Když jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná bylo to nečekané překvapení a já se začala těšit na naše malinkaté štěstí. Byl listopad a já šla těhu potvrdit ke gynekologovi, vše bylo v pořádku.

Štěstí však trvalo jen 3 týdny, pamatuji si to jako by to bylo včera, kdy mi doktor řekl, že miminku nebije srdíčko a budu muset na zákrok - kyretáž. Bylo to těsně před Vánocemi a pro mě začalo nejbolestivější období. 

Ubíhaly měsíce a díra v mém srdíčku se začínala pomalu zacelovat. 

Když se mi v září opozdila menstruace, hned jsem si šla udělat testík a byl tam slabý duch 🙂 🙂 Byla jsem tak šťastná! Za týden mi doktor těhu potvrdil a ukázal dutinku s žloutkovým váčkem. Od té doby každý den jsme domlouvala miminku, aby rostlo a zůstalo s maminkou. Ten strach,aby se neopakovalo, to co minulý rok, byl pořád ve mně.

Další utz už bilo mimi ♡, to jsem byla 6+1tt. V 9+1tt mělo mimi už 2,4 cm a my jsme byli objednáni na screening.

31.10 jsme jeli i se snoubencem do Zlína na screening, odkud jsme odjížděli jen s pozitivními zprávami a já se přestávala tolik bát o miminko. Krásně se už v bříšku hýbalo, pozlobilo doktorku když nechtělo ukázat nosní kůstku :-*

Nemam Instagram, Facebook pouzivam spis na cumendu ostatnich, nepisu nikdy nic do zadny fora. Ale o tohle se chci s Vami podelit.

Muj starsi syn Kubik se narodil pred 3 lety a 8 mesici koncem panevnim. Vnitrne i doktory jsem byla vyburcovana ke prirozenemu porodu. Rodila jsem v Brne na Obilnim trhu. Porod jsem mela domluveny s jednou znamou, ktera tam tehda pracovala. Samozrejme k memu stesti ten vikend odjela k rodicum mimo Brno a ja zacala rodit. Porod probihal vcelku dobre, slo se tlacit. Bohuzel pri vypuzeni celeho telicka zustala hlavicka jeste v porodnich cestach a pri pokynu naposledy zatlacte tehdejsi doktor nerespektoval hlavni pravidlo porodu koncem panevnim a to pouze pridrzet miminko a nesnazit se ho z rodicky vytahnout sam.

Kubikovi se v tomto kroku natrhnul hlavni sval na krku – kyvac, neboli torticollis. Ze je neco v neporadku jsme zjistili v jeho 3 tydnech, kdy mu krk otekl. Pak uz ten prubeh zna asi kazda maminka co si timhle prosla. Ultrazvuky, rehabilitace, Vojtova metoda, predilekce z duvodu uhybani hlavicky, straseni helmickou, plac, vztek na cely svet, nervy na pochodu. Po roce nas propustili, ze je to dobre a chodili jsme zhruba co pul roku na kontrolu. Vzdycky nam rekli, ze je to dobre, jen muzeme obcas zkusit tento a tento cvik. Jenze to nebylo dobre. Kdyz trochu povyrostl a vytahnul se mu krcek bylo jasne za ma tendenci uklanet hlavu na stranu, osa patere mela tendenci se vychylovat, hrozila skolioza, pul obliceje se bude vyvijet rychleji, oci muzou silhat apod.

V lednu 2016 jsme si vydupali opet navstevu v Bilem dome na konzultaci kdy pani doktorka sama uznala, ze se to zhrosilo. Domluvila nam intenzivni cviceni. To nam ale nestacilo. Nasli jsem si sami fyzioterapeuta, shodou okolnosti soused v nasem dome a ten byl tak ochotny, ze k nam domu chodil 3x tydne a ukazoval nam opravdu vyzivne cviceni. Opet nastala doba premlouvani na cviceni, slibovani, vyhrozovani, plac. Nekdy to slo formou legrace, ale jindy s placem. Nekdy v kvetnu po opravdu kazdodenim cca pul hodinovem cviceni jsme naznali, ze sice pokrok je videt, ale ne takovy, jak bychom si vsichni predstavovali. Pani doktorka v Bilem dome nam doporucila operaci v Detske nemocnici s tim, ze by ji provedl pan primar. Objednani jsme byli v cervnu 2016. Prisla studena sprcha. Jak obdivne vzhlizim ke vsem doktorum jako k andelum, kteri chteji primarne pomoci lidem, tady prisla pouze arogantni komunikace k nam, k rodicum. Ke Kubikovi byl mily, ale my jsme si vyslechli same rypani. Vrchol vseho byl ten, ze nam pan primar sdelil, ze po operaci kyvace bude mit 5 tydnu sadru od pupiku pres hlavu a krk a hlavou vytocenou na stranu, aby se vaziva na svalech spojila. Jeste protivnejsi sestra, co sedela naproti nam, nam oznamila, ale at mu to laskave dopredu rekneme, ze potom se deti z narkozy budi a nevi co se deje a krici jim tam. Evidentne sestra andel jak vysita. Kdyz jsme se s manzelem zeptali, jestli neexistuje jina varianta po operaci, jako je krunyr apod, suse nam sdelili NE. S manzelem jsme se na sebe podivali, podekovali a uz se nikdy nevratili.

