Přiznám se, že za dva roky, co starší syn používal pleny, jsem si oblíbence mezi krémy na opruzeniny nenašla -- měla jsem asi tři značky, které nám oběma celkem vyhovovaly a kupovala jsem tu, která zrovna byla v akci. Sebamed jsem za celou tu dobu nevyzkoušela ani jednou -- ne z přesvědčení, spíše proto, že pravděpodobně nebyl součástí vzorků, které jsem dostala v porodnici, takže jsem se k němu nedostala. 

I proto jsem se přihlásila do testování a byla ráda, když jsem byla vybrána, abych krém tři týdny testovala. Testování probíhalo s následujícími figuranty: Honzík (2 roky) a Alan (3 týdny):

Ani jeden z kluků nepatří do rizikové opruzeninové skupiny. Honzík je už několik měsíců bez plen a Alánek většinu dne v látkových plenách, ani u jednoho nepoužíváme vlhčené ubrousky. Nicméně, dalo by se říct, že jako na zavolanou se Honzík zrovna v době testování značně oprudil, takže mohl být do testovací skupiny zařazen také 🙂

Po třech týdnech testování mohu vyzdvihnout následující pozitiva krému: 

1. Krásně voní -- se zcela čistým svědomím mohu prohlásit, že ze všech krémů na opruzeniny, které jsem kdy používala, Sebamed rozhodně voní nejpříjemněji -- je to velmi jemná pudrová vůně.

2. Má výbornou konzistenci -- díky obsahu pudru (zde drobná výtka, na tubě ani na stránkách Sebapharmy se mi nepodařilo dohledat přesné složení krému) je krém poměrně suchý, výborně se nanáší, stačí pouze tenká vrstva, takže i 100 ml tuba dlouho vydrží.

..... No, tak jen v kratkosti shrnu, co nasledovalo po tom, jak jsem tu s devcaty ze skupinky: Prirozeny porod, konzultovala obavy z nepritomnosti kontrakci. Proc v kratkosti? Protoze to kratke bylo! A byl to masakr. Na jednu stranu vse krasne prirozene bezelo, na druhou stranu, vse prirozene prijezdem do porodnice skoncilo!Ve 21h praskla voda, do 22h kontrakce zadne. Zabalila jsem veci do porodnice, sepsala porodni plan, dala prat pradlo, osprchovala se a dodavala si kuraze neplasit a predcasne neodjizdet do porodnice, kdyz se nic nedeje. Od 22h cca do 23h sem tam nejaka kontrakce pochybne sily. V pohode jsem je ustala. Radim stale spal. Usnul, jak uspaval Adama, naseho dvouleteho synka. Me to vyhovovalo, aspon jsem mela klid a nemusela s nim resit, ze jeste nikam jet nechci. Ve 23:30h jsem pro nej sla, ze bychom se meli zacit chystat, ze se to asi pekne rozjelo. To bylo 2 a pul hodiny od lupnuti vody a naslednem nezamenitelnem odchodu hlenove zatky. Nanosili jsme tasky do auta. Kdyz jsme nakladali Adamka, tak uz jsem mela docela problemy, protoze jela jedna kontrakce