Rozhodla jsem se, že i já se pokusím zaznamenat, jak přišla Klárka na svět. Porod naší dcery Klárky byl v pořadí můj třetí. Mám ještě dva syny, rodila jsem v roce 2005 a 2007 syna Dominika a syna Damiána. Klárka se měla narodit podle výpočtů 19.února 2017. Nicméně na svět se jí moc nechtělo a tak si dala trochu na čas...19.2. jsem věděla, že to jen tak nebude. Každý den jsme s manželem asi jako všichni netrpělivě čekali, kdy se začne něco opravdového dít, protože poslíčky jsem měla asi už měsíc. Nedělo se nic a ani nic nepomáhalo...ještě večer před nástupem do porodnice jsem ze zoufalství vydrhla celou koupelnu. Čas Klárka dostala do 2. března, to jsem měla nástup k vyvolání porodu. O půlnoci se začalo něco dít, nemohla jsem spát a čas mi krátili Přátelé 🙂...(že by koupelna pomohla?)Začaly mi nepravidelné kontrakce, které byly různě dlouhé, měly různou intenzitu a postupně odcházela hlenová zátka.Ještě musím říct, že jsem na porod byla dobře připravená (byl můj třetí). Měla jsem sepsaný porodní plán a byla jsem rozhodnutá, že chci porod co nejpřirozenější bez zásahů a bez bolesti.Takže fakt, že mám nástup k vyvolání mi to dost kazil. Porod se tedy rozběhl sám zhruba o půlnoci, dala jsem si sprchu a na dvě hodinky usnula. Za normálních okolností bych do porodnice jela až ke konci porodu, ale v 8h. jsem se musela hlásit k příjmu.Tak jsme vyrazili se mnou to bylo pořád stejný, šlo to pozvolna. Tímto tempem by se narodila asi až 3.března (jako druhý syn Damián). Dorazili jsme do porodnice rozloučila jsem se s tím, že až budu rodit zavolám manželovi a on přijede (je to 15 minut). Moc si přál být u porodu a bál se aby o to nepřišel. První věc, kterou jsem hned musela řešit, byla košile...jedna ,,milá"kolegyně (jsem taky sestra) se rozhodla, že se musím převléknout do anděla (bílá košile vzadu na šňůrky). No abych to zkrátila...odmítla jsem s tím, že si vezmu svojí. Asi po několika minutách dohadů mi řekla, že ,,To vás v Motole taky pacienti neposlouchají?"Odpověděla jsem, že jsem tam přišla porodit svojí dceru a né abych jí poslouchala!😋Po přijímacím řízení jsem ve své proužkované košilce odcházela na porodní box a už byl klid. Podstoupila jsem dobrovolně klyzma, střeva se vyčistí a pomáhá , aby se porod dobře rozběhl. Přišla za mnou lékařka s několika možnostmi (oxytocin, tyčinky k čípku). Přistoupila jsem pouze na amniotomii (umělé píchnutí vaku blan a odtok plodové vody).To bylo v půl 12 dopoledne. Po píchnutí jsem volala manželovi, aby nepospíchal, ale pomalu dorazil. Manžel přijel v poledne a porod se pěkně rozbíhal. Kontrakce začaly být pravidelné i na monitoru. Celou dobu jsem se snažila být na míči a sprchovat se teplou vodou (ještě, že se neplatí účet za vodu, to by bylo😆) Asi ve 14:30 mě lékařka vyšetřila a byla tam 4cm branka. Manžel si hrál na mobilu hru a v klidu mi povídal, ,,Tak co?Pořád nic co?"(jeho první porod, na tuhle hlášku nikdy nezapomenu)😂Tak jsem mu vysvětlila, že ač to tak nevypadá, tak že už tam několik hodin rodím , On na to: ,,Fakt jo?"oba jsme se moc smáli😁...ach ty chlapi. V 15:45 už mě to začalo nutit na tlačení, byla jsem úplně otevřená, šly jsme na to (my holky). Moc jsem se těšila až JÍ uvidíme...až jí pochovám. Šlo to jak pomásle a na druhé zatlačení byla venku. Porod byl nakonec tak, jak jsem si ho přála. Nikdo nás nerušil...nikdo nic nechtěl bez nástřihu a nesmyslů do žíly a ani jí neměřili a nekoupali.Všechno jsem si udělala sama až po dvouhodinovém bondingu. Klárka 2. března 2017 15:47, 50cm 3,5kg brzo bude mít 11měsíců.❤Všichni jí milujeme.

Ráda bych se podělila o můj druhý, řekla bych bleskový, porod 🙂.

