Když koník vyhlásil testování multifunkčního hrnce a konvice od firmy gorenje ani na vteřinu jsem neváhala a hned mě naskakovaly myšlenky co asi napsat, a tak jsem i učinila. Jelikož to nebyl můj první komentář, proto jsem nevěřila, že zrovna já bych mohla mít tu čest a tento hrnec vyhrát. Ovšem to jsem se zmílila. Má radost a vše co se ve mě odehrávalo zde ani nejde popsat.

Teď něco málo k nám. Jsem maminkou malého 8-mi měsíčního chlapečka Jiříčka a ještě nikdy jsme nic nevyhráli o to má radost byla větší. Moc jsem se na samotné testování těšila, proto jsem vyčkávala a vyhlížela balíček den co den... Až nakonec opravdu přišel.

Bože on to vážně není sen. My vyhráli. My VÁŽNĚ vyhráli! Ze skoro 200set maminek vybrali právě NÁS! A my jsme za to opravdu upřímně moc rádi. Jurášek je velký jedlík a já dnes už můžu říct, že VAŘÍM RÁDA.

A TEĎ K SAMOTNÉMU TESTOVÁNÍ:

Předně chci říct, že tento hrnec má 5 funkcí a to: 

1. mixování
2. sekání
3. vaření na páře
4. ohřívání
5. sterilizace

Vzala jsem do ruky fotku, na které bylo maličké miminko s velkýma hnědýma očima, a byla jsem ztracená. Věděla jsem, že tohle je můj syn, moje miminko. Bylo mi jedno, jak je starý, kdy se narodil, věděla jsem, že udělám vše pro to, abych si ho mohla odvést domů.

Jedna z méně častých, ale o to zajímavějších otázek týkající se adopce dítka zní nějak takto „Mohu být schválena a přijmout dítě do osvojení také v případě, že nemám partnera?“

Odpověď zní kupodivu ano. Je to možné, i když se na začátku celého toho úředního procesu může zdát, že to taková samožadatelka má mnohem těžší než manželský pár.

Inspirací a pro dodání odvahy těm, kdo o takovém životním kroku uvažují, bude určitě následující příběh, o který se s námi podělila adoptivní maminka dnes tříletého chlapečka.

Cesta k adopci

Můj příběh začal před několika lety, kdy se mi po letech marného snažení o miminko, umělých oplodněních a potratu rozpadlo manželství. V té době jsem si řekla, že je dost miminek, která nemají maminku, a ráda jedno takové stvořeníčko přijmu do svého života. Život bez dětí jsem si nedovedla představit, ale život bez partnera ano.

Jahodová sezóna je v plném proudu, ideální doba potěšit své blízké úžasným dortem s jahodami, jejichž jemně kyselou chuť podtrhuje sladký krém z bílé čokolády, to vše posazené na nadýchaném piškotovém korpusu. Tento dort jsem udělala poprvé úplnou náhodou, když mě honila mlsná a tak jsem improvizovala "co dům dal". Velmi jsme si ho však oblíbili a v různých variantách ho tedy peču několikrát do měsíce, potěší jako moučník po nedělním obědě i jako narozeninový dárek. Ochutnejte a posuďte sami!

Na jeden dort  (o průměru cca 20-21 cm) potřebujete

Tento dort není příliš náročný na přípravu ani na ingredience, proto ho zvládnou i začínající kuchtíci.

Na korpus:

• 4 vejce (žloutek a bílek zvlášť)
• 8 lžic hladké mouky
• 8 lžic cukru krystal nebo krupice
• 8 lžic vody
• malá lžička prášku do pečiva

Na krém:

    Ahoj, jmenuju se Matěj, ale všichni mi říkají Matýsek. Táta mi říká Matý, nevím jestli je línej to říct celý nebo mu to přijde víc chlapský. Taky mě často oslovuje "čau chlape". Moc tomu nerozumím, ale asi je to dobrý.

