Milé dámy, milé mámy, 

tento článek je pozvánkou k vyplnění dotazníku o kojení, který jsem vytvořila v rámci svého studia. Pokud si najdete chvíli, prosím vás o jeho vyplnění, které by vám mělo zabrat zhruba 5 minut. Děkuji vám. 

dotazník

 Jako bonus za vyplnění vám poskytuji cennou informaci, že při tvorbě 1 ml mateřského se spotřebují 3 kJ (0,7kcal), to znamená energetický výdej pouze tvorbou mléka v těle matky je denně cca 2000-3000 kJ. Této spotřebě se vyrovná hodina bruslení a aerobiku k tomu. Nebo hodině hraní hokeje a následně hodinové hrabání listí.

Když tedy ke "sportu" jménem laktace přidáte ještě pár posilovacích cviků ke zpevnění ochablých svalů, dodáte alespoň 3 litry tekutin a budete jíst zdravě, bohatě a často, nevidím důvod, proč byste neměly být po porodu zase jako proutek. Důležité opravdu je, aby tělo kojící matky mělo dostatek všech živin, protože jinak se "lekne" náhlého energetického výdeje a mohlo by začít časem ukládat do tukových zásob na podobné horší časy. Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit řepu, která je naprosto magická a po porodu vás postaví okamžitě na nohy a dodá neuvěřitelné spektrum vitamínů a prvků, tolik potřebných pro tělo a mléko. Pamatuji si, že jsem ji během šestinedělí jedla ob den na mnoho různých způsobů. 

Mně trvalo 4 měsíce, než jsem se dostala zpátky na svou předtěhotenskou váhu. Potřebovala jsem dostat dolů nabraných 18 kilo. No a díky výše zmíněným radám hubnu ještě dále, cítím se stále lépe, mám více energie a mám ze sebe radost! Kromě toho, že hodně piju, mám denně pohyb a jím bohatě a vyváženě (hlavně luštěniny a zeleninu) jsem se také začala stravovat podle krevních skupin, ale je delší vyprávění na jindy 😉. 

Rada bych se s vami podelila o mou zkusenost se SGA plodem a vyvolavanym porodem.Me tehotenstvi probihalo poklidne,nic me netrapilo,zadne nevolnosti,jen bolava prsa.Kdyz jsem sla koncem ledna na kontrolu,doktor me docela vydesil,ze mimco je o 3-4 tydny drobnejsi-odhad 1700g,ze to nemusi nic vazneho byt,ale ze me radeji odesle do rizikove poradny ve FNHK,kde se podivaji,zda jsou prutoky placenty v poradku.Sla jsem tam dalsi tyden,to jsem byla 35+0,a v poradku byly.Odhad vahy mimca byl 2154g a bylo oznaceno jako "small for gestation age".Od te doby jsem do poradny chodila kazdy tyden s tim,kdyz by mimco uz moc nepribyvalo,ze by porod driv radeji vyvolali...Kdyz jsem tam sla 6.3.,doktor pravil,ze uz neni na co cekat,at prijdu pozitri,ze porod vyvolaji....I kdyz jsem s tou moznosti pocitala,byla jsem zaskocena a zacala jsem se bat,ale verim doktorum,ze vedi,co delaji.Nastup na odd.OGT jsem tedy mela ve stredu 8.3.2017 odpoledne.Byl mi zaveden balonek s cevkou na roztahnuti delozniho hrdla na noc.To zavadeni bylo dosti neprijemny,zacala jsem se bat,co teprv porod.Ale po zavedeni uz OK.Sla jsem na pokoj,kam me doprovodil manzel.Na pokoji byla sympaticka holka,se kterou jsem si dobre pokecala a jsme v kontaktu do dnes.Rano kontrola,vytazeni balonku a ejhle nezabral.Balonek mi odpoledne zavedli novy s tim,ze podruhy uz vetsinou zabere.Pres noc,resp.kratce po zavedeni druheho balonku,me zacalo bolet bricho jako pri menzes,ale bylo to snesitelny.Rano 10.3. byla kontrola a balonek zabral.Poku si dobře pamatuju, byla jsem otevřena na 3 cm.V podstate uz jsem jen cekala,az se uvolni porodni boxy,v breznu byl v hradecky porodnici naval.Kolem dvanacte me PA dala klystyr a odvedla na pripravnu,kde mi muj osetrujici lekar zavedl prostin(dost neprijemna akce).Byla jsem napojena na monitor a povidala s pani,co lezela vedle a mela jit na CS.Zatim mi porad nic nebylo.Kolem pul druhy me zaclo vice bolet bricho,sla jaem na WC,kde zacaly kontrakce a ve 13:45 hod.mi tam odtekla na zem plodova voda.Pani,se kterou jsem si tam jeste pred chvili normalne povidala,zavolala PA.Ta me odvedla na porodni box,napojila na monitor a rekla,ze uz muzu zavolat manzela.Mezitim jsem si tam hopskala a prodychavala kontrakce na gymnastickem mici.Manzel dorazil v 15 hodin.Kontrakce byly co 2 minuty.Ca v 15:30 jsem si sla nahrat bricho do sprchy a najednou silene nutkani na tlaceni.Bala jsem se,ze tlacit jeste nemuzu,tak jsem houkla na manzela,at zavola PA.Ta  me moc potesila,s tim,ze uz muzu a zavolala doktora.No a  pak uz to byla rychlovka.Anetka byla ve 16:02 hod. venku(39+3).Byla moc krasna a strasne malinka.Nakonec vazila 2560g a merila 49 cm 🙂.Odhad vahy 2 dny pred porodem byl 2630g,takze se strefili.Dali mi ji na bricho a prisala se k prsu na chvili.Potom ji odnesli na osetreni a ustrojeni vedle.Manzel sel taky.Kdyz ji privezli zpet,hezky koukala a pozorovala okoli.Byla zdrava,jen strasne hubena.Jak kdyby se chudak mesic v brise vubec nenajedla.

