Podzim již vchází do dveří a s ním i nachlazení, rýma, kašel. Neznám nikoho, kdo by si tato onemocnění užíval. Věděli jste, že v prevenci i léčbě těchto neduhů vám může pomoci nenáročná pokojovka? Seznamte se s rýmovníkem!

Rýmovník (plectranthus) je bylina, která vám vděčně poroste doma v květináči. Její pěstování je velice nenáročné a zvládne jej i zahradník  - začátečník. Rýmovník je vzdálený příbuzný našich hluchavek. Jeho chlupaté lístky vydávají příjemnou eukalyptovo-citronovou vůni, která vám provoní domov.

Celá rostlina obsahuje vonné silice, vitaminy A, C, E a K a omega-6 mastné kyseliny. Všechno jsou to látky důležité pro mnoho tělesných pochodů. Např. obnova kůže a sliznic, správný vývoj zubů a kostí, růst svalové hmoty, tvorba červených krvinek apod. Tělo si je samo neumí vytvořit.

Z rýmovníku se využívají se především listy. Rostlina roste rychle, nemusíte se tedy bát, že budete mít nedostatek. Pravidelné zastřihávání jí jen prospěje. Jinak je na péči nenáročný, stačí pravidelná zálivka (pozor, nepřelít) a na jaře přesadit do nového substrátu. A pokud chcete rýmovníky dva, není nic jednoduššího než ustřihnout větvičku a dát ji do vody. Rychle pustí kořínky a pak může do vlastního květináče.

Jak můžete rýmovník použít?

Jak název napovídá, rýmovník je bylinkou vhodnou na rýmu a nachlazení. Sáhněte po něm ale i v případě jiných problémů dýchacího aparátu (zánět nosohltanu, průdušek, bolest v krku, kašel, astma…). Utrhněte lístek, rozemněte mezi prsty a vdechujte jeho vůni. I rýma, která nechtěla odtékat, se spustí.

14.9.2016 11:00 posledni den kdy sme měli našeho chlapečka u sebe. V pátek se na ultrazvuku pani doktorce nelibilo šijove projasněni, chybějici nosni kůstka,  špatná srdečni akce,. objednala nás teda ještě na ponděli a v nás bila naděje že je vše v pořádku.  U dcerky přece taky nebyla nosni kůstka a je tu s náma a zdravá. V ponděli opět vše špatně. Šijové projasněni ještě větši, nosni kůstka taky nikde srdičko bije ale slábne. Doporučujeme odběr plodové vody.  Pro podezdřeni na downův syndrom.  Já stále věřila že je tohle jen nepřesnost strojů, že je to prostě jen nějaký omyl!! Večer telefon, "Dobrý večer pani Kukolová, prosim dojdete zitra na kontrolni ultrazvuk, výsledky plodové vody jou špatne." Nic vic nic min, přitel si vzal volno aby mohl být semnou, holky jsme nakonec obě poslali s našima na dovču a jeli sme do Brna do CPD. Pan doktor Vlašin udělal kontrolni ultrazvuk. Bohužel se všechny "vady" potvrdily, "ted jdete za pani genetičkou, všeVám vysvětli". Čekali jsme než nás pozvou dovnitř, mezi tim volá mamka jak sme teda dopadli, já nebyla v tu chvili schopna ničeho.  Mluvit s někým... Nic jen brečet, a v tu chvili mi bylo jedno že je plná čekárna.  Pani na genetice tomu taky moc nepomohla. "To by ste chtěla? takové ditě?" Já stála jak opařená, jak může takhle mluvit profik s maminkou která se dovi že pokud si miminko nechá umře bud při porodu nebo po. Nakonec sme se domluvili pro ukončeni. Celé úterý sem probrečela, ve středu už byl zákrok,  objednaná sem byla na 7:00 na sál sme šli až v 11:00,mezi tim sem prosila našho chlapečka aby se k nám vrátil v lepšim těličku, po probuzeni kromě otupělosti po uspávačkách sem se citila prázdná, brečet už sem nemohla. Doma sem u zapálila maličkemu zapalila svičku, a stále prosila aby nám odpustil a brzo se k nám vrátil. O 4týdny později dorazila 1menstruace, v půlce řijna sem byla objednaná k nove doktorce, dalši rána, cysta na vaječniku, asi 4cm, miminko dovoleno, ale doporučeno počkat až budou kopmpelt výsledky z genetiky a z pitvy. Bože náš chlapeček malinkej..... začátkem prosince sme měli jit na karyotip. Už sme nedošli.  v břišku už bydlelo jiný miminko, a opět přišel strach, co když se to bude opakovat. Takže veselou vánočni zprávu sme si nechali pro sebe. Po genetice ve 13tt už sme byli trošku klidnějsi ale vyšlo mi pro změnu nizke PAAp-a opět vzhledem k předchozimu downu a nizši hladine hormonu doporučena plodovka. 1x odložena. Nakonec se v 17 tt povedlo a ještě ten večer jsme věděli že náš chlapeček nemá ani jednu ze 4genetických poruch, do 3 týdnů už bylo jasne že geneticky je v pořádku.  Do ted děkuji našemu andilkovi že na nás tam nahoře dával pozor a ihned se k nám vrátil v lepšim těličku.  20.7.2017 se nám narodil ZDRAVÝ chlapeček Kájik <3 . Dnes má 8týdnů a je to přesně rok co nás "opustil" ten 1, ale asi to tak mělo být. Pořád to bolí, min, je tu ON, ale i tak... mi jako rodiče NIKDY nezapomeneme!