za druhou. Ale kupodivu jsem stale zvladala. Misto, abych funela jak uriceny pes, povolila jsem cele bricho, panevni dno a jen zhluboka dlouze vydechla. O pulnoci jsme vyjeli do 25km vzdalene jablonecke porodnice. Jeli jsme z vesnice, takze cesta byla sama zatacka a samy hrbol. No, nic moooooc. To uz vazne bolelo, ale stale pomahalo, se uplne uvolnit dolu do bricha a zhluboka vydechovat. Radim to kulil po okreskach asi 120km/h. Kdyz jsme prijeli k porodnici, 25 minut po pulnoci. Rozrazila jsem dvere od auta, stoupla jsem si, jeste v aute a uz to jelo. Jeste, ze jsem mela saty a pod nimi nemela kalhotky. Zacla jsem rvat jako tygr, uplne samovolne se to ze me dralo, a citila jsem, jak se dere hlavicka. V tu chvili mi blesklo hlavou, aha tak takhle to ma vypadat, kdyz jde mimco pekne samo, ne jako pred dvema lety, kdyz ze me tahli Adamka po dvou infuzich oxytocinu a bez kontrakci, pod pohruzkou cisatskeho rezu, jestli ho okamzite neporodim. Zacal se sbihat personal ze vsech stran, zrizenci jeli s vozikovym kreslem, dalsi s lehatkem a dalsi s gumovou matraci. Zacli na me rvat, at si lehnu, ze dite spadne na chodnik. Normalne, nejradsi bych vsem vrazila kudlu do zad. Zacla jsem na ne rvat, ze je hlavicka mezi nohama, ze se nehnu, ze si ani nesednu, ani nelehnu, ani nic jineho, a ze si dite chytim, ze nemusi mit strach, ze spadne na zem. Opravdu jsem se citila takhle ve stoje naprosto pevne v kramflecich. Fakt to bylo dobry. Nakonec jsem ale udelala kompromis a jednou nohou poklekla na nabizenou matraci. V tu chvili, pet minut po prijezdu pred porodnici, asi na treti kontrakci, byl Stepan venku. Parada, ja fakt netlacila. Vsechno bezelo samo. Chtela jsem si ho hned vzit k sobe. Nechat dotepat pupecnik. Mela jsem tam pripravenou osusku. Prd. Dite okamzite odstrihli a uz s nim mizeli v utrobach porodnice. Tvarili se, jak kdyz se deje nejaky horor a ne normalni prirozeny porod. Bylo videt, ze jsou opravdu vykolejeni z toho, ze neprobehla cetna vysetreni, monitoring, preventivni ATB, preventivni nastrih atd.... Me nalozili na vozik a vezli na siti. Rikam, privezete mi miminko na bonding? Smula, pry je na zahrati v inkubatoru. Stepanek vazi 3850g, takze zadny drobek. Radim..... ten, chudak sedel v predsali, protoze nevedel, ani kde jsem ja, ani kde je Stepanek. Nooooo, asi po hodine pod zarivkou s nohama do praku jsem videla aspon Radima a za dalsi hodiny mi pak prinesli zakukleneho Stepanka. Stejne mam radost, ze jsem se tomu vsemu, co v porodnici brzdi porod, vyhnula. A vida, slo to 🙂 A tady je vysledek.