Hned jsme zacali obvolavat vsechny velke nemocnice v Česku. V Motole nam rekli, ze asi 15 let sadru nedavaji, proc ji tedy 3 letemu prckovi nutit, ze davaji takovy lehky krunyr/limec, prodysny, nic vas nesvrbi atd. Po tomto jsme vedeli, ze do Brna 100% na operaci nepujde. Nevim, jake mel pohnutky pan primar, ale 100% vedel (a to jsme si nasledne overili), ze nejaky krunyr existuje. Mozna z duvodu aby mel 100% uspesnost po operaci a my nemohli ten krunyr sundat, netusim, uz to ani nechci vedet. Ale zanechal v nas tak negativni dojem, ze jsme mu nedokazali verit. Nemluve o sestre.

Dostali jsme se az k tomu,ze existuje firma Orotika, ktera dela na miru limce, sadry atd. Spojili jsme se s panem v Brne a tady vse okolo metody Ulzibat zacalo. Pan byl neuveritelne ochotny, vubec nic z nas nemel a hned zacal aktivne obvolavat kolegy a doktory v Praze a zjistovat vic. Sam byl znechuceny, ze v Praze davaji ortezy na krk a v Brne pouze zastaralou sadru. Diky bohu za navstevu u nich.

Očekávané testování je tady a my vám s radostí můžeme představit produkty české značky TESCOMA, které budete moct otestovat! TESCOMA je a vždy byla 100% česká společnost se sídlem ve Zlíně, která potřeby do kuchyně nejen prodává, ale ve vlastním Design centru také sama vyvíjí a testuje. Řada výrobků proto nese označení světový patent a mnoho z nich získalo prestižní ocenění za design.

Pojďme si proto představit testovací výrobky!

AKTUALIZACE: Recenze maminek naleznete zde ve fóru. 

Co testujeme:

1. Cukrářská zdobicí tužka DELÍCIA

Už žádné zdobení pomocí mikrotenového pytlíku nebo zdobicích sáčků, které je třeba umět naplnit, speciálně uchopit a s mimořádnou zručností mačkat, abyste na perníčcích vytvořili krémem alespoň jednoduchou čáru.

                                               Zubař je fajn parťák!

To máte tak, minulý rok si Damulín vyhlédl při koukání na takové ty blbiny na Youtube zubaře, kterému se dají dělat zuby. Pořád o tom básnil a ve finále si o zubaře napsal i Ježíškovi. A Ježíšek sháněl, obvolával hračkářství, ale marně. Tím kauza „zubař“ utichla.

Do testování na Modrém koníkovi se nezapojuji. Čekala jsem pořád na to „ono“, co bude pro nás to pravé. No a když jsem na Modrém koníkovi uviděla, že se shánějí maminky na testování sady od firmy Hasbro – Play Doh Zubař, musela jsem okamžitě jednat. Už jsem v duchu viděla Damiánka, jak by byl šťastný. Napsala jsem komentář a světe div se – oni nás vybrali!!!! Ještě jednou moc děkuji za tuto důvěru a pokusím se ji nezklamat.

O tom, že Zubaře přiveze pan pošťák, jsem Damiánkovi řekla v pondělí ráno, hmmmm, osudová chyba. Od té doby jsem neslyšela nic jiného než jen větu: „Mamííííí, kde je ten pošťák? A nezapomněl na nás třeba?“ Ve tři hodiny odpoledne se dočkal. Letěl ke dveřím jako blázen a balíček si sám převzal. Hned jsme museli obal rozervat a přesvědčit se, že tam ten kýžený obsah vážně je. A byl 🙂

Protože Majdalenka spala, měl Damíánek možnost osahat si všechno pěkně v klidu a bez to, aby se mu do toho ten náš prcek motal. Byl tak šťastný! Hned věděl, co má dělat. Začal modelovat zuby o sto šest, ale hlavně – měl vrtačku! To bylo radosti! Chudák náš pan Edík (tak jsme si hlavu pojmenovali). To teda nevím, čím si zasloužil tolik zkažených zubů a tolik plomb.

Největší průšvih byl v tom, že Damulín musel po chvíli odjet na plavčo. Se Zubařem se loučil horko těžko. Edík si ale ani teď neodpočinul, protože vstala naše malá princezna a modelovací a vrtací kolotoč začal nanovo.