Tak a je to tady…třešnička na dortu…závěr celého kolotoče jménem těhotenství – porod.

Musím říct, že jsem se na porod těšila. Nejen pro to, že ten velrybí look už mne moc nebavil, ale také proto, že jsem byla strašně zvědavá jaké to je z té druhé strany…a musím říct, že úplně jiné, než jsem si do té doby myslela 🙂

Byla jsem 39+0 a asi v 8 hodin večer jsem začala vnímat takové divné tlaky v podbřišku…. A tak jsem se jako bystrá lékařka v duchu zaradovala…aaa už je to asi tady…no ale co když ne, že jo... Říkám si, že když přijedu na své pracoviště s tím, že rodím a přitom nerodím, tak si ze mě budou všichni utahovat ještě tak minimálně 10 let…inu dobrá když si nejsem jistá, přijde na řadu samovyšetření 😀 Myslím si, že hadí žena z cirkusu se ode mě má co učit….ale i tak jsem až TAM prostě nedosáhla… No a jelikož se jindy hyperaktivní Míša najednou moc nehýbal, tak jsem vzala tašku a frčeli jsme.

Když jsme dorazili na porodní sál mého pracoviště, tak jsem si hodila tašku přes rameno, odemkla  a šla jsem na příjem. A teď nastala vtipná situace…první dotaz jedné ze sloužících porodních asistentek : ,, Jani a máme ti volat lékaře ?´´  …a jelikož jsem pracovitá, tak jsem se přijmula sama. Sepsala jsem papíry a napojila se na monitor. To už jsem si byla jistá, že mi začínají kontrakce, divný pocit v podbřišku se opakoval každých  5 minut a já jsem si v duchu říkala, že ten porod je docela v poho….hahaha…na monitoru jsem viděla pro kontrakce typické ,,kopečky´´ a tak jsem se cítila moc fajn a byla jsem sama se sebou spokojená…. Potom se mě Petra Š. – porodní asistentka - opatrně zeptala, jak to teda uděláme s vaginálním vyšetřením a jelikož z lékařů sloužili jen samí mladí kolegové, se kterými si tykám a beru je spíš jako kamarády než jako lékařské autority, tak jsem požádala zkušenou porodní bábu.

 No a vaginální nález nebyl nic moc - tak jsem rozhodla, že si na vlastní kůži vyzkouším,  jak moc vlastně bolí Hamilton (pro ty co neví, vysvětlím na konci). A ještě jsem já cvok řekla: "A udělej mi pořádnýho Hamiltona.."  Tak milé dámy občas čtu v různých recenzích na lékaře, že si stěžujete, když vám lékař udělá tento úkon bez vašeho souhlasu a předchozího upozornění…a do této chvíle jsem trochu nechápala proč to tak strašně řešíte…??? MÁTE MOU VELIKOU OMLUVU!!! Jako přátelé TOHLE mi někdo nečekaně udělat, tak mu ukopnu hlavu a uteču.  Jako opravdu to bolí a je to hodně nepříjemné…ale u mě to skvěle zafungovalo a já jsem za to Petře moc vděčná. Za další hodinu jsem už měla kontrakce po 2 minutách a vaginální nález super – porodnická branka 4 cm (vaginální nálezy také rozeberu na konci). Což znamená, že jsem po hodině byla najednou skoro v půlce 😀 Dělám tady smějícího se smajlíka, ale do smíchu už mi moc nebylo…procházela jsem se po chodbě před porodním sálem a co dvě minuty jsem křivila obličej…a všichni moji přející kolegové se na mě přišli podívat a pozdravit a hlavně pánové měli takové povzbuzující komentáře jako: ,,… bolí co?...´´ No bolí no…