PS: Nejsem zcela presvedcena o pozitinim pristupu jablonecke porodnice k porodnim planum a prirozenemu porodu vubec. Ale je mozne, ze jsem je nakrkla svym nezodpovednym prijezdem na posledni chvili a svymi nemistnymi pozadavky 🙂

   Nejdříve bych chtěla moc poděkovat za mnoho pozitivních ohlasů a přečtení mého prvního článku. Moc mě potěšilo, že vás v tak krátké době bylo tolik a tak mě to pozitivně nakoplo, že  dnes přidávám ještě  část 2.  A pak už půjdu s Míšou na procházku 🙂

    Tak a je tu cca 6. týden těhotenství a nastává další epizoda. Po tom co se vám uleví, že tedy těhotná jste a těhotenství je tam, kde má být, tedy v děloze a máte potvrzeno, že ta vaše fazolka (která už teď je hezčí než všechny ostatní fazolky  🙂)) má akci srdeční, si na pár chvilek oddychnete a říkáte si …..uf tak teď už je to ok…..OMYL !!!!!  Následuje totiž kontrola za 2 až 3 týdny a pak prvotrimestrální screening (někdo tomu říká že jde na ,,genetiku´´).

Tak ale teď je tu jiný problém: Jak jako za 2-3 týdny ???? Co když se něco stane?...v téhle fázi těhotenství jsou 2 týdny srovnatelné s rokem čekání…a přece vůbec nevím co se děje s mojí fazolkou???… Upřímně bohužel jiný postup prostě není a i by to bylo zbytečné… V prvním trimestru může dojít k tzv. zamlklému potratu (také missed abortion, zkr. missed ab., naší hantýrkou myšák). Je to vždycky šok pro všechny zúčastněné…..zkrátka dojde k tomu, že se embryo přestane vyvíjet…obvykle bez žádného varování či klinických projevů.  Prostě to příroda v určité fázi ,,utne´´, zastaví a je konec… Vždycky když musím říct těm dvou velkým vyděšeným očím plným naděje a očekávání, které touží po ujištení, že vše bude v pořádku, že tentokrát to bohužel nevyjde….no je to moc smutné a nepříjemné, ale bohužel se to stává. Tím rozhodně nechci nikoho děsit. Co se týče příčiny, tak úplně přesně nevíme, uvažuje se o možné virové infekci, ale v podstatě se to vysvětluje tak, že to embryo je laicky řečeno nějak ,,vadné´´ - zní to ošklivě, ale je to tak a příroda to zkrátka ukončí hned na začátku, aby se nevyvíjel zárodek, který nemá předpoklady k přežití…a v tuhle chvíli si říkám, že je to tak správně…čím dříve tím lépe…dokud necítíte pohyby a fazole je fazole a nemá ručičky a nožičky…. Ale chápu, že i tak to strašně moc bolí… Ale i kdybychom dělali ultrazvuk každý den, tak tomu nezabráníme…dokonce i kdyby se nám zastavila akce srdeční u embrya v přímém přenosu, tak jsme bezmocní…neumíne v děloze resuscitovat centrimetrové embryo ☹

Takže těch několik týdnů od ultrazvuku k ultrazvuku holt musíme přetrpět a myslet pozitivně. Tak a teď moje vtipná realita 😀 Jelikož pracuji na jedné velké pražské nejmenované klinice, tak se bohužel setkávám s případy, kdy to nedopadne dobře, každý den, tudíž míra mých paranoidních představ by předčila i to nejšílenější sci-fi…. No a jelikož jsem zatím chtěla držet v tajnosti své těhotenství, tak jediná šance jak uspokojit své obavy o srdeční akci mého embrya bylo udělat si ultrazvuk sama….ubezpečuji vás, že přes břicho to v 7. týdnu opravdu nejde…takže vaginální sonda…sama sobě….😀  Při představě, že mě na ambulanci načapá sestřička nebo nějaký kolega jak si sama sobě zavádím vaginální sondu ….nooooo….nevím….ale naštěstí se tak nestalo….ale bylo to hodně vtipné opravdu….a upřímně cítila jsem se dost divně  😀  asi tak 100x jsem si zopakovala, že jsem pako 😀 a udělala jsem to jen jednou, míra nepatřičnosti tohoto vyšetření byla 100 % a výtěžnost téměř 0…..za hodinu mohlo být všechno s fazolí úplně jinak…a tak jsem se rozhodla myslet pozitivně a věřit že za těch 14 dní to bude ok….a bylo…..a jelikož jsem dost intenzivně pracovala, tak naštěstí nebylo až tak moc prostoru pro zamýšlení se nad tím co všechno by se mi mohlo stát….

Ve 12. týdnu +/- přichází první klíčové vyšetření – prvotrimestrální screening. Tady si dovolím trochu teorie…často se setkávám s tím, že nastávající maminky vůbec netuší o co jde… Toto vyšetření se skládá ze dvou částí, jejíž výsledky dohromady určí míru rizika vrozených vývojových vad ( jedná se hlavně o Downův syndrom a další). Jde o náběry krve, které na některých pracovištích i o několik týdnů předchází ultrazvukové vyšetření, které je druhou částí screeningu. Výsledky krve vám nikdo interpretovat nebude, tak po nich zbytečně nepátrejte…dají se dohromady s hodnotami naměřenými při ultrazvuku a to vše dohromady nám dá výsledek screeningu. Na ultrazvuku se měří tzv. ,,NTýčko´´ - NT – nuchální projasnění, šíjové projasnění + celkově se plod zkontroluje…srdce, ledviny, horní ret atd….  Pokud je vše v pořádku tak je screening negativní a vy máte před sebou pár dní, kdy budete v klidu, než se zase začnete něčeho bát 😀 V případě, že to v pořádku není, tak ještě není vše ztraceno….a pravděpodobně vás bude čekat CVS (odběr choriových klků) nebo poději AMC (aminocentéza, odběr plodové vody)…ale to už je velmi individuální….a nechci tady z toho udělat školící portál pro gynekology amatéry 😀

Takže asi tak…holt je to o čekání a strachu a napětí a příjemném těšení se něco nového a neznámého. A alespoň já jsem si říkala, že až budu cítit pohyby, tak už to bude v pohodě …. Njn naivní prvorodička 😀