    Nebudu vám vyprávět, co jsem dělal ten první měsíc. Protože jsem hodně spal nebo jsem pil mlíko a nebyla se mnou moc zábava. Za to teď se s mámou bavíme celý den.

    Hodně se směju, nejvíc na mámu a na mojí tetu. Ale včera jsem se usmál i na paní doktorku. Je to kočka a chtěl jsem jí udělat radost. S mámou se někdy smějeme jen tak. Prostě na sebe koukáme a smějeme se. Závodíme, kdo ty koutky roztáhne víc. Já vyhrávám. Máma mi pak dává pusinky a to se mi líbí.

    Máma mi někdy řekne, že si jde dát oběd. Vůbec nevím co to znamená, ale vždycky mě dá do kolíbky a vezme mě do kuchyně. Máma sedí u stolu a pořád si něco strká do pusy. Vypadá to jako kdyby mluvila, ale nic mi neříká. Nerozumím tomu a vždycky nad tím hrozně přemýšlím. Koukám na mámu a ta mi pak řekně, že tak budu taky papat. Vím co znamená papat, to je moje mlíčko. Ale já nechci papat jako máma, já chci vždycky jenom mlíčko! Ale vyzkouším to, taky otevírám pusu a dokonce mlaskám, ale nic z toho nemám. Nevím, proč to máma dělá.

    Máma mě učí říkat "ano". Já to vždycky řeknu a máma mě pochválí. Sice to zní jinak, ale máma mě stejně vždycky pochválí. Mám rád svojí maminku.

    Přes den sleduju stropy. Hrozně mě to baví, zkoumám každý roh a vydržím to dělat hodně dlouho. Když jsme v obýváku, tak koukám na žárovku, která visí ze stropu. Máma vždycky říká, že táta ještě nekoupil lustr. A táta mi říká, že ho máma ještě nevybrala. Nevím, co si o tom mám myslet. Když jsme šli s mámou do pracovny, viděl jsem na stropě velký lustr. Proč má táta v pracovně lustr a v obýváku visí žárovka? Nevadí mi to, stejně mám tu žárovku radši.

      Termín jsem měla 10.3.2017, odhad váhy byl nad 3500 g, proto jsem už odpočítávala minuty, bála jsem se, aby se nesekli a nebyl ještě větší:D. 

     Nejprve jsem byla příjemně potěšená, když začaly kontrakce cca po 6 minutách ve 4 hodiny ráno, den po termínu, tedy 11.3.2017,bylo to totiž stejné jako u našeho prvního chlapečka. Říkala jsem si hurá, je to tady, první porod byl totiž strašně rychlý (jak jsem psala v prvním článku ). Kontrakce byly hned pravidelné po cca 6 minutách, bolest celkem v pohodě :D. Do 7 hodiny ranní to bylo nachlup stejné jako u prvního synka, byla jsem v psychické pohodě, že to bude rychlé jako u prvního a cítila jsem se dobře. Pomalu jsme se vydali do porodnice, příjem cca v 8 hodin, tam nepříjemné překvapení, protože jsem byla otevřená na  prst, zatímco u prvního při příjmu na 4 :(:(, u prvního jsem cítila tlak na konečník, chtěla jsem epidurál, klystýr a pod, ale řekli mi nene, to by vám zabralo až na novorozeneckém, takže jsme tehdy šli hned na sál, vynechali monitory, píchli vodu, a mohla jsem tlačit a tehdy malý Honzík byl na pár kontrakcí venku..... tentokrát jsem se přesunula z příjmu na porodnický pokoj, dostala klystýr - otevřená na 2 cm, aúúúú, pak pobyt ve sprše a veliké bolesti, pořád pořádně neotevřená :(((, chtěla jsem epidurál, ale nedali jsme ho, pak konečně tlak na konečník a hodně nepříjemné bolesti a mohlo se tlačit, malý Kubíček se narodil v 10.25 h, ale porod byl pro mě více bolestivý. Kubíček 3730 g. :D