Ahojky holky, přidávám náš příběh 🙂

Příběh můj: Snažili jsme se otěhotnět  s přítelem přirozeně,

gynekoložka, mi říkala kdy mám plodné dny,dle kontrol, jsem naprosto v pořádku,

zkoušeli jsme ovulační testy a pořád nic... 

Řekli nám ať čekáme rok... Lékařka řekla, že nemá důvod nás poslat dál na vyšetření.

Přisuzovala jsem to stresu v zaměstnání, já i manžel.

Plenky na první pohled zaujmou barevným motivem a různými obrázky na pásku se suchým zipem. Plena je tenoučká a o trochu užší než kolegyně stejné velikosti. Pružnost zajišťují pouze boční díly s lepítky. Lepítka mají barevné odlišení konců pro větší přehlednost. Z plenky je cítit chemický zápach.

Zkoušeli jsme pleny velikosti 3, ale pro 7 kg dítě už byla plenka skoro malá - střih je asi pro děti s tenkými stehny. Gumičky kolem nožiček byly napnuté a i tak byla plena proklatě nízko (asi by bylo potřeba koupit větší velikost). Lepítka pod oblečením držela, ale nevypadají moc věruhodně. Savost je mizerná, vlhkost není odváděná a drží se na povrchu. Plena nepojme moc tekutiny, po prvním čůrání je potřeba ji vyměnit. Vnitřek pleny se po navlhčení přesýpá.

Shrnutí:

+Barevné odlišení konce lepítka

+ Střídající se veselé obrázky na suchém zipu

- Lepítka nedrží moc pevně

Aby to bylo kompletní: skromná nabídka zimních barefoot bot pro dospělé:

České plenky MonPeri se chlubí "důvěrou předních českých porodnic" a certifikací českým zdravotnickým ústavem. Na stránkách výrobce uvádí "Dětské plenky MonPeri vyrábíme z přírodních materiálů, bez příměsí PVC, chloru, antioxidantů, latexu a ftalátů.". Moc jsem se na plenky těšila, ale nijak extra mě neoslovily.

Plenky jsme zkoušeli ve velikosti 3. Na pohmat působí igelitově či povoskovaně.  Plenka není elastická, pouze na zádech je pružící pás, který po opakovaném zapnutí už skoro nepruží. Nijak moc nám to nevadilo, protože je plenka široce vykrojená a má dlouhá křidýlka kolem gumiček, což vypadá velmi pohodlně. Uvnitř je plenka krásně čistě bílá. Naše testovací kousky měly lehký chemický zápach. Z testovaných plenek patří k silnějším a tužším kouskům, ale dobře jde zapnout i větším dětem, které jsou u horní hranice jejich váhové kategorie.

Plenka dobře saje a povrh je pocitově suchý, ale vnitřek plenky se po navlčení začne přesýpat, takže bych plenku na delší nošení nepoužívala.

[Navlhčený vnitřek plenky se sesunul. Prosvítá žlutý obrázek z venkovní vrstvy.]

Shrnutí:

+ Široké vykrojení plenky

V dnešní společnosti se strašně často používá slovní spojení „dokonalá máma“ jako něco urážlivého a naprosto nemístného. Já to však vnímám úplně jinak.

Nutno dodat, že jsem nikdy nebyla typ člověka, který by měl problémy se sebevědomím a vnímáním sebe samé. Ba naopak – byla jsem vychována v tom, že dokážu všechno, co budu chtít. Protože jsem prostě dobrá a umím si jít za svým.

A tak ani v mateřství nezažívám moc pocity, kdy bych byla zoufalá a zbytečně se podceňovala. Samozřejmě byly chvíle, kdy jsem schlíple chovala v náručí ubrečené miminko a nevěděla, co dělat, co ho trápí a jak mu mám sakra pomoct. Tyhle pocity zná určitě každá maminka. Přesto si o sobě myslím, že jsem dobrá máma – a pro svého synka také dokonalá máma. Ne proto, že bych byla nejlepší ze všech, to určitě ne – ale proto, že dělám maximum pro to, aby byl šťastný a spokojený. A to kolikrát i na úkor vlastních potřeb a zájmů.

Vzpomeňte si na svoji cestu mateřstvím. Nejprve jste dítě nosila a snažila jste se, aby se mu u vás líbilo a mělo všechno, co potřebuje. Mnoho z nastávajících maminek si v těhotenství prochází malým osobním peklíčkem a věřím, že stejně nikdy nelitují, že tohle všechno pro své miminko podstupují. Prostě vědí, že to za to všechno stojí.

Když se dítě dralo na svět, byla to opět chvíle, která je většinou spojená s mnoha bolestmi – a to, i když každá k porodu přistupujeme s jinými myšlenkami, jinak to cítíme, jsou to pro nás nezapomenutelné chvíle, které se rozhodně nedají nazvat procházkou růžovou zahradou.

Po porodu nastává pak  ten pravý „hukot“ – pro miminko je vše nové a občas dává velice nahlas najevo, že v bříšku to bylo lepší a jednodušší. Vy jako matka strávíte mnoho bezesných nocí, kdy se modlíte, ať už ten uzlíček konečně usne, abyste mohly spát taky. Konečně. Aspoň chvíli. Občas máte pocit, že další takovou noc už nevydržíte. Ale to se pletete, vydržíte všechno, protože „ženská prostě vydrží víc než člověk“. A i v takových chvílích své dítě milujete – jasně, občas vám připadá, že třeba ne, ale věřte, že v koutku duše to prostě někde je – o tom, jak hluboko je tahle láska momentálně uložená, rozhoduje počet nocí, kdy jste se už pořádně nevyspaly.