Otevřu dveře a první, kdo mě vítá, je náš stoletý Riky. Radostí mě málem přeskočí. Už skoro devět let mě zdraví se stejným nadšením – a stejně se to neodnaučil. Vím, že je něco špatně, když nevítá. To pak znamená jen tři věci: je nemocný, roztahal koš… nebo někde zanechal trucovné hovínko.

Jakmile se uklidní, pomazlím ho. Čím je starší, tím rychleji z něj spadne ta první vlna radosti. Podrbu kožich, nasaju jeho vůni a popusinkuji obrovskou mezeru mezi očima (a že ji jako správný AMSTAFF má). Pak dostane čerstvou vodu, jídlo – a já pokračuju dál.

Na řadě je zakrslý králík Boban. Bob. Hovňousek. Pán naší ložnice, který si tam běhá na volno celé dny. Když má náladu, přihopká. Když ne, sleduje mě zpovzdálí. Dostane vodu, drbání za ušima. Nejvíc mě ale baví, jak mě ve tři ráno tiše pozoruje, když spím. První dny jsem z toho málem dostala infarkt. Dneska se směju – mám totiž noční hlídku zadarmo.

A pak přichází nejmladší člen smečky. Chameleon – pan Don Alfonzo. Jakmile otevřu dveře, už klepe na sklo. Miluje prolízku přes můj obličej, takže občas vařím nebo uklízím s chameleonem na hlavě a modlím se, aby neskončil rovnou v polívce.

Tihle tři jsou moji terapeuti. Každý po svém. Riky mi připomíná radost, Boban klid a Alfonzo schopnost brát věci s humorem. Někdy je jen pozoruju, jindy je pomazlím – a vždycky cítím, že ta nejúčinnější terapie neprobíhá v ordinacích, ale doma.

V chlupu, v tlapkách, v uších… a někdy i ve šupinách.

Příběh chlapce, který se vzepřel - příběh Adama

Ve čtrnácti se postavil před rodiče a neústupně oznámil, že takhle dál pokračovat nechce. Adam Gábor prokázal nezlomnou vůli změnit svůj život, výrazně mu k tomu pomohla říčanská Olivova dětská léčebna. Radikálně otočil své stravovací návyky a vrhnul se do cvičení. Inspirativní příběh nyní osmnáctiletého mladíka nabízí Aktuálně.cz v rámci projektu Generace bez pohybu.

V Olivově dětské léčebně se poprvé objevil v roce 2021. Bylo mu čtrnáct let. Od té doby v Říčanech absolvoval čtyři pobyty. Momentálně je na pátém, ale už ne v roli pacienta. Své zkušenosti předává dětem jako pomocný vychovatel.

Chcete se dozvědět více? Přečtěte si celý článek, který vyšel včera na Aktuálně.cz zde:

https://www.olivovna.cz/adam-vazil-pres-100-kilo-sikanu-zazil-i-od-trenera

Zdroj: Aktuálně.cz

Moje dcera přišla o otce. Ne hned. Nejprve se jim cesty rozešly, roky k sobě neměli blízko. A pak se to konečně zlomilo – našli k sobě cestu, přišel ten pravý vztah. Čistý, opravdový, takový, jaký má mezi rodičem a dítětem být. A právě tehdy zemřel. Krutě načasováno.

A než se ta rána vůbec stihla zatáhnout, odešla i babička. Moje babička, její opora. Po dlouhé nemoci, ale přesto příliš brzy. Dva měsíce, dvě ztráty. A já uprostřed toho všeho.

Držím ji, protože musím. Jsem poslední rodič. Nemám právo padnout, i když bych nejraději zůstala ležet na zemi a řvala. Nemám právo odejít, i když někdy cítím, že už nemůžu dál. Nemám možnost volby. Jsem tu pro ni.

Nikdo ti neřekne, jaké to je, když musíš stát vzpřímeně, i když se ti svět hroutí pod nohama. Když se ti chce křičet, ale usmíváš se, protože tvoje dítě tě potřebuje. Když tě tíha dusí, ale stejně vstáváš, vaříš, objímáš, hladíš. Protože prostě musíš.

A někdy si říkám: už ne. Už fakt ne. A stejně znovu vstanu. Protože když padnu já, padne i ona.

Ale právě v tom je skrytá i síla. Zjistíš, že i když jsi prázdná a rozbitá, pořád můžeš žít. A že ti, kteří odešli, žijí dál – v ní, ve mně, v každém úsměvu a v každém gestu, které zůstalo.

Ženské tělo je neustále v proměně. Měsíční cyklus, těhotenství, šestinedělí, menopauza – všechna tato období přinášejí nejen fyzické změny, ale také emoce jako na horské dráze. A právě tady může vstoupit do hry homeopatie – jemná, ale účinná pomoc, která bere ženu jako celek.

Homeopatie je informační léčba. Jemně „pošeptá“ tělu, co má vyladit, aby se vrátilo do své přirozené frekvence. Nemusíme se bát vedlejších účinků ani drastických zásahů. Neuškodí, ale dokáže pomoci. Neléčí jen tělo, ale i nálady, energii a duši. Vnímá ženu jako jedinečný celek. Je to hledání rovnováhy – a kdo jiný než žena ví, jak je tahle rovnováha křehká? Homeopatie je vlastně něžný ladič hudebního nástroje. A tím nástrojem jste vy, milé ženy.

Menstruace a PMS

Pro mnoho žen je menstruace každý měsíc připomínkou toho, že tělo není stroj. Emoce se střídají, bolest přichází bez pozvání a chuť na čokoládu se nedá ničím vysvětlit. Cyklus ale nezačíná až krvácením – hormonální proměny se často projeví už týden předtím. A pak stačí maličkost a nervy jsou napjaté jako struny.

Pulsatilla je lék, který dokáže pohladit ženskou duši. Pomáhá tehdy, když je cyklus nepravidelný, když žena cítí plačtivost a touží po blízkosti a útěše. Pulsatilla miluje doteky, teplo a bosé nohy. Je to lék, který ženu rozkvétá – pomáhá jí ukázat jemnost, něhu a také touhu být vidět.

Magnesia phosphorica je zázračná při křečovitých bolestech, které se zlepšují teplem. Žena, která sahá po „Magnesce“, se často svíjí bolestí, ale horká láhev nebo teplý obklad přinese okamžitou úlevu. Je to lék pro ženy, které potřebují v náročných dnech obejmout zevnitř.

Minulý červen jsem stála před skříní plnou věcí a přesto neměla co na sebe: vedro, kancelář, výlety, večeře na terase – a chaos místo funkčního výběru. Pokud se v tom poznáváš, tenhle průvodce ti krok za krokem pomůže proměnit letní šatník v promyšlenou kapsuli: nejdřív si ujasníš, kým jsi v létě a kde trávíš dny, zanalyzuješ klima i denní rytmus a uděláš rychlou inventuru s mini testem padnutí; pak vybereš materiály a barvy, které chladí, snadno ladí a opravdu vydrží; z konkrétních kousků poskládáš maximum outfitů na práci, víkend, večeře i pláž; doladíš obuv a doplňky, které znásobí kombinovatelnost bez kompromisů v pohodlí; a nakonec nastavíš chytrou péči, skladování i nákupní plán, aby tvůj letní šatník fungoval celé sezóně a bez zbytečných výdajů.

Zmapuj styl, klima a denní rytmus

Jsi ten, kdo v létě střídá meetingy s večerními drinky, nebo lovíš stín a vítr ti schne vlasy dřív než ručník? Kde trávíš dny – v klimatizované kanceláři, na rozpálených ulicích, nebo mezi pláží a kavárnou? Tohle určuje celý tvůj letní šatník. Postup: napiš si tři miniscénáře dne, sepiš klima (průměr 24–33 °C, vlhkost 50–70 %, kolik hodin v AC vs. na slunci), udělej bleskovou inventuru (co nosíš 80 % dní nech, co škrtí/dře dej pryč), přidej fit test (zvedni ruce v topu; sedni si v sukni/šortkách; projdi 200 m v botách – cokoli klouže/tlačí jde mimo kapsuli). Miniscénáře:

Práce: 26 °C venku/22 °C AC, smart-casual, MHD + chůze. Víkend: 30 °C, uvolněný dres kód, chůze/longboard. Dovolená: 28–33 °C, resort-casual, auto + procházky. Experts’ Advice: piš konkrétně – materiál, střih, teplota, mobilita, jinak bude skříň chaos.

Rychlé shrnutí: Potřebuješ prodyšné materiály (len, bavlna, viskóza), vrstvení pro přechody mezi vedrem a klimatizací, a boty, co dávají stabilitu na dlažbě i asfaltu.

Tvoje gap list:

Když jsem se stala mámou, začala jsem přemýšlet jinak i o těch nejběžnějších věcech. Hledala jsem praktické a zároveň bezpečné výrobky, které usnadní každodenní život s dětmi. Postupně jsem si oblíbila sortiment značky babylove z dm, protože kombinuje funkčnost s jednoduchým a taky neokoukaným designem.

V obchodech a na eshopu můžete nyní najít čtyři novinky, které mě zaujaly hned na první pohled 🙂

Babylove svačinový box – dvoudílná sada

Praktický box, do kterého se pohodlně vejde svačina do školy, na kroužek nebo na výlet. Je lehký a snadno se vejde do batohu.

Říkáš si, že tě bolí hlava jen proto, že máš moc práce? Nebo že ta rýma je prostě z průvanu? Ne. Tvoje tělo má mnohem rafinovanější systém. A když ho ignoruješ, začne na tebe řvát.

Bolest hlavy? To nejsou hormony ani špatné počasí. To jsou emoce, které držíš pod pokličkou tak dlouho, až se ti vaří mozek. Žaludek? Ten se svírá přesně tehdy, když už v sobě dusíš problémy, které nechceš řešit. Ramena? Ta ti ztuhnou ve chvíli, kdy sis na záda naložila víc, než je lidsky možné – a teď ti to tělo dává sežrat. Jo, přesně tohle řeším já. Moje levé rameno je aktuálně učebnicový příklad psychosomatiky. Kůže? Ta se ozve, když už tě všechno a všichni štvou, nebo když jsi na sebe tvrdší, než bys kdy byla na kohokoliv jiného. A teď přijde ta rána mezi oči: tělo není tvůj nepřítel. Nepřišlo tě zničit. Je to posel, který tě tahá za rukáv a křičí: „Hej, zastav se! Takhle to dál nejde.“

Jenže my jsme vychovaní v modu „buď fyzické, nebo psychické“. Doktor ti dá prášek, bolest na chvíli zmizí, a ty máš pocit, že je vyřešeno. Jenže není. Protože prášek umlčí symptom, ale ne důvod, proč vznikl. A tak se vrátí. Většinou ve chvíli, kdy se ti to hodí úplně nejmíň. Psychosomatika není o tom, že vyhodíš všechny léky. Je to o tom pochopit, že tělo reaguje na způsob, jakým žiješ. Zánět močáku? Nevyřčené emoce a hranice, které jsi nedokázala nastavit. Migréna? Tvoje privátní verze „Stop! Přestřelila jsi.“ Rýma? Vnitřní pláč, který už neudržíš. A ekzém? Ultimátní signál, že tvá kůže – tvoje hranice – už neunesla další dávku stresu.

Co s tím? Nejjednodušší, ale nejhorší rada zní: poslouchej se. Přiznej si, že už nemůžeš. Polož si otázku: co mi tím tělo vlastně říká? Někdy to znamená zastavit se a vydechnout. Jindy otevřít téma, které roky smetáš ze stolu. A někdy je to fakt banální: místo další kávy a to-do listu si prostě jít lehnout. Psychosomatika není strašák. Je to kompas. A čím víc se naučíš číst jeho ukazatele, tím míň tě tělo musí zastavovat bolestí nebo nemocí. Protože když mu rozumíš, nemusí už na tebe křičet. A to je možná ta největší úleva, kterou si můžeš. 

Zkus si všimnout, kde tě tělo nejčastěji zastavuje. Co ti tím říká? A pokud chceš, ráda ti s tím pomůžu najít souvislosti.