Jsem ve fázy vývoje příprava na maminkovství! Občas si říkám, stejně se na nic nepřipravím a stejně mi to nedá a vše zas vsude sonduju co a jak. Však ono to miminko mě hezky rychle hodí do reality a uplně mě celou převálcuje, ale už se toho válcování nemužu dočkat. Pořád si říkám jaké to bude až budu mamkou a přítel tátou, on sám si to taky nedokáže zatím ani představit. Jen snaží snášet moje občasné úžasné nálady a plačtivost docela trpělivě. I on má občas z toho pěknej stres co to bude za změnu života a oba nechápeme, že už teď se bojíme o něco co jsme ještě neviděli, teda kromě zvětšujícího se břicha a ultrazvuku, že to co se tam vrtí je vlastně naše a za chvíli nás to bude potřebovat.Vím, že tyhle pocity mají vlastně všichni budoucí rodiče, ale i tak mám strach že prostě už to nebudu uplně já co jsem bývala vlastně co jsme oba bývali za lidi, samostatné jednotky. Ted jsem jednotky spojené láskou a hledáním kočárku, jmena, chůviček a dalších drobností pro to něco co nevidíme jen obcas to dá o sobě vědět. Teď si tady vylívám srdce a asi i blbě uvažuju, ostatní maminky si o mě musí myslet, že jsme se zbláznila tohle to tu psát, vždyť mám jak já říkám těhotenský mozek, který funguje tak nějak jinak než před otěhotněním to jsem byla normální ted si dávám máslo do kapsy místo do lednice a divím se proč mi ten kapesník udělal flek na kalhotech a tak se tak připravuju na to maminkovství a dosufám že to miminko bude spokojený s tou mamnkou a tatínkem i když maminka píše tohle na internet. 

Můj přítel se do mě udělal  v neděli 26.února a já mám poslední 3 dny bolesti v podbřišku mužů být těhotná ? 

Naše čekání na miminko bylo nekonečné, dlouhé. Myslela jsem si, že budu vědět až začnu rodit, ale opak byl pravdou...

Přenášela jsem, chodila často na kontroly do porodnice a výrazně se sledovala. Jediné co se mi v posledních dnech objevilo bylo tvrdnutí bříška, nic víc. Byla jsem objednána na poslední monitor/kontrolu a byla jsem rozhodnutá požádat o Hamiltonův hmat.

V sobotu na oné kontrole mi mladý Dr. řekl že mě trochu "prošťouchne". Pokud to nezabere, nastupuji v úterý na vyvolání. Byla jsem za to ráda, třeba to pomůže... Všechny svaly v těle jsem měla zatnuté a očekávala bolest (jak jsem se o něm dočetla). A ejhle, vůbec to nebolelo! Domů jsem šla celá natěšená. Těšila jsem se, že se zbavím toho pupku. Jenže už byl večer a kromě starého známého tvrdnutí břicha nic :( Tak jsem si napustila vanu, jenže když jsem do ní vlezla tak vše se máchalo v teplé vodě kromě břicha, které panovačně trčelo ven 🙂 Šla jsem tedy spát, ale už jsem nedoufala...

V neděli ráno mě vzbudilo pobolívání podbříšku. Že by, konečně ? Nebo poslíčci? začala jsem měřit v aplikaci tyto bolesti. Bylo to dosti nepravidelné, normálně jsem fungovala. Dokonce jsem s manželem ten den ještě přestěhovala skříňku. Uzavřela jsem si to tedy jako poslíčky. Bolest se plíživě stupňovala a večer mi nedala spát. Přestěhovala jsem se do obýváku, koukala celou noc na tv a chvilkama upadala do mikrospánku. Věřte mi, stále jsem si myslela že ještě nerodím, přece to musí být něco víc...

Pondělí ráno byla bolest už dosti nepříjemná, ale stále nebyla pravidelnost (jak všude píší). Interval byl někde kolem 8 - 11minut. Když jsem vstávala, odešla mi hlenová zátka (ale ta může odejít i týden před porodem). Neměla jsem hlad, pouze jsem pila. Lehla jsem si do pokoje, relaxovala, smskovala.. Občas mě zkontroloval manžel, ale byla jsem raději sama. Říkala jsem si, že se asi něco začíná dít.. Kolem 9hodiny jsem měla bolesti stále dosti nepravidelné, kolem 6minut. No nic, zavolám do porodnice a optám se. Bylo mi řečeno, že si mám dát sprchu a uvidím. Šla jsem tedy do sprchy, ale intervaly se prodloužily na asi 10 minut, stále nepravidelné. Zato bolest zesílila. V duchu jsem zato děkovala PA :(

Takhle se to táhlo celé dopoledne a poledne. Vlastně ani už si nepamatuji kdy mě to začalo nutit si při těch bolestech prodýchávat. Před 16hodinou se intervaly opět zkracovaly, bylo to opět kolem 6minut. Začínala jsem být unavená, nevyspalá, rodina mě telefonicky kontrolovala a mamka byla nervozní, že jsem nejela ještě do porodnice. Ale já pořád čekala ještě něco.. Volám tedy opět do porodnice a prosím, jestli bych tedy nemohla dojet, že jsem unavená ... stejně druhý den nastupuji na vyvolání, tak mi dají třeba něco na vyspání a zítra to vyvolají. Hlavně né další sprchu! Naštěstí PA řekla ať dojedeme, že se domluvím s Dr. Tak jsme se dobalili, nikam nespěchali a v 16:30 přijeli do porodnice. Bolesti byly stále nepravidelné, od 4-6minut. Jaké bylo mé překvapení když mi PA oznámila, že jsem otevřená na 6cm !! V tu chvíli jsem si byla už stoprocentně jistá že rodím 🙂

Tuto pastu jsem zaznamenala uz driv a zvazovala jeji koupi. Kdyz se naskytla prilezitost ji testovat, zkusila jsem sve stesti a byla jsem vybrana, z cehoz jsem mela a mam velikou radost.

Co me prekvapilo, byla velikost baliku na jednu zubni pastu, ale to je vedlejsi🙂

A ted k samotne zubni paste.

Zubni pasta ma prijemny obal, ktery nekrici milionem barev a spoustou napisu, jak je dana pasta super, ale i tak je obal zapamatovatelny a hlavne je vzhledny.

Pasta sama o sobe je bila a ma prijemnou konzistenci - neni ani prilis tekuta ani prilis tuha. Velice ocenuji to, ze temer nepeni.

Chut pasty je nevyrazna a skutecne neovlivnuje ani chut jidla ci piti po vycisteni, jak jsem zvykla u beznych past. Ano, normalne si zuby cistim vzdy az po jidle, ale kvuli testovani jsem to vyzkousela i obracene a take se mi to bude hodit na mnou oblibenych poznavacich zajezdech, kdy cas snidane a cas odjezdu z hotelu jsou cast naplanovane tak, ze jsem nucena si zuby cistit pred snidani.