Poradíte mi, někdo, prosím, jestli je OPRAVDU nutné, abych dokládala účetní k manželovi do firmy potvrzení z Úřadu práce, že jsem byla celý loňský rok na rodičáku? Fakt se mi tam nechce a jinde stačí čestné prohlášení 🤐 To jsem podepsala a prý mám dodat ještě potvrzení z pracáku 🤐 to pak už čestné prohlášení pozbývá smysl a jedná se jen o potvrzení 😝
Když dítě nepřichází
Ke všemu, co chceme v životě dokázat a získat, je zapotřebí osobní záměr, síla vůle, odvaha a víra.
K něčemu tak úžasnému, jako je narození nového človíčka, je však potřeba ještě něco víc.
Početí a následnému narození člověka předchází spojení. Spojení muže a ženy v rovině fyzické. Neméně důležité je však spojení a fungování těch správných faktorů v rovině psychické a duchovní.
Negativní vědomé i podvědomé myšlenky, související s vaším sebevědomím, sebehodnotou a také s vaším partnerským vztahem, mohou být hlavní příčinou dočasného neúspěchu.
Někdy ani v nejmenším netušíme, jak moc jsou v rozporu naše myšlenky. Ty, které v nás způsobují obavy, strachy, nejistotu a nedůvěru, způsobí, že naše podvědomí nás „chrání“ a do našeho života nevpustí nic, co by to zapříčinilo.
Co říkám (dítě chci, čekám na něj, jsem na něj připravená, mám na něj ten správný věk, děláme pro to s partnerem maximum, chci jen to, co je normální a přirozené a mají to i ostatní, dítě je pro mne to nejdůležitější atd.),
Něco málo z mého tvoření...
Je mi 23 a v 18 letech jsem byla na potratu, jelikož jsem studovala a ikdyz jsem měla stálého pritele, musela jsem to podstoupit ikdyz to bylo hodně proti my srsti.. 😞Bylan jsem mezi ve 3 týdnu. Myslíte, ze po takové době to porad na to muze mit vliv ze jde hůře otěhotnět ?
Je z ní vyloženě nadšený😂😂 ale já hrozně a už se těším až vyjedem👏🚲
Holky mate prosim některá zkusenost homeopatickym detoxem (lecbou) mala po očkováníni nemluví a na neurologii mi to pani doktorka doporucila. Vite o nejakem dobrem lekari?
Jak se mi rodilo v Londýně
Jen pro zájemce ( o kvalitní četbu 😀)
Jak se mi rodilo v Anglii
– bráno s rezervou, píšu to necelých 48 hodin po porodu
Londýn, North Middlesex University Hospital, neděle 27. listopadu 2016
Proces porodu bych rozdělila do 5 fází:
Fáze 1 : Přípravka
Jak bezpečně nakupovat v Bazaru
Na co se zaměřit při nákupech v Bazaru?
Zboží, které kupujeme přes internet nevidíme, nemůžeme si ho prohlédnout, osahat. Musíme se spolehnout výhradně na popis prodávajícího v inzerátu a na fotky, které přidá. Je tedy i naší zodpovědností ověřit si doplňujícími otázkami, v jakém stavu je zboží, abychom předešli případným nedorozuměním. Opravdu nestačí napsat "Mám zájem" a odeslat peníze.
V bazaru se nepoužívá jednotná terminologie a to, co je pro jednoho jen párkrát nošené, druhý může vnímat zcela jinak.
Jak tedy zboží inzerovat?
Zboží popisujte objektivně. Pro zájemce je určitě přínosnější, když detailně vypíšete případné chyby, než když napíšete, že věc je nááádherná nebo frajerská. Vady je nejlepší vyfotit v detailu a hlavně informovat o nich zájemce. Nestačí jen snížit cenu a spoléhat se na to, že zájemce pochopí, že za nízkou cenu nemůže počítat se zbožím v top stavu.
Přidávejte jen vámi vyfocené fotky, které ukazují aktuální stav zboží. Reklamní fotky stažené z internetu jsou v tomto směru bezcenné.