Potom mě čekala příprava…tzn. sprcha a hlavně klystýr. Tady u toho bych se zastavila. Mnoho žen si stěžuje, že je klyzma před porodem narušování jejich práv a osobních svobod a kdesi cosi…A jelikož jsem si nikde nevšimla, že by někde někdo toto téma rozebral "natvrdo" a bez cenzury, tak se do toho pustím já. Když hlavička plodu prochází pochvou tak logicky úplně stlačí i okolní tkáně včetně konečníku a ten se tedy vyprázdní. To znamená, že pokud není konečník předem vyprázdněný, tak se Vaše miminko narodí do obsahu konečníku….jemně řečeno. Chápu jsou situace, kdy je porod tak rychlý, že se klystýr nestihne, ale pokud je na to čas, tak nevidím důvod proč to odmítat. Ono to vůbec není kvůli nám porodníkům, jak si některé maminky myslí…my jsme na medicíně strávily první dva roky zkoumáním mrtvol, takže nás jen tak něco nerozhodí… ale myslím si, že miminko by se nemělo rodit do maminčiných exkrementů…Já jsem klystýr měla a jsem za to ráda. Nebylo to nic příjemného, ale než abych riskovala, že to všechno půjde ven při porodu, tak jsem tu půlhodinku na záchodě ráda absolvovala. Navíc v tom úplném finále musíte opravdu vší silou tlačit a pokud člověk tlačí a zároveň se instinktivně snaží držet svěrač, tak to tlačení nemá ten správný efekt. A mě v tom tlačení moc pomohlo to vědomí, že mám prázdné střevo a můžu tedy vší silou zabrat beze strachu, že vytlačím i něco jiného, než hlavičku mého dítěte.  Takže to bylo ke klystýru.

V poslední stále intenzivněji uvažuji o pěstounské péči. Na adopci jsme už asi krapánek starší, ale pěstounů prý není nikdy dost... Opatrně jsem tuto ideu nadhodila před manželem. Opravdu jsem nečekala, tak prudkou reakci. "No to ses zbláznila! To bych nepřežil ve zdraví!" Trochu mě jeho postoj zamrzel, myslela jsem, že je člověk otevřený a láskyplný.

"Umíš si představit, že by k nám paní ze sociálky přišla kontrolovat, jak máme uklizeno?" Zírám na jeho vysvětlující argument s otevřenou pusou. "Vždyť by ses prošúrovala k sousedce pod námi! Musela bys PŘÍSAHAT, že nebudeš uklízet každý den celý byt a přilehlé okolí..."Tak, trochu manža přehání. Ale je pravda, že co se pořádku týče, jsem nevyrovnaná extrémistka. Moc toužím po tom, mít doma naklizeno stejně jako teta Vlasta, která i se třemi dětmi, dvěma psy, třemi kočkami, papouškem a křečkem, vždy dokázala mít prostorný dům naklizený, třásně na koberci srovnané, zrcadla vyleštěná a hrnečky v lince vyřazené podle velikosti. A k tomu stihla chodit do práce a ve volných chvílích háčkovala sněhobílé přehozy.  Marně se snažím zjistit, jaký byl a je (i přes pokročilý věk pokoje připomínají propagační leták architektonického studia) Vlastin fígl.

Je pravda, že jsem od přírody žena lenivá a radši si čtu, než uklízím. (Mohla bych tvrdit, že jsem žena intelektuálka a potěcha ducha vítězí nad přízemními zájmy, ale bohužel většinou nečtu Kafku, ale nějakou brutální severskou detektivku, nebo, a k tomu se příliš veřejně nepřiznávám, pokleslý ženský časopis.) Také jsem bytost chaotická a uklízím nárazově. Někdy mě to zkrátka popadne a pak uklidím vše, včetně vytření balkonu. V okamžiku, kdy má přijet pořádkumilovná tchýně, své úsilí zdvojnásobuji a jen moje nešikovnost mě chrání před nadzvedáváním dlaždic v kuchyni a vytírání pod nimi.

Naposledy, při návštěvě knihkupectví, puzena touhou po krvavé severské story, jsem narazila na knihu ..... O ÚKLIDU. Rychle jsem mrkla na jméno autorky, jestli to náhodou není teta Vlasta. Nebyla. A tak jsem se v knihkupectví lehce začetla a rozhodla se pár myšlenek aplikovat. Nejvíc mě nadchlo pravidlo 15 minut. To radí uklízet denně pouhých patnáct minut, zato intenzivně. Aplikuji, většinou 15minut nestačí. Také jsem v zápalu pořádkumilovnosti přerovnala šuplíky se spodním prádlem. Místo jsem sice neušetřila, ale v temných rozích jsem našla několik ponožek, o kterých jsem si už dávno myslela, že je pozřeli Lichožrouti, a jejich protějšky použila jako prachovku...