Dříve nebo později se s ním setká každá maminka. MMR- obávána, proklínána, zatracována. Vakcína, která má naše nejmenší chránit před trojicí nemocí - spalničky, zarděnky a příušnice.

Žijeme v době, kdy jsou nám informace až nebezpečně dostupné, a proto, když maminka, ať už ze zvědavosti anebo v touze být důkladně informována, zadá do internetového vyhledávače heslo "MMR", zahltí ji nespočet různorodých a protichůdných informací, kterých výsledkem je často vyděšená a zmatená rodička, která si není jistá, jaký postoj vůči zmíněnému očkování zaujmout.

Já sama, přiznávám, jsem byla hodně zmatená. Nebyla jsem schopná se rozhodnout kdy a jestli moje dítě má tohle očkování podstoupit. Nicméně, strašák, který číhal téměř z každé internetové diskuse na toto téma mě přinutil očkování odkládat. Odklad jsem plánovala do druhých narozenín. Nakonec jsem odvahu nenabrala až dodnes. Dnes je Katce přesně 31 měsíců. Na mně svítí na počítadle termínu 42 dní do porodu a to je čas rozhodnout se. Píchnout či nepíchnout. 
Samozřejmě, v snaze být informována jsem se dostala k informaci, že deti těhotných maminek se očkovat nemají, protože hrozí riziko nákazy virusem z živé vakcíny některou z nemocí, proti kterým bylo dítko očkováno, ale nejpozději za 12 měsíců bude Katka nastupovat do školky, kde je, jako všude ve státních předškolních zařízeních, dodržení očkovacího kalendáře jednou z podmínek přijetí. Nebude tedy stejné riziko nákazy platit i pro moje bezbranné miminko, které ještě v  tu dobu očkováno nebude? Nebude to pro něj představovat daleko větší nebezpečí? Rozhodnutí bylo v tento moment už v podstatě jasný... Očkovat budeme a bude to dnes! V bříšku tomu prckovi hrozí daleko menší nebezpečí než v tomhle velkém světě a jelikož jsem já sama očkována, budu doufat, že moje tělo se s oslabeným virem, který by se mohl z čerstvě zaočkovanýho tělíčka dostat, efektivně popere.

A proč vlastně tento článek? Na internetu se píše hodně. Nicméně, většinou se setkávám s těmi špatnými zušenostmi. S články o nepříznivých účincích, febrilních křečech, změnách osobnosti, autismu a několika desítkách dalších katastrof spojených s očkováním proti MMR. Nicméně, rozhodla jsem se popsat tady průběh nějbližších 14 dnů- intervalu, kdy by se podle nejčastějších informací měly nežádoucí účinky vakcinace projevit. V tento moment netuším, jestli zrovna můj příběh bude mít šťastný konec anebo jen přispěji k řadě odstrašujících případů, kdy vakcína poškodila, ať už dočasně anebo trvale do té doby zdravé dítko. Nicméně, chtěla bych takto přispět úpřimnou výpovědí k tomuto tématu a třeba maminkám, které mají strach anebo váhají jestli očkovat nebo ne, usnadnit tuto volbu.

Den 1.
Máme to za sebou. Já, jakožto "poškozená" (tak těhotným říká náš soused) jsem v důsledku hormonálních výkyvů probrečela celý dopoledne vyděšená představou, že tu moji malou panenku budou píchat. A co je horší, vyděšená příběhy, jako po absolvování očkování děti už nikdy nebyly jako dřív. Ale v poledne jsme vyrazily a po důkladné vyšetření, jestli nebojuje tělíčko s nějakou nemocí, jí to prostě píchly. Malinko zakňučela a bylo po tom. Přišla včelka a moje usmívavá hlčička se zas (a vlastně pořád) usmívala. Žádný slzy, žádný křik. Dostala obrázek a 20 minut jsme počkaly v čekárně.

Nic víc se nedělo. Zvláštní. Byla jsem celý den tak totálně mimo a tohle bylo vše. Katku jsem ale doma, před odjezdem, připravila na to, co ji čeká. Netvrdila jsem ji, že to nic nebude, nelhala jsem ji, že se na ni doktorka jen  koukne. Narovinu jsem ji řekla, že půjdem k paní doktorce, že ji prohlídne a pak jí píchne injekci. A ano, i to, že to bude bolet. Že to píchne jako včelka. Nevěděla jsem akorát, kam ji to budou píchat, tak když se zeptala, řekla jsem, že buď do nožky anebo do ručky. Odcházely jsme z domu s tím, že si dala podmínku, že do ruky to nechce a já jí slíbila, že zařídím, ať jí to pichnou do nožky, což jsem i splnila a tak jsme spokojené odjely domů s náplastí na stehýnku a obrázkem v ruce. A doma je to zas moje veselé malé zlobidlo.

Noc 1.