Dobre dopoledne, prosim nevite nekrera, jestli pri ceste na Mallorcu staci obcanka? Nebo je potreba pas? Diky
Moje milé ženy, omlouvám se za odmlku, ale řešila jsem nepříjemné zdravotní problémy v rodině ☹
Nebudu to rozebírat, ale jedna dobrá rada pro všechny....Svévolné vysazení léků na cukrovku je pro člověka s cukrovkou dost rizikový počin ☹
Mějte krásný den a večer se těšte na článek....a téma neprozradím 😀
holky stalo se Vám někdy že se mimi hybalo mín než jindy dnes mám pocit že ty pohyby mimi jsou nějaké malé, a jinak jak bych poznala že se něco děje závažného v pondělí jsem byla u dr a bylo vše ok tak já nevím 😢
museli jsme ho ostříhat.byli jsme v robinsonu a šel chudák na wc a kluci ho vyhazovali, že holky chodí vedle 😀 pak na zmrzlině, holčičko jakou si dáš zmrzlinu? tak se cíťa rozbrečel a šli jsme ke kadeřnici..maminka hodila slzu,ale už je v pořádku 😀 však ono mu to zas doroste 😀
Máte někdo mobilní telefon samsung galaxy J3?spokojenost?
Prosím o radu - co dáváte svým dětem na sebe a na nožky do školky, školy???
Ráno zima,odpol.relativně už teplo ☹
Kde kdyžtak nakupujete botky,díky
Ruce vzhůru 🙂 taky vam tak dětičky spinkají? 🙂
Ahoj, potřebuji koupit skleník aspoň 3,7m x 6m. Za kolik, kde, a jaký máte Vy? Děkuji za informaci 🍀
KDYŽ VÁS SOCIÁLNÍ SÍTĚ SEMELOU
Ani nevím, kde přesně bych začala. Možná v době, kdy jsem si založila první facebookový účet, protože ho měl již skoro každý. Plácala jsem se v tom, vůbec nechápala smysl celé koncepce a stránky a skutečně jsem byla přesvědčena, že TOHLE rozhodně používat nebudu. A taky že to trvalo.
Zhruba rok- dva jsem na svůj účet vůbec nechodila, než jsem začala pracovat. Z nudy jsem si jej otevřela a od té doby na něm byla neustále. Dokola kontrolovala příspěvky, komentovala, lajkovala a samozřejmě přidávala svoje, s prominutím, každé prdnutí...
Každý den začal stejně. Ráno jsem otevřela oči a první, co bylo, byla kontrola telefonu. Pak cestou do práce. Pak v pauzách. Pak cestou z práce a ještě doma. A naposledy v posteli před usnutím. Poznáváte se???
Za nějaký čas se ke mně dostal první blog a to právě přes facebook. Začetla jsem se, moc se mi slečna líbila, tak jsem snad v jeden den slupla všechny její články. A našla si novou internetovou obsesi.
Každodenní kontrolování FB neskončilo, jenom se k tomu přidalo i kontrolování blogu, zda něco nového nepřibylo...
Jak čas utíkal, můj život se měnil. I ten soukromý. Svatba se blížila a já se registrovala na stránky beremka. A troufám si říct, že jsem tam byla celkem úspěšná. Chtěla jsem jinou svatbu, originální, tak jsem o ní psala, přidávala inspirační fota, až jsem si vytvořila jakousi komunitu holek, které mě rády sledovaly. A taky pocítila, jaké to je být oblíbená. A to se mi líbilo. Ať si tvrdí kdo chce, co chce, pokud se v sociálním světě angažujete, CHCETE úspěch. CHCETE být sledovaní, obdivovaní, CHCETE být pro lidi inspirací a CHCETE, aby vám to dali najevo.
Postylka u babičky nachystana ještě doma a už bude mit kde spinkat 💜
Tak mladej dnes dosel ze skoly. Prvni trida, matiku jsme teda zvladli, psani je ale horsi .
9 dní do TP !!! Prosím už pojď ven Mikulášku. Prosím prosím 😧😧😧
Rok se s rokem sesel a tri leta utekli jako voda. Takze mne do ceka znova. Vlastne co tri roky az do smrti. Tento rok je vyjmecny v tom ze jsem je ukecal aby mi zaplatily rozsireni na paragraf 8. Takze jdu profesne vys a jednou si udelam i toho revizniho technika! Ted mi staci ze budu moct s 8ckou vest skupinu jinych lidi a samozrejmne rucit za jejich praci i svou. Toz nebojme se vlka nic!!!!