Na počítadle byly zase nuly a miminko nedávalo najevo, že by se mu za námi chtělo. Ani jsme neměli potvrzené pohlaví, jeden doktor tvrdil holčičku a druhý chlapečka a pak už se miminko neukázalo. Takže moje zvědavost se s nulama na počítadle násobila 🙂.  Termín jsem měla dle ms. 11.1.2018 a dle UZ 14.1.2018. Můj skvělý gyndr mi před vánoci říkal, že do nového roku asi nevydržím.. no možná ho asi vyměním 🙂 🙂. Takže od vánoc jsem chodila už do porodnice na kontroly, ale aspoň si člověk vyslechl více posouzení situace tam dole od různých doktorek. Dle všech jsem byla krásně nachystaná (to jsem byla ráda) a porod na spadnutí. 15.1. kdy se stále vůbec nic nedělo, ani nenaznačovalo, jsem si řekla o hamiltona... no.. nějak to nezabralo. Paní doktorka mi sdělila, že pokud nezabere, tak vzhledem k minulému porodu by bylo lepší porod vyvolat. Nevím přesně proč, ale kdyby to na mě asi přišlo o víkendu, tak by tam bylo málo doktorů. Jinak se dál nic nedělo, ani po hamiltonu, jen odcházela zátka.. 

Nastal den vyvolání. 18.1.2018, měla jsem být v 7 ráno v Bohunicích. Staršího jsem si večer dala k babičče a ráno jsme vyrazili i s přítelem mhdčkem do porodnice, všude byl sníh 🙂, tak jsem byla ráda, že jsme v pořádku dojeli. Po chvilce čekání následoval monitor, kde jsem seděla s dalšími 3 maminkami, co šly taky na vyvolání, jako já. Pak si nás postupně volala doktorka, že dnes mají plno a jednu z nás 4 by potřebovala poslat domů. Ale ani jedna z nás nechtěla, jedna kvůli hlídání, druhá, že zas končí přítelovi dovolená, atd. Tak musela přijít jiná doktorka a zvážit, kdo je nejmíň bez rizika, tak půjde domů. Myslela jsem si, že to, jak vždycky, vyjde na mě. Ale když si mě zavolali, tak mi dr. řekla, že mě určitě vezmou. Pak utrousila, že jsem teda dost odvážná, že jdu rodit znovu a četla si u toho moji zprávu z prvního porodu.. no evidentně to byl asi větší průšvih, než se tehdy tvářili. Takže prý tentokrát udělají vše pro to, aby se to neopakovalo. Takže jsem třikrát zamávala přirozenému porodu a byli jsme odkázáni na porodní box. Koukala jsem, jakou proměnou boxy prošly. Za mě super! Nemuselo se přes chodbu na wc nebo do sprchy 🙂.

A teď samotný porod.

Byla jsem strašně ráda za přidělěnou PA, moc sympatická, řekla bych moje krevní skupina 🙂. V 9:45 mi zavedla půlku tablety a nabrala krve a říkala, že tak do půl hodinky by se mohlo začít něco dít. No, za půl hodiny přišla, tak já na to, že nic zatím, tak PA, že dojde za další půlhoďku. To jsem občas už cítila tak jako menstruační bolesti, přišla PA a že jsem tak na 2-3 prsty a že zase přijde za půl hoďky. No, začala jsem mít obavu, že tu budu celý den.. ale za tu další půl hoďku se začly bolesti stupňovat a už jsem musela občas prodýchnout. PA přišla a ptala se, co a jak, tak jsem říkala, jak to je a ona mě vyšetřila a byla jsem tak max na 3-4prsty.. Ríkala, že kdyžtak prasknou vodu, když se to do 12 nerozjede a já na ni, že jsem chtěla do 12 porodit 🙂, tak jsme se zasmály.. No, jenže v 11:40 mi praskla voda a od té doby jsem měla pocit, že mám nepřetržitou bolest, ale ne kontrakce, ty pořád chyběly. Tokograf ukazoval 20-30 🙂. Ale miminko mělo čím dál vyšší tep, no a bolest byla tak intenzivní, že jsem se třepala jak ratlík a volala PA čudlíkem, ta zrovna rodila jinou maminku, ale do pár minut přiběhla, když viděla tep miminka, tak dovezla nějakou jinou sondičku, že ji dá miminku na hlavičku, aby se vědělo líp, jak na tom je. To už jsem křičela, že to nevydržím, že to je šílená bolest! Tak mi říká, že jsem na 5 prstů, že to ještě nebude. Kontrakce pořád nikde, jen ta bolest dole, jak kdybych se měla roztrhnout. A dvě minuty na to jsem měla šílený a už známý tlak na konečník, tak jsem volala, že rodím a oni na mě, že to není možný, ale pak už koukala hlavička, tak se rychlostí blesku seběhl personál a na dvě zatlačení byl malý Karlík v 11:55 venku. Vlastně jsem ani moc netlačila, jen jsem lehce přitlačila a vyletěl skoro sám. Okamžitě bolest ustala. Placentu mě nechali tentokrát porodit. Malej se krásně přisál po chvilce. Tak jsem to nakonec do těch 12:00 stihla 🙂)).Pak mi dali kapačku na smrsknutí dělohy a nějakou injekci na srážlivost krve. Pak přišel dr. na šití, naštěstí nic nenašel, co by zašil, ani ten čípek nebyl roztržený, tak to taky nechápali, jak se tam ten prťousek procpal 🙂. No a pak jsme měli jít na pokoj, ale přišel nejvyšší nejvyšší 🙂 a říkal, že vzhledem k předchozímu porodu zůstanu na boxu až do večera a dají mi další kapačku - pro jistotu, ale už se nic nestalo. Malej si odnesl z porodu pořádný kefalohematom, ale jinak jsme oba v pořádku. Po třech dnech jsme šli domů. 🙂. Myslím, že to byl skvělý porod!!