Došlo i na šatník. S těžkým srdcem jsem vyřadila pár kousků a rozhodla se je věnovat na charitu. Bohužel jsem nešla hned, takže více než polovina vyřazenin se zase nenápadně přesunula zpět do skříně. Co kdyby se to někdy hodilo, aspoň na doma....A zjistila jsem, že ale opravdu nemám co na sebe!!! U manžela jsem neuspěla vůbec. Zjistil, že všechna trika s nápisy ACDC a Brychta je bůh nutně potřebuje. (I když Brychta se teď trochu zbláznil, ne?)Zítra musím vyrazit do knihkupectví nastudovat další tipy a triky. Jednou na to přece musím přijít... A nebo si koupím novou detektivku 🙂

Seboreická dermatitida není to nic, co by většina z vás neznala. V prvních měsících života si tím projde spousta kojenců a tudíž s tím ne jedna z vás má osobní zkušenost. Tímto článkem bych vás chtěla poprosit o vaše rady a příběhy se seboreickou dermatitidou, které by nám mohli jakkoliv pomoc. 

U nás se to projevilo nenápadně, Danečkovi se na obličeji objevilo pár puchýřků, vypadalo to jako potničky a tak jsem to natírala černým čajem a nevěnovala tomu moc pozornost. Asi za dva dny se mu to rozlezlo po celých tvářích a měl to zarudlé (nebyli viditelné žluté šupinky, které se při seboreické darmatitide objevují) šla jsem k MuDr. a ta mi hned řekla, že to vypadá jako atopický ekzém.. Napsala nám Lipobase a že máme mazat a za týden v pořádně se uvidí jak na tom je. Byla jsem úplně mimo z toho, že moje malé miminko má atopický ekzém.. Pořádně jsem nevěděla, co to obnáší a po přečtení různých příběhu maminek se stejnou zkušeností jsem si říkala, že je to běh na dlouhou trať. No druhý den jsem stále hledala na internetu a radila se co s tím, co pomáhá a naopak co nepomáhá.. Došla jsem k závěru, že je to možná i alergie na bílkovinu kravského mléka. Jelikož dokrmujeme UM spousta maminek mi doporučila, abych si koupila Nutrilon HA a že uvidí zda to zmizí..

Opět jsem se vydala k MuDr. a ta řekla, že si nemyslí, že by to byla alergie, ale že pokud budu klidnější mám si koupit ten Nutrilon HA. Koupila jsem si ho ještě ten den a dala ho malému a doufala, že tím vyvrátím tvrzení MuDr. o tom, že je to atopický ekzém. Dále jsem ještě koupila kokosové mléko a potírala tím. Večer to měl Daneček mnohem lepší tak jsem šla s klidným svědomím spát, ale ráno mě čekal šok. Žluté šupinky po celém obličeji, na ouškách, na obočí, u nosu.. (Viz foto) Hledala jsem na internetu a zjistila, že popis sedí přímo na seboreickou dermatitidu.. Neváhala jsem ani minutu a opět jsem se vydala k MuDr. ta tam bohužel nebyla tak jsem šla k doktorce která za ní zaskakovala.. Ta mi hned řekla, že se jedná o seboreu, ptala jsem se jak je možné, že mi naše MuDr. tvrdila, že je to atopický ekzém.. Přece jen je to dost časté a měla by to poznat. Doktorka mi řekla, že seborea se někdy může zdát jako atopický ekzém a nebo právě ta alergie.

Hrozně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je to "jen" ta seborea. Doktorka mě hned uklidnila, že to není na kortikoidy, ale také řekla, že na to žádné zázraky ve zdravotnictví nejsou.. Prý mám používat kokosový olej a dále mazat Lipobase a ono by to časem mělo zmizet samo. Mažu a omývám mu to, ale pořád to má hrozně suché a je mi ho líto. Máte některá nějaké zkušenosti co vám opravdu pomohlo?? Moc děkuji za rady a za přečtení. 

Aktualizace: recenze uživatelek, které testovaly produkty značky Belupo naleznete zde. 

-----

Nový týden začíná s novou výzvou. Belupo vyřeší vaše palčivé problémy. Už vás nebudeme napínat a prozradíme vám vše o produktech, které budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. A to doslovně! 🙂

Co testujeme?

Budete testovat dva produkty na dva různé problémy.

1. Belcura - revoluční technologie emulze ve spreji dopřeje vaší suché a podrážděné pokožce konečně relax. Vysoce čisté mikrostříbro působí proti podráždění pokožky a má antibakteriální účinky. Obsažené látky, kterými jsou ceramidy III, glycerin a laktát posilují lipidovou bariéru pokožky a zároveň ji hydratují. Hydrofobní lipidy vytvářejí na pokožce ochranný film a hloubkově ji vyživují. Díky tomu je pokožka schopná rychle obnovit svou přirozenou ochrannou vrstvu. Přípravek byl testován a bylo prokázano, že neobsahuje konzervační látky, parabeny, PEG, alkohol, ani silikony.

