Byla jsem vybrána k testování zubní pasty Zendium. Začali jsem pastu používat s manželem. Já pociťuji po týdnu zlepšení stavu mých dásní a menší citlivost zubů. Manžel si pochvaluje taky lepší stav jeho dásní. Obou nám vyhovuje chuť a příjemný pocit po vypláchnutí.

Proto jsme se rozhodli nadále používat tuto pastu, protože věříme, že nám pomůže v boji proti kazům, ke zlepšení stavu našich dásní a ke zpevnění zubů.

Vzhledem k výsledkům po týdnu používání bych pastu vřele doporučila všem k vyzkoušení. Naše celá rodina má volbu už jasnou je to pasta Zendium.

Tento týden je obdobím velkých změn. Začíná se vytvářet tzv. chorda dorsalis neboli struna hřbetní, proto se také člověk řadí mezi strunatce.  Je to velmi zásadní struktura embryonálního vývoje. Na jejím místě se později bude formovat páteř.  Nad chordou se vytváří neurální lišta – základ centrální nervové soustavy.  Také se začíná tvořit primitivní oběhová soustava – na začátku to jsou jen drobné ostrůvky krevních buněk. Toto období je klíčové pro správný vývoj embrya. Také je v tuto chvíli zárodek nejvíce náchylný k vnějším vlivům, jako je alkohol, drogy, rentgenové záření a některé léky.

V tomto třetím týdnu embrya – tedy pátém týdnu těhotenství – již můžeme na ultrazvuku vidět ve vysoké děložní sliznici dutinku – gestační váček.  Těhotenský test bude v tomto období jednoznačně  pozitivní.

 Pro správný vývoj základních struktur orgánových soustav je velmi důležitý zvýšený příjem kyseliny listové.

Za prvé bych chtěla poděkovat za vybrání mezi testerky zubní pasty. 🙂 

Ihned po rozbalení balíčku na mě dýchla vůně pasty, krásně voní... Tak jsem hned šla prubnout vyčistit si zuby. Chuť pasty je jemná, vůně taky, konzistence pasty je akorát. 

Po vyčistění jsem měla příjemný pocit, překvapilo mě, že skoro nepění.

Jen mně osobně teda vadí to, že právě po vyčistění není ten svěží pastový dech. Zas na druhou stranu, člověk se i po vyčištění zubů může napít a nekazí si chuť. Dokonce mám dojem, že mé zuby jsou i bělejší. Hlavně citlivost zubů se ztratila za těch pár dnů používání.

Čemu dávám veliké plus je, že krabička i tuba není barevná, křičící jak je skvělá a zdravá atd. 

Celkový závěr pro mě je, že pasta je dobrá, jestli ji budu kupovat upřímně nevím, opravdu mi trochu chybí ten svěží pocit v ústech.

Nedokážu si přesně vzpomenout, kdy se mi podařilo začít kojit Lauru. Vím, že na porodním sále to nebylo. Od doby, co vylezla ven, jenom chrochtala a brečela. Zkoušeli jsme ji nechat přisát, bohužel nejevila žádný zájem. Prvně se pak přisála někde na oddělení šestinedělí. Na co si ale vzpomínám bylo, že ačkoliv neměla žádné zuby, bolelo to jak tisíce jehliček, které se zabodávaly do mého prsu. Taky si pamatuji, že mi trvalo, než jsem ji dokázala přimět otevřít pusu dostatečně na to, aby začala správně pít. V té chvíli jsem si pomyslela- jak to proboha uděláme, aby to fungovalo- respektive co udělám já, aby to fungovalo a zda skutečně bude.

Tato myšlenka mi bleskla hlavou ještě několikrát: když byla bolest tak velká, až mi vytryskly horké slzy a stékaly pomalu po tváři dolů, zatímco Laura sála přitisknutá k mému tělu. Když jsem se pokoušela udržet ji vzhůru, aby se najedla, protože ji krmení vždy uspalo. Když jsem vstávala v noci co 2 hodiny, vyčerpaná na smrt, celá mokrá od tekoucího mlíka, bolavá v průběhu šestinedělí a snažila se jí na rukou ukonejšit.

Také si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem Lauru kojila. Vím, že to bylo v 9 měsících. A také vím, že to nebylo úmyslně. Těhotenství a porod moje tělo rozebraly takovým způsobem, že od té doby mám neustále problém se zády. A to se přesně tehdy stalo- luplo mi v kříži a už jsem se nepostavila. Bylo to tak zlé, že jsem ležela v posteli celé 2 týdny neschopna pohybu. Tudíž jsem nemohla ani kojit, bolestí bych umřela. Laura pila v té době i čaj, změnu tedy nijak nevnímala. Za to já si to určitým způsobem vyčítám dodnes. I když vím, že to nebyla ničí vina, že Laura už byla dost veliká a podobně, stejně tam někde hluboko v duši zůstává hořká pachuť selhání.

Na co si ale vzpomínám je mnoho chvil, sladkých a těžkých, které byly mezi začátkem a koncem.

Když jsem si ji asi 2 týdny po propuštění z porodnice brala v noci do postele. Slzy mi díky poporodní depresi a vyčerpání tekly proudem, ona pořád brečela a já nevěděla, co dělat. Přisunula jsem si ji tak blízko, až mi ručkou pohladila prso, přisála se a podívala se mi do očí. To bylo poprvé, kdy jsem ucítila to pověstne "propojení".

Půlka října, kdy jsem si ji v rychlosti přiložila a ona se hned přisála správně. Kojení se stalo přirozeností a já si uvědomila, že to společně dáme jako tým.