vám také mohou říct, jak velký rozestup máte.