Študovala som na Technickej univerzite v Košiciach, na fakulte v Prešove. V tom čase som spoznala, svojho priateľa Mateja, ktorý mi položil zaujímavú otázku: „Čo ťa v živote baví?“ Ja som ticho mlčala. Vôbec som to netušila a bolo mi z toho smutno. Táto zásadná chvíľa zmenila môj život. Začala som intenzívne hľadať a myslieť nato, čo by ma mohlo baviť. Oblak alkoholických výparov zrazu opadol a začala som čeliť krutej realite. Je to ako hľadať ihlu v kope sena.  Prvé malé osvietenie ma naviedlo k písaniu básni. Zrazu ma kopla múza a básne sa zo mňa sypali. 

Múza

Prázdny riadok nudou zíva,
čaká, nespí stále bdie, kým navštívi ho tajná víla,
z ríše nekonečnej fantázie.
Už slávnosť sa chystá, vždy je iná, nie ta istá.
Čistý prázdny stôl zrazu prehýba sa, opäť novým svetom,
kde pešo, v spánku alebo letom,
pozrieš sa na svet z vtáčej výšky, na krásny raj,
kde dobrú noc dávajú líšky.

Netrvalo dlho a múza odišla. Nenechala žiaden list ani súradnice. Občas poslala malú dávku, to však nestačilo na upokojenie mojej duše. Stáva sa zo mňa detektív. Hľadám a pátram v každej myšlienke, v každej činnosti, ktorá by robila radosť mne a ostatným. Cez mraky sa prediera malé svetlo, ktoré ma vedieť k farbám, štetcom, uhlíku a papieru. Skúšam kresliť. Po krátkom čase zisťujem, že deti to vedia lepšie. Tak som sa rozhodla, že im nebudem robiť zlé meno. Čím viac skúšam a hľadám, tým viac vecí ma napadá, deň je pestrejší, spoznávam nových ľudí a otvárajú sa mi nové a zaujímavé príležitosti. Oprášila som starú vášeň pre bylinky. Keď som bola malá, rada som chodievala s babkou zbierať lipu. V rannom detstve som si vypestovala závislosť na mätovom čaji, ktorá trvá dodnes. Nakúpila som literatúru a pustila som sa do študovania. Otvoril sa mi pestrý svet bylín, ktoré nie len dobre chutia, ale aj liečia. Od vtedy poctivo zbieram všetko, čo je v mojom okolí a miešam zdravé a chutné čajíky (rada namiešam aj vám). Ako si tak chodím a zbieram, všimla som si krásu zrejúcich klasov. Mala som pri sebe telefón, tak som sa rozhodla, že si tento okamih zvečním, aby som sa s ním mohla podeliť s ostatnými. Záber hneď zaujal, len mi nechceli uveriť, že to bolo odfotené telefónom. A tak sa pred 5 rokmi zapálila vášnivá iskra k fotografovaniu. 

Moje prvé zábery urobené telefónom 

Ako to bolo so mnou  ďalej? Dozviete sa na budúce 🙂.

Návrat po rodičovské dovolené může být pro mnoho maminek poněkud šokující. O to více, pokud se vrací po tzv. řetězené rodičovské dovolené, která trvala hodně let. Není se ale čeho bát, stačí na návrat do práce myslet s mírným předstihem a zvládnete ho levou zadní. Vždyť co je to návrat do práce proti zvládnutí povykujícího batolete!

"Dnes jsem byla na akci z práce, kde jsem před 3 lety pracovala. Osazenstvo je tam nové, sice milé, ale prostě ten pocit outsidera ve mně to vyvolalo. Je to malá firma, byli jsme tam 3 zaměstnanci, vše jsme tam dávali dohromady, aby fungovalo, vše jsme zpřehlednily v tom chaosu, který tam byl před námi a najednou tam jsou mladé holky, je jich tam mnohem více, bezdětné, akční. Kolegyně taky totiž šla na mateřskou po mně. Čekají mě ještě 2 roky doma, připadá mi, že budu naprosto mimo při návratu nebo hledání práce nové," píše jedna z maminek v našem fóru, máte to také tak? 

Připravujte si terén dopředu

Pokud chcete, aby byl návrat do zaměstnání co nejpohodovější, snažte se s vaším bývalým pracovním kolektivem nepřerušit styky. Určitě není dobré odejít před porodem na mateřskou a ozvat se až po několika letech s tím, kdy nastupuji. Zajímejte se o své bývalé kolegy a o svou firmu. Pokud na to máte síly a povaha vaší práce to dovoluje, domluvte si, že budete něco pro svou firmu stále dělat, byť třeba jen maličkost, za drobné peníze a jen občas. Zajímejte se o život firmy, co je tam nového, koho nového přijali a co se děje s vaší pozicí.

Zkuste si domluvit kratší úvazek

Pracovat celý den, tedy osm a půl hodiny představuje značnou zátěž. Počítá se pochopitelně také s cestou do a z práce a tak se lehce stane, že je žena z domova kolem deseti hodin a to už je poměrně dost. Pokud to vaše práce dovoluje, zajímejte se o možnost zkráceného úvazku na čtyři nebo šest hodin denně, či pouze na několik dnů v týdnu. Ptejte se také na to, zda by vám zaměstnavatel neumožnil tzv. home office, tedy práci z domova, kdy vám odpadne dojíždění.

Kdyby byla každá noc a každé ráno takové, jak dneska, budu ráda. Malá se vzbudila 2x za noc, nakrmila se, do hodiny už jsem ležela v posteli, všechno v pohodě. Kolem 7ráno se přebalila, nakrmila, vysáli sme šušínky, dokrmili a o půl 9 už sem mohla jít zkulturnit a nakrmit sebe. Teď spinká a všechno je v pohodě. Narozdíl od minulé noci, kdy se madam rozhodla, že nebude spat vůbec.

