Milé maminky, tak jsem se rozhodla vypsat se z té deprese. Jsem totiž již podruhé v nemocnici hospitalizována s diagnozou vcestná placenta marginalis.

Ale, abych začala od začátku. Máme doma 5letou dcerku, které jsme se rozhodli pořídit sourozence. Otěhotněla jsem prakticky hned, kontroly byly v naprostém pořádku, ale já měla od začátku těhotenství snad všechny nepříjemné známky těhotenství - zvracení, zácpa, únik moči,pálení žáhy a hlavně tlak na stydkou kost. Pořád jsem měla dojem, že snad porodím každým dnem. Jelikož Dr. neshledal nic divného, tak jsem do práce normálně chodila a nijak jsem se nešetřila - sice jsem nezvedala nějaké těžké věci, ale dcerku jsem občas na ruce vzala. A čas ubíhal a já byla ve 28 tt a jednou v práci jsem šla na toaletu a ejhle v míse byla krev - byla jsem šíleně vyděšená. Jelikož máme porodnici hned vedle práce, tak jsem tam zašla, ale naivně jsem si myslela, že to bude jen nějaké prokrvení dělohy - příprava na porod apod. Bohužel mě čekalo nemilé překvapení - placenta previa. Kvůli krvácení si mě v nemocnici hned nechali - neměla jsem u sebe žádné věci, s dcerou jsem se ani nerozloučila....a tak jsem jen volala manželovi a histericky do telefonu brečela. Pro miminko to prý zatím ohrožující není, ale musí se sledovat jak bude krvácení pokračovat. Manžel s malou a rodiči mne navštěvovali každý den. Krvácení jsem měla den a půl - ale nebylo nějak masivní, vždy jsem ale krvácela při použití WC. Pak už nastalo jen špinění. Po 3 dnech mě pustili domů s tím, že musím dodržovat klidový režim a s výstrahou, že kdyby se objevila krev hned mám přijet. Bohužel u této diagnozy se krvácení může objevovat častěji. Týden jsem byla doma a konečně jsem byla klidnější, že vidím všechny moje nejbližší. Ale toto netrvalo dlouho a přesně po týdnu doma jsem našla na papíře trošku čerstvé krve......a situace se opakovala. Věci mi manžel sbalil...rozloučila jsem se s dcerou a za šíleného pláče jsme jeli opět do nemocnice a opět hospitalizace. A teď jsem tedy zde....jsem ve 30+1 a čekám co bude dál......předčasný porod? Nebo mě zase pustí domu? Bude se to opakovat? Donosím miminko? Kdybych rodila - přežije to? Otázek mám milion, ale nezbyde než čekat. Všechny články o této diagnoze a o předčasně narozených dětech jsem snad přečetla - některé mě uklidnily jiné vyděsily. Mám hrozný strach...

     Bylo ráno 7.11.2016, 7.30hod a mě vzbudila bolest v podbříšku projíždějící až do zad..5tý den po termínu porodu a za dvě hodiny jsem se stejně měla hlásit v poradně na kontrole. Už jsem neusnula. Šla jsem se tedy pomalinku připravovat. V 8hod mi začala opět ta ,,divná“ bolest. Jako prvorodička jsem byla vyplašená z každého píchnutí. Odešla ze mě hlenová zátka a bolest byla po 30min.. ok kontrakce začínají, pomalu se zkracují. V nemocnici si mě rovnou nechali. Natočili monitor, dali na pokoj a čekalo se. Kontrakce se stupňovali a zkracovali, ale stále jsem se neotvírala. Byl už večer a kontrakce se ztratily. Ve 23hod opět nastoupily.