...není nad to, když někdo další upřímně ocení vaši dlouhodobou snahu, dnes prostě DOBŘE JÁ!!!
Moje tři děti ve mně zanechaly navždy hlubokou stopu, jsem extrémně nevyspalá a už to do důchodu asi nedoženu... Po dvou vlastních nespavkách si z kojeňáčku na starší kolena přivezu dalšího experta na Kanafáskovo působení, chlapeček nespí a pokud spí, má velmi neklidné spaní (zpívá, mluví, přepadá i přes zábranu z postele, prostě radost si vedle něj pospat...), navíc nejspíš brzy přišel o dudlík, takže si v noci cucal paleček. Zubař se při první kontrole zděsil, okamžitě nás poslal na ortodoncii, prý takovýhle skus u dítěte ještě neviděl. Tam jsme dostali nakázáno, že paleček musí z pusy ven a já celý rok při sebemenším zamlaskání vstávala a vyndávala ten nešťastný palec chlapečkovi z pusiny, prostě běh na dlouhou trať...
Dnes kontrola po roce na ortodoncii a pochvala od paní doktorky před celou čekárnou, skus je v naprostém pořádku, vše se srovnalo, podle rengenu jsou všechny druhé zoubky založené a vyražení jedničky při pádu z postýlky v kojeňáčku naštěstí nebude mít na funkci živočicháře žádný vliv...
Mám takovou radost, na kruhách pod očima bych sice mohla cvičit, ale k něčemu to bylo, PARÁDA!!!
Tři dlaně a Theodor
Příběh s tímto nadpisem je delší, protože je na tisíce slov a vět, které bych do onoho článku chtěla vložit. A proto jsem se rozhodla ho napsat ve více částech. Příběh, sahající do daleké minulosti, přecházející v přítomnost a hledici na budoucnost.
I.
Je všeobecně známo, že dvě dlaně se v jednu spojí a kráčí spolu cestou života napříč všemu a všem. Každý má na světě někoho, kdo je jeho chybějícím článkem k dokonalosti. Někoho, s kým to všechno dává smysl a víte, že jste tu správně. A někdy k tomu clovek prostě potřebuje tri dlaně, z toho jedna je mou.
Člověk si nikdy nemůže být ničím jistý. Bylo mi patnáct, byla jsem mladá, život poznavajici, neohrozena a taky už druhým rokem zadaná. Ano, svého partnera jsem poznala, když mi bylo třináct let. Začalo to ve virtuálním světě v podobě žádosti o přátelství na sociální síti. Psali jsme si hodiny, dny, týdny a měsíce, než jsme se odvazili poznat jeden druhého osobně. On byl o čtyři roky starší, na první pohled sympaťák a když jsme se poprvé viděli, přišlo nám, jako bysme se znali roky. I přes veškeré pochyby tahle láska vydržela přes pět let. Víte, ono to nebylo vždycky růžový, ale zpátky na začátek.
Patnáctý rok života byl můj klíčový. Vždycky jsem byla ta, co děti nechce. K čemu tolik trápení a omezování samu sebe? Mráz, sníh a náledí na cestě do školy probudilo dřímající monstrum v mém těle, kdy jsem na okamžik skončila na vozíčku, s dlouhou léčbou a diagnózou, jejíž součástí bylo i to, že bude problém donosit děti a jestli vůbec. Čím déle budu děti chtít, tím hůře na to tělo bude reagovat. Bylo to jako blesk z čistého nebe, když se u mě probudila obrovská touha po dětech. Začala jsem prehodnocovat celý svůj život a měnit priority. Vojtěch, kluk ze sociální sítě, byl moje podpora a věřil tam, kde já už to vzdala. I přesto, že naše láska byla nerozvazna, neuprimna a zranitelná, mysleli jsme si, že je to navždy. Každý dělá chyby. Někdo malé, někdo větší. Tak tomu bylo i v našem vztahu.