Je to neuvěřitelné, ale prázdniny jsou  za námi, že to ale uteklo! Jaké byly ty Vaše? Naše cestovatelské, byli jsme ve Vranově, kde jsme strávili příjemný týden a s holkama si do sytosti užily koupání a snědli tuny zmrzliny  🙂 Byli jsme ubytovaní přímo na Vranovské pláži a protože velká parta (Kája a Terka) - ano máme děti rozdělené podle MP=malé party a VP=velké party 😀, takže VP byla na táboře a my jsme tak byli jen se třemi menšími dcerkami ubytovaní v moc pěkném Mobilheimu. Pokud někdy zavítáte na prázdniny právě na Vranovskou pláž a nebude Vás víc jak pět, určitě doporučuji tyto malé, plně klimatizované domky. Bylo to moc pohodlné ubytování, vše krásně čisté, paráda 🙂

Měli tam hodně atrakcí pro děti od klouzaček po houpačky a hrozně rádi jsme chodili do jedné pizzerie, kde před vchodem měli postavičky Mickey Mousse a víly Ariel, kam děti mohly strčit hlavu a tak jsme nelenili a fotili 🙂

Protože je Vranovská pláž velmi dobře položená, přímo vybízí k návštěvám do okolí. Několikrát denně z ní jezdí vláček až na Vranovský Zámek a protože všechny děti vláček milují, ani my jsme nemohli odolat a jeden den si výlet udělali. Já jsem čas  aspoň využila k poslání pohledů a dopisů velké partě na tábor 🙂

                                            RAKOUSKO A SLANÁ LAGUNA

Co ale nás nadchlo, myslím, úplně všechny, byla návštěva Rakouska a Termálních Lázní Laa, jak to tam vypadá, můžete mrknout tady ,  kde jsme s holkama pluli divokou řekou i slanou lagunou. Pro takto malé děti to tam moc není, všechny bazény jsou hodně hluboké, takže jsme stejně povětšinou byli uvnitř v dětském bazénku, ale i tak si to, myslím, holky užily a my s nimi. Rozhodně to stojí za návštěvu, jen se připravte na větší částky za jídlo a pití. Třeba ledová káva nás vyšla téměř na 5 euro.

                                            OÁZA V LA FAMILIA

Miluji dětské knížky, které jsou nejen krásné a barevné, ale i něco dětem dávají. U nás v rodině je to má tchýně, která obstarává čtivo pro naše dcery a musím říct, že ať koupí jakoukoliv knížku, vždycky je to prostě nádhera.

Dnes bych Vám chtěla představit dvě encyklopedie pro nejmladší děti do zhruba pěti let v sérii  Larousse. Ať už koupíte jakoukoliv knihu od dvojice S. Bézuelová C. Vallageasová, vždycky dostanete stránky plné zábavy a rozvoje přesně podle věku. Proto má u nás v knihovničkách své stálé místo 🙂 #mk_blog_academy  #blogujeme

LAROUSSE: NA FARMĚ
V první knížce  se dozvíte, kde bydlí různá hospodářská zvířátka, i  co se na statku děje během roku.Jak se sklízí obilí nebo k čemu se používá motyka?  Na krásně ilustrovaných stránkách si nejmladší děti "přečtou"  spoustu cenných informací. A protože je to knížka pro nejmenší, jsou jim všechny důležité věci podávány formou hry, takže se vlastně děti ani nic "neučí" a jen se baví. Kniha je plná okének, které když dítě otočí, zjistí  odpověď na otázku nebo nějakou zajímavou informaci. Třeba jak se jmenuje Myší rodinka nebo kdo se skrývá pod kopečkem hlíny na zahradě.

LAROUSSE: ZVÍŘÁTKA 
Pokud je Vaše dítě  milovník zvířátek všech druhů, radost mu udělá druhá malá encyklopedie. V ní najde zvířátka z celého světa od slonů, přes medvědy až po tuleně a dozví se, jak dělá svišť nebo čím se liší parohy od rohů. Kdo jsou býložravci nebo rybožravci ?
Opět je knížka plná nejen nádherných ilustrací, ale i poučných okének, pod kterými se schovávají  odpovědi.
Víte, co je nektar a kdo ho rád jí? Nebo jaké zvířátko má dva růžky, ulitu a je strašně pomalé? To vše a mnohem více se dozvíte právě v obrázkové encyklopedii Zvířátka 🙂

Knížky můžete zakoupit třeba zde: Larousse : Na farmě a tady Larousse : Zvířátka

Příště ukáži i další knížky nejen od Larousse 🙂