Je to strašně náročné. Víc, než sem počítala. Mám pocit, že jsem na všechno sama. Přitom vím, že to není pravda. Tatínek vstává v noci ohřívat mlíčko, ikdyž to po něm přes týden nechcu, protože vstává do práce. Pomáhá mě přes den, malou si vezme k sobě a já si můžu jít na hoďku, dvě lehnout. Vím, že se o ni postará. Dokonce přebaluje, když není posraná 

Přesto mám pocit, že jsem na všechno sama, že on nic nedělá a že to prostě nezvládám. Že to dlouhodobě ani nejde zvládat. Někdy toho mám plné zuby do takové míry, že bych ju dala prvnímu, kdo si o ni řekne. Stejně by ju po první noci nejspíš vrátil. Přitom je vlastně hodná. To, že semtam proplače celou noc je normální. A vím, že se to brzo spraví a otočí k lepímu. Jenže je to prostě jiné. Je to šíleně psychicky náročné. Konečně malou uspím a ona se posere a poblinká, takže ju musím přesléct, čím se probudí a deme nanovo. Taky musím dost improvizovat, protože je jí 3/4 věcí velikých, takže peru ostošest, abych ju měla do čeho vůbec obléct, když je to kolikrát 3x za hodinu.

Nedávno jsem v noci s malou na rukách řvala, jak hroch, malá poblinkaná a já jsem to chtěla prostě vzdat. Nebyt V, který prostě řekl, ať se vzpamatuju, že ju v tom nemožem nechat a je potřeba ju přeslést, tak asi probrečím s promočeným mimčem zbytek noci. Tu noc jsem na chvilinku začala přemýšlet kde je nejbližší babybox, až to nebudu zvládat, abych věděla kam jet. Do teď si tu myšlenku vyčítám. V je mě velkou oporou a když se Zuzinka usměje, tak se mě derou do očí slzy tím kladným způsobem. Dojímá mě, jaká je to šikovná holčička. Dokonce si začíná zvykat čekat, než se jí zehřeje mlíčko a nutně neřve jak tur.

A to je další věc. Tak ráda bych ju nakrmila hned, jak si řekne, jenže musíme obě čekat, až se jí zehřeje flaša, protože ze začátku kojení zrovna nešlo, musela se dokrmovat a teď už prso odmítá uplně. Odsávám, dostane i moje mléko vedle sunaru, ale přece jenom je to další věc, která to všechno nové jenom zhoršuje. Člověk chodí půl hodiny po baráku a zpívá "Malý pavouček lezl na okap", pak u té písničky i usínám, protože začínám byt tak zblblá, až se divím.

Někdy mám pocit, že to vlastně ani nechcu. Že sem to zkusila a stačilo. Zjistila sem, že ještě nejsu připravená na takový závazek starat se o miminko a byt mu 24/7 k ruce, kdykoliv to potřebuje. Mám pocit, že sem se unáhlila a chtěla bych to vrátit až do dubna s tím, že v květnu spolu s V rači ani nebudem. Jenže už to nejde. Princezně jsou dva týdny a už to nejde vrátit. Už možu akorát počkat, až to nejhorí období přejde.
Taky mám pocit, že bych ju měla mět rači, než mám. Měla bych k ní cítit něco víc. Kdesi jsem četla, že tatínci žárlí na miminka, protože se jim baba už tak nevěnuje. Mě příjde, že žárlím spíš já, protože na sebe už nemáme skoro žádný čas. Na chvilku se přitulím a malá najednou potřebuje..... cokoliv. Chce nás rozdělit, nedopřeje mě chvilku jenom s tím chlapem.

Mám skvělou zprávu! Joie se opět vrací na Modrého Koníka a já ani nedokážu popsat, jak velkou z toho mám radost a také z toho, že se opět stanu ambasadorkou této skvělé značky! 🙂

Myslím, že na rozdíl od loňského roku, kdy bylo Joie v České republice relativně málo známé, se toho mnoho změnilo a často vídám nejen kočárky ale i další produkty Joie (asi už se rozkřiklo, že se jedná o kvalitní a stylové produkty za rozumné ceny 🙂 ) a i pozitivních recenzí v online světě postupně přibývá.

I přesto bych vám ale ráda značku krátce představila. Vznikla relativně nedávno v roce 2011 ve Velké Británii. Založila ji parta přátel s cílem nabídnout kvalitní a funkční produkty v jednoduchém a stylovém designu, které budou zároveň i finančně dostupné. A to se myslím povedlo velmi dobře, vzhledem k tomu že se značka velmi rychle rozšířila po světě a se svými produkty se často umisťuje na předních příčkách v testech kvality a uživatelských recenzích a zároveň vyhrává ceny za design. V jejich sortimentu najdete například kočárky, autosedačky, jídelní židličky, lehátka, cestovní postýlky a mnoho dalšího vybavení pro děti.

A na co se můžete těšit tentokrát?

Jelikož Joie v České republice stále rozšiřuje svoji nabídku, určitě vás seznámím s novými produkty a připomenu vám i ty stávající. Chybět opět nebude ani jejich testování a následné podrobné recenze. No a úplně nejlepší jsou samozřejmě soutěže! Jak o srdíčka, tak o produkty Joie pro vaše děti! Takže JE na co se těšit! Neváhejte se na mě obracet s případnými dotazy, co se týče Joie. Co budu vědět odpovím, co nebudu, zjistím.  🙂

Pro více informací o produktech, recenzích a soutěžích můžete sledovat můj profil, nebo se připojit k nám do skupiny „S Joie doma i na cestách“, kam vás srdečně zvu: https://www.modrykonik.cz/group/7910/detail/ .