Od šestnácti jsem nežila s rodiči, takže pro mě všechno bylo jednoduší. Svá rozhodnutí jsem nemusela nikomu vysvětlovat, ani si je obhajovat, byla to má zodpovědnost. Vojtěch byl student, žijící s rodiči, kteří v něm stále viděli malého kluka a podle toho se i chovali. Jako s dítětem zacházeli i se mnou. Spoustu věcí jsem neviděla, bohužel ani tu nejdůležitější - pupeční šňůru, která je spojovala a kterou ještě neodstrihli. Vyhovovalo to tak jim, i jemu.
Přemýšlela jsem, jak napsat tento post. Aby nebyl naštvaný, negativní a ne příliš tvrdý. Ale nenašla jsem žádný způsob, jakým bych vyjádřila, co mě dnes pobouřilo.
Znáte to, když se kopnete do palce a místo pěkně peprného výrazu byste měla použít nějaký jemný. Neuleví se Vám. Vlastně to nebude mít žádný účinek, který by to mělo být.
A přesně tak by se neulevilo dnes mě, kdybych tato slova psala a obalila je pěkně v medu, aby se náhodou někoho nedotkly.
Jenže trochu zapomínáme říkat pravdu, takovou jaká je bez ohledu na to, že se nemůže někomu líbit.
Ve zprávách mi přistál mail od jedné z Vás.
Dotyčná maminka si v něm stěžovala. Nejenom na to, jak náročné je být mámou, ale také jak těžké to v má v okolí své rodiny a partnera. Nesetkává se totiž s přílišným pochopením a tak si zvykla si nestěžovat.
Všechny ty pocity smutku, osamění i vzteku v sobě dusí, protože by se dozvěděla to, co se dozvídá mnoho žen každý den.
ŽE JSOU MÁMY A MÁMY TO PŘECI VYDRŽÍ.
Místo, aby se jí dostalo pochopení a pohlazení po duši, dozvěděla se, že chtěla děti mít a tak si nemá na co stěžovat.
Vždycky mě naštve, když se něco takového dozvím.
To jsme jako přestaly mít právo na normální pocity, únavu, zlobu a frustraci jenom proto, že jsme porodily?
Protože jsme si děti nebo dítě přály tak už se musíme jen usmívat a těšit se?
Ukažte mi někoho,kdo má radost z toho, že se pořádně několik měsíců nebo let nevyspal?
Kdo se nadšeně směje, když ho batole kope do obličeje nebo zuřivě buší na dveře od koupelny?
Jak se může někdo radovat po celém dni s křičícím dítětem, které jen pláče a pláče a usne jen ve chvíli, kdy ho vezeme v kočárku plném nákupu?
NIKDO TAKOVÝ NENÍ.
Já si pamatuji, jak jsem naši předposlední dceru každý den vozila tři hodiny po sídlišti jenom aby spala. V zimě, dešti, i když jsem byla vyčerpaná. Byl to jediný způsob jak mohla spát.
To, že jsme teď mámy neznamená, že nejsme lidé.
Obyčejní, unavení, se všemi normálními vlastnostmi.
Ano, každá máma miluje své dítě nade vše. Dýchala by pro ně, zemřela by pro ně, kdyby to bylo nutné, ale to neznamená, že také nechce žít a být nejenom mámou.
Nejhorší pro mě na to být máma je fakt, že už to nejsem jen já. Že už nejsem bez starostí, povinností, že je na mě závislých pět dětí, které mě potřebují. A také, že nikdy nevím, kdy mě budou potřebovat.
Zároveň mě děsí fakt, že jednoho dne už mě potřebovat nebudou.
Jenže než ta doba přijde, je to mnoho let, kdy obětujeme velký kus ze sebe právě pro své děti.
Můžeme si říkat, že to nebude trvat věčně, ale to je někdy jen malá útěcha.
Nestyďme se za své pocity, které nejsou vždycky jen růžové a třpytivé.
Máme na ně nárok stejně jako všichni kolem nás.
Když chcete křičet, křičte. Praštěte něčím o zem, plačte, nadávejte, zamkněte se v koupelně a nereagujte chvíli na nikoho. Jen pro sebe.
S Láskou, 👏
Monika 💓
