Tisíce rodičů hledá na internetu nějakou pomůcku či návod, jak na dítě. Já už jsem několikrát psala, že návod prostě neexistuje, kdyby ano už byste o něm věděli. Všechny situace, které vás trápí, za vás nikdo nevyřeší, na řešení vždy musíte přijít vy nikdo jiný.

Mě tak napadlo, protože se tím doma řídíme, že bych vám jednu malou univerzální pomůcku mohla nabídnout. Tato pomůcka se dá použít opravdu při každé možné i nemožné situaci a má 90% úspěch. Tuto pomůcku můžete využít nejen pro lepší komunikaci s dětmi, ale také se svým okolím, lidmi v práci, v parku, v obchodě apod.

Má ale jednu malou podmínku, bez které nefunguje a ta je věřit v to, že ta druhá strana je také člověk a má své starosti a trable stejně jako vy. Snažit se, alespoň na chvíli vžít do role dotyčného i spoustě dospělým moc pomůže, když nahlas popíšete jejich pocity.

Přestaňte říkat, jak se to dělalo kdysi a jak se to má a nemá dělat teď, ale zaměřte se na potřeby své a svých dětí. Poslouchejte sebe i své dítě a nemějte okamžité předsudky a odpovědi. Prostě to vyzkoušejte, kdy? Nejlépe při první příležitosti ať je jakákoliv.

Těchto šest bodů, vám otevře naprosto jiné dveře do srdce vašeho dítěte a umožní vám začít si plnit to, jak jste si vztah se svým dítětem představovali. V případě, že si budete chtít pomůcku vytisknout, napište nám e-mail zašleme a my vám soubor k vytisknutí zašleme.

POMŮCKA PRO RODIČE

Pokud se marně snažíte o druhé či další dítě již delší dobu, řekněme dva roky, je pravděpodobné, že máte problém s neplodností. Přestože se nejvíce pozornosti věnuje primární neplodnosti, nemalé procento párů trápí neplodnost sekundární (podle WHO může jít celosvětově až o 25 % párů). Takové páry již doma jedno či dvě děti mají, touží po dalším, ale nedaří se jim úspěšně otěhotnět či dítě donosit.

Co tyto problémy způsobuje a jak je léčit?

Sekundární neplodnost způsobují stejné příčiny, jaké nacházíme u neplodnosti primární, a shodné jsou i postupy při léčbě. Na vině mohou být např. srůsty v pánevní oblasti, neprůchodné vejcovody, endometrióza, nepravidelnosti cyklu nebo ovulace, špatná kvalita či nedostatečné množství spermií.

Ať už je příčina jakákoliv, k rozvoji či zhoršení tohoto stavu došlo od vašeho posledního porodu. Komplikace během porodu mohly vést ke zjizvení tkáně, po porodu mohla proběhnout skrytá infekce, přispět mohl i samotný běh času – každým rokem plodnost ženy nekompromisně klesá.

Žárlím na kamarádky, které mají větší rodiny, a pak cítím vinu, že mi můj syn není dostatečně dobrý. Je to normální? Přestože své dítě milujete, chybí vám ta velká či úplná rodina, o které jste snila.

Obvyklé reakce na sekundární neplodnost zahrnují běžně tyto pocity:

O různé možnosti porodu jsem se zajímala v podstatě již několik let. Hodně mě toto téma zajímá, ráda čtu různé články, příběhy, sbírám pozitivní i negativní zkušenosti jiných. Když jsem tedy na podzim 2015 zjistila, že jsem těhotná, vše ještě nabralo na obrátkách🙂 Jsem toho názoru, že pokud člověku věnuje hromadu času vybíráním kočárku, oblečení a dalších nezbytností pro miminko, tomu, jak a kde porodím pak musím věnovat ještě mnohem více času a pozornosti. Nebylo mi jedno, jaký porod své dceři připravím, zároveň si však myslím, že krásný porod může být v porodnici stejně tak, jako doma a pokazit se může doma stejně tak, jako v porodnici.

Já zvažovala možnost porodu doma, volbu porodu v porodnici v Krnově nebo ve Vyškově s vlastní PA, ambu porod....Často jsme se o tom s manželem doma bavili a protože zpočátku se muž přikláněl nejvíce k lékařsky vedenému porodu v porodnici, někdy byly tyto rozhovory poměrně bouřlivé 🙂 Postupně jsme si však ujasnili, že bychom rádi porod v podnici bez lékařských zásahů, pouze s domluvenou PA a co možná nejkratší pobyt v nemocnici. 

Dohodla jsem se tedy s PA z naší vesnice, kterou dobře znám a je mi svým přístupem k porodům blízká. Možnost ambu porodu jsme spolu konzultovaly a dohodly jsme se, že do porodního plánu nic uvádět nebudu a nechám to na situaci, jak vyplyne a co mě samotné bude nejpříjemnější.

Termín jsem měla 24. července 2016, ale já moc na tyto výpočty nevěřím, takže i když se červen přehoupl do července, těžkou hlavu jsem si z toho nedělala. Můj doktor je navíc také spíš "vyčkávací" a nijak mě na kontrolách nestrašil a nestresoval. Věřili jsme, že miminko nejlíp ví, kdy se má narodit.

V sobotu 2. července jsme byli celí den na chatě u známých, koupali jsme se a prostě si užívali nádherný letní den. Známí mi taky říkali, že která těhotná tam u nich byla, do druhého dne vždycky porodila. Asi je tam nějaký zvláštní "vzduch", protože i u nás to tak bylo 🙂 Břicho mě pobolívalo v podstatě celý den, ale nijak hrozné to nebylo. Večer jsem chtěla jet ještě na koncert pod širým nebem, ale muž mi to zatrhl :D V noci se pak bolesti začaly stupňovat, od půlnoci jsem už moc nespala a spíš pochodovala, zapisovala intervaly a kontrolovala muže, že spí. Nechtěla jsem, aby byl vzhůru a popoháněl mě, ať jedeme do porodnice🙂 Chtěla jsem mít vlastní klid. Věděla jsem, že moje PA má službu v neděli, brzy ráno jsem jí tedy zavolala,aby se tady zastavila po cestě do práce a zkontrolovala mě. Dohodly jsme se, že do 8 hodin dorazíme do porodnice, protože se zdálo, že je porod pěkně rozběhnutý a během dopoledne bude miminko na světě.

V porodnici jsme dostali pokoj s vanou a v podstatě jsem nejvíce času trávila pouze s manželem a PA se za námi občas zastavila mě zkontrolovat, poslechnout ozvy apod. Během dopoledne se ale nic moc nepohlo, PA mi proto praskal v poledne vodu (nad tím teď zpětně přemýšlím, zda to bylo nutné, jestli to prostě jen nechtělo dát miminku víc času). Ani to ale moc nepomohlo, porodní cesty se otevřít prostě nechtěly🙂 Později odpoledne tomu tedy PA pomohla ručně (to vnímám z celého porodu jako jediné negativně a dodnes si pamatuju, jak "příjemné" to bylo).