Řekněme si to na rovinu - letošní zima zatím úspěšně připomíná spíš parodii na zimu a věřím, že mnoho z vás je s tím naprosto v symbióze. A my ostatní, které netrpělivě čekáme, až zamrznou rybníky a napadne sníh si zatím můžeme promyslet, jaké vybavení pořídit dětem, aby si zimu (která určitě přijde!) pořádně užily!

Kvalitní oblečení je základ

Prakticky nezáleží na tom, jaký sport jste se rozhodli se svou drobotinou vyzkoušet, protože obecně na zimní sporty budete děti oblékat velice podobně. V první řadě myslete na to, že dítě bude sportovat - tedy mělo by se mu v oblečení dobře pohybovat. Je obecně lepší použít víc lehčích (a kvalitních) vrstev, než z dítěte udělat "sněhuláka" v obrovské péřové bundě, ve které ani nepřipaží. 

Základ oblečení vhodného pro zimní sporty tvoří jednoznačně kvalitní termoprádlo. Ptáte se, proč je termoprádlo důležité a proč by ho nemělo nahradit obyčejné tílko a punčochy? To je velmi jednoduché - termoprádlo je dělané tak, aby dítě zahřálo (což samozřejmě umí punčochy taky), a zároveň dokázalo dostatečně odvádět pot od těla. Dítě zůstane pěkně v suchu a nehrozí, že ho tzv. ofoukne. A tuto funkci obyčejné punčochy bohužel nemají. Při jeho výběru dbejte na to, aby bylo dítěti těsnější. Jen tak si totiž zachová všechny své funkční vlastnosti.

Další vrstvení volte podle sebe - kolik vrstev máte na sport vy, tolik jich s klidem dejte dítěti. Vhodné je jednoznačně oblečení z přírodních materiálů (například bavlna). Podle venkovní teploty tak můžete dítě vybavit například bavlněným trikem s dlouhým rukávem, případně rolákem, který bude tvořit základ ochrany krku. Pokud venku až taková zima není, může už klidně postačit pouze mikina nebo svetr. Velmi dobrou službu udělají tzv. fleecové mikiny, které sice mohou působit "slabším" dojmem, ale jsou krásně hřejivé. 

A jsme u poslední vrstvy - bunda a kalhoty. Jak je již zmíněno v úvodu - u obojího volte sportovní střih a tak, aby se dítě dokázalo pohodlně pohybovat. Vzhledem k tomu, že následující chvíle bude trávit na sněhu nebo ledu, nevyplatí se podceňovat tzv. vodní sloupec. Čím vyšší, tím samozřejmě lepší. Přeci jen - počítat s tím, že se dítě sněhu nebo ledu nedotkne je tak trochu naivní. Děti budou se sněhem či ledem v kontaktu neustále - budou pravděpodobně padat, budou chtít řádit, nebo se prostě jen na chviličku posadit. A v dnešní době neexistuje důvod, proč jim to nedopřát. Společně s vodním sloupcem sledujte také hodnotu prodyšnosti - jistě nechcete, abyste drobka vytáhly z oblečení mokrého (a to bez ohledu na kvalitu termoprádla). Pokud by oblečení tzv. nedýchalo, držel by se všechen pot uvnitř a mělo by to takový skleníkový efekt. Jen si vzpomeňte, jak je ve skleníku vlhko a kapičky vody se často drží na skle. Nepromokavé by měly být samozřejmě také rukavice. Ty volte s teplou vložkou uvnitř a takové, ve kterých půjdou ohnout prsty. Jestli dáváte přednost prstovým nebo palčákům už je čistě na vás (spíš tedy na vaší ratolesti).