Co se vyvolavani tyce-vzhledem k tomu,ze jsem slysela ruzna negativa na vyvolavany porod,jsem byla mile prekvapena,jak to bylo rychly a bez komplikaci(no az na to mordovani balonkem predtim ty dva dny).Personal ve FNHK byl moc mily a sama omladina .Moc rada na porod budu vzpominat.Jenom kojeni v porodnici byl docela orisek,ale doma uz v pohode.Holcicka ma dnes ve 3 mesicich ca 5 kg a meri 60 cm,nakonec to sikulka dohnala,tak jako vetsina deti narozenych s nizkou porodni hmotnosti.

   V současné době je sterilita často zmiňovaným problémem, který trápí mnoho párů. Příčina je v mnoha faktorech. Je to v první řadě věk a také životní styl.

Co se týče věku, tak fyziologicky je ženské tělo na plození nejlépe připraveno okolo dvaceti let, poté plodnost postupně klesá. Zásadní zlom nastává po třicítce, kdy se plodnost snižuje velmi rychle. Problémem však není jen věk. Mnoho problémů s plodností začíná daleko od reprodukčních orgánů – v hlavě. Soustavný stres, vysoké psychické vypětí a uspěchaný styl života s minimem odpočinku je často tím blokem, který brání početí.

Sterilitu dělíme na primární – to je stav, kdy daná žena (popř. muž) nikdy neotěhotněla – a sekundární – to je, když už někdy v minulosti k oplození došlo. 

Kdy jít k lékaři?

Všeobecně udáváme dobu jednoho roku. Pokud se tedy pár rok snaží a nedojde k oplodnění, tak je to ta chvíle, kdy by se mělo začít pátrat po možném problému. Nicméně můj názor je takový, že vzhledem k tomu, že se ženy často snaží o první miminko dlouho po třicítce, tak rok čekání může být velká ztráta času. Ideální je základní ultrazvukové vyšetření dělohy a vaječníků již na začátku snažení. Takto získáme důležitou informaci, zda probíhá ovulace a růst děložní sliznice, popřípadě jestli není v děloze nějaká překážka v podobě polypu či myomu.

Centrum asistované reprodukce

Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)

Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.

Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno, a horečně dodělávám nějaké životně důležité věci (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.

Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá  a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.

 Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.

Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu, a jak mi trvalo, než jsem se obula.

Konečně mam chvilku klidu a můžu se s Váma podělit o svůj zážitek z druhého porodu. 

Kdo, mě zná nebo ví, že můj první syn Tadeášek se mi narodil dříve díky velkým komplikacím které nás stáli malem život. Byla to potvora preeklampsie v těžké formě a rozjetý help syndrom díky kterému mi selhávaly orgány ( játra a ledviny).

Dlouho jsme s manželem druhé dítě odmítali. Proč rizkovat, že se ta potvora vrátí? Já budu muset ležet v nemocnici s tlakem nebo porodím ještě dřív jak Tadeáška? (narozen v 35+2tt - díky růstové retardaci měl jen 1950g.)

Čas letěl, kamarádky kolem mě měly už dvě děti. A já mohla pozorovat jak Tadeáškovi něco schází. "Parťák" do života.

Zkusila jsem to doma nadhodit, zda bychom nezkusili druhátko. Bohužel, manžel po šíleném zážitku, kdy čekal před sálem při mém císaři ( viděl jak na sál utíkají další doktoři a sestry když mi dělali císař a když se zeptal sestřičky, co se děje, tak mu odpověděla- "zachráníme Vám aspoň ženu." Potom viděl jak vyvezli v inkubátoru Tadeáška a udělalo se mu zle. Myslel si, že on přežil já bohužel ne...) tak odmítl.

Nedalo mi to, tak jsem mu nadhodila, že už nejsem nejmladší a nemusí se nám to povést. Po čase (občas jsem přemlouvala) kývnul.