     8.11. ve dvě ráno již po 5ti minutách, otevřená na 3-4prsty. Na pokoji jsem už bolestma nevěděla co mám dělat. PA natočila monitor, zkontrolovala a jde se na sál. Klystýr, sprcha.. mezitím jsem volala manželovi ať přijede, že se jde rodit. Přijel do půl hodinky. To už šlo do tuhýho. PA mi musela píchnout vodu, otevřená na 7-8 prstů, bolesti větší a větší, já zalezlá a zkroucená ve sprše, slzy mi tekly bolestí, ale stále jsem se dostatečně neotevřela. Ok, zpátky na porodní křeslo. Při každé kontrakci jsem manželovi skoro rozmačkala ruku. Z dvou minut se pomalu prodlužovaly na 5, 6min. PA mi píchla cosi na rychlejší rozjezd a začal masakr. Za chvíli přišel doktor a rodíme.. Byla jsem po tolika hodinách už unavená, že jsem neměla sílu tlačit. Tak, jak jsem si hrála na hrdinku a manžela jsem u porodu moc nechtěla, že to zvládnu sama, jsem nakonec byla vděčná, že tam byl. Držel mě za ruku, dýchal snad líp jak já, celou dobu na mě mluvil a opravdu mi pomáhal. Doktora jsem už prosila, ať mi udělá císaře, že to nezvládnu, začala jsem trošku histerčit, ale všichni byli skvělý a uklidňovali mě. Dali mi kyslík, za který jsem byla hrozně ráda. Takže kontrakce a já šla tlačit.. nepovedlo se, ale hrozně mě povzbuzovalo to, že vidí hlavičku, nutilo mi to tlačit víc a víc, ale jak to hrozně bolelo, tlačila jsem i když kontrakce zrovna nepřicházela. Chtěla jsem to mít vše už za sebou. Maličká ven ale nešla. Vzpomněla jsem si na Aniball (nacvičeno 29cm) a pak mi tlačení šlo jak po másle. Na třetí kontrakci prdelka byla venku. Taková úleva najednou.. dali mi ji na břicho.. byla tak krásná, čistá. Narodila se v 5.51hod mírami 3310 a 49cm (Pan doktor mě nakonec chválil, že cvičení aniballem je znát. Ale ze začátku špatným tlačením jsem se trošku poranila zevnitř, takže pár stehů. Nicméně šmiklá nejsem, takže jsem mohla hned fungovat a sedět J). Zvážili, změřili, dali manželovi do ruky a nechali nás dvě hodiny na sále. Prvních pár minut jsme ji dojatí jen mlčky se slzami v očích pozorovali, prohlíželi si každý její detail. Nádherný pocit. Po dvou hodinách jsem po svých odešla na pokoj, osprchovala, usnula jsem a za hodinku mi ten můj uzlíček přivezli a už nechali u mě napořád.. Je to týden 4dny a já se do ní zamilovávám čím dál víc. Teď tu sedím v obýváku na gauči, ona vedle mě sladce spinká a já si říkám, že porod je vlastně nádherná věc, protože mi přinesl toto štěstí… protože, tohle je Láska!!!

Dobrý večer,

přidávám i já svůj článek o testování kosmetiky Nobilis Tilia.

Když jsem zjistila, že jsem byla vylosována mezi desítkami maminek, byla jsem nadšená. V životě se mi nestalo, že bych  mohla něco otestovat a napsat závěrečnou zprávu jak testování dopadlo.

Balíček s kosmetikou přišel velice brzy a mé nadšení sdílela i Kačenka, jelikož mohla se mnou výrobky vybalovat. Pro ni byla na prvním místě papírová taštička, do které vše nandala a utíkala si hrát.

Hned ten večer jsem dětem umyla vlasy šamponem Toníkem. Nevím jak v ostatních rodinách, ale u našich dětí je mytí vlasů dosti neoblíbená činnost. 😀 TOník mě opravdu mile překvapil, nejen, že nádherně voní, ale krásně pění a vlasy po něj jsou hebké a krásně se rozčesávají.  PO pár dnech jsem šampon otestovala na vých vlasech a je opravdu senzační.

Sprchový gel Vendelím je oblíben u mé mužské části rodiny. Krásně a nevtíravě voní. Je příjemný a snadno se oplachuje. Což je pro mne hodně důležité, šetříme totiž hodně vodu. Nejstarší syn by si s ním myl nejraději i ruce místo mýdla.

Díky projektu "koník testuje" jsem měla s rodinou možnost vyzkoušet kosmetiku Nobilis Tilia a nyní bych se s Vámi ráda podělila o poznatky z testování.

Přiznám se, že jsem o této značce Bio kosmetiky slyšela poprvé až díky tomuto projektu. Veliké překvapení pro mne bylo zjištění, že je tato firma česká. Já osobně ráda podporuji český trh a je to pro mne veliké plus.

Když nám balíček s kosmetikou dorazil, vše jsme důkladně očichali a seznámili se s produkty. Součástí balíčku byly: sprchový gel Vendelín, šampon Toník, ochranný krém Olinka a osvěžovač vzduchu pro miminka. Mě i dcerkám vonělo všechno, jen manžel měl výhrady k ochrannému krému (vůně ho vůbec nelákala). Všechny testované produkty mají opravdu pěkný obal...pro starší dceru (3,5roku) jsou postavy zvířátek velikým lákadlem a hned si pamatovala, že sloník bude na tělo a pejsek na vlásky. Níže naleznete podrobnější popis jednotlivých produktů.

Sprchový gel Vendelín:

Sloník Vendelín má příjemnou vůni po pomerančích, není zbytečně přeslazený, jako bývá většina dětské kosmetiky. Má skvělou konzistenci připomínající želé, takže člověk najednou nevyplácá zbytečně moc.

Šampon Toník: